tomalakis

McDUNA (dietní edice) Epizoda: "Holyvůdské dolarové impérium vrací úder kreativitě, originalitě a inteligenci, hraje opět těžce na jistotu a ani náhodou se o nic nepokouší, abyste snad, nedej bože, nezaváhali a nešli jinam, aneb vzhůru vstříc otupělosti a hluchotě 21. století." ... Zasloužila si odvážná, svérázná, nápaditá a komplexní Duna, aby se z ní stalo tohle? Duna byla odjakživa mimo mainstream prostě proto, že byla divná a to bylo její gró. Ale teď už ne. Duna už je nářez a kůl, dostala nové logo a stříbrný staniol a všechno složité a kontroverzní se z ní vypustilo, takže si jí dnešní zchoulostivělý divák bez námahy užije a ještě  se stihne, v dobré náladě a nezatížen myšlenkami, stavit v H&Mku a New Yorkeru. Star Trek a Star Wars se vydojily až na strup a masy potřebují nový frenčíz...  A to se lidi neštítí tvrdit, že Duna je jejich dětský idol, takhle jí zprzní a ještě z toho za všeobecného pomlaskávání bez skrupulí profitují... Animovaný seriál, který by šel pořádně do hloubky, vyřádil by se v té psychedelii a výstřednosti, která dělá Dunu Dunou a vzdal by poctu Lynchovi, Jodorowskému, Moebiovi, Gigerovi a celým 60tkám - to by si Duna zasloužila. A ne další šablonovitý a sebestředný blokbástr, kterých je každý rok 12 do tuctu a který do krámu nepřinesl lautr nic... Doufám, že ty svoje mozky procvičujete alespoň nějakými piškvorkami, protože na těchhle prefabrikovaných rychloobčerstvovačkách vám brzo odumřou.

Je smutné, kolik lidí není vůbec schopno pobrat hlavní kvalitu tohohle filmu, a totiž že je to jediný, nefalšovaný EZO TREK film (cynickou ST:V nepočítám). Nepřemýšlejte o tom, jak Nexus funguje nebo nefunguje, protože o to tu vůbec nejde. Tohle není ani vědecký ani akční Star Trek, ale spirituální. Odvážně se pouští objevovat ne světy tam za oknem, ale světy uvnitř. Roddenberryho původní vize Star Treku byla čistě technická a logická, tudíž poměrně neamerická a na celou spiritualitu házela těžkej bobek. Teprve až umřel, tak se do něj odvážili tuhle stránku propašovávat, už v TNG, ale hlavně v DS9 (která běžela právě, když se tenhle film natáčel, což není ani náhodou náhoda). A už vůbec není náhoda, že Guinan tu dostala tolik prostoru, protože právě ona zosobňuje všechnu spiritualitu TNG: nesmrtelná bytost obklopená tajemstvími a nezodpověditelnými otázkami osamocená mezi samými velmi smrtelnými vědci hledajícími jasné a konkrétní odpovědi... No ale jestli tahle instrospekce není nic pro vás, tak vám tu zkrátka už nic moc nepomůže... Pro soundtrack Dennise McCarthyho mám velkou slabost a jeho melancholické zvuky se dokonale snoubí s celou tou zdejší introspekcí (jak už ostatně dokázal v DS9). Pro tenhle film zkrátka nebylo lepší volby. Už jen samotná uvodní scéna mi navodí husinu a to je celá jen o rozbité flašce šampaňského. Zní to triviálně, dokud to nedáte do souvislostí. A o to tu jde...

Šou, která pomalu obnovuje mojí víru v lidstvo, sci-fi, a v to, že v dnešním povrchním, nehostinném světě taky někde ještě přežívají poslední kreativci s fantazií, co se nebojí vydat trochu do hlubin, a že se dokonce snad i uživí.

Hrady, draci, čarodějové, rytíři a princezny... Ten nejlínější druh fantasie,  který je tu až příliš dlouho na to, aby se tam dalo najít ještě něco zajímavého, se kdysi Tolkienovi podařil posunout o pár levelů výš na ultimátní úroveň, které tenhle žánr asi vůbec může dosáhnout... ale pořád jen hrady, draci, čarodějové, rytíři a princezny... A stejně tak i Peter Jackson v sobě dokázal kdovíjak najít titánský zápal a odhodlání hodné nicneděláním znuděného hobita, vymámit se načas z průměrnosti a spáchat jeden z nejpozoruhodnějších holyvůdských filmových počinů... ale pořád jen holyvůdský a pořád jen jacksonovský. A to se vším dobrým a špatným, co k tomu patří: Podařilo se jim tu většinou zachovat noblesu a eleganci předlohy, pak je tu poctivá filmařina a nefalšovaná láska a nadšení armády nadšenců a tolkienofilů, kteří dali dohromady jednu z nejvíc naprdelposazujících filmových výprav (grandióznější Středozem už asi nikdy neuvidíte) a ovšem Howard Shore...  a pak udeří Hollywood: Drsný, minulostí zmýtaný sólista Aragorn (co ani náhodou nechce být král) potřebuje romanci, takže kvůli těm pár slzičkám a rozněžněným povzdechům strčíme Arwen,  kam to jen půjde, i když vůbec netušíme, co potom s ní, z Glůma uděláme zpitvořenou a komickou dyzny postavičku, kvůli nezřízenému ždímání emocí nechtěně vytvoříme pár absurdních scén (Gandalf visí nad propastí 10 minut), strnule toporné postavy necháme mumlat cosi v cizích jazycích (až, slovy klasika, budou i srát mramor), umně budeme střídat zpomalené ultrakrutopřísné scény s těmi odlehčenými a budeme balancovat na hraně kýče (elfové už jsou za hranou), všude zvýšíme sázky nejlíp třikrát, bitevní scény (kterým Tolkien věnoval dohromady ani ne stránku) natáhneme tak, že poslední díl bude v podstatě jen o tom, kolik trpaslík s ušatcem sejmuli zrůd... ale to předbíhám. Nuže, proč si myslím, že je tenhle první díl vlastně nejlepší: zaprvé žádný Glům, zadruhé žádné hodinové bitvy a pak vzhledem k tomu, co všechno sem musel Jackson nacpat si paradoxně tenhle film zachovává nějaký logický, střídmý, konzistentní a kontrastní narativní oblouk s tou správnou dávkou poezie a snesitelného patosu, kdežto v dalších dílech už měl bohužel prostor ke svému oblíbenému natahování a dloubání se v houně (no a Hobbit už je diagnóza)   ...   Jinak ovšemže tenhle projekt bez váhání naskočil na ultramoderní vlnu realismu, která všem kdovíproč přišla u fantasy naprosto samozřejmá. Kdežto někomu jako já, odrostlému na filmech Karla Zemana, bude vždycky bližší stylizace, takže na můj vkus tu realismus někde skutečně až přepískli (Uruk-haiové jsou fakt nechutní a pomalu jak z jiného filmu). Je celkem ironie, že fanoušci fantasy si na moc fantazie evidentně nepotrpí a plesají, když jim všechno naservírujete syrové, reálné, přímočaré a nejlíp, když vlastní fantazie musí zapojit co nejmíň. Já mám naopak radost z těch málo scén, které jsou skutečně fantastické a pohádkové, jako třeba zakletý Theodén (zase předbíhám... ale co, ke všem 3 filmům recenzi stejně nenapíšu. Nemám tolik času a peněz jako P. Jackson). Kdybych měl charakterizovat svůj filmový vkus, tak bych řekl, že fantazie (obecně) je mi sice nejblíž, ale zároveň mě nejvíc oslovují filmy, které jsou schopné v materiálu objevit něco nového a uchopit to vlastním, originálním způsobem. A toho se tady nedočkám  ...   Tvrdilo se, že Pán prstenů je nezfilmovatelný. A tím nebylo míněno, že by se zfilmovat nedal, protože zfilmovat se dá všechno, ale znamená to, že k tomu potřebujete někoho,  kdo je minimálně na stejné umělecké a intelektuální úrovni jako byl Tolkien a pak potřebujete lidi, kteří tohohle někoho dokážou na jeho odvážné cestě do Mordoru finančně  podporovat, i kdyby trakaře padaly... Jenže ten někdo bohužel není Peter Jackson a ti lidé nejsou producenti z Hollywoodu. Realita zadupala pohádku do (středo)země.

Jedním z důvodů nesmrtelnosti Nosferata je, že k němu existuje asi milion zvukových stop všeho druhu a každá z nich ho dokáže proměnit k nepoznání. Za mě doporučuji následující: 1.) pro klasický filmový zážitek: parádní orchestrální skóre Jamese Bernarda 2.) pro těžce alternativní zážitek: hudební doprovod neznámého původu 3.) pro psychedelický zážitek z jiného světa: éterické pazvuky od čehosi, co si říká "Der Weg zum Erebor" 4.) pro komediální zážitek: skřípání, vrzání a huhňání od Getty Images 5.) a když pospícháte: A silly Symphony of Horror

Zdejší hovádi tu píšou cosi o šeredné animaci. Můžete jmenovat nějakou tu krásnou animaci? Třeba nějaká zelená zrůdnost, které mainstream zaoblil hrany nebo jiná počítačová kíčovina? A mumláte o animaci nebo o výtvarném stylu? Protože animace je tu samozřejmě na úrovni televizní produkce 70let a to ještě nadstandardní (část týmu se později stala páteří Ghibli). A výtvarná stylizace je úplně jako illustrace z dětské knížky (á la Arthur Rackham)... A co se tohohle navrátivšího krále týče: pro mě byl daleko přehlednější a snesitelnější než ten Jacksonův (taky proto, že jsem vydržel ani jednou neusnout). Pána prstenů nemám načteného horem dolem ani pozpátku, ale chytří lidé na internetu dokonce tvrdí, že se tu předlohy drží věrněji než Jackson - akorát se tu škrtalo (pochopitelně). A všimli jste si taky, že Jackson si odtud ledsacos sám vypůjčil?... Jediné, co tu můžeme zpochybnit, je, jestli Pán prstenů vůbec snese odlehčenější pojetí a jestli je možné cílit ho na dětské publikum. Pokud máte pocit že ano, tak tenhle film taknějak funguje. Nicméně Hobbit je samozřejmě o chlup lepší, jelikož tam se vůbec rozhodovat nemusíme, protože všichni víme, že Hobbit vždycky měla být pohádka pro děti (tedy všichni kromě P. Jacksona).

Jedno z nejlepších dokudramat na jaké můžete narazit. Ovšem pořád jen dokudrama, se vším, co k tomu patří. Nicméně mu schází takhle maličko, aby každý díl fungoval jako solidní minifilm. Pokud se v problematice vyznáte, tak tady nic nového samozřejmě neobjevíte, ale přesto má tenhle dokument svoje nezastupitelné místo na slunci a to z jednoho prostého důvodu: VIZUÁL - je to rozhodně nejreprezentativnější a historicky nejvěrnější starověký Řím, jaký můžete na svojí obrazovce vidět. Žádné kožené nesmysly ani běloskvoucí Řím tu neuvidíte, móda se postupně proměňuje (rukávy a kalhoty). Ale hlavně výstroj legionářů tu skutečně reflektuje období, ve kterém se díl odehrává. A dokonce i protivníci Říma dostali stejnou péči a nevypadají všichni jako stejně generičtí barbaři. To klobouk dolu, že si s tímhle při pouhých 6 dílech dali práci... Jo a pozor na verzi České televize. Vystříhali pár scén a chybí i některé popisky... a taky si neplést s tíhmle odpadem od History Channel.

Zase všechno a všichni úplně umělohmotní. Paradoxně je to ale možná i autentické, protože jestli to bude takhle s kinematografií a společenskými trendy pokračovat, tak se do 23. století budou takhle skutečně všichni chovat.

Byli jednou dva administrativní pracovníci...

Tady si někdo zkusil střihnout jednoho nolana... Denisek je skutečný sci-fi režisér. A to myslím doslova, protože mám u něj pocit, jak kdyby tu mimozemšťané vysadili imitaci režiséra, která jen kopíruje všechny slavné a úspěšné filmy, ale nemá nejmenší ponětí jak a proč vlastně fungovaly. A mává vám před očima všemožnými šmuky, jen abyste všechny ty křivé a obnažené švy neviděli a dokonce se neštítí ani vytáhnout děti s rakem, aby vás nakonec podojil i emocionálně... Lituju všechny, které tenhle pseudointelektuální maglajz donutil naplno zapojit mozkové závity, jen aby nakonec zjistili, že je celý film asi tak inteligentní a sofistikovaný jako Emmerichův Den nezávislosti. Ten je aspoň daleko zábavnější, a to hlavně proto, že si nehraje na něco lepšího, než čím skutečně je.