pan Hnědý

pan Hnědý

Martin Přikryl

okres Kroměříž
Po temnotě budiž světlo.

homepage

276 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 17 25 33
    • 14.10.2017  10:58
    Tenderness (2017)
    *****

    Nadpozemský dotek vizuálního rozsahu. Přes performanci Super8 16mm filmu Paula Clipsona, lucidní přechod v něm, až po hudební výjimečnost Jefre Cantu-Ledesma a jeho snový ambient. Experimentální novodobá genialita obrazu a zvuku, která nejen, že nemá obdoby, ale nikdo se nyní ani v avantgardní tvorbě nepřiblíží.

    • 12.10.2017  06:54
    Mlčení (1963)
    ****

    Dotek Bergmanového nitra. Melancholická vzpomínka na Personu.

    • 10.10.2017  08:38
    Sorbet 3 (1968)
    *****

    Filmově na odvrácené straně filmové optiky. Jedinečná struktura filmového pásu avantgardy. Zwartjesův střih, který nabourává pohyb ženy, která potřebuje sáhnout na nádobu s krví. Jen Zwartjes určí zda může, nebo nakonec umře. Jedinečný expresionismus.

    • 7.10.2017  07:18

    Atmosferická záležitost s dotekem temnoty. Po odstupem času vnitřně vtahující. Yorgos Lanthimos nepřekonává Kynodontas, ale neskutečně se vyvíjí. [Be2Can, 2017]

    • 3.10.2017  11:30

    Abstraktní dotek Vesmíru. Dotek našeho světa a nekonečné vzdálenosti.

    • 3.10.2017  11:27
    37th & Lex (2002)
    ****

    Symbióza s jiným světem. Experimentální slow-motion kamera nabourává plátno i mysl. Hypnóza sálá přes úžasnou performanci.

    • 22.9.2017  06:51

    Postmodern darkness. Experimental touch.

    • 21.9.2017  19:00
    Greenland Rocks (amatérský film) (2015)
    ****

    Temnota, sonicky propojená s Olivierem Borzeixem.

    • 20.9.2017  15:26
    černá mapa (2014)
    ****

    Po temnotě budiž světlo. Přes temnou performanci Michaely Grillové v Carte Noire světlo nepřichází.

    • 17.9.2017  18:27
    Dobrý časy (2017)
    ***

    Neonová, z počátku silně rozjetá vyprázdněnost, která v polovině zásadně zpomaluje a ničí počáteční koncept, přesto Good Time zasluhuje noční festivalové plátno. [MFF Cinematik, 2017]

    • 17.9.2017  16:51
    O sestre (2016)
    ***

    Skvělá melancholie s letošním lfš a Normálního autistického filmu od Miroslava Janeka. [MFF Cinematik, 2017]

    • 17.9.2017  16:45
    Happy End (2017)
    ***

    Chladný Haneke. Tentokrát neodrovnává emocionálně, ani filmovou optikou (zejména jeho statickou kamerou). Nečekejte Bílou stuhu, ani Amour. A určitě ne zdrcující počátky Sedmého kontinentu a Bennyho Videa. Haneke je tentokrát vztahový, konverzační, kritizující dnešní společnosti a pohledu na moderní žití. Chladné, bezmyšlenkové. [MFF Cinematik, 2017]

    • 17.9.2017  11:00
    Austerlitz (2016)
    ***

    Nejhlučnější hřbitov na světě. Sergej Loznica zachytává nynější chod koncentračního tábora zblízka. Lidi ztrácejí soudnost, pokoru a ticho, kde před pár desítkami let probíhalo peklo na zemi. Pro drtivější explicitní zobrazení chodu Osvětimi doporučuji film Saul Fia. [MFF Cinematik, 2017]

    • 17.9.2017  09:06

    Forzani/Cattet ve spojení s Dacossem je vizuálním orgasmem na stříbrném plátně. Kamerou, zvukem zachytávají experimentální dotyk, až propojený s divákovým podvědomí. Odkloňující od běžné optiky, pod kůži avantgardy a experimentálního pásu. Snové, až hypnotické scény s ženou v černém je naprostá dokonalost. [MFF Cinematik, 2017]

    • 13.9.2017  08:55

    Odvrácená strana filmové optiky. Dotek Tarkovského Andreja Rubleva.

    • 12.9.2017  13:16

    Peruánský, až snový art, který dozní po čase. Velká škoda, že jsem film neviděl ve festivalovém nádechu.

    • 10.9.2017  10:48
    Kid (2012)
    ***

    Průměrná festivalovka z belgické produkce s dotykem optiky Fien Troch. Statické záběry, plynutí času s kvalitní režii. O čtyři roky Fien natáčí svůj vrchol, který ohromí každý festival; Home.

    • 9.9.2017  09:18

    David Lynch proniká do duše. Od filmového pásu, přes skladatelskou zvukovou stopu v pohybu rukou na plátně a hlavně v myšlení. Po tomhle dokumentu doporučuji přečíst Davidovu knihu Velká ryba, která je plná Davidových ilustrací, myšlení, meditace a snění. Filmy, které vyvolávají diskuze, jako Lost Highway, Mulholland Drive, Blue Velvet, nebo Mazací hlava je v knize vyobrazený klíč od tajuplných dveří, které během filmu nikdy neodemknete. David Lynch není pozemšťan (na začátku si připadám, jakoby David byl člověk z jiného světa, který dostává otázky odkud je a odkud přichází jeho vize).

    • 1.9.2017  09:43
    Terč (1972)
    ****

    Nádherná kompozice, souhra dotyku kamery a pohybu tance před kamerou. Celé to pokrývá vizuální esej barev. Kamera a pohyb těla mění statiku zcela odkloňující filmovým postupem na který je běžný divák zvyklý a nejen v českých vodách vysvítá nový filmový postup. Na FAMU se zrodil nepochybně nejlepší experimentální tvůrce.

    • 1.9.2017  09:29

    Obrazová abstrakce, performance obrazu a silent rezonance prostředí kolem nás s dotykem Stana Brakhage.

    • 1.9.2017  09:20

    Performance obrazu vizuální eseje Petra Skala. Vizuálně promíchané barvy pronikají přes plátno, až k divákovi. Czech Brakhage? Možná, ale pronikavý, vynalézavý, barevnou kompozici obrazu snový dotek, přes silent zvukový formát, je toto spojení více než zřejmé.

    • 31.8.2017  10:00
    Bridge (1980)
    ***

    Experimentální dotyk Johna Woodmana přes záběr na odraz ve vodě - odrazu prostředí, procházejících lidí a zábradlí, které pohybem vody představuje skvělou odrážející představivost pohybu před námi. Čistou práci s odrazem vody a jednoduchostí statické kamery.

    • 7.8.2017  23:02
    Jezero (2008)
    *****

    Dotek temnoty. Nádherně nasnímaná záležitost detailu na těla v mírně podsvíceném formátu místnosti, sexu a přírody. Při scéně spánku a splynutí těla páru a spícího muže v doplnění zvukové stopy nádechu a výdechu jsem byl odrovnaný (a jedna z nejlepších scén Grandrieuxových filmů). [lfš, 2017]

    • 6.8.2017  10:47

    Noční můra Grandrieuxa do kterého divák vstupuje plynutím času a sekvenci filmu. Film je časově vymezen po krátkých, především snových obrazů a tempa, až v hypnotickém rozměru. Grandrieux na rozdíl od předešlých titulech využívá světlo před záběrem, který je v jeho rukách i vědomí nový filmový postup - v Sombre, Un lac, La vie nouvelle využívá, co největší temnotu s minimem světla a detailnost záběru těla, pohybu a krajiny. Nový světlý, až rozzářený prvek Grandrieux využívá i v novější trilogii White Epilepsy/Meurtrière a to především v druhé polovině filmu. Dle mého vysvítá nová optika experimentálního filmu, která sice má stopu z historie avantgardy, ale Grandrieux ji posouvá ještě dál. [lfš, 2017]

    • 3.8.2017  21:43

    Emocionálně chladný, film se nijak nevyvíjí, ať už příběhem, tak tím nejzásadnějším a to vztahem mezi synem a otcem. Doporučuji desetinásobně silnější Návrat (2003) od Andreja Zvjaginceva, který vám nedovolí dýchat. [lfš, 2017]

    • 1.8.2017  18:13

    Slabší než Odpoledne, přesto je Angela stále radikální. Dlouhé statické scény bez střihu jsou úžasně podané, zároveň mají dopad na běžného diváka, který ve velké míře opouští sál. [lfš, 2017]

    • 31.7.2017  20:25

    Vnitřně melancholický, duchovní velkofilm. Společně s Markétou Lazarovou nejtěžší film života. [lfš, 2017]

    • 30.7.2017  18:43

    Mrazí mě po celém těle. Nádherná výpověď legendárního Andreja Tarkovského. Poeticky, hluboko, rozsahově a hlavně o životě, o lásce, o smyslu života, o umění, o dosažení vlastní duchovní síly. Velká poklona. Na velkém plátně dvojnásobně pronikající pod kůži. [lfš, 2017]

    • 30.7.2017  17:33

    Už na počátku v Ivanově dětství Andrej Tarkovskij vytváří optiku z jiného světa, každá minuta obrazu (i v Zrcadle, Stalkerovi) tvoří artovou galerii, která zasluhuje zlatý rám. [lfš, 2017]

    • 30.7.2017  13:26
    Křižáček (2017)
    ***

    Dlouhé poetické, až statické záběry. Pro (běžného) českého diváka velmi těžké a náročné. [lfš, 2017]

<< předchozí 1 2 3 4 9 17 25 33
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace