Jan.S.Harold

Tohle v začátku mohli vidět tak tři lidi. Režisér, střihač, a pak ten, co to zakázal... Ale nejmrazivější je na tom to, jak to zas začíná vystrkovat růžky. Některý repliky jsou, jako by si je současní kandidáti volební vypůjčili. Doslova.

Dvě hvězdy za tu odvahu natočit film „Smrt ve tmě“... fakt ve tmě.

Kolihův Něžný barbar je jedna z těch málo filmových variací na Hrabala, která podle mě jde co možná k jádru věci a působí tak velmi autentickým hrabalovským dojmem. K podobně hlubinnému dotyku bude muset ještě, dá-li Bůh, dorůst nějaká nová filmařská generace, která se zvládne vymanit z paradigmatu Menzelovejch ladovskejch karikatur. Pak se možná jednoho dne dočkáme opravdu syrovýho Hrabala, až na dřeň.

Staněk mě místy docela dostává do kolen. Jako v poslední době asi nic. Nicméně funguje to jenom napoprvý. Jak zmizí moment překvapení, tak už je to často jen uřvaný a mnohdy za hranicí trapnosti. Ale to zas tolik nevadí, protože to prostě není formát, ke kterýmu by se člověk vracel, žejo. Za mě dobrý; dost se trefuje do mejch pocitů, když už někdy v některých domácnostech narazím na tu technologii minulosti.

Drogy... strašlivy zlozvyk... trololo faktor mocný!

Bože, tak to je slušná blbost. Svěrák zavzpomínal na zlatou éru Cimrmana v říši hudby a složil operetku pro kolégium lidí, kteří neumějí zpívat. Sám musel celou pohádku provázet jako vypravěč, kdyby náhodou nikdo nic nepochopil, což teda asi věděl, že nastane. Že u nás lidi už ani neumějí hrát, to je taky celkem známo, ale tak snad by si taková celebrita jako pan Zdeněk mohla už dovolit najmout třeba nějaký migranty z Ukrajiny, čímž by film mohl i dvě hvězdičky navíc získat. Uhlíř oblékl své klasické a staletími prověřené tři akordy novými vyšperkovanými texty (ahoj kravičko, jdu si pro mlíčko). No a mám radost, že se autor nebojí kontroverzních témat a skvěle dotaženým sňatkem pětileté Karkulky s třicetiletým chalanem v uniformě dal českému divákovi na srozuměnou, že cítí s menšinami. (Hvězdu dávám autorovi efektů, páč vlk a měsíčkové měli, byť velmi vzdáleně, cosi do sebe. Třeba z toho časem něco bude.)

„Trápil jsem se pochybnostmi, zda bude maminka schopna pokousání pedagoga uznat za husitské, či nikoliv…“

Žijeme věčně, jen na to občas zapomeneme...

„Výprask tedy nebude? Bude tedy rozvod!“ Tak, že před vynálezem barevného filmu bylo na plátnech jenom 50 odstínů šedi, to jako vo tom žádná, ale že nakonec moderní fiftyšejc trumfne Ferbaska? Cool! :D

Celkem podnětný dokument o tom, že 50. leta minulého století nebyla žádná sranda ani tady, ani tam. Samozřejmě to chce vyznít trošku sluníčkově, protože nám jde přece o happy end, ale ta proporcionalita je tam hodně děsivá...