deLaFere

Počátek snímku a jeho vizuální ztvárnění, paráda, pak již jen nuda a nuda. Naprosto povrchní a prázdný scénář, který zaujme jen velice těžko. Vztah mezi otcem a synem je prázdný a bez jakýchkoli emocí. Divák si těžko hledá vztah k jakékoli postavě (ono jich tam také moc není), příběh nemá žádnou šťávu. Jediné co si zapamatuji je ten úvodní pád.

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec volím tři a přiznávám vliv gudaulinova komentáře. Nevadí mi rozvleklost filmu, k Rusům to prostě patří, ale závěrečná bojová scéna vadila i mě. Rusové se tam při boji prochází jako v parku. Jinak záběr filmu je opravdu velmi široký, ale spíše v náznacích než aby se něčemu podrobně věnoval. Myslím také, že film by měl mít nálepku jako protiválečný, vše k tomu směřuje. Poztivní je syrovost snímku a absence jakéhokoli patetismu, což je velmi příjemná změna oproti hollywoodské produkci. Líbí se mi vykreslení Placidovy postavy a také řady dalších charakterů, byť jen opět v náznacích, ale zároveň dostatečně silných. Pozitivem je Afghánistán samotný, velmi nehostinný a prašný. I přes mé hodocení film na jedno skouknutí doporučuji.

"Jste komunista soudruhu? Jsme komsomolci a máme poradu". Krátce po střetu s elitními německými výsadkáři, kteří rozhodně nejsou poraženi. Nerad používám slovo propaganda, ale tady se o nic jiného asi nejedná. Děvčata jsou opravdu krásná, flashbacky mi nevadili, ale jinak? Nemám pochybnosti o statečnosti ruských žen za války, ale tohle je za hranicí trapnosti. Pět sympatických děvoček a zkrachovalý staršina vyřídí šestnáctičlenný tým výsadkářů, stylem hej hoši poběžte za mnou a oni jako poslušní pejsánci běží. Docela věřím, že Rusové tohle baští, ale 74 % tady?

Už jsem to viděl před týdnem a pořád přemýšlím jak se k filmu postavit. Film je ohromě lidský a to je to hlavní. Ne, že bych viděl mnoho japonských snímků, ale tenhle mi jako výpověď o japonské kultuře vychází jasně nejlépe. I teď se mi míhají v hlavě jednotlivé scény a pořád je pro mě složité se k tomu vyjádřit. Myslím, že hlavní hrdina se dá označit jako člověk, který dosáhl vrcholu skutečného bušida, jak lidsky, tak pochopitelně v bojovém umění. Hltal jsem jeho vztah s manželkou, bylo to opravdu super. Scéna z hostince jak se všichni veselí, ukazuje skutečné Japonce, ne ty věčně zamyšlené a přísné osoby, které si spojujeme se středověkým Japonskem. V podstatě nemám co bych vytknul a pořád nevím jestli tomu mám dát pět hvězd, protože mám rád silné emoce ve filmech a tady je to trochu jinak, prostě se to vymyká mým kritériím hodnocení.. Tady jsou emoce možná mnohem silnější než v běžné produkci, protože jsou přirozené a opravdové a hlavně mají opravdovou hloubku. Ty postavy jsou opravdu lidé a ne žádní "hrdinové". Hlavní postava je člověk milující svobodu a mající potřebu si vážit svého pána, od kterého si tu svobodu nechá trochu omezit, nechceme to takhle všichni? V každém případě film uplynul až překvapivě rychle beze stopy nudy a to se počítá.

Spacey je filmový bůh a Americká krása jeho vrcholným, nadčasovým snímkem. Tohle nelze brát jen jako ironii dnešní americké společnosti, ale jako obraz celého západního světa, který je stále více nekulturní a více a více povrchnější. Dovedu si představit kolik lidí se na to dívá a nedokáže si uvědomit, že žije úplně stejný život, že se hodí archetypálně na některou z vedlejších postav. Vyrůstající generace tuto hloupost a povrchnost jistojistě ještě překoná, bohužel.

Na Clinta mi to připadá přeci jen trochu slabé. Věřím motivaci hlavního hrdiny, odpovídá silnému americkému patriotismu a neschopnosti chápat mezinárodní realitu. Osobní život hlavního hrdiny je plný klišé a bojové scény jsou prostě sporné, především rozhodnutí se připojit k jednotkám, které prohledávají objekty je trochu nereálné, protože krytí je základ. Nevím, mám smíšené pocity, na víc jak tři hvězdy to prostě není.

Ve srovnání se současnou tvorbou je to pochopitelně stále dobré, ale ten příběh (dá-li se tomu tak vůbec říct) je tak jednoduchý, že celý film je vlastně o ničem. Některé pasáže jsou hezké, Dvořák s Trojanem jsou opět skvělí, ale už tomu tolik nefandíte, atmosféra oproti jedničce pokulhává. Neustálé nesmyslné útěky před konkurencí už vyznívají vyloženě hloupě. A upřímně řečeno obří trapku Bílou bych opravdu oželel.

Film je originální, to bezesporu, ale chybí mu náboj a skupinka skautek, v čele s příšernou Portman, v popředí je za hranicí trapnosti. První polovina snímku mě celkem bavila, ale konec všechno spláchl do záchodu. Postrádal jsem jakékoli napětí a rozuzlení je tak ohrané, že to výsledný dojem nemohlo napravit.

Apokalypsu jsem viděl poprvé před mnoha lety, měl jsem rád válečné snímky a tohle nedokoukal, chyběla mi tam akčnost a vůbec jsem to nepochopil. Nedalo mi to a před asi pěti lety jsem to shlédl podruhé, to už jsem to hltal. Teď nedávno potřetí a rozhodl jsem se napsat komentář. Mám moc rád Četu, Olověnou vestu či Lovce jelenů. Ale čím dál víc cítím, že tomuhle se nic nevyrovná. Vím toho o válce ve Vietnamu dost, abych mohl říct, že toto byla realita, které nedosahuje ani Četa. Dívám se na to v anglickém originále a často mi v uších rezonuje Brandovo slovo horror, vystihuje celý film a hrůzu války a hrůzu ještě tak zbytečné války jako byl Vietnam (všechny další války USA byly zbytečné a jen plnily a plní kapsu vojenskoprůmyslovému komlexu, před kterým tak úpěnlivě varoval Eisenhower). Jak napsal Paul Johnson, prokletím 20. století byli profesionální politici, kteří rozhodují i o válkách. Totálně demoralizovaní, pološílení a již v té době velmi rozmazlení Američané vstoupili do pekla, kde neměli co dělat. Jak to asi mohlo dopadnout? Stejně jako všechny následující americké konflikty až po Irák a Afghánistán, totálně rozvrácené země a ještě rozvrácenější duše amerických máminých mazlíčků (ano, to je Landa). Ten snímek je fascinující, připodobnil bych ho k pohledu anakondy, která prý svou obět dokáže silou vůle hypnotizovat, jako u jednoho z mála filmů cítím, že jsem se jeho hloubky ještě nedobral, ale vnímám v něm první jiskry nastupujícího marasmu současné civilizace, která se současnými mocipány a kulturou nemůže přežít. Scéna kdy Brando hovoří třech divizích Vietminhu, se kterými by tuto válku vyhrál je dechberoucí. Musím skončit, je to moc dlouhé a stejně nic nevyjádřím.

Řekl bych, že přílišná inspirace v hollywoodských blockbusterech je vadou tohoto snímku. Postavy jsou černobílé a děj je velmi šablonovitý. Druhá polovina filmu je dost rozvleklá a slušela by tomu menší stopáž, zjednodušeně řečeno bych od švédského snímku očekával větší originalitu a rozhled, tváří se to jako historický snímek, ale kromě Saladina a Knuta tam nic z historie není, události ve Svaté zemi jsou znázorněny opravdu hloupě, především ze strany templářů, kteří vypadají jako tlupa amaterů a Arn je musí svou "genialitou" zachránit. Škoda, trochu promarněný potenciál.