radekgfx

Více než kvalitní hudební pořad, se závanem aury jednoho z přelomových míst hudební historie, se skvělou kamerou a neméně skvělým zvukem. On an Island od Davida Gilmoura byla vážně lahůdka.

Minimálně stejně tak kvalitní jako první série.

Uhrančivá exkurze Sluneční soustavou, lidským nitrem, diváckým očekáváním a rámcováním. Odzbrojující kontemplativní trip, na jehož konci si člověk může říct: „Viděl jsem velký film.“ Per aspera ad astra.

Tangerine dream – Love On A Real Train (Risky Business, 1983). Osmdesátky, hudba a scénář. K dokonalosti chybí už jen to, aby se točilo na film.

Skvělý anglický humor z netradičního prostředí.

Zbytečné, prvoplánové, účelové.

Mendes, Spacey, Newman. Satira, emoce, obraz.

České dráhy a kino Hvězda Space Industries. Jeden z nejdepresivnějších filmů dekády. U posledních dvou časových oken vyloženě mrazí.

Díky své výtvarné stránce, věrně kopírující původní filmový svět, nejlepší epizoda Animatrixu. V roce vzniku (2003) určitě CGI špička a ve srovnání se zde často vzpomínaným FF také jasný vítěz (i když je to trochu nefér srovnání). Animace a všechny exteriérové (anorganické) záběry z povrchu jsou v podstatě stejně kvalitní jako trikové záběry z druhého a třetího dílu ságy.

Snímek přímo oplývající skutečně hustou atmosférou. Z mého pohledu se stěžejní nosnou linkou filmu stává zejména první dějová část, která by se dala charakterizovat jako "hledání, nevědomí, nepoznání, očekávání, touha po spasení ..." V tomto ohledu mi právě tato část přijde jako dějově významnější. Marlon Brando (resp. Walter E. Kurtz) byl v tomto ohledu poněkud zklamáním a samotné putování, dá-li se to tak nazvat, Benjamina L. Willarda (Martin Sheen) bylo poutavější. Snímek mě ale zaujal i z jiného důvodu. Z mého pohledu je naprosto obdivuhodné, že se Francis Ford Coppola do tohoto snímku, a způsobu jakým byl zrealizovaný, vůbec pustil. Narážím tím hlavně na míru realističnosti a hlavně nesmírné technické a organizační náročnosti realizace. V této souvislosti si uvědomíte, jak naprosto falešně dnešní filmy vypadají a jak by nejspíše vypadala i Apokalypsa, kdyby se natáčela v této době. Tam, kde jste mohli za zvuku Wagnerovy Jízdy valkýr vidět desítku majestátně se vznášejících helikoptér, by dnes bylo zelené plátno a vše by bylo dotvořeno postprodukčně jako CGI. Už jenom proto by se dal film nazvat skutečně realistickým. Vše je ještě okořeněno dlouhými střihem nerušenými záběry, které na vašich ústech vyvolají nic než údiv nad tím, co právě vidíte.