Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (468)

plakát

Agent bez minulosti (2002) 

Jeden z nejlepších akčních filmů, ve kterém, ač je to k nevíře, o akci ani moc nejde. S nadhledem napsaný scénář je nad zlato sůl a v této tématice to platí dvojnásob. Děj je svižný, nenudí, ale zaujme a chytne. Podobně hlavní představitelé Matt Damon s krásnou a zajímavou Frankou Potente. O perfektní střídmé formě ani nemluvím. A řeknu vám, opravdu se těším na pokračování, protože když se ho chopil Greengrass, bude to NĚCO :)

plakát

Akt (1997) (divadelní záznam) 

Miloň Čepelka byl naprosto odzbrojující! Velmi fajnové představení, u kterého bych se ale v divadle asi nasmál více. Přesto je to skvost českého humoru. 4 + 1/2 *

plakát

Amazing Spider-Man (2012) 

Já si osobně nemyslím, že by Amazing Spider-man překonal svého předchůdce. Všechna pozitiva oproti Raimiho sérii vyvažují zase negativa. Je sice zemitější a "realističtější", ale o to víc je nudnější a fádnější. Garfield je dost možná lepší než Maguire, ale zase mu nevěřím jeho nerdovost a inteligenci. Emma Stone je lepší než Kirsten Dunst, ale ve filmu vypadá na Garfielda trochu staře (což je vtipné vzhledem k tomu, že Garfield je v reálu o 5 let starší než ona). Možná mi je sympatičtější vidět Spideyho ve filmu, který se bere trochu víc vážně. Asi mám raději Webbovu verzi Petera Parkera, ale samotného Spider-mana udělal Raimi víc cool a každou jeho akční scénu nezapomenutelnou (až na třetí díl, samosebou). A to mi tady sakra chybělo. Zajímavý komentář: Lima

plakát

Amazing Spider-Man 2 (2014) 

Bylo to všechno. Blbé i dobré, zábavné i nudné. Potěšilo to i zklamalo a překvapilo i nenadchlo.. Rozum z toho nemám. Témata stará, hlavní záporák možná charismaticky zahraný, ale ne moc zajímavě napsaný. DeHaan vynikající až do chvíle, než se z něj stane opuchlá stará babka na létajícím skateboardu. A hlavní téma, jestli může mít superhrdina holku, je o.h.r.a.n.é. Možná si užijete příjemnou akci (která zas tak ubercool, jak všichni píšou, není). Možná si užijete záblesky zajímavých výkonů (Foxx, DeHaan, Cooper, Sally Field), trochu "komplikované" romantiky mezi Stoneovou a Garfieldem a občasných humorných momentů, ve kterých Spidey dostojí svých slavných internetových memů. Při délce dvou a půl hodin toho všeho dostanete vrchovatě. Ale co na tom, když to ke konci přestalo scénáristu bavit. Co na tom, když je akce vystavěná na prachsprostě nudných motivech? Zimmerman se sice snažil (a některé momenty povýšil do nebe), ale emoci z hovna neuplácáš. Zprvu příjemný blockbuster pozděj se pomalu utápějící ve své vlastní neoriginalitě. Jo a kdy konečně přestane ta móda dvou záporáků v jednom filmu? Kde jsou ty doby, kdy nám stačil jeden?

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Amélie z Montmartru útočí na mou zálibu v kýči. Miluju způsob, jakým Jean-Pierre Jeunet vypráví své příběhy (podobně a stejně efektivně vypráví i Příliš dlouhé zásnuby a zase to funguje). Zároven si libuju v jeho lehce groteskním myšlení (které dovedl dál ve svém novém Galimatyáši). A když to vše protne melancholií a láskou, už jsem na kolenou. Chápu, proč někomu může Amélie připadat nesnesitelně kýčovitá, vypočítavá a přehnaně roztomilá. Jediné, co k tomu dokáži říct, je, že na mě to prostě funguje. A Audrey Tautou je kouzelná.

plakát

Americká krása (1999) 

V zásadě souhlasím s Douglasem v tom, že film hraje trochu na efekt a představuje nám více méně nepříliš rozměrné či hluboké archetipy postav. Jenže já prostě miluju Kevina Spaceyho jako Lestera Burnhama, miluju Annette Bening jako Carolyn Burnhamovou, okouzlují mě Ricky i Jane a jejich daddy issues. Zbožňuju výstřednost Rickyho otce v podání Chrise Coopera. A nijak mě neuráží ani jednoduchost postavy Angely v podání Meny Suvari. Ten film, ať třeba nezklouzne do perfektní, hluboké a hloubavé lidské sondy, prostě funguje, baví a hlavně díky charismatičnosti Kevina Spaceyho i zasáhne. Velká filosofie ani psychologie se nekoná. Ale skvělý, dosebezapadající filmový zážitek ano a rád si jej čas od času připomínám.

plakát

Americký sniper (2014) 

Americký sniper je příběh hodný filmového plátna, ale přichází s křížkem po funuse. Veškerá jeho témata byla myslím už ztvárněna a nic moc navíc snímek bohužel nenabízí. Cooper sice poprvé pořádně hraje, krásná Sienna Miller pláče jako o život, umírají ženy, děti i kamarádi ve zbrani, ale protože nám film neříká nic, co bychom sami nevěděli nebo neviděli jinde, vše ztrácí na působivosti. A tak jediný opravdu silný a drsný moment, který by nám nabídl něco navíc, byl z úcty a strachu vynechán. Dramaticky to funguje slušně, ale například s napětím Clint moc dobře pracovat neumí a v celém filmu nastanou jen dvě tři scény, kdy ho opravdu cítíte, což je obrovská škoda. A tak i přes atraktivní látku, silné obsazení i tvůrčí ansábl přichází něco, co zaujme, ale nestrhne. Cením však přístup, který není ani moc patriotistický ani propagandistický. I když se to tam taky najde..

plakát

Ant-Man (2015) 

Slušná oddychovka, která mě mile překvapila. Zmenšování je tu ztvárněno a využito velice dobře (hlavně scéna prvního zmenšení je obzvlášť prímová), humor celkem funguje (na to, jak extra nemusím Rudda a Penu, zde byli sympatičtí) a akce je tu díky hlavní zmenšovací premise neokoukaná. Přesto však Ant-man není ničím, co by svou originalitou vzalo dech. Záporák nic extra, i ta akce ke konci přestává být zajímavá (opakování stejných věcí, nudné lasery záporáka atd.), rodinná dramata jsou totálně okoukaná (asi vycházejí z komixu, ale i tak.. rozvedený otec bojující o přízeň své dcery, tajemství ohledně úmrtí v rodině.. nepřipomíná vám to trochu každý druhý film?), a nebýt to vlastně heist film, nebylo by na tom příběhu (krom té základní premisy) asi nic zajímavého. Cením tedy hlavně snahu o humor, vizuální ztvárnění zmenšování a lehce rozvernou režii, která ve srovnání se stereotypními Avengers působí jako svěží vánek.

plakát

Apokalypsa (1979) 

Hypnóza, po které vám bude válka tuplem smrdět.

plakát

Apokalypsa v Hollywoodu (2013) 

Bavil jsem se jako dlouho ne. Nejsem žádný fanoušek fekálního humoru, jenže tady je to tak neodolatelně přestřelený, že se nejde ubránit. Michael Cera je bůh a Seth Rogen má konečně můj respekt. K perfektnímu dojmu však chyběla mísa jointů.