Dreadd

"Legs! I've still got legs! Good. Arms, hands. Ooh, fingers. Lots of fingers. Ears? Yes. Eyes: two. Nose... eh, I've had worse. Chin - blimey! Hair... I'm a girl! No! No! I'm not a girl! And still not ginger! There's something else. Something... important, I'm... I'm—I'm... Ha ha! Crashing! Geronimo!" Obrovskou popularitu Doctora Who zajišťuje několik věcí. V první řadě je to samotná postava Doctora. Nejdříve to byl Christopher Ecclestone, po něm David Tennant a nyní Matt Smith a všichni jsou úplně jiní, ale neskutečně sympatičtí. Odchod jednoho Doctora mi vždy přišel jako malá zrada od scénáristů, přesto jsem si dalšího představitele rychle oblíbil (a mým osobním favoritem ze zmíněné trojky je Matt Smith). Obrovská pozitivita nevyzařuje jenom z Doctora, ale i z jeho společnic. I u nich platí, že ony samy i jejich vztah k Doctorovi není vždy stejný. Dnes opustila jeho svět nejlepší ze všech (Karen Gillan) a i když to nenesu tak těžce jako Doctor, přece jenom je to škoda. Další věc je hudba. I tady se nedají použít jiná slova než pozitivní nebo pohodový a dá se poslouchat i samotný. A samozřejmě nesmí chybět ani kvalitní scénáristé, zde je reprezentují především Russell T Davies a Steven Moffat. K dispozici mají nevyčerpatelnou studnici námětů, mohou totiž využít všechen prostor i čas a pomocí TARDIS nás zavedou k výbuchu Pompejí i zániku Země. Doctor má stále idostatek nepřátel – mysteriózní Silence, strašidelní Weeping Angels nebo ničiví Dalekové neomrzí ani po několikanásobné recyklaci. Je jen jedna věc, kterou Doctor nedokáže - nudit! Nezbývá tedy než předčasně pogratulovat Doctorovi k jeho velkému výročí a doufat, že nás jen tak neopustí.

První dvě série Sherlocka byla čistá radost ze scenáristické práce dua Moffat-Gatiss. Sherlock byl ze své doby vytržen velmi promyšleně a jeho konfrontace s jednadvacátým stoletím byla doplněna adaptací vybraných případů. Po dvouletém čekání na třetí sérii, jež bylo vyplněno konstrukcí všech možných i nemožných teorií o Sherlockově pádu, přišla třetí série a s ní mírné rozčarování. Noví režiséři mají jiný styl a staří scenáristé mají čím dál bláznivější nápady, některé scény myšlené jako komediální jsou přinejmenším rozpačité.

I'm Garth Marenghi. Author. Dreamweaver. Visionary. Plus actor. You're about to enter the world of my imagination. You are entering my Darkplace. Trezorová záležitost od autora, který napsal víc knížek než přečetl, nemohla být v době svého vzniku doceněna kvůli zásahu cenzury. Možná jenom dobře, obsahuje totiž samé laciné efekty, velmi neherecký projev Deana Learnera, u některých střihů se postavy záhadně přesunuly nebo se střih použil místo přetočení celé scény, kameraman se ukáže v zrcadle, hudba vypůjčená z Halloweenu. Občas jsou sice i viditelné drátky, ale pedant, který sleduje drátky, nesleduje příběh. Ten nás přivádí do Darkplace Hospital, místa, kde se otevírá brána do pekel, pacienti se mění v opice nebo brokolici, kde může být muž oplodněn mutantem. Naprostý brak? Ne, dokonalá parodie.

Nazývat Hru o trůny nejlepším fantasy seriálem všech dob je při tak mizerné konkurenci tím nejzbytečnějším prohlášením. Člověk navíc z této představy časem vystřízliví, neboť zatímco první série byla obrovským (a příjemným) překvapením (což tvrdím z tehdejší pozice nečtenáře Martinovy předlohy), syrovou Hrou o trůny, kde mají všichni své vlastní zájmy a slabí hráči jsou velmi rychle odstraněni, druhá a třetí série zaznamenaly výrazný pokles v atraktivitě, který nezachránili ani draci. Rovněž jsem si udělal chvíli času na pár tisíc stran Písně ledu a ohně a zjistil jsem, že televizní svět je značně idealizovaný a zjemněný.

Možná je lepší, že více dílů nebylo natočeno a zfilmovala se pouze šestice případů nabitá gagy od podlahy až po strop. Všechny díly mají jednotnou koncepci a spousta dialogů je napsaná ve stylu klasických detektivek, takže byste pouze ze zvukové stopy nepoznali, že je vlastně paroduje, ale za Frankem Drebinem se odehrávají absurdní scénky zesměšňující jeho řečnické obraty, většinou jejich doslovnou interpretací. Nevážně se jeden skutečně od první sekundy a končí se s tou poslední (včetně titulků) a tahle seriálová komprese, která se do filmu špatně vkládá, velmi prospívá.