Idego

Krajině ve stínu se vyčítá, že je tam hodně postav, které bez hlubšího vysvětlení mění kabát, a že jsou ty postavy prý ploché a nejde s nima kvůli tomu soucítit. Ale že jsou kategorie svině a hrdina fluidní a vzájemně se překrývající, je tu hlavní pointou, takže nevím, proč by to mělo být v čemkoliv mínus. A že jsou ty postavy nepropracovaný a děj letí v čase mi přijde naopak jako opodstatněnej záměr. Takových vesnic byly stovky a tenhle příběh se v tisících variantách odehrál na mnoha místech. Že jsou ty postavy ploché, z nich dělá archetypy, do kterých si můžeme ty tisíce dalších lidí promítnout, a je z toho tak podobenství, který se svou plochostí stává univerzálním a o to mrazivějším. Ano, některý scény by si plynulejší zarámování zasloužily, vadily mi občas nesedící postsynchrony, ale ve výsledku mě Krajina ve stínu víc než příjemně překvapila. Neptá se na příčiny, jen ukazuje následky a ukazuje je věrně a syrově. Pro mě to je na české scéně přinejmenším film roku.

Intriky a boj o moc super. Sledovat, jak se postupně odhalují a vyvíjejí charaktery i vzájemný vztahy všech manželek, mě bavilo. Prostředí domu i kostýmy jsou nádherný a ve spojení s kompozicí jednotlivcýh scén to i přes komorní setting dělá uhrančivej vizuál, až je škoda, že to za těch 30 let nikdo neremasteroval a obraz ani v blu-ray verzi není úplně ostrej. Přes to všechno to ale ke konci ztrácí dech a moc silnej zážitek ve mně po tom filmu nezůstal. Přitom tragickej osudu holky, která se místo vysokoškolačky stane hadrem ve světe patriarchátu, kde se ze zoufalosti vzájemně požírá s dalšíma jí podobnýma, má určitě větší potenciál. Zatím průměr, ale možná to ve mě ještě časem dozraje.

Lidi umírají po statisících, kamarádi vám padají jak mouchy, léky moc nezabírají, mají vedlejší účinky a ty nejslibnější si syslí big pharma, politici s tím odmítají cokoliv dělat a spolu s veřejností vás mají za ztělesnění zla a přejou vám vychcípat. Drama? Ne, když vám o tom zazpívají dvě prdele (nejde nevzpomenout na Pink Flamingos). Barevný, nápaditý, provokativní, absurdní a se špetkou smutku koukajícího pod povrchem i zábavný. Pár hluchých míst se najde, ale jiný scény je bohatě vynahradí.

Bylo to až moc minimalistický. Nedovedl jsem se na to naladit. Půl druhé hodiny záběrů na těla vojáků plus sem tam taneček navozující pocit erotiky a macho nálady v armádním kolektivu. Meh. Pnutí, který má v Galoupovi jakože probíhat, jsem rozumově vnímal, ale necítil, a ty baletní a jinak symbolický scény mi nepřišly originální ani tak propracovaný, abych ocenil třeba choreografii nebo prostě cokoliv. Takže půl hvězdy za pěkný chlapy, druhou půl za hudbu Benjamina Brittena. Největší zklamání letošních Mezipater.

Ze začátku to mělo slušně našlápnuto, ale bohužel se do toho autor snažil na sílu nacpat strašně moc a ještě si chtěl zafilozofovat, takže výsledek je rozpačitý a přepálený. Nezasáhlo.

Původně jsem to zapnul jenom kvůli Sarah Paulson, která se mi líbila v Mrs America, a zůstal jsem přilepenej až do poslední epizody nejenom kvůli ní, ale taky kvůli Cynthii Nixon a hlavně Judy Davis, kterou jsem doteď vůbec neznal, ale její Betsy Bucket jsem si úplně zamiloval a hltal každej moment, kdy byla na scéně. Jako celek je Ratched trochu šroubovaná, děj trošku přitaženej za vlasy, ale není to ten typ seriálu, kdy by to vadilo, protože se mi nezdá, že se snaží působit vážně. Zároveň to odsýpá a hlavně je to místama nesmírně vtipný. Skvělý herečky, intriky, krásnej vizuál půlky 20. století s trochou barevné stylizace a osm epizod po 50 minutách jsou ideální kombinace na dva tři odpočinkový večery. Spoko. (S Formanovým Přeletem to samozřejmě nemá společnýho krom jména Ratched absolutně nic, a kdo od toho cokoliv tímto směrem očekává, bude zklamán.)

Mám z Domu na věšení rozporuplný dojmy. Ze začátku to vypadalo jako hodně zábavnej předchůdce Černé kočky, ale komediální ražení se po první třetině překlopilo v drama čím dál temějších kontur, což by nebylo nic proti ničemu, ale s tím vtipem z toho vyprchal i šmrnc a ta druhá část už mě jako drama nezasáhla, protože se dost vlekla. A protože jsem se s Kusturicou seznamoval pozpátku a většinu originálních nápadů a postupů, který tady použil, jsem už několikrát viděl v jeho pozdějších filmech, nemohl mě Dům okouzit ani tím. Rozhodně to není špatnej film. Má to silnou, osobitou a Kusturicovi vlastní poetiku, Bregovičova hudba je super a za pozornost tu stojí hromada jednotlivostí (scéna koupání v řece je můj favorit), ale jako celek mě to prostě nebavilo.

Hypnotické, atmosferické, meditativní, uhrančivé.

Nemusím akční filmy, resp. přijdou mi prvoplánově blbé, a ani v Tenetu to nebyly akční scény, co by mě nadchlo. Mindfuck je to ale slušnej, v rámci možností to dávalo smysl a dokonce bych i řekl, že to bylo chytrý, což je v tomhle žánru naprostej unikát. Neproseděl jsem půlku filmu nasranej demencí a nelogičností scénáře, kterej by, kdybych se v něm chtěl rýpat, místama samozřejmě skřípal, ale logický nedostatky se stejně jako jistá plochost a neukotvenost postav nebo absence širšího dějového rámce dokonale skryly jak v rychlosti, kterou to odsýpá, tak v originálitě a mindfucku. I klišé se tu drželo na snesitelné úrovni. Vytkl bych tomu jen pár konkrétních replik a bondovské téma superagenta myslícího pérem, padoucha, co chce zničit svět a jejich femme fatale, což je ultra cheesy stejně jako závěrečná scéna s Pattisonem. Ale přes to všechno to nenudilo ani neiritovalo a naopak sledovat to a zpětně rozklíčovávat prostě byla zábava.

Tenhle nezamýšlený klenot nám přinesl další lockdownový večer s výbuchy smíchu u toho nejlepšího, co český dabing kdy stvořil. Hlášky jako Koukněte, moje nilská delta! , To není kunda, ale tunel!, nebo legendární Co to děláte, zvadlí čůráci?... Koukněte na tu kurvu! Ukazuje nám prdel! My ti vymeteme kundu!, doprovází vysvětlující komentář vypravečky ve stylu Prasátka Peppy. Celé je to tak strašně špatné, že se nejde než smát na celý kolo. Doporučuju sledovat na nějaké párty s velkou skupinou přátel. Nedávno jsem se takhle všichni přes Zoom spolu dívali na druhý díl, takže jednička nám teď doplnila mezery v ději, a nemůžeme se dočkat, jak to s panem ministrem a archeology dopadne v Pyramidě 3!