Aleee89

(viděno 26. 1. 2012) Strom života je svým způsobem velice kontroverzní film, proto jsem ho nemohla vynechat. Byla jsem na něj psychicky připravená, nevěděla jsem toho sice moc o ději, ale o formě ano. Právě ta lidi rozděluje. Kamera skvělá, záběry často dechberoucí, Jessica Chastain, která vtrhla do světa filmu v loňském roce doslova po hlavě, si mě získává čím dál více. Když se nad tím tak zamýšlím, chápu, proč film vyvolává tolik emocí. Je naprosto jiný. Dnešní diváci jsou zvyklí na komerční filmy, které mají rychlý střih, akci, napětí. To Strom života skutečně nenabízí. Místo toho tu máte dlouhé záběry, kde se zdánlivě nic neděje, pohledy do prázdna, zakořeněnou náboženskou rovinu, melancholii, nádhernou klasickou hudbu a sem tam nějaké to intermezzo o člověku, přírodě, bohu. Byla jsem na to zvědavá. V téhle rovině mě film nezklamal, dokonce se mi to místy hodně líbilo a často jsem se tak ponořila do vlastních myšlenek. Ano, Strom života na první pohled nenabízí nic. Leda povrchní příběh. Jenže na druhý pohled toho nabízí až až. Ve mně se díky tomuto snímku něco pohnulo. A taky si myslím, že je mnohem lepší, když film vyvolá bouřlivé emoce, než když kolem vás propluje jako leklá ryba.

(viděno 20. 1. 2012) Na jednu stranu nádhera, kdy jsem hned od začátku zírala s pusou dokořán a přiblblým úsměvem na rtech zároveň, na stranu druhou musím objektivně říct, že jsem na své straně čekala větší nadšení, že tomu ještě něco málo chybí. Každopádně je však The Artist vynikající film, který se nebojí jít proti proudu a v dnešní době plné filmů, které soupeří o to mít co nejlepší 3D, zvuk, obraz a kdo ví co ještě, opět sází na starý dobrý příběh, herce. A to, že u toho vzdává hold filmovému řemeslu obecně, je jen třešničkou na dortu. The Artist určitě není pro každého - přece jenom je to film němý a černobílý, což spoustu komerčních diváků odradí, ale mě film potěšil, pohladil po duši. Pocta je to krásná, to snímku nelze upřít. Herci jsou dokonalí, mnoho nápadů vás donutí uznale kývat hlavou, všechno to funguje. I když dávám "jen" 80 procent, myslím, že právě tohle je film, který na letošních Oscarech ukáže, zač je toho loket.

(viděno 19. 1. 2012) Na Děti moje s Georgem Clooneym jsem se těšila už dlouho. Zaprvé kvůli samotnému Clooneymu, zadruhé kvůli všem těm cenám a nominacím (a kladnému přijetí) a zatřetí kvůli příběhu, protože ten mě zaujal. Tušila jsem, že pohodovka s dramatickou linkou a specifickou atmosférou mi bude po chuti. Byla. Clooney nezklamal, film rozhodně taky ne, dcerky byly sem tam na zabití spolu s dědou i Sidem, ale taky ve filmu bylo spoustu vtipu, černého humoru, pohody (jak jinak, byla to Havaj)... Emocí se mi dostalo, některé scény mě dojaly. Bomba to sice není, ale snímek rozhodně nezklamal, strávila jsem u něj příjemné dvě hodiny.

(viděno 18. 1. 2012) Tak jsem se podívala na ještě jednu oceňovanou komedii z minulého roku. Opět řeknu, co jsem už několikrát říkala. Komedie není žánr, který vyhledávám, takže nebýt toho, že film figuroval v nominacích na Glóby, asi bych se na něj nepodívala. Teď jsem ale každopádně ráda, že jsem 50/50 viděla. Oceňuji práci se scénářem, protože tohle je téma, které se prostě chtě nechtě dělá šablonovitě, jenže scenáristi tohoto kousku se s tím dokázali poprat a z lacině vyhlížejícího slzopudného dramatu dokázali vykřesat mnohem více. Nejsem z těch, kteří právě toto tomuhle filmu zazlívají. To, že dramatickou linku nenechá vyznít pořádně. Mně to nevadilo a snímek jsem si nakonec užila, a to jak s momenty vtipnými, tak těmi dojemnými. A ani mi nevadilo, že konec byl jasný hned, jak se linka s rakovinou dostala na scénu.

(viděno 15. 1. 2012) O snímek Ženy sobě bych asi jen tak nezavadila, není to žánr, který vyhledávám, nehrají v něm herci, kteří by mě zajímali. Jenže když se trochu drsnější romantická komedie zjeví mezi nominovanými filmy na Zlatých glóbech, snímek vzbudí mou pozornost. Koukla jsem se, protože jsem chtěla vědět, co s tímhle filmem všichni mají. Zpočátku jsem byla mírně šokovaná, takový styl humoru jsem nečekala. Ale když si to zpětně vybavuji, bavila jsem se a smála se mnoha scénám. Líbí se mi, jak na to Ženy sobě jdou nekorektně, jak jsou drzé, sprosté, přitom ne trapné. Hlavní postavy sice byly nesympatické, avšak celkově mě film pobavil. Je to trochu nadsazené, to je jasné, jenže když se zamyslím, tak trochu ten film pravdivě poodhaluje, jaké jsou ženské mrchy ;-).

(viděno 13. 1. 2012) Spielberg už dnes není, co býval, ale spíše těží z dřívější slávy. To ovšem neznamená, že jeho nejnovější počiny musejí být špatné. Z Válečného koně jsem měla trochu strach. Jedni jej velebí, druzí řadí k odpadu pro všechen ten přítomný kýč. Ano, někomu může vadit líbivá hudba, obrazy krajiny jak malované, příběh místy přitažený za vlasy, mnozí tam vidí lacinost a patetičnost. Někde ve skrytu duše je chápu a zároveň lituju. Tyhle aspekty jsem ale dokázala přehlédnout a naopak se věnovat filmu, příběhu jako takovému a užít si to. Také přijdou skvělé scény z války (ty Spielberg vždycky uměl a umí pořád)... No, mě prostě Spielberg chytil na udičku, vůbec se za to nestydím a hrdě to přiznávám :-). Jo a pro anglickou krajinu mám slabost.

(viděno 13. 1. 2012) Moneyball mi nemohl uniknout. Dívala jsem se kvůli Pittovi (ne, že by to byl můj idol, ale chtěla jsem si soukromě zhodnotit jeho šance při udílení letošních cen a potvrdit názor, že to dávno není ten hezoun a lamač dívčích srdcí), ale taky proto, že konkrétní filmy se sportovní tematikou, které jsou tak nějak všeobecně ceněné, nakonec dobré opravdu jsou. Alespoň pro mě. Moneyball nenadchne, nepřekvapí, ale díky filmu strávíte příjemné dvě hodiny u něčeho, co vás bude bavit. Snímek jede podle klasických šablon, nabídne přesně to, co divák očekává, ale nepřinese tolik emocí, jako přinesl například letošní Warrior. Chybu vidím hlavně v konci - podle mě má film skončit v nejlepším. Ne že se odehraje celkem jímavá scéna, která vás na chvíli zviklá k osmdesáti procentům, a pak nastoupí dalších dvacet minut, které jsou nudnější a celkový dojem opět srazí níže. Nakonec lepších sedmdesát procent.

(viděno 13. 1. 2012) Že by se z Ryana Goslinga stávala nová hvězda filmového plátna? Snímek Drive jsem vidět chtěla, stal se z něho miláček festivalů a dostává vysoká hodnocení, takže jsem se sama chtěla přesvědčit, zač je toho loket. Bohužel jsem předem tušila, že mě Drive asi mine, než aby mě uchvátil. Film má vynikající soundtrack a Goslinga, ale sám o sobě mi připadal moc vyšperkovaný. Takový superhypercool. Já mu to nesežrala. Mě u filmu zaujme spíše příběh než jeho formální stránka. Tady ten příběh haproval a film mě tak nedokázal strhnout. Oceňuji jinakost a originalitu, ale u mě to nezafungovalo.

(viděno 6. 1. 2012) Zase jeden z těch snímků, který jsem chtěla vidět, abych byla v obraze na nadcházejících udělování filmových cen. Herecky výborné, Glenn Close si pravděpodobně odnese oscarovou nominaci, ale myslím, že na samotného Oscara to ani tentokrát není. Film sám je na tom hůře. Pro mě naprosto chladný, odtažitý a bez emocí. Jenom kolem vás propluje a za pár týdnů si na něj pravděpodobně ani nevzpomenete. Škoda, že Albert Nobbs je takový nedotažený a nepropracovaný, protože námět je to slibný a určitě z něj šlo vytřískat více.

(viděno 6. 1. 2012) Warriora jsem zaregistrovala už před nějakou dobou, ale jeho zhlédnutí jsem pořád spíše odkládala. Filmy, které mají jako berličku sport, v poslední době nejsou výjimečné. Často se povedou a docela často také sbírají ceny. Warrior mě proto až tak nepřekvapil, po předchozích zkušenostech s podobnými filmy jsem věděla, do čeho zhruba jdu. Ale přece jenom musím říct, že u mě naprosto převálcoval loňského Fightera, který byl nudný a měl děsně nesympatické až otravné hlavní hrdiny. U Warriora zápasení v ringu není tím hlavním, tím hlavním je vztah dvou bratrů a vůbec narušené vztahy v jedné rodině, takže celkem solidní základ pro pořádné drama. Sice jsem od počátku tušila, jak film bude pokračovat a vrcholit a odhadla jsem i naprostý konec, ale hodnotu snímku to u mě nesnížilo. Film mě prostě bavil, hlavně druhá polovina parádně gradovala a každý zápas přinášel obrovskou dávku emocí. I hlavní postavy a jejich příběh mě bavily. V podstatě nemám zásadních výtek, tušila jsem, že Warrior se mi líbit bude.