pipapa

Nesmyslný a zbytečný film. Homoděj Trier je velkým obdivovatelem Pasoliniho (podílel se např. na dánské DVD-edici Pasoliniho "Trilogie života") a pravděpodobně už od kdysi-prvního zhlédnutí "120 dní Sodomy" nosil v sobě neustálou touhu tohle, ve své době totálně šokující dílo, někdy překonat. Zapomněl však, že skutečný umělec se stavá geniálním nikoli perfektně zvládnutým filmovým řemeslem (= technikou), ale jen a pouze od přírody daným (= a tady se nelze nic naučit/doučit!) nezměrným citem pro věc, nejlépe ještě podpořený (jako u Pasoliniho) vysokým IQ. Zatímco Pasoliniho "šok" má vždy pevný/reálný základ (politický+ lidské bytí), vycházející vždy z jeho hlubokého osobního přesvědčení, chápání a interpretace věcí, Trier žádné takové přesvědčení nemá, ani zvláštní cit pro věc, chce pouze šokovat za každou cenu, chce být druhý/nový "Pasolini". A tak si vybere náhodné téma "ztráta/smrt dítěte" a bolest a utrpení, které jsou s tím spojené, přetransformuje do nereálné šokující fantasmagorie. Na to mu ale inteligentní divák ani kritika neskočí. Pasoliniho první počin "Accattone" (1961) patří dnes právem do pokladnice světové kinematografie. Trier začínal svoji kariéru, odpovídající jeho úrovni, zcela jinak = homo-pornografickou produkcí!...Antikrist může být mimo jiné a výše uvedené také výsledkem nějaké Trierovy psychické poruchy = ve Skandinávii totiž trpí nejrůznějšími psychickými poruchami, depresemi apod. vysoké procento obyvatel včetně umělců = Skandinávie je hezká tak jen na pohlednicích, žít zde není zdaleka tak lehké ani zajímavé, jak si lidé z jiných koutů světa myslí!

"Oscar" pro mne vždycky znamenal, znamená a bude znamenat, abych se "oskarovým" filmům raději vyhnula, protože určitě o nic nepřijdu. A na tomhle "oskarovém" dílku jsem si to opět potvrdila!

Těžkopádný, nezábavný, zdlouhavý a téměř napětí postrádající seriál z DEFA produkce. Gojko Mitič a polská BB mi v této NDR produkci opět vůbec nesedí. Plytký scénář , omílající stále dokola to samé, nahrazuje většinu filmu konkrétní akce, které, když už se poskrovnu objeví, jsou nelogické, pohádkové, zprstuvycucané. Ačkoli vždycky upřednostńuji tzv.socialistickou kinematografii, tak tohle mě opravdu nebere. Alfred Struwe, neuvedený na ČSFD i jinde mezi účinkujícími, ač hraje jednu z hlavních rolí, je zde veden režisérem a autorem seriálu (Rudi Kurz) nevýrazně, nemastně, neslaně. Jinak je tomu ale ve volném pokračování Archivu smrti, v seriálu Nemilosrdná fronta od stejného režiséra i autora, kde dostal Alfred Struwe příležitost předvést své excelentní a jedinečné herecké umění v plné míře.

300 minut (6x50) celkem zajímavé a poučné kostýmní frašky. Poslední epizoda, zobrazující mimo jiné revoluci/povstání v Irsku, je o něco živější...Na Geraldine Somerville jsem si zde musela dlouho zvykat a Sián Phillips, nezapomenutelná Livia z legendárního seriálu Já,Claudius, je tady už v pokročilejším věku - fyzicky se objeví pouze na konci páté a pak v šesté epizodě, její hlas vypravěčky ale provází celý seriál...Výborné herecké výkony a dobře nastíněné lidské konání, kdy si jednotlivci i celé rodiny ztrpčují život často až k tragickým koncům kvůli přehnaným zásadám, etiketě a pochybné, falešné morálce...Příběh je občas poněkud nepřehledný a také nedotažený = některé postavy/děti se z něj vypaří jako pára nad hrncem, jako by tu nikdy nebyly...Škoda - do poloviny je seriál excelentní, ale od poloviny, kdy se "rozjíždí" příběh sestry Sarah, to jde celé do kopru = všechno kolem jejího sńatku a manželství a posléze i její nevěry je nedotažané a podivně "literární" a humbuk kolem toho všeho ze strany rodiny i Sarah samotné je také spíše knižně přehnaný než reálný. To neustálé lamentování nad poskvrněním rodiny a hledání východiska, jak to napravit, začne rychle nudit a jít na nervy.

Perfektně vykreslená skandinávská mentalita a jí odpovídající chování. Režisér i scénárista přesně věděli, o čem a o kom točí, i jak to natočit - samozřejmě naturalisticky, neb jinak by z toho vznikla zase jen podvodná a otravná zpotvořenina, jakých máme v kinematografii už bezpočet...Sexuální chtivosti a přímosti, která sršela Mikko Nousiainenovi z očí, bych ve spojení s jeho fyzickým vzhledem neodolala. Dokonale zahrané. A nebo "hraje" Mikko Nousiainen dokonce sám sebe?

Povedená TV-inscenace s kvalitním hereckým ansámblem té doby. Mladá Medvecká a mladý Hrušínský jsou opravdu krásná dvojice - herecky i pro oko. Námět sám o sobě ale dosti smutný až depresivní - život holt není peříčko!

Pokus o komediální scifi-horor se vůbec nepovedl. Nezáživný děj se trochu rozhýbá až na konci, když se babičky-roboti vymknou veškeré kontrole. Velmi překvapivé až podivné, že cenzura té doby ponechala bez povšimnutí odpornou scénu s oběšenou kočkou!!! Film, na který velice ráda a rychle zapomenu, i když varování, které nám film sděluje, je velmi důležité a čím dál aktuálnější = technika vs. člověk a nebezpečí s tím spojené!

Povzbuzující a zároveń depresivní = nikoho z nás to nemine, ale je třeba žít/nutit se žít, dokud to jen trochu jde. Když to vzdáme, připravíme si velmi smutný předčasný konec...Herci výborní. Brodský unikátní ve svém projevu/mimice.

Proboha, kdo čeká od zprivatizované kapitalistické kinematografie zázraky, musí být blbec par excellence. Konzum není o umění, kulturnosti nebo kvalitní zábavě, ale jen a pouze o penězích a laciné slávě. Umění/kultura se stává zbožím a divák je degradován na konzumenta, platiče a snoba, diváka v tom pravém smyslu slova konzum nepotřebuje!...Pan Troška patří, bohužel, mezi ty režiséry, kteří bez bývalé "schvalovací komise"(pro mnohé umělce jakési "ochranné ruky") ztrácí soudnost, propadnou konzumu a místo umění začnou vyrábět zboží s vidinou rychlého zbohatnutí a získání pofidérní slávy "US-amerického" typu. A tak se jeho vkusný lidový humor z před roku 1989 mění v "lidový" humor nereálný, vlezlý a vulgární...Babovřesky určitě nabízejí pár povedených komických scén. Geniální komika Kikinčuka je nepřehlédnutelná, Synková je figurka sama o sobě - dokonalá a nenapodobitelná. Mamma Roma a la Latrína je opravdový úlet a úděs jak vizuálně, tak roma-projevem a k tomu ještě ten její  frajerskovulgární scénář - HNUS! Nezajímavá "von Dráček" pravděpodobně s přešitou "verandou" je tady docela fajn. Dolanský mi vždy a všude připadá jako neandrtálec a vůbec ho nemusím...Posledních ca.30 minut už dochází filmu dech = přepísknutá stopáž stáhla film ještě více ke dnu!

Dvojka nijak nevybočuje z onoho podprůměru. Babička "trampolína" tady už začala pomalu, ale jistě lézt na nervy tím svým ječákem, kterému chvílemi nebylo ani pořádně rozumět. Pár dobrých hlášek a komických situací se nejde i tady.