Dreadd

Neuvěřitelná splácanina různých, zdánlivě náhodných scén připomínajících Mad Maxe, Inception, Wolfenstein, Nolanova Batmana a kdovíco ještě, ve které bojuje ten nejhorší filmový Batman po boku s tím nejabsurdnějším superhrdinou a polonahou reklamou na Justice League proti příšerné kombinaci Hulka a lesního trolla, zatímco v pozadí vše řídí Lex Luthor a jeho představitel Jesse Eisenberg se z neznámého důvodu pokouší o parodii Jokera z Temného rytíře v doprovodu (otravně) zběsilého střihu, zatímco já se snažím pochopit, proč tam sakra na začátku prošel kůň v mlze. Naštěstí jsem měl dostatek vína, abych to dokoukal.

Druhá Mumie od Hammeru se od té první příliš neliší, lehce pozměněný příběh je natočený podle stejné šablony, za málo peněz, s mizerným kostýmem Mumie, bez atmosféry a ke všemu navíc bez Petera Cushinga. Jediné, čím tento film vybočuje z řady, je pár poctivě natočených useknutých rukou, nicméně to je spíše zajímavost a ne důvod, proč podívat na celý film.

V první řadě jsem byl potěšen tím, že hlavní ženská postava pro jednou není pouze hezká tvářička, ječící tvor a odměna pro hlavního hrdinu za záchranu světa, ale plnohodnotná role. Them! ale vyniká nejen tímto a obstojí i dnes, kdy už strach z atomové bomby není tak aktuální. Především má skvělý scénář, mnohem lepší než ostatní žánrové filmy, neboť zatímco jiné snímky bývají zoufalé, když zrovna není žádné monstrum na scéně, zde probíhá extenzivní pátrání a buduje se mravenčí mytologie. A když už monstra na scénu nastoupí (zejména jsou výborné scény v jejich prvním mraveništi a v městských stokách), přichází nebývale akční záběry - ostřelování bazukou, plamenomety a přestože mravenci jsou dost strnulí, Them! patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím z 50. let viděl.

Universal se zřejmě chtěl přiživit na popularitě monster movies ostatních studií, neboť kromě Netvora z Černé Laguny neměli v 50. letech další slušnou hororovou produkci. A šli na to jednoduše - své konkurenty okopírovali, zejména je vidět inspirace filmy Them! a The Beast From 20,000 Fathoms. Co však odbyl scenárista, alespoň zčásti napravili trikaři, neboť kudlanka je povedená - alespoň dokud zůstává na zemi, protože její flegmatický let zatímco ji ostřelují americké stíhačky je jen zoufalá snaha jak rychle přepravit monstrum do nějakého většího města.

Začátek je opravdu fascinující - v jedné části sídla zuří bouře a v další je ve stejnou chvíli jasná obloha, model Země na projekci je současný, přitom se ona událost stala před několika miliardami let a následně je jako místo dopadu suverénně označena Nigérie, přestože meteorit dopadl do jiné části Afriky. Navíc je film přesycený všelijakými sci-fi motivy - začíná se vhledem do minulosti, následuje objevení nového prvku, jehož záření umí cokoliv zničit a cokoliv vyléčit, do toho ještě další nesouvisející výzkum a svítící Karloff. Povedené jsou však africké kulisy a spolupráce Karloffa s Lugosim činí film sledovatelným.

Úplně první Godzilla je diametrálně odlišná od všech (zatím viděných) filmů série, přestože mnohá z pokračování měl na starosti stejný režisér. Především film je naprosto vážný a čerpá z reálných obav (zatímco ostatní filmy z Showa series jsou více či méně karikatury) a navíc vyniká velkou pečlivostí. Ona pečlivost se ponejvíce projevuje na postavených modelech a oceníte ji velmi na modelech stojících, ale ještě mnohem více na modelech padajících. Díky tomu je nevyužití stop-motion a nasazení živého herce v kostýmu namísto figurky mnohem lepším řešením a Godzilla vypadá ve zmenšeném Tokiu opravdu živě.

Dějovou linku přejímají Abbott & Costello od filmu Invisible Man Returns - muž sedí za vraždu, kterou nespáchal, uniká a aby mohl sám sebe osvobodit, nechává si vpíchnout Griffinovo sérum. Tato explicitní nápodoba nezaujme nikoho, kdo onen film viděl a bohužel ani disciplína, ve které by Abbott & Costello vynikat měli, tedy groteska, je k uzoufání nudná.

Srovnávání s původní Mumií není na místě, neboť studio Hammer se očividně nepokoušelo o remake filmu z roku 1932 (přestože motiv reinkarnace dávné lásky pochází právě z něj), namísto toho natočili variaci na pokračování Mumie ze čtyřicátých let. Co mi na téhle Mumii chybí, je autenticita a atmosféra. Kulisy egyptské hrobky (a egyptský flashback) jsou jeden velký kýč, vše vypadá uměle, stejně tak kostým Kharis je odbytý (až po průchodu bažinou vypadá přijatelně).

Frankenstein bývá v jeho filmech často větším monstrem než jeho výtvory, ale tentokrát neplánuje oživovat mrtvé. Sexuální scény ve filmech často nemají hluboký smysl (a možná ani zde za tím ani původně nebyla žádná myšlenka kromě prosté touhy mít sexuální scénu ve filmu), ale scéna smysl má a dovršuje Frankensteinovu transformaci z vědce zkoumajícího zakázané oblasti na člověka, který (v důsledku neustálého útěku) nyní sleduje pouze své vlastní zájmy a nezastaví se před ničím. A jelikož se Peter Cushing s tímto vývojem dobře herecky ztotožnil, sérii to jenom prospělo.

Klasické hororové postavy se sešly v londýnském viktoriánském Temném případu. Sice Dracula a Mumie jsou jedna postava, avšak Penny Dreadful je na úplně jiné úrovni než crossovery, o které se pokoušel Universal ve 40. letech. Nejen díky tomu, že je podstatně rozsáhlejší, ale především díky skvěle napsaným postavám, mezi kterými byste těžko hledali nějakou nezajímavou - díky tomu vedlejší dějové linky dokážou spolehlivě nahradit tu hlavní, která se stala v druhé polovině série trochu nudnou.