Recenze (2 044)
Cesta (1971)
Asi rozumim tomu, že režisér chtěl hlavně vystihnout ten kontrast mezi divokou přírodou a civilizací, což se mu povedlo, ale celkový dojmy z filmu mám teda dost rozpačitý. Rovnou upozorňuju, že v komentáři budu spoilerovat, tak to kdyžtak dál nečtěte. Nejdřív vidíte šťastnou rodinku doma. Děti plavou v bazénu, otec je sleduje se skleničkou v ruce a matka připravuje jídlo. Následně otec bere děti na výlet do přírody. Otec si na ten výlet oblíkne sako a kravatu, což teda nedává moc smysl, ale podle následujících událostí beru, že ten člověk asi měl o kolečko víc. Ale proč děti na výlet do přírody jedou ve školních uniformách, to asi nejde vysvětlit žádnym způsobem. Následný putování dětí divočinou taky nedává moc smysl. Asi bych teda šel v první řadě k tý silnici, po který přijeli autem. Děti místo toho lezou někde po kopcích. A když se z toho kopce rozhlídnou a vidí, kterym směrem je moře a zelený lesy, tak co udělaj? No jdou na opačnou stranu do pouště. Dál následujou různý těžko pochopitelný scény, kdy sledujeme třeba skupinu vědců, který všichni očumujou jednu z vědkyň a u toho hrajou karty. Ale dál už ty vědce víckrát neuvidíme. Naprosto nesmyslná a zbytečná scéna. A podobnejch scén je tam víc. V závěru teda konečně dojdou do aspoň nějaký civilizace a tam potkaj asi největšího zmrda v celý Austrálii. V totální pustině, kde široko daleko nic neni, mu dvě děti zaklepou na dveře a řeknou mu, že se ztratily v poušti. A týpek jim vynadá a pošle je do prdele. A kdybych si tady nepřečet zajímavosti, tak smrt toho Aboridžince bych vůbec nepochopil. Celkově hodně zvláštní film, ale stojí za vidění už kvůli záběrům australský přírody a samozřejmě i kvůli záběrům na mladičkou Jenny Agutter.
Mystery, Aljaška (1999)
V začátcích kariéry točil Jay Roach samý bláznivý komedie, typu Fotr je lotr, Austin Powers a podobně, takže jsem čekal, že tohle bude nějaká další bláznivina. Ale humoru je tady dost málo a dokonce se tu najdou i dramatický momenty. Nakonec z toho vylez celkem pohodovej sportovní film, kterej vyloženě nijak nenadchne, ale dokoukat se to dalo.
Strach nad městem (1975)
Tenhle film na ty 4 hvězdy postupem času prostě dozrál. Belmonda jsme už v podobnejch rolích viděli sice mnohokrát, ale mě to pořád baví. A tady navíc předvádí kaskadérský kousky, ze kterejch mi až běhal mráz po zádech. Je to zábavný, má to atmosféru, občas je tam i trocha humoru, škoda jenom poněkud podivnýho konce, kde se začnou kupit různý nelogičnosti. Nečekal bych, že takový machři jako Henri Verneuil a Francis Veber konec takhle odfláknou. 75%
Vyšší moc (2014)
Možná mi tady něco uniklo, ale tohle byla naprostá ztráta času. Nesympatický lidi tráví dovolenou na horách a vy můžete sledovat dechberoucí scény, kdy si třeba někdo čistí zuby, hraje si s telefonem, oblíká se, čeká na lanovku, atd... Občas přijde nějakej rozhovor o ničem a celou dobu do toho hraje jakási barokní hudba, která mi lezla na nervy. A neznámý herci sami o sobě tenhle nicneříkající film prostě neutáhnou. Nejsvětlejší okamžik z celýho filmu je asi závěrečná scénka z autobusu. Ale to je jenom obšlehnutý jedno z nejstarších videí na youtube. Je to druhej film od režiséra Östlunda, co jsem viděl, a pravděpodobně asi i poslední. Na jeho další tvorbu opravdu nejsem zvědavej. Pokud se chcete podívat na film o tom, jak disharmonická rodina tráví zimní rekreaci, tak zkuste radši třeba Homolkovi.
Do naha! (1997)
Film jsem viděl už dávno a v paměti mi to utkvělo jako taková nic moc komedie, ve který jsou všeho všudy asi 4 vtipný momenty. Trochu mě proto překvapovalo, jak má tady film vysoký hodnocení a jak se umisťuje v nějakejch žebříčcích nejlepších anglickejch filmů všech dob. Myslel jsem si, že si to třeba jenom blbě pamatuju. Včera šlo Do naha! v televizi, tak jsem tomu dal po letech druhou šanci a opravdu to je taková nic moc komedie. Co se týče nějaký vážnější stránky a sociálního rozměru, tak to tady vůbec nefunguje. Všichni jsou sice bez peněz a bez práce, ale nevypadá to, že by jim to nějak moc vadilo. Takže zůstala jenom lehce úsměvná story o tom, jak se parta ošklivejch angličanů svlíká před ošklivejma angličankama. Nejzajímavější z celýho filmu je asi to, že Robert Carlyle s tim debílkovskym účesem vypadal jako Luka Modrič.
Hra (2011)
Černoušci z Afriky přijeli kulturně obohacovat Švédsko, ale tamní obyvatelé z toho zrovna radostí neskáčou, když jim nějakej imigrant třeba ukradne telefon. Cenim odvahu režiséra a scénáristy v jedný osobě, že se do takovýho tématu pustil. Dneska už se o tom celkem běžně píše v novinách a jsou o tom reportáže v televizi, ale někdy v tom roce 2011 se o tom pomalu nesmělo ani mluvit. Z filmu mám ale dost smíšený pocity. Na jednu stranu silný téma, na druhou stranu je to natočený strašně nezáživnym, skoro bych napsal až otravnym stylem. Sledujeme nekonečný statický záběry, kde se většinu času nic neděje. Koukáte třeba na záběr, jak nějaký lidi nastupujou do vlaku. Jestli jsou to rodiče těch dětí, nebo kdo to je, se z filmu nedozvíme. A do toho různý mimózní scény, který jsem asi vůbec nepochopil. Třeba asi 5 minut koukáte na nějaký zpívající indiány. Nebo detailní záběr na to, jak jedna z postav sere. Proč to ve filmu bylo? Nemám ponětí. Co s tim? Je to divnej film, ale něco do sebe to má, takže nakonec dám neutrální 3 hvězdy.
Sedmý terč (1984)
Lino Ventura je skvělej jako vždycky, film mě bavil a má navíc dobrou atmosféru. Ale taky má totálně nezvládnutý rozuzlení, kdy člověk fakt neví, jestli se tvůrci všichni zbláznili, nebo si z diváka dělaj prdel. Hlavní padouch se snaží k penězům dostat tak strašně složitym a krkolomnym způsobem, že by snad měl jednodušší si ty peníze vydělat prací. Navíc tam některý záležitosti zůstaly tak trochu bez vysvětlení. Komický mi taky přišlo, že matka hlavní postavy ukryla drahý obrazy tak "geniálně", že je vlastně poškodila a znehodnotila. Mělo to našlápnuto na lepší hodnocení. Závěr to pokazil.
To já ne, to on (1980)
Pierre Richard si film sám režíroval a napsal si k němu scénář, ale připadalo mi, jak kdyby se v tý roli celou dobu hledal. Tentokrát to prostě z jeho strany nebylo úplně ono a Aldo Maccione byl podle mě lepší a zábavnější. Občas jsem se teda zasmál, ale u naprostý většiny filmů Peirra Richarda se vždycky našly aspoň 2-3 scény, kde se naplno ukázala jeho komediální genialita. Takový scény můžu vidět třeba desetkrát a pokaždý se zasměju. Tady žádná taková scéna, která by se mi nějak vryla do paměti, nebyla. Slabý 3 hvězdy.
Noc (2023)
Škoda, že jsem si tu nepřečet Enšpíglův komentář, protože bych si film asi nechal ujít. Ale já jsem to objevil na ivysílání ČT zrovna ve chvíli, kdy zbejvaly zhruba poslední 2 hodiny, po který byl film ještě k dispozici ke zhlédnutí, takže jsem nijak nepátral, co to je nebo o čem to je. A film je zhruba o tom, že jedna nepříliš sympatická dvojice spolu navštěvuje různý bizarní místa v Paříži a vedou u toho nekonečný rozhovory. Jako nemůžu říct, že by mi vyloženě vadilo na ten film koukat, ale celou dobu jsem si akorát řikal, o čem to vlastně celý je. Až úplně na konci přišlo aspoň nějaký vysvětlení, co jsou ty dva vlastně zač. Ale to vysvětlení mi přišlo dost přitažený za vlasy. Slabý 2 hvězdy.
Běžící muž (1987)
Běžícího muže jsem naposledy viděl někdy v době, kdy jsem byl snad ještě dítě. Když jsem na něj dneska natrefil v televizi, tak jsem si myslel, že budu po těch X letech z filmu spíš zklamanej, protože se mi to často u těch oblíbenejch filmů z dětství (z puberty) stává. Ale ono se mi to dneska snad líbilo ještě víc než tehdy. Je to skvělý Béčko, který si na nic jinýho nehraje. Arnold ze sebe sype jednu hlášku za druhou a já mu to žeru, Maria Conchita Alonso v přiléhavý kombinéze je sexy a k tomu brutální akce jako třeba souboj s motorovou pilou. Bavilo mě to od první do poslední minuty. Asi je to trochu přehnaný, ale já tady nemůžu jít pod 5 hvězdiček. Překvapilo mě, že v kolonce režie figuruje pro mě úplně neznámý jméno. Jinak před lety jsem čet poměrně dlouhou Kingovu knižní předlohu, ale ta mě moc nebavila. Film je mnohem zábavnější.