Ainy

Může mi někdo říct, co přesně bylo na tomhle filmu sci-fi? Tohle je naprosto skvělé, čistokrevné drama z prostředí vysoko sahajících komplotů až někde před dveře samotného prezidenta USA! Na konci jsem ještě čekala nějakou tu dohru, ale nechci se v tom pitvat, protože ještě teď jsem zcela pohlcena napínavým dobrodružstvím jedné posádky raketoplánu. Jako bombaaa :-) Nějaké to zdvižené obočí tam sice bylo, jako v případě lopinky práškovacího letadla, kdy se všichni drželi jako přisátá klíšťata plus ještě nějaké další zjednodušené scény, ale tohle prostě házím za hlavu. Po lehčím rozjezdu mě drželi v absolutním napětí až do samého konce a ještě při závěrečných titulcích jsem to celé tak nějak ztěžka rozdýchávala. Co pak měly říkat samotné manželky astronautů, že. Já nemám co bych k tomu dál napsala. Stojí to za zhlédnutí, akorát si moc nečtěte obsah filmu. Na můj vkus toho až příliš prozrazuje.

Ben mě tentokrát docela rozesmál. Takového ňoumu s íkvé šumící trávy jsem ho viděla hrát poprvé. Film každopádně nadupaný akčností. Scénář vyšperkovaný k dokonalosti. Takže co víc si přát než vlézt pod deku, hodit nožky na stůl a užít si tu jízdu. Hlavní záporák se povedl mimořádně dobře. Dokázal Papričku nažhavit, což slavného mechanika Tonyho přirozeně nakrklo. Líbily se mi dějové zvraty, kdy jeden začal doufat v zajímavý, nedobrý konec, pobavilo množství hlášek a ta hudba...

Sice jsem nerozuměla ani slovu a veškeré golfové termity šly totálně mimo mě, ale pokud jsem dobře pochopila, musel dostat míček přes ten rybník. Jo a musel být pod parou. A vzít si Birdie. Kdo je vlastně Birdie? No drama jak víno, přátelé. Naprostá spokojenost s vývojem děje, jelikož mé skálopevné přesvědčení jasně předvídatelného konce bylo zcela přečůráno. Tato milá komedie do detailu splnila svůj účel. Nemám nic pro ti ničemu. Kevin takový, jak ho známe, Cheech jako kedy fakt miloušký, dohromady s partou přátel odněkud z nikud tvořili sympatický celek. Kdybych teď nemířila do postele, tak bych se usmívala ještě půl dne.

To je snad jediná reality šou, na kterou se čas od času ráda podívám. Myslím si, že je to opravdu skvělý nápad, vstát z manažerské židle a jít v přestrojení makat do útrob své společnosti. Říká to tady každý šéf. Je rozdíl všechno řídit od stolu, vydávat pokyny, manuály, harmonogramy prací, pracovat s čísly a s papíry, ale když si svá nařízení nevyzkouší na vlastní kůži nepozná, jak je mnohdy obtížné vše dodržovat. Je dobré si poslechnout od svých zaměstnanců, jak by jim nějaká vylepšení zjednodušila práci a pomohla k rychlejším a lepším výsledkům. Vyslechnout si kritiku svých vlastních nastavených pravidel a pokud je ta kritika oprávněná, tak zamyslet se na možných změnách, protože o co každému šéfovi jde ...? O prosperitu, růst, peníze, o profesionalitu apod. Z očí do očí vám to jako řediteli, ale nikdo ze zaměstnanců neřekne, takhle si však každý občas nějaké to polínko přiloží.

V podstatě nezáživná nuda.

Docela osvěžující, hezky neotřelá, akční záležitost se spoustou hvězdných jmen pěkně pokupě. Velký talent v podobě švédského režiséra mi byl doteď pečlivě skryt a nebýt nezbytných reklam, tak člověk neodejde od obrazovky. Mám sice pocit, že některé scény byly řádně přitaženy za chomáč kštice, ale neva, hlavně, že to jelo jako řádně namazaný lodní šroub. Byla jsem celkem zvědavá, jestli se dostanou z těch skleněných kostek, jestli se probijí tou spoustou černých stráží a doslova se dostanou z vězeňského komplexu. Neodkážu si představit fikaněji a promyšleněji umístěnou káznici. Pokud ale máte konexe nejen mezi spoluvězni, znáte ty správné lidi a hlavně jste klon MacGyvera, máte velkou šanci se z toho dostat.

Emanuela byla naprosto, ale naprosto famózní. Erotikou a smyslností doslova prošpikované drama jednoho neúspěšného spisovatele a mladé tanečnice, které celé vyprávěl on sám úplně cizímu spolupasažéru na výletní lodi. Postupně mu řekl o svém, víceméně ujetém, soužití se svou ženou. Ze začátku vášeň, pak pohrdání až zvrácená nenávist, jenž se v agonické křeči dostala až do trochu očekávaného závěru. Na konci jsem se přistihla, že pokud bych se něčeho podobného účastnila já, (což by se mi asi nestalo, ale kdyby jo) tak by mi bylo ze sebe samé nevolno a toužila bych tohle všechno vymazat ze své paměti. Pro mě velice příjemnými vedlejšími postavami byli indická holčička a její moudrý a klidný otec. Drobet mírnili určitou pachuť z jejich komplikovaného vztahu. Takže úklona až k zemi před tím, jak skvěle to bylo natočeno a zahráno.

"... Billy překonal ji sám, Billy překonal ji sám, jednou i on překonal svoji malou výšku sám. ..." Z větší části dramatický, z té menší humorný příběh mi připomněl slova písničky kterou nazpívali Rangers - Plavci. Akorát tady se hlavní hrdina jmenuje Simon, v písni se mu říká Billy. Dojalo mě krásné přátelství dvou chlapců, které ani nešťastná smrt nedokázala rozdělit. Ty darované kartičky po pohřbu mi zamlžily zrak ... Čekala jsem, že to tak nějak dopadne, protože se to až moc podobalo zmíněné skladbě a jsem si jistá, že autoři čerpali právě z Irvingovy knihy. Opravdu moc milý a ve své podstatě smutný film, jehož Shaimanova hudba dokázala mimořádně skvěle podbarvit.

Hvězdné války s příchutí westernu po bondovsku. Moonraker mi doteď unikal a po jeho zhlédnutí nevím, co si myslet ... mám se smát? Jsem tak rozpolcená ...Kdybych si odmyslela všechny kraviny, tak by sice z toho filmu nic nezbylo, ale jinak jsem se pobavila. Opět plno akce, honiček na člunech, na gondolách, co zvládnou i "plavbu" po městě, na lanovce a dokonce i ve vesmíru! Co se ti agenti dneska v té škole neučí. Buď mají pilotáž raketoplánu mezi povinnými předměty nebo na to mají speciální seminář. Závěrečná vesmírná, laserová bitva mě ale natolik ohromila, že jsem se zhruba pět minut nebyla schopná se přestat hihňat. Celé mi to připadalo jako takový ten klasický dort pejska a kočičky, ale naštěstí alespoň trochu zábavný. Ve filmu se mi ovšem velmi zamlouvala hudba. Moc se povedla. 3,5*

Člověk si při sledování uvědomuje, jaké má štěstí, že žije v České republice. Naše zdravotnictví je jedno z nejlepších na světě, akorát kvůli nedostatku financí, odcházejí mladí a schopní lékaři do zahraničí. Bojím se doby, a ta není daleko, že mě nebude mít kdo operovat, a pokud jo, tak nejdřív za x let, že neseženu odborníka - specialistu, že záchranka nepřijede a nebo až za hodně dlouhou dobu, protože prostě nejsou lidi ... Kvalitní zdravotníci jsou na červené listině ohrožených druhů!