Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 012)

plakát

Toy Story 4: Příběh hraček (2019) 

Uf! Toy Story i po čtvrtém díle zůstává jedinou smysluplnou pixarovskou sérií. Technická stránka jako vždy bravurní, ale co potěší ještě více, a je to skoro na zamáčknutí slzy, že po delší pauze Pixar vypráví, protože je co vyprávět, srší nápady a nebojí se občas "uhnout" (některé nečekané vtípky, rozřešení některých postav apod.). Pátou hvězdičku nedávám, protože je to až moc rychlé a stopáž bohužel nebyla ke všem postavám spravedlivá.

plakát

Hmyz (2018) 

"Vstávej a krop!" Asi ne rozlučka, jakou by si přál zarytý Švankmajerův fanoušek, ale taková, jaká vyčnívá nad jeho posledními filmy. Animace je poskrovnu a typická práce se zvukem a obrazotvorností je záměrně narušována zcizovacími vsuvkami "filmu o filmu". Právě tehdy však vzniká něco "navíc", nemluvě o tom, že je to velmi vtipné.

plakát

The Ritual (2017) 

Výborná první třetina nastaví laťku hodně vysoko – perfektně nasnímaný chladný les, sympaticky sžitá parta postav a také třeba existence i jiného tématu než obvyklého „všichni tu umřeme!“. I proto je druhá třetina trochu zklamáním. Postavy své chování hodně uzpůsobují scénáři, který nás potřebuju zatáhnout hloubš a hloubš do lesa, zmíněné téma se vytahuje na povrch rychle, a tím pádem uměle a chvíli to skoro vypadá, že tvůrci nevědí, co s navařeným koktejlem s výtažky z Blair Witch, Predátora a Wicker Mana. Na rozdíl od většiny ostatních komentujících jsem uvítal závěr, který se konečně nějakému stylu, navíc dosti nečekanému s ohledem k předchozímu směřování filmu, upsal a držel se jej.

plakát

The Cloverfield Paradox (2018) 

Cloverfield série doteď vnášela do žánru něco nového, ať už šlo o formu v prvním, či změnou měřítka v druhém případě. Ale za tímhle horizontem absurdních událostí z jiné dimenze nevidím nic než snahu přiživit se na slavném jméně. Základní chybou, jak už to v příbězích o napadených vesmírných lodích bývá, je anonymita členů posádky, a tudíž naprostý nezájem o jejich další setrvání ve filmu. Scénář si vzhledem k povaze nebezpečí cucá z prstu šokující zvraty, což vás může bavit ze začátku, kdy ještě máte za to, že jde o část plánu, a ne část improvizace čerpající inspiraci z Vetřelce, Sunshine, nedávného Života a bůhvíčeho dalšího. Komické vstupy Chrise O´Dowda sem sice vůbec nezapadají, ale jsou na úrovni, a i to mě utvrdilo v tom, že tomu snímku by bylo daleko lépe jako čisté komedii bez cloverfieldovské nálepky.

plakát

Zmenšování (2017) 

Film o to, že méně je někdy více, radovat se máme z maličkostí a že i malá pomoc může pro někoho znamenat velkou věc. Ano, je to skutečně tak průhledné, co je však horší, je to hrozně unylé a hodné minimálně půlhodinového zkracování. Koho nalákal trailer, tak pár vtípků pramenících ze zmenšení tu je, ale obecně je ten koncept nevyužitý a zhruba od půlky vlastně hozený do koše.

plakát

The Disaster Artist: Úžasný propadák (2017) 

Naprosto sterilně odvyprávěné, vršící jednu povinnou scénu za druhou. Oproti knize, podle které byl The Disaster Artist natočen, zde chybí perspektiva Grega Sestera, jež dodávala potřebný kontext in medias res situacím a především poměrně věrohodně interpretovala zdánlivě nesmyslné Wiseauovo chování. The Disaster Artist trpí podobnými nedostatky jako The Room (zbytečné vedlejší postavy, nenavazování scén), aniž by to režie nějak reflektovala, a je mnohem méně úsměvnějším zážitkem než onen hrůzostrašný originál. Oscarové řeči jsou velkou bublinou.

plakát

Velká hra (2017) 

Skvělý procedurální film o závislosti na vydělávání peněz. Energické, téměř bez zbytečných citových výlevů. Jessica Chastain mě poprvé přesvědčila, že dokáže utáhnout film úplně sama, Idris Elba po kratší pauze konečně zase předvádí to, kvůli čemu mu všichni prorokovali velkou hollywoodskou budoucnost.

plakát

Borg/McEnroe (2017) 

Úsporné a přitom rychlé vyprávění o dvou vrcholových sportovcích, kteří jsou hned od nástupu na scénu pod neskutečným tlakem. Flashbacky nejsou jen nutným přeříkáním biografie, ale po dlouhé době jsem měl pocit, že se tvůrci snaží osvětlit nějaký konkrétní aspekt postavy. V druhém plánu se těmi výlety do dětských let zřetelněji projevuje podobnost mezi již dospělými soupeři. Nejprve potěší závratné tempo, jakým se film řítí, s přibližujícím se závěrečným aktem si však začnete uvědomovat, že Shia LaBeouf nemá prostor vymodelovat McEnroea výrazně daleko za hranici cholerického spratka, a Sverrir Gudnason tak předvádí mnohem vrstevnatější výkon. Největším zklamáním je však finále. Vlastně je fajn, že se tvůrci nedrželi typického mustru „prvních pár minut ukážeme v kuse a pak pojedem montáž“ a po rychlých střizích sáhli rovnou, ale celé je to ve výsledku příliš monotónní, bez sebemenšího vydechnutí a jakéhokoliv náznaku napětí.

plakát

Velmi temné období (2017) 

Super Dark Stranger Things. Teen retro s walkmany a synťáky, které nepotřebuje příšeru, vystačí si s jednou (ne)obyčejnou tragédií. Neuvěřitelná režijní i herecká práce s postavami, ať už je řeč o úvodním puberťáckém seznamování nebo o vyrovnávání se s novou situací. Byl by to výjimečný snímek, nebýt poslední půlhodiny, kdy se ukáže, že film míří úplně jiným směrem, a pozornost měl věnovat úplně jiné postavě. Takhle to temné vyústění prostě spadlo z nebe.

plakát

Batman vs. Two-Face (2017) 

Jedinou výraznější motivací pro vznik tohoto filmu byl úspěch jedničky, víc za tím bohužel není. Málo vtípků, jak slovních, tak vizuálních. Jednička využívala toho, že je animovaná, a mohla si tím pádem pustit fantazii na špacír, ale tady se jen přešlapuje. Záporáci z Caped Crusaders jsou upozaděni a nahrazuje je velmi nevyužitý, nezábavný Dent. Dokonce i animace se občas zdá nedodělaná a nekonzistentní (např. obličej Robina se v jedné scéně mezi záběry dost mění).

Reklama

Reklama