VanTom

Zlý rock si podmaňuje ostatní hudební styly – techno, klasiku, country, folk, a především vlezlý pop, kterému/kterým vládnou naši veselí, třpytkoví trollové. Námět mě nadchnul a ze spousty muzikálních hrátek či aluzí mi přecházel sluch (zrak pak ze záměrně kýčovité, leč nádherné a propracované "semišové" stylizace a animace). Samotný příběh ani postavičky však žádný velký tah na bránu neměly.

Asi už můžu naplno říct, že co se týče humorné stránky, nepředstavuje BoJack úplně můj šálek kávy (resp. mou flašku alkoholu). V čistě komediálních dílech mě tedy, hlavně zpočátku, příliš neoslovil. Zlom nastal při naprosto geniální (němé) 4. epizodě na podvodním festivalu. Z pohledu (destrukce) vztahů a (deprese) charakterů se totiž dokáže zavrtat opravdu hluboko pod kůži a být naprosto nevybíravě, nelítostně tvrdý, sarkastický, zároveň upřímně lidský-zvířecí.

200letá "pouť" unikátního robota Andrewa za svobodou a tím, aby se stal člověkem (zevnitř i zvnějšku). Protože láska. Jeho šlechetné snažení hladce plyne, také při něm nemusí překonávat žádné záludné překážky a nikdo mu cíleně nehází klacky pod nohy. Zaměřením na vše překonávající romantiku si však filmaři sami podrážejí židli, jak povznášející zážitek topí v nádrži uslzeného sentimentu. Přičemž nad vodou je všemi silami drží líbezná hudba Jamese Hornera (pravda, mocně se vykrádajícího).

Disneyovsky zbastardizovaná adaptace nekoncepčně lavíruje mezi odlehčeně infantilním podmořským dobrodružstvím a okleštěnou, nicméně seriózní tragikou Nemova životního osudu. To pak závažné myšlenky o zkázonosnosti lidského pokroku a technologií (ve špatných rukách) či nekonečnosti oceánu (resp. oceánských materiálních zdrojů) těžko nacházejí místo vedle rozkošně hýkajícího lachtana… nebo hystericky rozjařeného, vypočítavého, přízemního námořníka (otravný Kirk Douglas, ale víc za to může scénář). Ovšem na zdařilé (praktické) efekty či výpravu se dá dívat i dnes, vypadají pořád moc hezky (roztomile :)). Jenže co jsou platné, když jsem se skoro prozíval k spánku.

Za ten průjem nechutností, fekálií (či jiných tělních tekutin) a vulgarit daleko za hranou by si dvojka zasloužila napařit „odpad!“, to nepopírám, navíc když se v něm často vyloženě hluše a nevtipně rochnila. Na druhou stranu, pořád dost nekorektních fórů trefilo terč, dějová kostra experimentu ve strašidelném domě nepostrádala hlavu ani patu (on zrovna parodovaný žánr velkou sofistikovaností neoplývá) a závěrečné dějství zvedlo nejen kadenci, ale též, ehm, "'„úroveň“'" (Titanic, M:I-2 vozíčkářský souboj, Charlieho andílci :)).

Osudové romantické melodrama vypustilo z knižní předlohy, předpokládám, desítky stran polidšťujících zamilované osoby a prohlubujících jejich citové pohnutky. Pro diváka filmové adaptace tak zůstala pouze spalující, leč nepochopitelná, destruktivní láska (doslova "až za hrob") mezi majetnickými, vrtošivými postavami, kterou nenaplnily ani atmosférické kulisy jak z gotického hororu, ani podmanivá hudba, ani uhrančivé herecké výkony.

Čtveřice sympatických hereček v pohodě utáhne tento nesměle feministický western i přes neobjevný scénář a průměrnou režii, která si s akcí příliš nerozumí. Tudíž veškeré zpomalovačky na odhodlané hrdinky se zbraněmi působí spíš úsměvně – obzvlášť když se nějak opomnělo vysvětlit, kde životem otloukané prostitutky sebraly dovednosti zkušených pistolnic.

Obyčejný postarší manželský pár se musí postavit (ne)obyčejné životní situaci, když ženě diagnostikují rakovinu prsu. Následuje (obyčejný) nemocniční kolotoč vyšetření, operací, chemoterapie. Komorní drama se jejich tíživý úděl snaží podat zcela neokázale, co možná nejobyčejněji – ovšem ve výsledku sklouzává spíš k prázdné povrchnosti, která ztrápenými pohledy postav do nikam za doprovodu teskné hudby k silnému tématu nic neobyčejného ani podnětného neříká.

Superman je mrtvý! V Metropolis však zčistajasna začínají působit 4 jeho rozdílné, podezřelé verze. Zjišťování Lois Laneové, co jsou tyto "kreatury" zač, zaujalo – podstatně víc, než klasická finální přepálená a zamotaná bitkovaná, když se karty (obvyklého plánu na ovládnutí světa) vyložily. Ona samotná akce by nemusela být úplně marná (jakkoliv je generická), devalvuje ji ovšem levná, nedetailní, statická animace.

Fakt nepochopím rozpoložení, v jakém si obyčejná čtyřčlenná rodina z města pořídí rozlehlou venkovskou, farmářskou usedlost, bezmála zámek. To už jako nehodlá dělat nikdy v životě nic jiného, než uklízet, sekat, opravovat? :-) Panství Cold Creek samozřejmě, jako bonus, ukrývá tajemnou minulost, která se záhy zhmotní v psychopatickém předchozím majiteli. Mike Figgis ukazuje, že si s žánrovými zakázkami příliš netyká – jeho nemastná neslaná režie zvládne lehkou tísnivou atmosféru, ovšem patřičně vyeskalované ohrožení (hadi, "honička" s auty) již z řídkého scénáře neuhněte. 50 %