isabellac

Film s označením "životopisný" měl být životním příběhem masové vražedkyně ze 70. let minulého století Olgy Hepnarové. Velmi jsem se na něj těšila, protože jsem velkým fanouškem webové stránky bývalého vyšetřovatele majora JUDr. Miloslava Jedličky, který zde skvěle a fundovaně rozebírá kriminální případy dob minulých i současných, a já je mám docela nastudované. Nicméně zažila jsem opravdu ohromné zklamání. Místy jsem měla pocit, že mě natahují na skřipec a já už to prostě dál nevydržím a budu řvát - už mě přetrhněte, ať to utrpení skončí. Žánrově bych film charakterizovala jako laciné německé lesbické porno z let osmdesátých. Celou dobu jsem si říkala, že asi hlavní vyvrcholení - tedy kriminální čin, bude vykreslen a vypracován detailně, když k tomu vede taková trnitá cesta, ale ne - hlavním vyvrcholením zůstalo bohužel jen to vyvrcholení sexuální - kterému bylo věnováno spousta minut, zatímco "grand finale" pouhých cca 10 vteřin. Jak je z historických fakt známo, Olga dělala kolečko - kolem zastávky na třídě Obránců míru projela v momentě, kdy tam stála tramvaj, a tak to objela, a teprve při druhém projetí najela do lidí. Proč toto páni režiséři vynechali? Mohli si s tím krásně pohrát, vygradovat celou scénu. Proč měnili povolání Olžiny matky? (byla zubařka) Proč není řádně vykresleno týrání, které (údajně) vedlo k její asocializaci, a je zásadním bodem, který by neměl být opomíjen, když je tam tolikrát zmiňován? Proč zde nebylo ani slovo o motivu politickém, který se také vyšetřoval, ale nebyl nidky potvrzen? Proč není dotaženo dále, že dopisy posílala do Mladé fronty a Svobodného slova - stačil jeden malý záběr, jak to třeba redaktor otevírá. Proč jsme neviděli, že matka dává odvolání a následně i žádost o milost (Gustáv Husák zamítl). Mezi lety 1964 (pokus o sebevraždu - věk 13 let) a rokem 1973 (masová vražda - věk 22 let) uběhlo 9 let, ale na hlavní hrdince to navzdory dnešním maskérským možnostem není v podstatě vůbec vidět, ač byla navíc těžká kuřačka a měla deprese - to se na vzhledu též podepíše. Nevadí mi kontext psychologický, ale strašně pokulhávají fakta, která jsou pro film rozhodná. A na závěr - už mě OPRAVDU unavuje, jak mi nějací hošíci s datumem narození těsně nebo pár let před rokem 1989 demagogicky vysvětlují, jak a co tady bylo (stejné ve Svět pod hlavou). Naštěstí je nás ještě dost, co jsme v tom žili. Co víme, že absolutně v žádném případě by se v těchto letech nelíbaly dvě ženy takto na veřejnosti - jedna navíc polonahá, a určitě by neprováděly milostný akt viditelně na dost veřejném místě v autě - policajti totiž zcela běžně brázdili ulice. Možná tak někde na opuštěném parkovišti. Vykreslujete tady současným mladým nějaký fiktivní svět ve stylu současné politické korektnosti, který tu fakt nebyl - doufám, že je rodiče vyvedou z omylu, jako to říkám já svým dětem... Hvězdicky jdou tedy pouze hlavní představitelce a pár vedlejším rolím.

Snaha byla, ale i při nejlepší vůli více než dvě hvězdy fakt nelze - jednu za své rodné město a Centrum Arpida, kde jsem byla na praxi, a druhou za jediný přesvědčivý herecký výkon - a to Ondřeje Veselého. Zbytek od fekálních scén, přes slabou Trníkovou (a překvapivě i Vetchého), po nesmyslné chování většiny postav si hodnocení nezaslouží.

Tato v pořadí již 21. bondovka (Eon) je třetí filmovou adaptací stejnojmenného románu Iana Fleminga z roku 1953, která popisuje začátky Bondovy kariéry jako Agenta 007. Po tom, co Bond zabrání teroristickému útoku na letišti v Miami, snaží se dostat finančního poradce teroristů Le Chiffra, se kterým sehraje vysokou hru v pokeru v černohorském Casinu Royale. Bond girl tentokrát představuje zaměstnankyně Ministerstva financí, do které se Bond zamiluje a která v příběhu sehraje více rolí, než Bond i divák očekával. Největší slabinou této bondovky je bohužel sám hlavní hrdina. Myšlenka, že by po Rogeru Mooreovi mohl ještě přijít někdo méně charismatický a sexy, byla dost nepravděpodobná. Nicméně stalo se. Ač nelze Danielu Craigovi upírat perfektní fyzickou přípravu (o niž se Moore zřejmě nikdy ani nepokusil - a nějak mu to prošlo), jeho menší vzrůst, nepříliš pohledná vizáž a neopeřená (byť vymakaná) hruď v kombinaci s přílišnou měkkostí, zbrklostí a povětšinu strhaným a ubrečeným výrazem obličeje prostě nezobrazuje špičkového britského agenta, který má být navíc sexy. Když se k tomu přidá slabý scénář s nesmyslným protahováním děje a absence Q a jeho vynálezů, které děj určitě zpestřovaly (jak jinak by třeba vypadala honička na jeřábu, kdyby se tam nějaká taková srandička objevila - minimálně by byla věrohodnější), tak to na víc, než 3 hvězdy prostě není.

Tento film dokazuje, že celkem silné herecké obsazení není zárukou kvalitního filmu. To, že tento paskvil s rozpočtem $51 miliónů dokázal na tržbách urvat celosvětově $37 miliónů, je opravdu úspěch. Pokus o bláznivou komedii se od prvních momentů strhne v totální slátaninu, které vůbec nepomáhá naprosto katastrofální Renée Zellweger. Přízvuk rozmazlené holky, který v tomto filmu nasadila protahováním slabik, se opravdu hodně těžko dá celých 98 minut ustát.

Ti, kdo milují anglickou krajinu, britský humor a pohodový venkovský život si přijdou na své v tomto neskutečně pozitivním anglickém seriálu. Vše se točí kolem určité nespoutanosti rozvětvené rodiny Larkinových a na konci každé epizody divák vlastně tiše závidí a touží takový idylický život prožít (jakkoli nereálný se může zdát). Idylka je nastolena nádhernými kentskými exteriéry, úžasnou pohodou a neočekávanou vzájemnou úctou mezi jednotlivými členy, která byla do scén mistrně "propašována" a ostře kontrastuje s nekonvenčností rodiny. Již v prvním díle mne okamžitě zaujala nádherná dcera Larkinových Mariette - jméno její představitelky Catherine Zeta Jones (tehdy ještě bez pomlčky) bylo začátkem 90. let totálně neznámé. A určitě je třeba vyzdvihnout výkon Davida Jasona, který opět nezklamal. Zajímavost: Autor románu H. E. Bates si název (Darling Buds of May) vypůjčil od Shakespeara, který ho použil ve svém slavném Sonetu 18. Zmiňované slovní spojení odkazuje na pučící květy (May = starší název hlohu), které se otáčejí za sluncem a obrazně směrem k teplému létu; symbolizují svěžest a nezávaznost mládí, které postupně vyzrává.

Tento dá se říci večerníčkový seriál popisuje v krátkých příbězích dobrodružství mašinky Thomase a jeho přátel na fiktivním ostrově Sodor. Jednotlivé příběhy jsou krátké a zajímavé, vždy uvozovány a ukončeny chytlavou znělkou. Atraktivitě počátečních sérií navíc přispívá krásný hlas jak Michaela Brandona, tak hlavně Ringo Starra, který je úžasný. Díky pozdním sériím ubírám jednu hvězdičku, "modernizace" seriálu dle mého názoru neprospěla. V českém znění jsem nikdy neviděla - nemohu tudíž hodnotit, ale anglická verze patří k těm kvalitnějším programům pro děti (syn byl naprosto závislý a já se ráda dívala s ním). Trochu mimo mne jdou hodnocení typu - pro děti možná dobré, na můj vkus dětinské apod. Nějak jsem nezaznamenala, že by byl seriál určen pro dospělé ;-).

Tento pozitivní britský seriál spadající do žánru komediálního dramatu zaujme svoji neskutečnou pohodou, která na diváka dýchá i v neklidných situacích. Všechny anglofily též potěší nádherné exteriéry. Vyobrazuje dobrodružství sympatického a částečně lehkomyslného starožitníka (v podání pohledného Iana McShana), který má nadání poznávat cenné starožitnosti. Pokud se zrovna nevěnuje obchodu, pomáhá lidem v okolí, to vše za přičinění bohaté Lady Jane, pomalejšího asistenta Erica a alkohol milujícího Tinkera. Jakkoli je to nepravděpodobné, všechny postavy žijí v poklidné symbióze a vzájemné úctě a divák neřeší, do jaké míry je podobná situace reálná. A neřeší to ani seriál. Ač pro současné diváky možná málo akční a rozvleklé, já i přes pár nedostatků nemohu dát jinak než 4 a půl (nakonec přikloněno k 5 :) ).

Tento melancholický až depresivní film je (jako mnoho jiných) vystavěn na umu hereckého génia Rudolfa Hrušínského. Mohlo by se zdát, že ostatní postavy jsou víceméně nevýrazné a vágní, ale asi to byl záměr. Vždyť toto pojetí příběhu nemá prostor na další ‚hlavní' postavu. A právě to udržuje film, tam kde má být, v tiché zpovědi stárnoucího lékaře – odborníka, hledajícího nejen sebe sama, ale i smysl života. A kdo říká, že toto hledání v životě je růžové? Kdo ho zakusil, ví, že je přesně takové jako ve filmu – sychravé, zasmušilé a často bolestné. Ač někde nepatrně zbytečně rozvláčný, myslím, že film vyjádřil to, co měl a na 4 hvězdy rozhodně má.

Černobílý historický film Otakara Vávry je nejen šokujícím vyobrazením čarodějnických procesů na Šumpersku v 2. polovině 17. století, ale primárně demonstrací bezohledné svévole. Pod zástěrkou očištění kraje od čarodějnictví může divák sledovat vykonstruované procesy v režii ‚homo rapax' – inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který pomocí nekalých praktik zničí životy mnoha nevinných lidí s jediným cílem - zbavit se nepohodlných odpůrců a získat jejich majetek, což se mu nakonec podaří. Na filmu lze kromě skvělých hereckých výkonů také ocenit úžasnou atmosféru vyvolávající čistou a nefalšovanou hrůzu – důkaz toho, že není třeba barvitých scén s motorovou pilou a uřezanými hlavami, aby se člověk třásl.

Tento černobílý film v režii Zdeňka Podskalského je bezchybnou satirickou kritikou (nejen) československého socialistického venkova 60. let 20. století. Je také koncertem skvělých českých herců a hereček od Rudolfa Hrušínského a Vlastimila Brodského, přes Václava Vosku a Josefa Beka až po Ilju Prachaře a Vlastu Chramostovou a mnoho dalších. Po prvotním šoku, že něco takového mohlo být vůbec natočeno v dané době, se člověk už jen baví jak komickými scénami, tak naprosto úžasnou propracovaností satiry, která provází diváka doslova s každým dialogem. Oceňuji, že předseda MNV není, jak bývá často nyní zvykem, vyportrétován jako hlupák, ale jako velmi chytrý a manipulativní člověk – protože taková byla realita. Ne všichni komunističtí vůdci byli ‚hloupí strejci', jak se dnes často předestírá.