tomalakis

McDUNA (dietní edice) Epizoda: "Holyvůdské dolarové impérium vrací úder kreativitě, originalitě a inteligenci, hraje opět těžce na jistotu a ani náhodou se o nic nepokouší, abyste snad, nedej bože, nezaváhali a nešli jinam, aneb vzhůru vstříc otupělosti a hluchotě 21. století." ... Zasloužila si odvážná, svérázná, nápaditá a komplexní Duna, aby se z ní stalo tohle? Duna byla odjakživa mimo mainstream prostě proto, že byla divná a to bylo její gró. Ale teď už ne. Duna už je nářez a kůl, dostala nové logo, stříbrný staniol a stala se korektní a relatable, všechno složité a kontroverzní se z ní vypustilo, všechno surreálné se změnilo v realistické (k velké úlevě kluků ze speciálních efektů, co už nic jiného než realismus ani neumí), takže si jí dnešní průměrný, zchoulostivělý divák bez námahy užije a ještě  se stihne, v dobré náladě a nezatížen myšlenkami, stavit v H&Mku a New Yorkeru. Star Trek a Star Wars se vydojily až na strup a masy potřebují nový frenčíz...  A to se lidi neštítí tvrdit, že Duna je jejich dětský idol, takhle jí zprzní a ještě z toho za všeobecného pomlaskávání bez skrupulí profitují... Středněrozpočtový animovaný seriál, který by zbavil tvůrce tlaků trhu a umožnil jim jít pořádně do hloubky, vyřádil by se v té psychedelii a výstřednosti, která dělá Dunu Dunou a vzdal by poctu Lynchovi, Jodorowskému, Moebiovi, Gigerovi, Fossovi a celým 60tkám - to by si Duna zasloužila. A ne další šablonovitý a sebestředný blokbástr, kterých je každý rok 12 do tuctu a který do krámu nepřinesl lautr nic... Doufám, že ty svoje mozky procvičujete alespoň nějakými piškvorkami, protože na těchhle prefabrikovaných rychloobčerstvovačkách vám brzo odumřou.

Je smutné, kolik lidí není vůbec schopno pobrat hlavní kvalitu tohohle filmu, a totiž že je to jediný, nefalšovaný EZO TREK film (cynickou ST:V nepočítám). Nepřemýšlejte o tom, jak Nexus funguje nebo nefunguje, protože o to tu vůbec nejde. Tohle není ani vědecký ani akční Star Trek, ale spirituální. Odvážně se pouští objevovat ne světy tam za oknem, ale světy uvnitř. Roddenberryho původní vize Star Treku byla čistě technická a logická, tudíž poměrně neamerická a na celou spiritualitu házela těžkej bobek. Teprve až umřel, tak se do něj odvážili tuhle stránku propašovávat, už v TNG, ale hlavně v DS9 (která běžela právě, když se tenhle film natáčel, což není ani náhodou náhoda). A už vůbec není náhoda, že Guinan tu dostala tolik prostoru, protože právě ona zosobňuje všechnu spiritualitu TNG: nesmrtelná bytost obklopená tajemstvími a nezodpověditelnými otázkami osamocená mezi samými velmi smrtelnými vědci hledajícími jasné a konkrétní odpovědi... No ale jestli tahle instrospekce není nic pro vás, tak vám tu zkrátka už nic moc nepomůže... Pro soundtrack Dennise McCarthyho mám velkou slabost a jeho melancholické zvuky se dokonale snoubí s celou tou zdejší introspekcí (jak už ostatně dokázal v DS9). Pro tenhle film zkrátka nebylo lepší volby. Už jen samotná uvodní scéna mi navodí husinu a to je celá jen o rozbité flašce šampaňského. Zní to triviálně, dokud to nedáte do souvislostí. A o to tu jde...

Šou, která pomalu obnovuje mojí víru v lidstvo, sci-fi, a v to, že v dnešním povrchním, nehostinném světě taky někde ještě přežívají poslední kreativci s fantazií, co se nebojí vydat trochu do hlubin, a že se dokonce snad i uživí.