Ragdoll

Dokument, ktery nepojednava o prubehu samotneho vysetrovani zdaleka tolik, jako dava prostor feministickym vylevum a kolektivnimu obvinovani vsech muzu z krivd, domnelych i skutecnych, pachanych na zenach.

Solidni celovecerni binge, ktery zvlada podat vetsi mnozstvi hlavnich postav a perspektiv v miniseriove podobe, aniz by to melo negativni dopad na pacing a smysluplnost pribehu, byt je to na ukor jeho nepredvidatelnosti. Jeff Daniels v roli zbozneho fanatickeho pistolnika (s cimz jde ruku v ruce laskyplne otcovstvi) staci na to, aby utahl kazdou scenu, pokud ji okorenime naturalistickymi vyjevy pahylu a celkove drsnosti a neupravenosti divokeho zapadu. Vedlejsi postavy mimo Frankovu posse si snazi udrzet relevanci prostrednictvim vlastnich linek slouzicich jako filler, aniz by prispivaly do hlavniho pribehu, nebo mely separatni uspokojive vyusteni. Posledni epizoda pohrbila temer petihvezdickovy feel nesmyslnou hollywoodskou prestrelkou, jejiz jedine poselstvi bylo "wahmen, strong", kdy byl hloucek vdov poprve trimajicich zbrane schopen zdevastovat ostrileny gang, ktereho se nedotkla ani valkou zocelena militantni komunita. A veskery lesbicky drama bych nahradil scenama s Jeffem, kde recituje bibli, u niz otaci stranky svoji ustrelenou prackou, nebo tak neco.

Filmařské tendence, které jsou dnes již všudypřítomné napříč celým průmyslem, nedovolují divákovi uniknout do apolitického smyšleného světa, nýbrž mu nutí současné trendy, které již stály za mnohými komerčními neúspěchy posledních let. Obézní černoška, které má člověk věřit roli elitního vojáka, loví genderfluidního, bisexuálního Lokiho, protože odškrtnout si progresivní kvóty je větší prioritou, než vytvoření uvěřitelných, adekvátně obsazených postav. Co do premisy seriálu, jde o nudnou směsici dlouhých dialogů a plytké akce, které nedokaží na moment vyvolat napětí a zájem o vývoj zápletky, jen se drží v bezpečných mantinelech scénáristické korektnosti.

Až do okamžiku před 10 minutami jsem celé ty roky žil v domnění, že nikdy nepropadnu té všudypřítomné, drtivé přitažlivosti této ságy. Takhle mě už velice dlouho žádný fantasy film nenadchl, prodlouženou verzi jsem zhltl na jeden zátah jako nic. Oproti prvnímu dílu má tento rapidnější tempo, je energičtější, akčnější, zkrátka dotahuje do dokonalosti vše, co se nevyvedlo nebo úplně chybělo ve Společenstvu. Mám pouze jednu výhradu, a tou jsou v podstatě veškeré pasáže s Glumem a asi tak polovina s Frodem, tyto dvě postavy si mě zkrátka nezískaly, díkybohu, že se vše netočí pouze kolem nich, v jedničce byly na plátně mnohem častěji. Naopak mě potěšil Viggo Mortensen, kterého jsem i před Pánem prstenů měl v oblibě, a herectví celkově je nevyvratitelně skvělé, obzvlášt, pokud v jeho pozadí zní epické tóny z dílny pana Howarda Shore. Musím říci, jsem opravdu navnaděn na závěrečný díl, který bych si s chutí pustil ihned, kdybych nebyl držen ve spárech časové tísně. Ale co, zítra je taky den :-). 90%.

Pokud je někdo zapálen do komentování a celého filmu obecně, tak dříve nebo později zjistí, že tuto horlivost si není možné udržet navěky a je potřeba si čas od času udělat menší pauzičku. V mém případě se jednalo o trochu větší než menší pauzičku, nicméně tento comeback komentář si nezaslouží žádný jiný film, než Ip Man, jelikož na Kung Fu příčce (která není zrovná malá) zaujímá první místo. Absolutní špička se sympatickým představitelem stejnojmenné čínské legendy, hutnou atmosférou japonské okupace, nápaditou hudbou a abych nezapomněl, stylovými a nabušenými souboji, kterých rozhodně není poskrovnu. Pro fanoušky tohoto žánru je to nezpochybnitelný must-see. 100%.

Dospívání po americku je film dokonalý ze všech aspektů, od scénáře, přes výtečné herectví a poutavý příběh inspirovaný skutečnými událostmi, po očekávané, dramatické, ale nakonec přeci jen mírumilovné ukončení. Co mně utkvělo v hlavě ale nejvíc, byl stoprocentně ohromný výkon mladého DiCapria, který převyšuje většinu (ne-li všechny) jeho nadcházejících rolí. Opět excelentní De Niro, který mne snad nikdy nezklamal, tedy s Leem tvoří opravdu výborné duo, které doplňuje příjemná Ellen Barkin. Hudba je úžasná, neskutečně emocionální, to je však snímek sám o sobě, a musím říct, že za ty slzy jsem se vůbec nestyděl. 95%.

Trochu delší, než by to nezbytně muselo být, na akční film se hodí zhruba ta hoďka a půl, do které se vejde desetiminutová introdukce, pár poutavých scén a vyvrcholení v podobě nějakého šíleného konce, jenž jsme, po tom všem, co jsme již viděli, schopni lehce prominout. Zde dojde k určitým sekvencím závislých jen na dialozích, a to je to slabé místo a někdy jen způsob, jak se opět rychle dostat k další akci. Stallone je v pohodě, vůbec nehraje špatně, a jelikož jeho charakter je naprostým protikladem charakteru Banderase, o to více je pak jejich vzájemná nevraživost uvěřitelná, rozhodně se na to krásně kouká. Hudba však nebyla příliš výrazná, i bych řekl, že špatná, a to je, dle mého názoru, nejhorší věc, co se filmu může stát, protože je na ní postaven a zcela závislý. i přes tento nedostatek je to za čtyři hvězdy a solidních 75%, což znamená, že s tamějším hodnocením se plně ztotožňuji.

Brainwashing kohokoli, kdekoliv, v jakýchkoli podmínkách, to je jediný učel tohoto filmu, nebo alespoň jediný, který jsem zvládl zpozorovat. A pokud je to skutečně tak, pak mu musím dlouze a hlasitě zatleskat, protože to se mu povedlo na jedničku. Jason válí, nepotřebuje stuntmany, aby nám předvedl to, co jsme od Chucka Norrise viděli naposledy před pětatřiceti lety, stačí mu nasadit svůj nasranej výraz a jde se na věc. Choreografie bojů mi brala dech, impozantější si teď nevybavuji, ať se snažím, jak se snažím, navíc byla ve většině případech i realistická, a malinké přikrášlení tu a tam nikoho neotravuje. Takhle se sequely vychvalovat, soudě z názorů většiny, nedají (sám jsem je neviděl, ale počítám s tím, že dvojku zhlédnu, co nejdříve to půjde). Statham je jako bouchač frajer a film s ním by mě vůbec nebavil, kdyby dostával na prdel. 80%.

Co jen na to říct, velice slabé na Scorseseho poměry. Většina jeho filmů trvá v rozmezí dvou až tří hodin, a jsou až k prasknutí narvané akcí, která je podpořená dobrým nápadem, střihem či božskými dialogy. Taxikář trvá okolo hodiny a tři čtvrtě, a stejně v těchto ohledech zaostává. Scénář není příšerný, klasifikoval bych ho jako nedopilovaný. Od příběhu jsem si též sliboval mnoho, sakra mnoho, a nakonec znovu vylezl ten ušmudlaný průměr, který nedokázal vytáhnout ani De Niro. Někdy prostě samotní herci nestačí. 60%.

Celý děj se veze na vlně surrealismu, čehož není v prostředí Francie dvacátých let minulého století těžké dosáhnout. Originální myšlenka se dala určitě zprostředkovat lépe, na druhou stranu si dokáži představit, co by z ní vzešlo pod dohledem nezkušeného režiséra. Na plátně potěší úchvatná Marion Cotillard, která podle mne podala božský výkon, Wilson se spíše blíží k průměru a kratičký vstup Adriena Brodyho je opravdu k pousmání. Atmosféra města příliš nezaujme, (například ve filmu V Bruggách byla naprosto fenomenální) soundtrack postrádá intenzitu a použití určitých prvků je špatně rozvržené. Zato kdybych nepočítal s kopou navoněné romantiky, se sledováním bych pravděpodobně nikdy nezačal, takže to za minus považovat nemohu. Na nudný večer vhodný lék. 80%.