vitruvius

Ani jsem se neodvažovala předpovídat takovou velikost a genialitu, jakou Captain Fantastic předvedl. Tento film prostě cítíte až do morku kostí ještě dlouho poté, co opustíte kino nebo vypnete televizi. Přívlastek "bolestně-radostné" ho dokonale vystihuje. Umocňuje rizí emoce, zobrazuje nejčistší formu lásky, láme konvence, masíruje divákovo TO ONO, co dělá člověka člověkem. V každém filmu hledáme ony velké myšlenky, klademe je jednu k druhé, jako hvězdy na noční obloze, aby nám pomáhaly udržet se na správné cestě, když padne tma - "If you assume that there is an instinct for freedom, that there are opportunities to change things, then there is a possibility that you can contribute to making a better world"

Po dlouhé době animák, který se může pyšnit nejen skvělým zpracováním a originálními kulisami, ale také příběhem, jež má hlavu a patu. Děti zabaví, ale smát se u něj budou především dospělí.

Za genialitu bych neváhala tomuto filmu dát čistou pětku - excelentně naservírovaný běžně nepředkládaný pohled na Mnichovskou dohodu, navíc bravurně vsazené do současného společenského myšlení...ať už tomu věřit budete nebo ne, je jisté, že tato alternativa osmatřicátého vyvolává nejméně zášti jak vůči vlasti tak vůči našim sousedům. Bohužel česká specialitka komedie a dramatu v jednom přináší složitost a někdy i nepřehlednost. Některé scény si nedokáží udržet divákovu pozornost, a tak vám může lehce něco důležitého uniknout, což je u tak komplexního filmu velice nežádoucí.

ohňostroj emocí, vjemů, myšlenek, realit...co vidět chcete a co vidět musíte, od jedinečnosti k idolovosti, z čeho vám srdce zaplesá a z čeho vám srdce pukne, vážit si toho co je prchavé a snažit se vytvářet co trvá, skrze chybující minulost do nepoučitelné budoucnosti, neuspokojující realita a nedosažitelná fantazie, jsme sami a je nás tu moc, myslíme my nebo myslí oni za nás, od krásy sladké po krásu trpkou ...čas uvědomit si, čas rozhodnout se

Tento film mě velice příjemně překvapil. Pro mne osobně slovo, které ho charakterizuje nejvíce, je adjektivum LIDSKÝ. V podstatě se s ničím přírodním a přirozeným v tomto filmu nesetkáte, vše co se děje nastolují pravidla společnosti. Dokonce i prostředí otevřeného moře je spíš kulisa, která podtrhuje nejen atmosféru, ale odráží se v ní i emoce, které tento film má a vyvolává. Máte mít pocit, že není kam utéct, že není kde se schovat, primárně máte mít strach. Strach, který vytvořil člověk, který člověk dal jinému člověku. A do takové inscenace je zasazeno jedno světélko - kapitán Phillips. Není superhrdina, což umožňuje do postavy se vžít, ale je plný klidu, naděje, empatie a spousty dalších krásných vlastností, na které občas v našich životech zapomínáme. Konečný nepopsatelný nával emocí hlavní postavy je sladkou tečkou tak zdařile zpracovaného reálně lidského filmu.

Tento strhující snímek si zasluhuje vyzdvihnout především díky výborně zpracovanému emotivnímu tématu, perfektním hereckým výkonům (dle mého názoru nelepší kariérní výkon H.Jackmanna a jeden z nejlepších J.Gyllenhaala) a vnesení více rovin do děje, který mimo jiné popisuje jak (ne)propojené jsou dnes pojmy společnost a lidskost. Pro mě nejsilnějším a nejzajímavějším prvkem bylo zakomponování víry do celého příběhu, hlavně skrze postavu Keller Dovera. Ta prochází vlivem tragické události jakousi zkouškou a vlastně i celým procesem víry. Ona lidskost a převaha emocí se derou na povrch a otec zmizelé holčičky zjišťuje, že cit a víra nejsou schopny pracovat společně a tento boj nastavuje zcela nové hranice morálním pravidlům a zásadám. "...a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům..."

Nový dokument od National Geografic, který byl kvůli části s mravčíkem skalním natáčen i u nás v Brně. Splňuje kvalitu snímků, kterou mají dnešní dokumenty mít, ale hlavně tomu podle mého názoru přidává i atraktivitu pro laiky a diváky, kteří se na přírodovědné dokumenty často nedívají. Je totiž doplněný krásnou živou hudbou a příběhy jednotlivých živočichů, aby bylo jasné, že každý z nich žije podle pravidel, vlastním stylem a v rovnováze s divokou přenádhernou přírodou. Už jen úvodní znělka Called Out in The Dark by v nás měla obnovit pocit, že všechen ten život kolem nás prostě milujeme...:):)

Příběhů a tom, jak se neumí společnost postavit k lidem s fyzickým či psychickým problémem, je určitě spousta a každý z nich je předurčen k tomu být dojemný a běda těm, co se opováží negativní kritikou znehodnotit tak vážné téma...Proto je potřeba tento film vyzdvihnout a upozornit na opravdové a čisté kvality, které nabízí. Jednou z nich je bezpochyby založení na skutečné události - dává nám vědět o tom, že takové věci se skutečně dějí (buď naší vinou nebo alespoň za naší přítomnosti) a 19. století je těmito problematickými postoji natolik extrémní, že atmosféra báječně vykresluje situaci. Navíc se pokocháme i dobovými prvky, jako je například krásná nemocnice s originálním plynovým osvětlením :) Druhou dokonalostí je Merrickův charakter - nic přemrštěného, na začátku je natolik ostýchavý, že je lékařsky označen jako imbecil, později nás ale naplno porazí jeho inteligence a dobro a konečně si uvědomíme, že to doopravdy člověk je (začátek filmu totiž dokáže diváka věrohodně přesvědčit o jeho vzbuzující nelidskosti). V neposlední řadě vás uchvátí samozřejmě Antony Hopkins, jehož mládí a talent z vás dostane alespoň tu jednu slzičku dojetí. Dokonce i velmi nenápadná hudba podrthávala zprávu, kteoru film sděloval (trošku navozovala atmosféru smutného cirkusu Humberto :)) Přeci jen i jednu výtku, která je součástí začarovaného kruhu - v cirkuse Merricka zneužívali, v nemocnici párkrát taktéž (obavy dr. Trevese, že sám zneužívá jeho případ ve svůj prospěch, byly sem tam oprávněné) a teď ho zneužíváme ve filmu, abychom sami sobě dokázali, jak jsme pokročilá doba...

Téma o úpadku kultury či antropocentrismu vedoucímu k degradaci lidstva - to je vždy vzrušující a zajímavé, protože nás to odkazuje na sebe sama a dává nám vědět čeho se musíme vyvarovat. S takovými filmy (originálními) se roztrhl pytel po 50. letech minulého století a je zcela jasné co k tomu vedlo. Pokud je srovnám, musím říct, že tento film byl zklamáním. Předpoklady měl velké, ale byl naprosto nedotažený. Jediné dvě ukázky onoho úpadku byli požárníci pálící knihy a otupělost televizí, ale ani tyto dvě základní složky nebyly dostatečně silné a propracované. Nikde není vysvětlení jak jsme se dostali tam, kde jsme - kde byl ten základní bod zlomu v minulosti? v čem byla chyba? A vadí tedy, že knihy nečteme? Dokonce i závěr byl uspokojující jen napůl - myšlenka, že se lidé naučí své milované knihy nazpaměť, aby je nemuseli nezákonně ukrývat je vynikající (a také to, že jako samostatná skupina žijí na okraji společnosti :)), na druhou stranu z toho nic nemají...tráví čas spíš tím, aby si svou knihu pamatovali, než aby si příběhy vyprávěli navzájem - tak kde je smysl a poslání?

Doporučuji lidem, kteří prošli dlouhou rekonvalescencí z šoku po jmenování našeho současného pana prezidenta, aby se na tento dokument raději nedívali. Mohlo by se totiž přihodit, že vaše beznaděj dosáhne opět kritických hodnot a předešlé smíření bude to tam. Natočeno relativně objektivně a profesionálně (až na přehnané zabírání konfliktů, ale na druhou stranu koho by dokument bez trochy akce bavil :)) a rozhodně se i zasmějete - možná bude efektivnější pustit si tento snímek s ještě větším odstupem času.