Deidy

Původní Disneyho Mulan je moje srdcovka. Takže při ohlášení hrané Mulan jsem očekávala buď velký průser a nebo kvalitní podívanou. Dostala jsem průser. Všechno, co bylo dobré na animované Mulan, bylo buď vyškrtnuto a nebo pozměněno natolik, že to úplně ztratilo tu původní myšlenku. Animovaná Mulan měla o skoro 40 minut kratší stopáž, ale byla plná emocí a základní myšlenka byla skvělá. Tady to je jen nuda v krásném hávu. Vztah mezi Mulan a otcem (a zbytkem rodiny) totálně sterilní, nebylo na něm k uvěření vůbec nic. Sestra Mulan byla přidána evidentně jen kvůli tomu, aby se dalo nějak okecat faux pas u dohazovačky. Že z Mulan, která původně nebyla, krom pronikavého intelektu, ničím speciální, se stala jakási vyvolená se speciálními dovednostmi, díky kterým skoro nemusí trénovat, to byl fakt blbý nápad. To jsem třeba na Mulan milovala nejvíc, to, že se z obyčejné holky v místě a době, kde vládnou muži a panuje těžká  diskriminace vůči ženám, stane silná osobnost, která je schopná zachránit svět (nebo alespoň zemi, ve které žije). Absence Mushua a zabrání jeho místa fénixem, který si jen tak random poletuje občas okolo, to jenom dodělalo.

Jsem se tak nudila v nákupáku, čekala na ségru a tak jsem dostala spásný nápad, že zajdu do kina za nějakou tou kultůrou, abych zabila dvě hodiny čistého času (mám podezření, že jsem měla být chlap, protože nakupování mě k smrti nudí). Jenže v brzkém odpoledni dávaj jen samé filmy, o které si rozumný člověk ani oko neopře, nebo pohádky. Říkala jsem si, že na pohádce se snad nedá nic posrat, hlavně, když to baví děti. Jenže problém byl v tom, že tahle hrůza nebavila ani ty děti, takže si vemte ten horor, když jste dospělá kráva, který táhne na třicet, sedíte v kině plném dětí a NIKDO se nesměje. Pokusů o humor tu bylo nepočítaně, z toho jen maximálně dvakrát to padlo na úrodnou půdu, že jsem se lehce uchychtla pod knírem. Je to špatný pokus o vykradení Lvího krále a Madagaskaru, akorát to celé bylo popadnuto za špatný konec a výsledek je to, že po pěti minutách máte chuť se zabít. Hlavní hrdina není vůbec vtipný, byť se snaží hláškovat každých pět sekund, dámy tento pocit jistě dobře znají, když jdou na rande s nějakým debilem, který se snaží být vtipný za každou cenu. A o špatný animaci snad ani nemá cenu se více zmiňovat, než jen touto větou. Pokud nemáte zájem o lobotomii, doporučuju se tomuto snímku vyhnout. Pokud milujete debilní humor o tom, že někdo neustále někam padá, je to film přesně pro vás.

S matkou máme takové své večery plné zábavy. Výměna manželek a jiná hovna, u kterých člověk žasne nad tím, jaká individua mají volební právo. Matka se snažila do našich duchaplných večerů zařadit i tento, kdy vysílali tuhle hrůzu. Na to já jsem ale neměla nervy, jelikož koukat hodinu (reálně tři hodiny, nezapomínejme, že je to pořad Novy a o reklamy každých 5 minut zde není nouze) na věčně dojatou Pergnerku mě sralo k nepříčetnosti, takže u toho většinou padla za vlast krabka cigaret a maxi tabulka Milka čokolády. Pořad se snaží hrát na city a to já nedávám. Dokážu pochopit, když je někdo ve sračkách ne vlastní vinou, ale pro takové je tu milion dva organizací, takže nechápu smysl toho pořadu. Pergnerka to navíc zabíjí svým výše zmíněným dojímáním, dále k tomu přidává i přehrávání empatie a do očí bijící hraní zájmu o lidi a jejich osudy. A nejvíc mě vždycky dostalo, že se záhadně, každý jeden díl, ve druhé třetině stopáže něco posere. Někdo něco rozbije, něco se nestíhá, něco nepřišlo včas, došly prachy... Pergnerka pak zapojí veškeré své superschopnosti a problém vyřeší s takovou lehkostí, že si až člověk říká, jestli náhodou pod svými hadry neschovává Supermanův kostým. Následně se pak dojme, jak to všechno krásně vychází a já jsem krásně nasraná. Pokud si vážíte svého psychického zdraví, opravdu se na to nekoukejte. Jedna hvězda za ty nebožáky, kteří jsou tam jak cvičené opičky, aby si Pergnerka namastila kapsu a mohla být miláčkem národa za svoji zcela uvěřitelnou empatii.