pan Hnědý

pan Hnědý

Martin Přikryl

okres Kroměříž

275 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 18 26 34
    • 22.10.2018  22:26
    Mluv s ní (2002)
    ****

    Pedro Almodóvar má dar, který mě vždycky dokonale omámí dokonalou optikou, která se stává esenci, která dokáže proniknout do duše. Nesmírný cit pro dynamiku, pomalá kamera, němý úžas, zvukový doprovod zde vytváří geniální aroma španělské romance a španělského půvabu. Mluv s ní je nádherný film, který promlouvá do duše člověka, který se stává posedlý láskou, touhou, zoufalství a nenaplnění. Myšlenkově rozeznívající, touhou pronikající a následným dojmem povznášející Almodóvarův dotek.

    • 14.10.2018  10:50
    Dog Star Man (1964)
    ****

    Další fyzická manipulace Stana Brakhagea v 16mm expozicí času, prostoru, vnímání a dokonalé zoom optiky, která nabourává divákovu představivost. Všechny prvky rozprostřené do malých sekvencích, až časově rozprostřené do pár sekund, kde uběhne několik let. Něco takové člověk vidí pár sekund před smrtí, kde se mu odehrává celý život, potom na pásu filmové oblasti Stana Brakhagea.

    • 11.10.2018  09:58

    Desire, touch, rapport, through the heart, to the sunrise. Vzpomínky, které se v duši neztrácejí, ale hledají cesty, aby se znovu spojili.

    • 29.9.2018  07:47
    Fénix (2014)
    ***

    Kdo nepozná každý centimetr těla a duši uvnitř své ženy, tak si ji nezaslouží. Chladnost postav a kostra příběhu mě ale nezasáhla.

    • 27.9.2018  10:21
    Med (2010)
    ****

    Obraz, který se rozplývá a zvuk, který doznívá. Dotek zvuku počasí, lesa, přírody, jako bych se na chvíli ocitl v optice Dona Askariana a jeho Avetik.

    • 27.9.2018  09:32

    Peruánský, až snový art, který dozní po čase. Velká škoda, že jsem film neviděl ve festivalovém nádechu.

    • 27.9.2018  08:56

    Film po kterém si člověk začne vážit každé vteřiny svého života. Emocionálně zdrcující film o umírání. Dvojnásobně silnější, když jde o člověka, který má rodinu a malé děti. Výkon Milana Peschela zaráží dech. Smích, smutek, slzy v očích - film, který mě zasáhl v plném rozsahu.

    • 26.9.2018  09:23
    Toulaví psi (2013)
    ****

    Závěrečná katarze perfektně vyzařuje vizionářskou Tsai optiku (stav vnitřního zdrcení bez východiska). Pouze pro náročné publikum.

    • 25.9.2018  10:32
    Druhý kruh (1990)
    ****

    Fyzicky bolestivý zážitek. Statická kamera, která zaznamenává prázdnotu a destrukci člověka. Podruhé nikdy. Viz. Willblake.

    • 25.9.2018  09:00

    Film o sebeobětování za lásku a samotu. O člověku, který obětuje vlastní život, aby odčinil štěstí druhému za ublížení, které spáchal. Obětování za nenaplněné lásky, které se vzdáme příliš brzy, i když je velmi blízko. Sorrentino měl zůstat na stejné vlně originality, vizuální krásné optiky, než tvoří nyní - politicky angažované filmy o tom, jak ovlivnit člověka na bázi moderní společnosti a špinavých peněz.

    • 23.9.2018  07:38

    Vizuální a sonický dotek australské performance skupiny Botborg.

    • 16.9.2018  21:36

    Vizuální a hudební dotek American Honey (2016), minimálně pro mé oko a sluch. Ohlas z Sundance FF nepřesvědčil, přesto festivalový nádech zanechává dojem. Soundtrack Blow-Don't wait for us, ve mě stále rezonuje. [MFF Cinematik 2018]

    • 16.9.2018  18:12

    Nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu Cinematik. Autentický, depresivně a hlavně technicky a herecky překonává další filmové standardy. Technicky kamerou na jeden záběr, bez jediného střihu a hlavně herecky (neherci podávají emocionálně zdrcující výkony). Andrea Berntzen překonává herečku Laia Costa z Victoria (2015). Nepamatuji takové ticho v kině v závěrečných titulcích a odchodu z kina. Síla. [MFF Cinematik 2018]

    • 16.9.2018  13:08
    Climax (2018)
    ***

    Gaspar Noé s nejsilnější dávkou lsd. Kamera opět působivě experimentální. Statiku zde nehledejte. Nejhorší ale je, že Noé nepřináší, ani nesymbolizuje filmem žádnou výpověď a zanechává divákovi pouze vizuální efekt a ještě k tomu na hranici snesitelnosti. V rámci nočního festivalu skvělá věc, ale pro mě i přes lásku k experimentálním filmům příliš slabé. [MFF Cinematik 2018]

    • 12.9.2018  19:47
    Dívka (2018)
    ****

    Síla! Ohlas z Cannes nelhal. Nesmírně depresivní záležitost podaná do hloubky hlavní postavy (a opět nádherná práce s neherci). Evropská optika vyzařující přes plátno pod kůži. Slow-motion záběry ve vodě pohlcující, záběr na horské dráze bych chtěl, aby trval hodiny. V závěru se mi těžko dýchalo. [MFF Cinematik 2018]

    • 12.9.2018  16:06

    Silná výpověď lidí s velkým odhodláním a srdcem pro vlastní sen. Sen v mrazech a blízko smrti v královstvím sněhu a ledu Himálajských hor. [MFF Cinematik 2018]

    • 12.9.2018  00:54

    Nádherná ukázka vizuální optiky z rukou Iram Haq. Vtahující taneční scéna, až v pop-art nádechu Xaviera Dolana v doplnění písně Myra - Evig dag, geniální zobrazení vztahů a náboženství - podané tvrdě a otevřeně. Pro zahájení filmového festivalu tímto filmem, je pro mě za dramaturgii Cinematiku po letech příjemným překvapením. Nádherná ukázka, že neherci vyjadřují přirozenější emocionální dopad - zejména Maria Mozhdah. [MFF Cinematik, 2018]

    • 5.9.2018  08:17
    Vyhoštění (2007)
    ****

    Film, který určitě rozezní po čase. Andrej Zvjagincev se dotýká Tarra a Tarkovského dlouhými záběry a pomalým posunem kamery v domě na úhel panorama z oken a dveří. Vyhoštění nepřekonává Návrat ani Nemilovaní, přesto jsem emocionálně zasažen. Každé tři, čtyři roky se vyplatí na Zvjaginceva čekat.

    • 27.8.2018  18:42
    Jan Palach (2018)
    ***

    Absolutně nesrovnatelné s evropskou optikou viz. Kieślowski, Trier, Haneke. Česká kinematografie se má stále mnoho učit.

    • 9.8.2018  10:27

    Pořád cítím dotek Bokanowskiho The Angel. Surrealismus protékající přes obraz.

    • 25.7.2018  11:01

    Probuďte mě, až přijde dokonalejší tvůrce současné avantgardní optiky, kterou zde tvoří Paul Clipson. Hypnosis Display zachytává všechny prvky nastolené z vlastní tvůrčí perspektivy, nitra, detailních záběrů života, prostoru a jiného světa. Detail ruční kamery na filmovém páse zachycuje lucidní snění a přechodu v něm. Prostorem divák vstupuje od první minuty filmu, je uchvácen všemi detaily těla (očí, prstů, vlasů a pohledu na krásu světa), vody a odlesky slunečních paprsků, které naráží pouhým plynutím, doteku Vesmíru a zobrazení jiné dimenze, funkčnosti slunce a záběrů západu a východu, odrazu slunce z oken, hladiny vody, nebo přes rostliny a živých organismů, světel vlaků, budov a města přes slow-motion záběrů, až po speed-motion deformaci obrazu - ty Clipson zachytává na Super8 kameru dokonale. 16mm pásku zachytává maličkosti každého předmětu, který prolíná přes sebe, který vyvolává u lidí kolem mě spousty pozitivních, ale i negativních reakcí. Je fascinující jaký má Clipson dotek při interakci mezi obrazem a divákem, který produkuje. Pohlcující zvuková stopa Liz Harris (Grouper) a její ambient hudební doprovod podkresluje každou vteřinu na plátně a vtahuje stále pod kůži. Clipsonovi filmy překonávají experimentální standarty od dob Brakhage, Tscherkassky, Kren, Arnold, nebo Girardet. Estetika, snovost, performance života. Film, který chci aby viděli všichni, ale zároveň nikdo a pouze moje vlastní vnitřní vnímání.

    • 15.7.2018  07:53

    Silent stopa je ozvěna myšlenek a přenesení performance vizuální optiky do nitra vnímavého diváka.

    • 3.7.2018  19:06

    Dva měsíce jsem na tohle čekal. Žádný film, dokument, ani krátkometrážní film mi tuhle dobu nekoloval před očima. Až nyní Stan Brakhage, protože to, co následuje, už nikdy žádný tvůrce nevytvoří a zaslouží si speciální moment. A Hanakonochi mi mluví z duše. Brakhage posouval optiku na vrchol kinematografie a zanechal dokonalý avantgardní ornament filmového pásu a filmové optiky. To co pro film obětoval (oči, zničené prsty) velmi málo režisérů zanechá. Nedá se odpustit, že filmový fanoušci filmových festivalů neznají jeho jméno a začínají mluvit o rozhledu ve filmové oblasti. Grandrieux ví ! Film není kus papíru skrz scénáře, ale vizuální a vnitřní podmanivý dotek, zničení filmového pásu, vyčkávání na počasí, emocionální dopad, náhodný přesun oblasti, experiment, snová kamera, ať už slow-motion záběry, tak ruční dotek a ponoření do jiného světa. Film by Stan Brakhage - vítejte v jiné dimenzi.

    • 21.5.2018  21:59
    Unrest (2017)
    *****

    Pro mě nejlepší díl z celé trilogie. Uhrančivá temnota a deprese mi vlezla pod kůži už od nástupu nahé dívky v černém podkladu. A ten zvuk! Nezažil jsem temnější zvukovou stopu, jako při Unrest. Philippe Grandrieux vytváří dokonalou optiku pro velmi úzký divácký zastoupení ve kterém hrdě patřím. Velký umělec.

    • 30.4.2018  07:33
    Redshift (2001)
    ****

    Universe, Earth, nature, climate, day and night keep us alive. Chod Země, která našim vlivem nemusí trvat věčně.

    • 12.3.2018  14:16
    Meurtrière (2015)
    *****

    Philippe Grandrieux vytváří další depresivní, až epilepticky temný film o fyzičnosti těla. Společně s White Epilepsy jde o můj nejdelší slow motion záběry, které jsem kdy viděl a které považuji za optiku z jiného světa. Spojení mezi divákem a obrazem. Temnoty v černém podkladu, depresivní zvukové ruchy, pohybu těl a jejich fyzickém kontaktu. Bylo mi ctí být osobně na přednášce Grandrieuxa - na přednášce o tvůrci, který se řadí mezi velikány experimentálního filmu, jako Stan Brakhage, nebo David Lynch. Inspirace malíře Francise Bacona, jde velmi cítit.

    • 24.2.2018  19:35

    Trevor Batten vytváří formální performanci digitálního obrazu a zvuku. Štiplavě ničí divákovo podvědomí, zde jsem měl opravdu velmi blízko k epileptickému záchvatu. Tma a velký obraz skutečně ničí zrak a vědomí. Bílé prstence na černém podkladu filmového obrazu prolíná mezi sebe, kdy lidský zrak nemá šanci všechny úhly pohledu zachytit dokonale a vědomě do detailu. Formální, sonický útok.

    • 28.1.2018  08:13

    Dokonalá performance obrazu a zvuku. Zničený filmový pás, podobně, jako u Stana Brakhagea. Dodnes se filmografii řadí oba na stejnou vlnu, jako nové filmové umění, které nemá obdoby. Nebudu Vám určovat prostředí projekce, ale bez tmy a sluchátek nemá význam film sledovat. Snový dotek avantgardy.

    • 16.1.2018  11:12
    Black Ice (1994)
    ****

    Snový pád do jiné dimenze. Zničení filmového pásu a následně i obrazu a diváka tvoří Brakhage experimentální dotek obrazové nuance a silent rozměru. Nelze než opakovat výjimečnost a opět výjimečnost tohohle tvůrce.

    • 9.1.2018  10:15
    Bluto (1967)
    ****

    Vizuální dotek Brakhage&Frampton.

<< předchozí 1 2 3 4 9 18 26 34
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace