borboleta

Pro Sirotčinec platí to samé, co pro Temné stíny - je zde hromada skvělých a vyloženě kouzelných nápadů, detailů a jednotlivých scén, jako celek to ale bohužel nedrží dohromady. Užila jsem si to jako šňůru barevných nápaditých klipů, příběh mě ale zklamal, ten tu moc nefunguje.

Od východoasijského filmu se očekává určitá dávka divnosti. To pak člověk nemůže být překvapený, když na tu divnost (a lehkou úchylnost) skutečně dojde. Příběh je ale promyšlený a lokace a výprava jsou obzvlášť krásné. Občas jsem měla tendence dívat se na to jen jako na jednotlivé obrazy a ne jako na film. Navíc je příjemně osvěžen nepříliš četnými, ale o to vtipnějšími momenty. Obávám se ale, že nejvíc a na opravdu hodně dlouho si budu pamatovat erotické scény, které jsou natočeny tak otevřeně, popisně a dlouze, že jsem si u toho připadla, jako na školení o lesbickém sexu. Tohle jsem skutečně tak podrobně vidět nepotřebovala a nepříjemný pocit divnosti tím byl ještě umocněn. Kdyby se sexuální pasáže trochu prostříhaly, hned by se film zkrátil o půl hodinu a to by mu jen pomohlo, na konci už je fakt docela dlouhý. Těžko hodnotit hvězdičkami, nakonec ale dávám 3,5.

Čtvrtá hvězda je jedním z důvodů, proč se ze mě stala zarytá fanynka Dejvického divadla.

Můžete mi někdo vysvětlit, kdy a jak že se to stalo, že se Kráska zamilovala do Zvířete? Mně to naprosto uniklo. To skutečně stačí koupit jí troje hezké šaty a pár šperků, párkrát jí dát najíst, jednou si zatancovat a jednou na ní skočit (myšleno doslova skočit, tak jako to bylo ve filmu, bez žádného dvojsmyslu)? Nebo byla kráska ujetá na divokost a dravost? (Opět to myslím nevinně doslovně.) Vlastně, když to vidím takhle napsané, tak si říkám, že v reálu už to stačilo hodně slečnám, nicméně ve filmu to nefunguje a působí to fakt hodně divně. Díky pompézní výpravě nakonec nesklouznu s hodnocením pod tři hvězdičky, ale nezaručuji, že si to kvůli přílišné kýčovitosti nerozmyslím a jednu hvězdičku ještě později neuberu.

Líbí se mi, že všechny postavy (narozdíl od jiných hororů) jednají logicky, nebo alespoň pochopitelně, a v podstatě jsou všechny dostatečně sympatické na to, aby jim člověk držel palce. Někdy se dokonce chovají tak inteligentně (rozuměj, že se chovají tak, jak by se někdo, kdo žije v civilizaci a prošel povinnou školní docházkou, chovat měl), až to člověka příjemně překvapí, protože to v rámci žánru opravdu není standard. Na druhou stranu mě ale zklamalo, že nebylo vlastně úplně domyšlené, jak přesně to vlastně bylo s tím strašákem (pardon, strašačkou) a příběh tak měl svoje mezery. Jsem ale ráda za příjemnou stopáž filmu, protože vydržet takovou hustotu lekaček ještě o půl hodiny déle, by bylo už příliš náročné. V kině jsem se bála, cestou domů, už ne. Takže ve výsledku jsem dostala od Lights Out všechno, co jsem od pátečního hororu chtěla, i když ne nic navíc.

V Zootropolis je hromada dobrých a dokonce i vtipných nápadů a spousta zajímavých detailů. Film ale naprosto ničí fakt, že neúnosně výchovný. Docela mě překvapuje, že si toho nikdo z těch, co se tu nad Zootropilos rozplývají, nevšiml, anebo jim to nevadilo. Určitá míra výchovné složky k pohádkám samozřejmě patří, ale to, co se děje tady, je už nad limit. Jasně, já taky jsem proti rasismu, proti genderové (a jiné) diskriminace, taky si myslím, že je důležité snažit se, nedát se a nebát se jít za svým cílem. Pokud ale tyto a ještě spoustu dalších ctnostných myšlenek přespříliš názorně zkoncentrujete, stane se z nich amorfní hmota s podivným odérem.

Škoda, že první díl se musí tak trochu přetrpět, ale pak začíná jízda, která graduje až do opravdu strhujícímu čtvrtého dílu. Přemýšlím jen, jestli bych se na celou sérii neměla podívat znova, protože děj a vztahy mezi jednotlivými postavami a jejich motivace jsou docela komplikované. Mimořádně mě zaujala propracovaná psychologie jednotlivých postav, hudba, někdy odvážné lokace (zejména policejní budova v kontrastu se zasedací místností akademického senátu) a třešničkou na dortu je velice povedená grafika titulků.

Aby se vám Laputa líbila, tak musíte rozumět tomu životnímu pocitu, o kterým je. Musíte prostě ten pocit znát z vlastní zkušenosti. Tím rozhodně nechci říct, že je potřeba mít vlastní hospodu a spát na střídačku se svýma štamgastama. Ani tím netvrdím, že musíte všechna Johančina rozhodnutí schvalovat a chovat se stejně jako ona. Jde ale o ten pocit, kdy zjistíte, že už jste ve věku, že byste měli vědět co a jak a vy přitom vůbec netušíte, co dělat. Kdy vás okolí někam tlačí a něco od vás očekává, ale vy nestojíte o to, co byste "správně" měli chtít. Kdy jste pořád mezi lidmi, ale přitom jste osamělí. Kdy jste na ten svůj neuchopitelný život (skoro) sami. Kdy třeba i máte nějakou představu, o co vám jde, ale nevíte, jak se k tomu postavit. Kdy se konečně objeví někdo, kdo vás má skutečně rád a na rozdíl od všech ostatních ctitelů mu nejde jen o to jedno, a i přesto vás záhy opustí. Velké plus je, že nejde jen o koncentrovanou depresi, ale že konec nabízí naději a optimismus. Nesouhlasím s jinými komentáři, že postavám a ději chybí vývoj. Já tam ten vývoj vidím jasně. Laputa ukazuje, že občas se toho nemusí změnit moc, aby se vlastně změnilo všechno. Občas stačí jen ty samé věci dělat trochu jinak.

Nikdy bych nevěřila, že je možné natočit něco s takovou hustotou logických chyb, nesmyslů a nedomyšleností, jako tohle. Skoro si až myslím, že to museli dělat schválně, jinak si nedokážu vysvětlit, proč do minuty po jasném vysvětlení pravidel a zdůraznění, že opravdu neexistují výjimky, se tam těch výjimek hned několik objeví. Je mi to líto, protože po vizuální stránce je to opravdu nádherný film. Chtěla jsem dát tři hvězdičky alespoň za výpravu, ale konec ten film tak drsně zabil, že nemůžu dát víc, než dvě.

"Učitelka vzala více méně omylem svojí třídu jako rukojmí, ale je ochotná je pustit, pokud bude oficiálně ustanoven Den sukně." Když se to řekne takhle, tak to zní celkem divně, ale to je jen zdání. Ve skutečnosti jde ale o velice logicky vystavený příběh a profesorka Bergerac je jedna z nejvíce uvěřitelných postav, které jsem v poslední době ve filmu viděla. Zcela plně ji chápu a rozumím jí. Navíc je zahrána naprosto bezvadnou Isabellou Adjani. Je to mimořádně kvalitní snímek, který je (pro české publikum) nyní ještě víc aktuální, než byl v době svého vzniku.