EKLEKTIK

"Po Ironu, bejvám děsně ironickej." Autentický, pro Českou republiku velmi netypický film, natáčený skoro na koleně, který vznikl za finanční podpory Třineckých železáren a proto je asi tak hrubý, dokonale navozuje dobovou atmosféru, se všemi jejími atributy a diváka nechává pomalu tavit, nad skvělými hereckými výkony herců i neherců a výbornou kamerou, v úsměvném i dojemném příběhu o cestě z neútulných hospod, čtvrté cenové skupiny až na vysněný západ.

"Prodej co můžeš, kámo." Work hard. Have fun. Make history. Aneb jak americký anděl z hvězd, jménem Hvězda na své cestě za štěstím pochopil, že se mladými lidmi dá velmi snadno manipulovat pomocí hlasitě reprodukované, elektronické taneční muziky.

"Zatím si ještě myslí, že je to vlastně štěstí." Škoda té kolotočářské vizuální stránky.

"Tak on je moudrý, krásný. Má osla." Scénář této poetické pohádky o mládí, stáří a lásce, jejíž ponaučení se nachází v tom, že čím víc po někom toužíme, tím víc jsme odmítáni a že pravá láska nezná věkový rozdíl, hlavně když máte ve stáji osla, jehož exkrementy jsou zlaté peníze, napsal Tomáš Pěkný, který v době normalizace nemohl pracovat pod svým jménem a proto je v úvodních titulcích, uvedeno jméno Kristína Vlachová.

"Ještě jsem neviděl, aby se sestry měly tak rády, že ani pro lásku k milému, na sebe nemohou zapomenout." Romantická televizní pohádka o další dívce, která také spotřebovává lískové ořechy, jako by neexistovaly třeba buráky, jejíž spotřeba však překonává tu Popelčinu a vyrovná se i spotřebě továrny na Nutellu. Ale jelikož mě v tomto tajemném příběhu žádná maska neděsila a loutky draků mě dokonce pobavily, tak musím uznat, že se mi tento film velice líbil, stejně jako charakter nevlastní sestry hlavní hrdinky, která aby ji vysvobodila ze zakletí, musela zavrhnout svou vlastní, pomstychtivou matku. Také bych rád zmínil, že mě na tomto vyprávění rovněž zaujala i jeho genderová vyváženost, kdy jedna dívka neváhá zachránit svého prince, zatímco jeden král neváhá zachránit svou dívku a když se ještě vrátím k té tolik kritizované masce, tak musím napsat, že Nikdo není dokonalý.

"Občas neexistuje pořekadlo ani poučení, to je poučení samo o sobě." Absolutně precizně animované loutky s pěti prsty na rukou a pohlavními orgány, v absolutně přesně vykreslené atmosféře melancholického příběhu o tom, jak taková hotelová noc může být pro jednoho zcela zbytečná a pro druhého zcela zásadní. Je to pěkné, ale na můj vkus by to mohlo být víc hnědé.

"Asi to není dokonalé, ale je to nejlepší varianta." Hop - a je tu anthropoid. Akorát bych rád věděl, kdo dal této válečné operaci zrovna takové jméno a proč? Že by byl obergruppenführer SS Reinhard Heydrich pro československou exilovou vládu v Londýně, jen nějaký, člověka připomínající nižší druh primáta? Vlastně mě tento historický snímek ani moc nezklamal, ale já podobné příběhy prostě nějak nevyhledávám. Kdyby okolo tohoto snímku nebyl takový humbuk, tak ho asi nenavštívím. Film mi však přišel poměrně napínavý až drastický, takže jsem se u něj rozhodně nenudil, ovšem místy postrádal patu i hlavu. Každopádně si někdy přehraju Sequensův "Atentát", abych tyto filmy mohl také porovnávat.

"Arthure, nebude to dlouhé, pak si pustíme grotesky." Opakovaný vtip není vtipem, ale pouhou, ne o moc větší blbostí, než originál této neromantické nekomedie, která se diváka snaží zaujmout pouze automobily z filmů o Batmanovi a z Návratů do budoucnosti.

"Ano, prosím." Na světě jsou lidé, kteří mají to štěstí že mají děti, ale nějak si toho neváží a těm, kteří to štěstí nemají, zbývá jen naděje.

"Was ist das?" Matně si vzpomínám, že jsem tento historický snímek jako dítě školou povinné již jednou viděl a ani tenkrát se mi moc nelíbil. Toto drama je prostě atentát spáchaný především na mou pozornost, kterou rozptylovala už Vackem přerušovaná, Beethovenova Osudová. Takže bych ho znovu nesledoval, kdyby do kin nešel film "Anthropoid", který také zpracovává téma likvidace Reinharda Heydricha, ale jehož zpracování pro mě bylo kupodivu přijatelnější.