deLaFere

V krátké době jsem shlédl dva snímky zabývající se otázkami 11. září a následného dění (první byl The Report). Oba jsou velmi dobré a považuji je za vyloženě žádoucí, protože ukazují jestřáby z Washingtonu v plném světle. V souvislosti s tím jsem si uvědomil, jak relativně málo diváků filmy vidělo, v porovnání s každou komiksovou a blockbasterovou stupiditou. Přitom právě události, které filmy popisují, rozhodují o životě či smrti milionů lidí, rozhodují i o tom, jak se máme my sami, protože jasně poukazují na to, co politické elity opravdu řeší. Ale světový průměr se raději mrkne na tisící pokračování Hvězdných válek či Spidermana a pak začne naříkat jak se má blbě.

Prvních třicet minut snímku mě ohromně iritovalo a vážně jsem uvažoval, že to vypnu. Naštěstí jsem to neudělal. Opravdu skvělý scénář a casting. Bitva u Azincourtu je kameramanská, režijní a historická mňamka. Nevzpomínám si na takhle realisticky udělanou středověkou bitvu. Skvělý casting a jasná alegorie dnešních politických propletenců. Jsem rád, že Netflix existuje.

Tyto filmy jsou potřeba jako sůl, asi není třeba komentovat stupiditu Druhé války v Zálivu a to, co v regionu způsobila v čele s nástupem ISIS, ale to je jen v rámci snímku okrajová záležitost. Eisenhower ve svém odkazu především zdůraznil nebezpečí vojensko-průmyslového komplexu pro demokracii v USA. Bohužel se jeho slova vyplnila. Zbrojovky potřebují stále krmit a jejich krmením je válka a tu je nutné vytvořit. Není důležitá pravda, i ta se dá vytvořit a o tom je celý snímek. V druhé polovině devadesátých let mě začal zajímat islámský fundamentalismus a terorismus obecně. Všude se psalo o OOP, IRA, ETA, Islámský džihád či Brigády mučedníků od Al-Aksá. O Al-Kaidě, a to si dobře pamatuji, ani slovo, po 11. září byla najednou organizace všude. Zvláštní shoda náhod, studená válka skončila před deseti lety a americké zpravodajské služby neměly nepřítele, díky Bohu (krásná ironie) se naštěstí našel. To je druhý pilíř rizik pro demokratický vývoj, zpravodajci. Tento snímek to krásně rozkrývá, zločinnost systému, ABSOLUTNÍ NECITLIVOST K LIDSKÉMU ŽIVOTU, hlavní motivací jsou peníze a moc. Miluju stupidní Američany, kteří neustále zachraňují svět a přitom svojí infantilní zahraniční politikou takřka všude od války ve Vietnamu přinášejí bídu, smrt a utrpení. K objektivitě je ovšem nutno říct, že zadržení muslimové ve snímku prostě teroristé byli, byť cílem snímku je americký establishment a cíleně zločinnou roli vyslýchaných mužů zakrývá. Film nabízí otázku jaká míra nátlakového výslechu je přijatelná ve vztahu k závažnosti rizik, to samo o sobě je téma na jinou práci. Zde je jasné, že míra byla nesmyslně překročena. V tom je film velmi přesný a dokonce to nepopírá ani anglofonní Wikipedie a to je co říct. Dvě hvězdy dolů kvůli takřka nulové dramatičnosti, jinak je scénář a postavy super. Celý snímek absolutně táhnou Annette Bening a skvělý Adam Driver. Za shlédnutí to jistě stojí.

Obří snaha být cool, snaha o šmrnc, vykrádání úspěšných thrillerů. Výsledek je seriál bez šťávy, logiky a schopnosti mě opravdu upoutat. Jediný pozitivem je Belén Rueda, která je na svůj věk stále velmi zajímavá.

Tak se řada čekatelů opět dočkala, Velký bratr je ten hrozně zlý, neschopný a bezcitný uzurpátor všeho, zatímco jen lehce vinný David Koresh a jeho tlupa dobráků dostali za uši. Za prvé jsem se nudil, jak už tu někdo trefně napsal, pojď ven, nejdu, pojď ven, nejdu. Možná bych byl méně kritický, ale tak stupidní náhled na Koreshe, který je v seriálu takřka kladnou postavou (oproti realitě) mě prostě vede jen ke kritičnosti. Sám nemám rád to čemu se říká Velký bratr, ale tady je to tak hloupě podané, že to ničí celý seriál, který i tak má problém s dramatičností.

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět.

Jedna hvězda za kameru. Na rozdíl od většiny zdejších frustrátů, jsem od Kosinského něco četl, byť předlohu filmu ne. Autor je stylisticky vynikající, toť asi vše. Ptáče napsal jako autobiografické dílo, dnes se ví, že tam nic z jeho života není. Ten člověk nepochybně duševně nebyl v pořádku a jediné o co mu šlo, byla snaha šokovat. Například zoofilie se v jeho díle objevuje dost často. Hrozně těžce se mi hledá adjektivum, které by vystihlo film. Ubohý, to by asi šlo. Jedna hvězda za kameru, to jsem i já jako naprostý laik pochopil, že byla opravdu dobrá. Zbytek je jen úporná Marhoulova snaha se zalíbit všem. Inspirace v Idi i smotri? Jistě, až na to, že tam byl příběhový rámec a vývoj postavy, která je na konci filmu starcem. Tady ten kluk jen furt čumí a nakonec vyškrábe to jméno, opravdu dobrý a smysluplný konec. Explicitní scény plné násilí, odcházející diváci, směji se i teď. Ani na to ten duševní chudák neměl koule. Jedna z věcí, která mě upoutala na Schindlerově seznamu byly scény smrti, které působily mimořádně realisticky. Kam se tahle otravná ubohost hrabe třeba na Volyň. Možná bych mohl dát druhou hvězdu za PR a třetí za psychotické hodnotitele zde na csfd. Jediná vyšší hodnocení jsem schopen uznat za to, když někdo hodnotí filmařinu, té já nerozumím, ale myslím, že stejně jako většina zdejších chudáků, kteří se jen pokrytecky tváří, jaký je Marhoul borec a honí body. Přesně jako v románech Kosinského, vše je jen na efekt, ale tam je aspoň nějaká literární hodnota, tady není vůbec nic. Jen scény natočené sami pro sebe s cílem asi ukázat, jak válka v lidech budí to nejhorší. Když něco takového budu chtít vidět, pustím si Volyň a ne tuhle sračku, natočenou jen pro formu bez čehokoliv jiného. Film jsem doslova protrpěl, už po deseti minutách mi bylo jasné, že to bude pořád stejné. Šukání s kozlem, vydloubnuté oči, nebetyčně stupidní část se Švancarovou, atd., atd., některé scény i odporují historické realitě. Fakt jako, nad hodnocením tohoto veledíla se pousmívám. Jedenáct let příprav? Shánění peněz na hvězdy a vyhledávaní hnusných lidí, film nemá scénář, režisér nebyl třeba, stačil kameraman.

Překvapivě velmi zábavné a lidské. Výborné obsazení a příjemný scénář. Hezká odpočinkovka.

Asi to vzdávám. Má smysl kritizovat symptomatický snímek určený pro mainstreamovou skupinu diváků? V řadě komentářů je kritik víc než dost a jen bych to opakoval. Už začínám být přesvědčený o tom, že Hollywood by možná neměl problém s napsáním kvalitního scénáře. Drtivá většina návštěvníků kin scénář prostě nepotřebuje. Potřebují popcorn, špičkový zvuk a obraz, mraky digitálních efektů a co nejpitomější děj. Mám patnáctiletou praxi práce s dětmi. Po celou dobu jsem s nimi jezdil týden v roce vodu a týden na horách. V posledních letech už jsem registroval zásadní změny. Neschopnost vytvořit partu, afektované reakce, stále větší sociální nevyzrálost. Je to ekvivalent filmové produkce. Stejně tak jako jsou afektované, primitivní a povrchní vztahy ve filmech a tento Terminátor je v tomto ohledu dokonalý (vztahový vývoj mezi Grace a Dani je tak stupidní, že ho nechci komentovat), tak v současných generacích je to velmi podobné. Přihoďme k tomu feministicko-genderový aspekt snímku a máme tu obraz moderní společnosti. Všehoschopné ženy, žijící rychle a povrchně, nechápající jakékoli vztahové hodnoty. Stačí jen porovnat T1, kde vývoj vztahu mezi Lindou Hamilton a Michaelem Biehnem měl nějaký řád. Plus k tomu atmosféra, která byla gradována především v pomalejších částech filmu. Tady se koukáme na tuctové béčko, kde se hlavně pořád musí něco dít.

Atmosféra, úžasný výkon Joaquina Pheonixe, toť vše. Pseudopsychologická sračka s obrovsky nudným dějem. Kdyby se to netýkalo Batmana ani pes po tom neštěkne. Jenže křesťanství vystřídalo nové náboženství, komiksoví hrdinové a mraky naprosto nekritických a oddaných fanoušků to slupnou jak malinu. Joker vůbec není děsivý, je to politováníhodný uzlíček nervů, který si vlastně zaslouží soucit. Zde by se vlastně dalo najít ještě jedno pozitivum a to je situace v Gothamu. Stejně lidsky bezútěšná jako to přichází i tady. Povrchní pokus o něco hlubšího, ale jen povrchní. Je to smutné.