Ulmos

Díkybohu za mou absolutní ignoraci všech trailerů a většiny propagačního materiálu. Zpětně mi přijde až směšné, jak moc komerčně se A24 snažilo tento snímek prodat, například akčními ukázkami nebo trapnými plakáty vyrobenými AI. Úplně zbytečně. Garland totiž nenabízí přehnanou a epickou válečnou vřavu s jasně vyhraněnými stranami na ose dobro–zlo, ale úzkostlivou a záměrně zmatenou krátkou projížďku rozpolcenou společností. Byl jsem až překvapen, jak zručně se mu dařilo měnit tempo a napětí obklopující jeho novinářskou expedici, ač charaktery ničím unikátním nevyčnívající. Další velké nadšení přišlo stran zvuku, jelikož každý výstřel je dávkován s chirurgickou přesností, kdy to se mnou nejednou cuklo a bylo opravdu nesnesitelně skličující sledovat některé scény (vynikající Jesse Plemons v miniaturní roli s maximální hrůzostrašností). Co se týče častého stěžování si na absenci vysvětlování příčin a souvislostí konfliktu, tak to je z mého pohledu naprosto zcestné, jelikož úplně míjí hlavní motivy filmu o tom, jak moc může válka otupovat lidské vnímání čehokoliv, tedy i bojujících stran (viz. sniper v poli). Kolem a kolem, další kvalitní zářez čtyřiadvacítky, jenom příště ubrat na nepotřebné propagační extravaganci, protože přivedla i diváky s bezdůvodně zkreslenými očekáváními akčního bijáku, namísto novinářského dramatu. „Jaký jste druh Američana?“

Zničit bobra! Dva roky se s ním vozili po festivalech a nyní jej konečně představili široké veřejnosti. Tohle dílo je fenomenální a jedinečná groteskní variace na známé a mnohokrát viděné téma boje člověka s nelítostnou přírodou. Stejně jako ony bobří hráze jsou přetlakovány vodou, tak i stopáž tohoto snímku téměř praská pod tlakem nekonečného slapstickového humoru a nádherné vizuální kreativity. Úplně si představuju, kolik zábavy si při natáčení museli tvůrci užít v zimní krajině a jak moc se asi těšili, až svým ulítlým a ztřeštěným stylem polechtají bránice nejednoho diváka. Učebnicový příklad toho, když filmy jsou hlavně radost. Čistá fantazie. „Zkurwysyne bobrze! A ty chuju bobrze! Aaa, kurwa, bober!“ 🦫

Ouky douky. Nemáte někdo kontakt na pokrývače? Moje nadšení dnes totiž prorazilo střechu od baráku. Máme tu další adaptaci postapokalyptické videohry a na rozdíl od převedení do seriálové podoby v poměru téměř 1:1, jako tomu bylo u The Last of Us (což nemíním jako výtku), jsme se v případě Falloutu dočkali originálního příběhu z pera Jonathana Nolana a dalších šikovných lidí, silně ctících kouzlo a atmosféru této značky. Musel na ně být enormní tlak, aby se zavděčili věrným fanouškům i úplným neznalcům... a jak se říká, pod tlakem vznikají diamanty. Tvůrcům se podařilo vytvořit velice poutavý sci-fi westernový příběh a zároveň ukázat, jakým skvělým způsobem se dají zfilmovat známé RPG herní postupy – ať už nalézání lepších zbraní k boji, směšné počáteční schopnosti konverzace, morální dilemata ve stylu špatné vs. ještě horší, střídání společníků nebo interakce s podivíny Pustiny. To všechno smíchané se zábavným falloutovsky černým humorem a solidním ultranásilným nářezem byl zkrátka recept na úspěch a nejvíce mi srdíčko zaplesalo u mého oblíbence Waltona Gogginse, který dostal nemalý prostor předvést svůj herecký um. Velká paráda a další výstavní dílo videoherních adaptací, které snad i v budoucnu budou takhle skvostné a převálcují přežilé superhrdinské kolovrátky. „Tohle pojebaný místo. Vždycky se najde něco, co ti zkurví den.“