Ragdoll

Filmařské tendence, které jsou dnes již všudypřítomné napříč celým průmyslem, nedovolují divákovi uniknout do apolitického smyšleného světa, nýbrž mu nutí současné trendy, které již stály za mnohými komerčními neúspěchy posledních let. Obézní černoška, které má člověk věřit roli elitního vojáka, loví genderfluidního, bisexuálního Lokiho, protože odškrtnout si progresivní kvóty je větší prioritou, než vytvoření uvěřitelných, adekvátně obsazených postav. Co do premisy seriálu, jde o nudnou směsici dlouhých dialogů a plytké akce, které nedokaží na moment vyvolat napětí a zájem o vývoj zápletky, jen se drží v bezpečných mantinelech scénáristické korektnosti.

Dokument, ktery nepojednava o prubehu samotneho vysetrovani zdaleka tolik, jako dava prostor feministickym vylevum a kolektivnimu obvinovani vsech muzu z krivd, domnelych i skutecnych, pachanych na zenach.

Solidni celovecerni binge, ktery zvlada podat vetsi mnozstvi hlavnich postav a perspektiv v miniseriove podobe, aniz by to melo negativni dopad na pacing a smysluplnost pribehu, byt je to na ukor jeho nepredvidatelnosti. Jeff Daniels v roli zbozneho fanatickeho pistolnika (s cimz jde ruku v ruce laskyplne otcovstvi) staci na to, aby utahl kazdou scenu, pokud ji okorenime naturalistickymi vyjevy pahylu a celkove drsnosti a neupravenosti divokeho zapadu. Vedlejsi postavy mimo Frankovu posse si snazi udrzet relevanci prostrednictvim vlastnich linek slouzicich jako filler, aniz by prispivaly do hlavniho pribehu, nebo mely separatni uspokojive vyusteni. Posledni epizoda pohrbila temer petihvezdickovy feel nesmyslnou hollywoodskou prestrelkou, jejiz jedine poselstvi bylo "wahmen, strong", kdy byl hloucek vdov poprve trimajicich zbrane schopen zdevastovat ostrileny gang, ktereho se nedotkla ani valkou zocelena militantni komunita. A veskery lesbicky drama bych nahradil scenama s Jeffem, kde recituje bibli, u niz otaci stranky svoji ustrelenou prackou, nebo tak neco.

Nebýt Rickyho Gervaise, vůbec by nemělo cenu se dívat. Svými hláškami a oprávněným zesměšňováním je jediný vtipný, zbytek dávno vyhaslých hvězd se snaží zoufale pobavit, ale jsou jen trapní a kolikrát umělý smích na celý sál je toho důkazem. U samotného rozdělení cen jsem byl velice zklamán, snad jen jedna naplnila moje očekávání. Proslovy přeskakuji pokaždé, jelikož nikdo neumí být originální, hlavně že padne tisíckrát slovo díky a jak řekl Ricky, všichni děkují z většiny pouze lidem, kteří na jejich úspěchu neměli sebemenší zásluhu. Ohraný stereotyp, rok co rok. 50%.

První díl nenadchl. Spousta slibně vypadajících scén vyvrcholí v odporné klišé, American Horror Story výrazně kopíruje známé horory, například lze rozpoznat jakási imitace Paranormal Activity, nebo Rosemary's Baby (role šílené sousedky se tady převtělila do Jessicy Lange, a buďme upřímní, nejde jí to ani trochu). Slibný nápad, převést tyto, většinou jeden a půl hodinové záležitosti do seriálové podoby, ale také velice riskantní. Plusem jsou otestovaní herci, u kterých můžeme očekávat, že nás nezklamou. Naopak mínusem je zmatený střih, jenž nepůsobí strašidelně či napínavě ani trochu, spíše je trochu otravný. Našlo by se toho víc, ale s další kritikou počkám do doby, než pozřu alespoň několik dalších dílů, nebudu příliš unáhlený. Co ale mohu říci s jistotou už teď, je skutečnost, že se ze seriálu nikdy nestane kult, nejspíše ani záležitost roku. ...................................Po dalších dvou epizodách zvedám o jednu. Přeci jen se mi malinko začíná dostávat pod kůži, hlavní klad je velká otevřenost příběhu s potenciálem na zajímavý rozkvět. 85%.

Pohled na starého Ezia mě drtí, když si vzpomenu na ty hodiny strávené hraním této úchvatné série. Je ovšem skvělé znovu vidět tu krásu malebné, renesanční Itálie, navštívit stará, známá místa, která jsem tolikrát lezecky zdolal nebo kolem nich jen prošel a vžít se do mého oblíbeného virtuálního světa. I samotné ukončení bylo mírumilovné, dojemné a můj prvotní strach, že zemře čepelí templáře, se ukázal mylným. Ale to vědomí, že jsme opravdu dospěli k cílové rovince, je pro mě neúnosné... 100%.

Naprostá ubohost, chci tu minutu svého života zpátky! 0%.

Co vás zasáhne především, je překvapivě silný příběh, který je pevně podložen úžasným hereckým orchestrem, kde jsou všechny postavy originálně napsané a po chvíli i pro film jakožto celek naprosto nezbytné, s mistrovským dirigentem v podobě neuvěřitelné Bryce Dallas Howard. Drama, které po celé dvě a půl hodiny nenudí, dokáže i rozesmát a má, sic trochu předvídatelný, hřejivý konec: tomu říkám skvost světové kinematografie. A způsob, jakým se povedla zachytit tehdejší doba a svět diskriminovaných, ale i odporné smetánky, je, jako jeden z mnoha aspektů filmu, hodný Oscara. SPOILER:. Scéna, ve které čte Hilly již vytisknutou knihu a narazí na pasáž, jak snědla Minniyno hovno, tak její následný hysterický záchvat rulezzZZZ!!. 95%.

Typická holčičí barbieovská inscenace z toho nejameričtějšího místa na planetě se špetkou nepovedeného komediálního koření. Trapný romantický slaďák, o tom, jak se ze všech nenapravitelných nepřátel stanou ti nejlepší kamarádi, kde je od začátku průběh i konec předvídatelný jako rozšlápnuté lejno na ulici. 30%.

Malá holka jako hlavní, nekompromisní zabiják v střílecím a bojovém filmu: to moc nejde dohromady. Děj je rozvleklý a nezáživný, akční adrenalinové scény jsou nereálné (jak může jedna podvyživená puberťačka zpracovat bez sebemenších problémů tři dvoumetrové hitmany) a kapku překombinované. Naštěstí se nemůže vyrovnat příšerné Chloe Moretz v Kickassovi, protože to už byl vrchol ubohosti. Konec byl bez náboje, bez emocí a hudbu si teď nemohu vybavit, což znamená, že na ní není nic zapamatovatelného. Opravdu zklamání, dalo se vytěžit víc. Eric Bana se dostává kamsi do říše zapomnění a tohle není úspěšný comeback.