Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (290)

plakát

Cabin Fever (2002) 

Naprostá klasika a zlomový film, který změnil můj pohled na béčkové horory. Navíc spustil období krvavějších hororů, které byly po roce 2000 nutně potřeba, což v roce 2005 vyvrcholilo filmem Hostel. Jako fanoušek žánru jsem Rothovi vděčný a i když jeho současná tvorba za moc nestojí, vždycky pro mě bude frajer.

plakát

Když se všechno po*ere: Woodstock 99 (2022) (seriál) 

Výborný dokument, který dost dobře ukazuje monstrózní atmosféru památného ročníku festivalu Woodstock. Z mého pohledu to byl asi jediný ročník, který za něco stál. Pořadatelé sice totálně selhali, ale podle všeho nikdo neumřel (na rozdíl od vychvalovaného 69. roku, kdy na festivalu umřeli hned dva lidé) a nic zas tak hrozného se nestalo. Amíci jsou holt strašně prudérní. Prostě jen příliš mnoho lidí a trošku divočejší párty :). A palec nahoru pro Freda Dursta, ten se s tím nesral.

plakát

Erotické noci oživlých mrtvol (1980) 

D'Amato si s Eastmanem a svou partou kámošů vyjeli na tropický ostrov a tam během dovolené natočili najednou hned několik stylových porno hororů (proto jsou si ty filmy jako Porno Holocaust, Sesso Nero atd. tolik podobné, protože byly točené souběžně). Tento se mi líbil zatím nejvíc. První třetina je dnes již nekoukatelná hardcore srágora, u které jsem po nekonečném záběru na Shannonova poďobaná varlata děkoval bohu za rychloposuv, druhá třetina už snesitelnější mysteriózní soft eroťák, kde se vyřádí hlavně Eastman, který prcá zásadně jen přes rifle a pak nastupuje těžkotonážní, atmosférická a pravá hororová třetina poslední, u které mé hodnocení vyskočilo takhle vysoko. To utrpení za to stálo, Massaccesi ve své době horory uměl, jen z té jeho porno tvorby bych doporučil spíše pozdější devadesátkové kousky s Roccem Siffredim. I když i dnes se samozřejmě najdou labužníci, kteří raději pořádný "vintage" :).

plakát

I padroni del mondo (1983) 

Dobrodružný exploitation trash, odehrávající se před 200000 lety, kdy mezi sebou různé primitivní lidské rasy a nepřátelské kmeny bojují o nadvládu a přízeň Medvědího boha. Příběh není špatný, líbilo se mi jeho vyprávění pouze prostřednictvím obrazů, jelikož herci ve filmu vůbec nemluví, jen vydávají opičí skřeky. Občas si sice tvůrci při vysvětlování toho, co se zrovna děje počínali dost neobratně a pravěcí lidé tu díky tomu, jak se snaží posunky a přehnanými reakcemi zmateného diváka držet v pozornosti, vypadají jako banda naprostých imbecilů, ale budiž. Beztak je to jen ultralevné italské céčko. Ale když si zvyknete na ty srandovní paruky, laciné masky a zapomenete na scénky s roztomilým méďou, který si evidentně natáčení s těma bláznivýma lidma užíval, než aby vypadal hrozivě, toho humoru tady zase tolik není. Film se tváří docela vážně až intelektuálně, má podivnou melancholickou atmosféru, záběry krásné až mystické přírody, jednoduchý, hypnoticky otupující synťákový hudební podkres a několik velice vypečených kanibalských gore chuťovek. Nepřátelé tu totiž padlým bojovníkům uřezávají hlavy a pak konzumují jejich ještě teplé mozky. Až mě trošku natáhlo, palec nahoru :). Tento film byl ještě do nedávného vydání na blu-ray naprostá raritka s velmi slabým hodnocením, ale mě se celkem líbil. Do sbírky určitě pořídím a rád někdy kouknu znova, i když na žánrový vrchol a evidentně svůj velký vzor "Boj o oheň" z roku 1981 to rozhodně nemá.

plakát

Jeden proti celému impériu (1983) 

OMG... co to sakra bylo :D?  Tak tohle je film podle mého gusta! Komiksový postapo nářez jak ze starého Ábécéčka. Neandrtálci, dinosauři, laserové zbraně, androidi, lidé z budoucnosti... ten film má všechno! Myslel jsem, že z italské trashové tvorby mě už nic nepřekvapí, ale šeredně jsem se spletl. Při sledování Yora od legendárního Antonia Margheritiho jsem nevěřil svým očím. Hlavně po scéně, kdy Yor oddělá jakéhosi pterodaktyla a použije jeho mršinu jako rogalo, jsem zůstal jako opařený. Prostě tenhle film je jedno velké wtf? a to já mám moc rád. K tomu přidejte syrový synťákový soundtrack bratří De Angelisů, do bederních roušek navlečte krom svalnatců i nějaké ty sexy divošky a o parádní zábavu mám postaráno.

plakát

Vylupovači hrobů (1990) 

Mé druhé setkání s mexickým hororem dopadlo o fous lépe než naposled. Opět režíruje Rubén Galindo Jr., opět je to takový nadšenecký mix uječeného US slasheru a atmosférického eurohororu s pěknými praktickými gore efekty, ale naštěstí to tu už nekurví žádní haranti, jako v Cementerio del terror z roku 1985. A samozřejmě ani tady nenajdete žádné filmové umění, pouze poctivou zábavu pro milovníky béčkových krváků z osmdesátých let. Za mě palec nahoru :).

plakát

Asesino está entre los trece, El (1976) 

Rozvleklé a šíleně ukecané španělské giallo s pohledným castingem, krásným venkovským prostředím a pestrými barvičkami. Námět à la Agatha Christie byl v giallech tohoto typu (odlehlé sídlo, skupina lidí, vražda, spiknutí) využíván docela často, někomu to může připadat únavné, ale mě to tolik nevadilo. Spíš mě nudilo to neustálé obkecávání a vysvětlování motivů jednotlivých postav pořád dokola. Do toho mi ze začátku trochu dělala problém ta španělština, která mým uším moc dobře nezní, ale zvykl jsem si. Jinak film je to v rámci žánru spíše průměrný s příjemně perverzní atmosférou, avšak minimálním množstvím napětí i nahoty. Ale líbilo se mi, že i přes evidentně velice malý rozpočet vypadal hezky a nablýskaně (viděno na blu-ray, 2k restaurace od Vinegar Syndrome film neuvěřitelně oprášila). V poslední třetině se pak začnou konečně hromadit vraždy s jejichž krvavým sleazy provedením jsem byl spokojen. Takže pro mě lehký nadprůměr, na který klidně někdy kouknu znova.

plakát

Ojo del huracán, El (1971) 

Komorní a krásně prosluněný thriller ve stylu pre-giallo filmů jako "The Sweet Body of Deborah", "Orgasmo" a "Paranoia" z let 1968-1970. Dokonce je tu i Jean Sorel, který hraje ve všech jmenovaných filmech a i tady má podobnou vůdčí úlohu. Děj plynule utíká, je zde trocha romantiky, lehké erotiky i příjemného napětí a psychického teroru, to vše v exotickém plážovém prostředí. Jako fanda žánru jsem se nenudil a závěrečný twist mi přišel výborný, ale v mnoha ohledech jde jen o průměrnou vykrádačku, neobsahující nic již dřív neviděné, takže tři hvězdičky budou muset stačit.

plakát

Vnitřní démoni (1972) 

Pěkný brakový horůrek od Hammeru s trošku nesouvislým dějem. Téma filmu je zajímavé - ďábel, posedlost, incest, rodinné prokletí. V jednotlivostech a obrazech působivé - gotická atmosféra, strašidelný hrad, stylové vraždy mladých dívek v keřích růží.  Bohužel, postavy byly dost nezajímavé a herci odpudiví. Děj mě vůbec nenapínal ani neděsil, naopak občas nudil, mátl a působil, že se za chvíli celý rozpadne. Nakonec to celé nějak dopadlo, ale měl jsem trošku problém udržet pozornost. Takže pro mě průměr 2,5*, v rámci žánru zaokrouhluji na 3*.

plakát

Orli nad Londýnem (1969) 

Jako fanda italských béčkových žánrovek jsem se konečně dostal i k nějakému tomu Macaroni Combat filmu a jelikož mě až na výjimky vůbec nebaví válečné filmy, očekával jsem úmornou nudu. A tu jsem taky dostal. Špionážní příběh šel úplně mimo mě. Natočeno to není nejhůř, Castellari nebyl špatný akční režisér a zmršených historických reálií jsem si jako laik vůbec nevšímal, ale děj mě prostě nezajímal. Pro obecný přehled ještě pár těchto filmů zkusím, ale nic pro mě zásadního od tohoto žánru nečekám.

Ovládací panel
9 bodů

Reklama

Reklama