Okara

Okara

Tomáš Hegedüš

okres Praha

67 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 28.3.2017  14:57
    Modrý samet (1986)
    ****

    Roses are red, velvet is blue, Lynch´s stuck in my head, what shall I do? Nejlepší soundtrack z filmu: Blue Velvet. 80 %

    • 19.1.2017  11:23
    Rozpolcený (2016)
    ****

    McAvoy. Nic jinýho vás v tomhle filmu nemusí zajímat. To, co předvedl, je něco neskutečnýho. Z ženskýho výstupu včetně intonace a mimiky plynule přepne na šišlajícího klučinu a lusknutím prstu je z něj krutej sadista. Slzy, sliny, napnutý žíly, těžko věřit, že by to stejně zmákl ještě někdo jinej. Myslel jsem, že ve Sviňákovi ze sebe vymačkal všechno, ale ten chlap je jinde. A když se tak nad tim zamejšlim, nevybavuju si herecky lepšího filmovýho zabijáka. Nietzsche by z něj měl radost. Více zde. 80 %

    • 5.1.2017  16:15

    Vlk z Wall street z druhé strany. Silný téma, tradičně výbornej Bale a za bourání pátý zdi palec nahoru, ale McKay skáče od jednoho ke druhýmu, až nakonec osudy čtveřice vyznívají do ztracena. Otázka, jestli by nestačil jeden max dva příběhy. Plus ta otravná kamera, která přímo vyrušuje ze sledování a člověk se má chuť kameramana zeptat, jestli nemá Parkinsona. Nejlepší soundtrack z filmu: The Big Short Piano Suite (mimo původní samozřejmě Master of Puppets). 60 %

    • 22.11.2016  17:13

    1, 2, 3, 4, 5. Jedna lekačka, dvojitá dávka Jakea, tři dějový linky, čtyři redheadky a za mě tím pádem subjektivně nafouknutých pět hvězd. Pro příběh v příběhu mám vždy slabost a pro otevřený konce a vyznění obzvlášť. Ford diváky rozsekl na dva tábory. První přijme film jako načančanej posh úlet plnej nesouvisejících náznaků, pro druhé to bude dvouhodinová silná hypnóza. Z filmu tryská proud emocí schovaných v těch nejmenších detailech, aby se nakonec slil v jeden velkej otazník. Je to film o životním štěstí? Pomstě? Spravedlnosti? Nebo posedlosti? Každý si v tom asi najde své. O myšlence se nejspíš povedou debaty, ale ať to Ford myslel jakkoli, mámivá hudba se slzami Jakea, bohyní Amy i chrchláním Shannona mi stačí na tichý úžas. Pecka. Nejlepší soundtrack z filmu: Mothers. 90 %

    • 18.11.2016  12:09
    Příchozí (2016)
    ****

    Symbolika a myšlenka filmu je jedna věc. Rozštěp audio a vizuální stránky v takovým měřítku druhá. Chci ale napsat hlavně jedno: ta práce s minimálním světlem je naprosto dechberoucí. Vždypřítomný přítmí s Jóhannssonovou zkomponovanou temnotou film posouvá na úroveň, kdy bych jen dvě hodiny klidně pozoroval něčí chůzi a měl z toho polodiváckej orgasmus. Nejlepší soundtrack z filmu: First Encounter. 80 %

    • 27.10.2016  17:19

    Důkaz, že v rámci žánru je balanc mezi snem a a realitou jedna z nejúrodnějších půd. Navíc s nesmírně vydařeným záporákem s úsměvným osudem a plíživýma lekačkama, kterýma se v poslední době opravdu šetří. Třešničkou je závěr, jehož dvojsmyslnost pěkně zamrazí. Shazují to herci a hluchý místa, ale modrá barva tady filmu rozhodně nesluší. Více zde. 70 %

    • 27.10.2016  17:13

    Zarostlej Cumberbatch válí, Giacchino potvrzuje pozici mezi top skladateli současnosti a rejža Derrickson, že jeho odklon od hororů nebudeme muset dlouho oplakávat. Na Marvel dokonce sympatickej záporák, kterej neni jen vyšinutej mamlas a povede se mu rozhoupat divákovu rovnováhu přízně. S CGI volume na maximu divák místy až nestíhá a rozhodně se nenudí. Přitom by trocha tý nudy výjimečně neškodila, protože děj je smrsklej natolik, že tři hoďky by byly akorát.. Takhle je to uspěchaná marvelovská smršť, která ale jako komiksová jednohubka skalní fandy neurazí a neználky zabaví. Nejlepší soundtrack z filmu: Smote and Mirrors. 70 %

    • 28.9.2016  22:46

    Probereš se pod hromadou železa. Vyndáš střep z nohy a rozkoukáváš se. Všude kolem stříká mazlavá ropa, kterou okamžitě zachvacují nezastavitelný plameny. Celá plošina je rozpálená doběla a tlak milionů pascalů vystřeluje olověný kusy smrtelnou rychlostí. Vzduch je nasycen vybuchujícím methanem a záchrana vede jen do ledovýho oceánu. Deepwater Horizon je kandidát na nejnebezpečnější místo na Zemi a jako žánrovka na jeden z nejvydařenějších katastrofickejch filmů vůbec. Více zde. 80 %

    • 7.9.2016  18:14

    Traffic jsem sledoval pod vlivem Sicaria s natěšeností na Torovo charizma. Ten ale zahodil masku mlčenlivýho zabijáka, v Sodeberghově mozaice příběhů hraje naopak roli Emily Blunt a tak trochu vyděšeně s naivitou zabředává do drogový břečky. Zatímco Sicario sází na jednoduchou linku s drtivou brutalitou, Traffic situaci na hranicích skládá z několika rovin. Samy o sobě jsou chytlavý i tíživý, ale mosty mezi nimi subjektivně nejsou dostatečně nosný natolik, aby film diváka smetl jako Villeneuveho nástupce. Pokud tvůrci nechtěli šokovat syrovostí, chybí mi tam nějaký znepokojivější vyznění, než zprofanovaný "drogy jsou všude, nejde s tím nic dělat". Na druhou stranu se na to i díky hereckýmu osazenstvu hezky kouká a bez stínu Sicariouše bych přemejšlel i nad pětihvězdím. 80 %

    • 5.4.2016  14:06

    Film jsem bral jako nové album interpreta. Spolupráce za mě dvou nejlepších filmových skladatelů současnosti v epickém blockbusteru, no zkuste si to nechat ujít. Obrazovou sekvenci jsem bral spíše jako příjemný bonus, i když příjemným bych ho po zhlédnutí rozhodně nenazval. O filmu jste tu už jak koukám v 800 komentářích většinu napsali, tak stručně k soundtracku. Jak už mnoho filmových fandů ví, toto je Zimmerovo rozloučení s hudbou pro velkofilmy a dál se zaměří na komornější počiny. Na jeho křeslo skladatelského titána tak doufám usedne jeho žák Junkie XL. Kdykoli spolu skládali dříve (Nolanův Batman, Man of Steel), vždy to stálo za to a dokázali to i zde. Skloubení Zimmerova teskného piána včetně variace původního Supermana (This Is My World - Ideal Of Hope) a Junkieho dravosti úderných bubnů a elektrických kytar je něco neuvěřitelnýho. V kině je to rychlá jízda a až doma můžete krásně vyposlouchat přispění obou muzikantů. Třeba dynamickýho Mad Maxe (1:32 Must There Be a Superman - 0:52 Brothers in Arms) či melodii sequelu Třístovky (Blood of my Blood). I kvůli soundtracku při hodnocení tedy hodně silně mhouřím oko, ale hudba z toho dělá vážně nářez. Nejlepší soundtrack z filmu: Is She With You. 50 %

    • 5.4.2016  13:14

    Vykradený, neoriginální námět (přesná kopírka epizody Metal Hurlant Chronicles). Podobné The Divide mnohonásobně účinněji buduje podzemní paranoiu a dokonale vykresluje zvrácenost lidské povahy. Závěrečná desetiminutovka otevírající producentům vrátka dál shazuje předchozí dění. Čeho si tedy na filmu cením? Že i přes dvě jediná možná vysvětlení nechává diváka až do konce zmítat v nejistotě. A bod navíc za bombovýho Goodmana a nejrealističtěji zachycenou filmovou bouračku. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Hazman Suit. 70 %

    • 9.2.2016  19:27
    Deadpool (2016)
    ****

    Pansexuální antihrdina s hláškami stejně nesmrtelnými jako on sám. Deadpool je svižný, provokativní film s agresivním tempem, které posledním Marvelovkám tolik chybělo. Komunikace s divákem funguje na výbornou a člověk téměř nestíhá vstřebávat gagy z dialogových přestřelek a Deadpoolových monologů. Ryzí kontroverze dostála svým slibům. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Maximum Effort. 80 %

    • 29.1.2016  20:49
    RocknRolla (2008)
    ****

    Na RocknRollu se můžete dívat dvěma pohledy. Nasaďte brýle skeptika a z je z něj přímočará, bezduchá gangsterka. Nenápaditý akčňák, který skáče od jednoho k druhému a ve výsledku je o ničem s nevkreslenými postavami. Stokrát omleté to samé, jen s novými postavami. A nebo ty brýle zahoďte a nechte se vtáhnout do osobitého Ritchieworldu. Dunivý basy rockových vypalovaček nastolují drtivý tempo, ze kterýho se nesleví ani na vteřinu a každá minuta je napěchovaná lahůdkově-žánrovou porcí akce, černýho humoru a vyšperkovaných dialogů, schovaných pod slangovym kabátem. Spodina velkoměst v Ritchieworldu povstává z hromady odpadků a můžete se vsadit, že to vždy roztočí. Partičky hlupáků, nazuřených ruských archetypů a samozvaných tvrďáků si to rozdají v intrikách i rvačkách, zatímco vysmažený buchnaři a hlavy pomazaný si v zákoutí mnou ruce. Přehršel postav, zápletek i žánrových překryvů z Rocknrolly činí zběsilou filmovou skládačku, kterou můžete se skeptickými brýlemi rozložit na kousíčky a každý z nich nevyvratitelně zkritizovat do odpadové vrstvy. Nebo přistoupíte na Ritchieho hru a užijete si tenhle osobitej film se všim všudy, abyste na konci seděli vysmátý, rozjařený a divácky naprosto vyčerpaní. RocknRolla mouchy má. No a co. Tady se na dokonalost nehraje. P. S. Nejlepší taneční scéna ever, kam se hrabe Pulp Fiction. Nejlepší soundtrack: I´m a man. 80 %

    • 26.12.2015  22:36
    Realita (2014)

    Ryzí zmatenost, která se paroduje přímo v názvu. Kombinace dějových, časových i žánrových rovin se snoubí v šílené spirále, kterou se zpočátku snaží divák pochopit, aby se v závěru vzdal a nechal se pohltit němým údivem. Nečekejte zprofanovaná vysvětlení o snění či duševní poruše. Tady (zřejmě) žádné vysvětlení není. A právě v tom se Reality statečně dere proti proudu konvence, protože poctivé šílenosti se jen vzácně dočkají širšího uznání. Na své si přijdou milovníci komplikované Magnolie, slepí následovníci surrealistických, lynchovských šílenců, i ti, co si z kinematografie vyzobávají alternativní počiny nebo se rádi nechají zmást. Pro ně bude Reality strhujícím zážitkem hraničící s šílenstvím a orgastickým filmovým zážitkem. Ostatní se nedostanou za první čtvrthodinu, případně budou spílat západním směrem pro navrácení ztracených 90 minut. Já se hodnotit neodvažuji. Ale ke konci jsem si vrněl blahem jako divočák s videokazetou v žaludku. ? %

    • 23.10.2015  17:47

    O soundtracku: Tohle je něco nepopsatelného. Když temná basa rozduní sál a vy se s husí kůží bojíte i nadechnout, slova na ten pocit nestačí. Jednoduché skladby drtí diváka s tak masivním důrazem, že podobně vyklepanej jsem z kina už dlouho neodcházel. Mustsee & musthear zážitek. Nejlepší soundtrack z filmu: The Beast. 90 %

    • 22.9.2015  22:35
    Everest (2015)
    ****

    O soundtracku: Na konto si ho připsal Dario Marianelli. Chlapík, který je v podvědomí diváků zafixovaný spíše jako Mr. Sentiment, a jeho jméno u Everestu u mne tedy vzbudilo otazník. Ten byl ale rozmetán již úvodní scénou. Dramatická, majestátní hudba, která rozduní celý sál a doslova nabíjí statickou elektřinou (chlupy s erekcí při husině). Soundtrack jde ladně ruku v ruce s monumentálními záběry horského štítu nejvyšší hory světa a s fičením zuřivé bouře se dostává do jakési paradoxní harmonie, která vám ale naopak pocuchá nervy. Kromě rubu tkaném instrumentální epičností, u kterého mi stále nejde na rozum jméno Marianelliho, tu je i líc v podobě tklivých buddhistických písní, které nás provázejí od začátku v Káthmándú až do základního tábora. Soundtrack se pravděpodobně po zveřejnění zařadí mezi ono málo, které efektivně funguje pouze ve spojení s obrazem, ale právě to je v IMAXu must-see zážitek. O filmu zde. 90 %

    • 9.9.2015  22:35
    Hon (2012)
    *****

    Emocionální mixér rozsekávající diváka do sklíčené beznaděje. A na tý depce a nenávisti vůči všem vedlejším postavám je nejhrozivější to, že drtivá většina z nás by se zachovala naprosto stejně. Kde mám toho panáka a provaz... Nejlepší soundtrack z filmu: The End. 100 %

    • 11.6.2015  22:27
    The Guest (2014)
    *****

    O soundtracku: Moore a další nás se svojí hudbou vrací do 80. let post-disco elektronické scény. Syntetizéry a vocodery spolu s monotónními bicími a občasnou basou zní téměř po celou dobu a zdá se to až nemožné, ale padnou k příběhu jako ulitý. Je to paradox, který nelze nesrovnat s podobně laděným snímkem Drive. Tentokrát se ovšem noříme hlouběji do minulosti. Namísto moderně znějícího Nightcall, main theme Drive, tu jsou melodie, které rozjížděly devadesátkové párty, i hlas až podezřele připomínající legendárního Davida Bowieho. Když si tuhle retro elektronickou směsku člověk poslechne zpětně bez obrazu, nechce se mu pomalu věřit, že namísto podvědomého pokyvování hlavou a chuti jít si zapařit jen seděl přikovaný a ani nedutal. Dost kontroverzní undergroundová hudba, která se až příliš hluboko vryje do paměti a podtrhuje atmosféru filmu hned natřikrát. Atmosféru, na kterou se jen tak nezapomíná, protože co Stevens předvedl, by asi obyčejný smrtelník jen těžko dokázal. Takže asi fakt psychouš bude. Na druhou stranu, když je váš herecký výstup doplněn o takový rázný psycho, jako je třeba track The Magician, tak to asi jde hned lépe. Soundtrack drtící tvrzení, že elektro hudba do filmu nepatří. Nejlepší soundtrack z filmu: Bar Fight. 90 %

    • 4.6.2015  18:08

    O soundtracku: Žádná velká inovace se z Bisharovy strany nekoná; proč by také měla. Insidiouská hudba je jeden z nejlepších hororových soundtracků nového milénia, ne-li všech dob. To právě on nám připomněl, že housle jsou v hororech tím nejtrýznivějším možným nástrojem. Mistr Herrmann před ním v hrobě dozajista smeká klobouk. Bishara nám totiž v dějovém ohlédnutí, jak to vlastně všechno začalo, dokazuje, že společně s Clouserem a Bañosem tvoří v současnosti hororový trojlístek machrů přes nervydrásající hudbu. Je zastáncem názoru, že hororová hudba nemá mít hranice, a dává nám to pořádně sežrat. Připravte se opět na ďábelský tanec smyčce na vykloktaných houslích, drásavé tóny zrezavělého klavíru a další melodie Bisharových experimentálních nápadů. S nástroji se nemazlí a když se do letitého klavíru začne bušit kladivem, odnesou to divákovy nervy. Přestože je Chapter III. subjektivně o chloupek nejslabším článkem trilogie, právě hudba je jedním z aspektů, který i přesto film jako celek drží kvalitativně vysoko nad hladinou současného hororu. Jak krásně jde soundtrack ruku v ruce s obrazem jsme se mohli přesvědčit už v předcházejících dílech. Samotný střih na démona s širokým úsměvem by sám o sobě příliš strach nenahnal. Ale když se vám k tomu do uší zaříznou ohlušující vysoké tóny příšerných houslí, je to pomalu na resuscitaci. Co se týče soundtracku tedy opět není co vytknout a připravte se na okousané nehty, proud potu na zádech a pořádnou masáž srdce. Recept na strach? Samota, tma a pochopitelně - pořádná hlasitost. 70 %

    • 15.5.2015  00:49

    O soundtracku: Rozhodně je nutno zmínit, že veškerá divákova pozornost je upoutána šíleným vizuálem a hudba zde hraje tedy především doplňkovou roli. Je to vlastně jeden velký paradox, protože podobně dynamický soundtrack bychom v letošních filmech jen těžko hledali. Brutální jízda nás ovšem plně zaměstnává a platí více než jindy, že hudbu můžeme plně docenit až zpětně. Již během filmu jsem si říkal, že mi je to dunění s celou plejádou nástrojů odněkud povědomé. A taky že jo. Kromě známých bas Passacagleiy z Prokletého Ostrova je tu pochopitelně velká podobnost s Junkieho předcházejícím soundtrackem k pokračování třístovky (5:43 Chapter Doof & 2:30 From Man to God King či 1:30 Immortan's Citadel & 1:30 History of Artemisia). Tím nechci říci, že by to mělo být špatně a Junkie je skladatelskej jouda bez špetky inovace. Naopak. Troufám si tvrdit, že v současnosti je největší machr přes dramatickou hudbu a jeho jméno mezi tvůrci jakéhokoli akčnějšího snímku je zárukou kvality. Společné prvky tvoří onen skladatelský styl, díky čemuž má většina soundtracků stejného skladatele vyhledatelné jednotné rysy. A jen těžko by šlo vyvrátit, že úderné timbály či šílená kytara perfektně nepasují do té obrazový zběsilosti. Bravo Junkie, těším se na další husí kůži. Nejlepší soundtrack z filmu: Brothers In Arms. 60 %

    • 10.5.2015  11:12

    O soundtracku: Není ničím překvapivý a ani nemohl. Jako životopisný film mapující osud skutečného génia útočí bez výhrad pomocí soundtracku na sentiment. Scény první milostné jiskry, polibku, ale i nemoci jsou doprovozeny teskným piánem, jehož melodie snad může připomínat mystický novověký bál, jako ve skladbě Domestic Pressures. Tklivé tóny klavíru ovšem nejsou jediným, co Jóhann Jóhannsson použil k ataku na naše emoce. Vyjma komorních houslí, které s piánem tvoří klasickou kombinaci u sentimentálních snímků, je tu i kytara. Něžné vybrnkávání je důkazem, jak perfektně se může tento jindy energický nástroj snoubit s těmi melodickými jako klavír či housle (Forces of Attraction). Teorie všeho se může pyšnit precizně vybraným soundtrackem, bez něhož by se film propadl ještě o třídu níže. Jóhannsson sám prohlásil, že pokud hraje čas ve filmu velkou roli, i soundtrack musí být timeless (nadčasový). Povedlo se mu to? Možná ano, možná ne. Ve snímku ovšem zazní i jiné melodie, než od něj. A dost možná také díky epilogové hudbě od Cinematic Orchestra jsou závěrečné titulky smyslnějším zážitkem, než zbytek filmu. Nejlepší soundtrack z filmu: Arrival of the Birds. 60 %

    • 25.4.2015  22:12
    Cela (2000)
    ***

    O soundtracku: Už během sledování filmu vám jsou určité tóny odněkud povědomé. Během psychedelických výprav do Stargherova vědomí a při závěrečné scéně vám konečně svitne. Utvrdíte se následně po skončení filmu, když zjistíte, kdo je oním skladatelem - Howard Shore. Přestože se pravděpodobně snažil, nostalgická hudba z Pána prstenů se rozhodně nezapře (jako například ve skladbě Drowning). Lesní rohy s dramatickým nápěvem skalním fanouškům podvědomě připomenou hobití putování do Mordoru. Melodie Středozemě ovšem není vším, co v Cele uslyšíme. V pouštních scénách dětské mysli je to hypnotická arabská hudba, která svou exotickou monotónností znatelně upoutává divákovu pozornost, a je tedy dobře, že jí režisér Singh využil jen poskrovnu. V dramatických momentech pak Shore stupňuje napětí údernými timbály, což je jak známo ve filmové hudbě vždy sázka na jistotu. Kompletní soundtrack je směsicí sugestivní, dynamické i hororové hudby, která na sebe až příliš často při sledování upozorňuje. Pro mnoho diváků tedy spíše rušivý element, na druhou stranu samotný soundtrack velice živě připomene s ním spojené scény. Rozhodně ovšem ničím nevyčnívá a troufám si tvrdit, že ho Shore nemá zařazený mezi svými nejpovedenějšími. Nejlepší soundtrack z filmu: Carl Rudolph Stargher. 50 %

    • 20.4.2015  22:21
    Ex Machina (2014)
    ****

    Třetí rok po sobě dostáváme v kině po jedné umělé inteligenci. Po Her a Transcendence tu máme (Deus) Ex Machinu, tentokráte poprvé zhmotněnou. Líbezná, nikam nespěchající sci-fi, která se v průběhu změní v agresivní deprimující snímek s tíživým dopadem. V paměti ovšem tradičně nejlépe utkví soundtrack - mysticky něžná hudba, která se na povel změní v nervydrásající monotónnost. A jak tak stále zní v hlavě, nese s sebou onu nezodpovězenou otázku - co nás dělá lidmi? Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Bunsen Burner. 80 %

    • 16.4.2015  15:31
    Neutečeš (2014)
    ****

    Po dvou letech se na stříbrném plátně konečně dočkáváme hororu v pravém slova smyslu. Děsivě pomalý přízrak likviduje články souložícího řetězu, a to většinou za denního světla a s mnoha lidmi. Učebnicový příklad, kterak není třeba tmy a samoty, aby se divákovi uštědřilo pár menších infarktů. Největší zásluhu má ovšem kamera s hudbou - ono poslouchat samotnej soundtrack je už dost o nervy. Hluboce smekám, konečně. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Heels. 80 %

    • 29.3.2015  14:45
    Divočina (2014)
    ****

    Reese Witherspoon opouští svou čivavu i šminky z Pravé blondýnky a vrhá se vstříc drsné severoamerické divočině. Tak trochu jiné road movie s retrospektivními problesky na krutý život Cheryl dle skutečné události. Snad více než atraktivní protagonistka ale zaujmou dech beroucí exteriéry panenské přírody, které nebýt od nás Evropanů tak daleko, přitáhly by dost možná na Pacific Crest Trail mnoho uchvácených diváků. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Homeward Bound. 70 %

    • 29.3.2015  14:36
    Diplomacie (2014)
    ****

    Dialog dvou osobností jako strhující artová lahůdka. Jsem vždy nepopsatelně rád, když se naprosto neznámí tvůrci i aktéři vytasí s podobně překvapivým snímkem. Žádné megalomanské rozpočty ani spektakulární vizuální efekty nejsou třeba - aneb jak si víceméně vystačit se dvěma herci a jednou místností na celou stopáž. Více zde. 80 %

    • 2.2.2015  18:29
    Kód Enigmy (2014)
    ****

    Tentokráte se ty proklatý oskarový nominace teda trefily. Kód Enigmy staví svůj úspěch na velmi živné půdě skutečného příběhu, na které se ještě filmaři nestačili pořádně vyřádit. Samotná předloha jako skloubení silného příběhu s originalitou je tak premisou k pozitivním ohlasům nejen u diváků, ale právě i u americké Akademie. Obě často názorově rozdělené fronty tak spojuje jak hlavní dějovou linkou, tak i hloubkou svého přesahu. Retrospektiva tří časových období postupně vykresluje impozantní příběh zakřiknutého génia v podání přinejmenším zajímavého herce Benedicta Cumberbatche. Ten, jako stvořen pro ztvárnění sociopatických jedinců, citelně konkuruje výkonu Russlla Crowa ve snímku Čistá duše. Kód Enigmy ovšem není pouhou filmovou analogií skutečného matematika právě díky otevření vrátek za přesah svého vlastního příběhu. Ať už je to samotný, kinematograficky zprofanovaný, námět druhé světové války, lidské oběti či ožehavé téma čtyřprocentní komunity. Problémem pak je, že se ve své vlastní stopáži film nedokáže vymanit z hlavní narativní linie a prostoupit jimi, čímž by výrazně prohloubil svůj tematický přesah. Nutno ovšem podotknout, že nasáčkovat celý život člověka jakým byl Alan Turing do dvouhodinové stopáže by se už reálně zřejmě nemohlo podařit. I tak je ovšem snímek silně podmanivý; co je ovšem důležité, nečerpá pouze ze síly skutečné události, ale i z hereckého potenciálu protagonistů, vynikajících dialogů i promluv a krásné hudby. Opravdu příjemný kino zážitek. The true enigma was the man who cracked the code. Nejlepší soundtrack z filmu: Main Theme. 80 %

    • 17.1.2015  11:13

    Tento krátkometrážní film je jedním z největších filmových paradoxů, co jsem kdy viděl. Na jedné straně mince ždímá z diváka slzy neuvěřitelně emotivním příběhem o roztomilém klučinovi, kterého stíhá jedna životní katastrofa za druhou, na straně druhé jsou jeho útrapy podány tak, že místo slz smutku se divák svíjí v křeči se zaseknutou bránicí a brečí spíše smíchy. Pak si tou mincí můžete hodit a buďto budete smutnit, nebo se smát na celé kolo. I když povětšinou přichází smích, takže mince s možností pade na pade asi není úplně nejlepší příklad. Zapomeňte na to. Každopádně člověk se pak cítí jak cynický idiot, když se řehtá při pohledu na nejsmutnějšího kluka na světě, ale je mu to vlastně tak nějak jedno. Morální apel se v humorném kabátě zkrátka ztrácí a já jsem za to jen rád, každý film nemusí mít nadstavbovou složku o zamyšlení nad krutým světem. Výborný nápad natočený s takovou kreativitou (Timothyho pokoj nebo Randy), že musím smeknout a poděkovat Travisovi, že jsem se v kině konečně po dlouhé době od srdce zasmál. Zatím nejlepší festivalový snímek. [Prague Short Film Festival] 80%

    • 3.1.2015  11:59

    Tak toto byla ovšem lahůdka. Jak by někdo řekl, minimalistické filmové sousto. Na rovinu musím uznat, že The Drop má asi jednu z nejlépe vybudovaných atmosfér ze všech filmů, co jsem viděl za poslední dobu. A co že je to ta ona zprofanovaná atmosféra? To je když netajíte dech při jedné vypjaté scéně, ale celou hodinu, až vám vystoupnou žíly a začne nebezpečně jasně modrat kebule. Nejzajímavější ale je, že člověk vlastně nechápe proč. V podstatě se nic neděje, divák z počátku ani moc neví o čem je hlavní zápletka a koho všeho se týká, ale nějak podvědomě chápe, že se schyluje k čemusi velkému. K nějakému velkému vyhrocenému rozhřešení. Takže když v závěru konečně přichází, tak jsem si ho subjektivně neužil zdaleka tolik, jako onu půdu, která diváka na závěr psychicky rozpitvávala. Tolik dojmově, jinak musím pochopitelně vyzdvihnout hlavní zájem kamery Toma Hardyho. To je prostě v dnešní době desítek tisíců herců charismatická perla, která by se měla obsazovat mnohem, mnohem častěji. Řekl bych, že pokud by Boba hrál kdokoli jiný, tak by byla atmoška tatam. A i když Noomi Rapace dvakrát nemusím, tak mě zde velmi příjemně překvapila no a pochopitelně když vše podkreslíme ideálně vybranou hudbou, spokojenost je na místě. Klobouk dolů. Nejlepší soundtrack z filmu: Ending. 80 %

    • 22.12.2014  23:54
    Louis Cyr (2013)
    ****

    Ale jo, takhle jsem si to nějak představoval. Autobiografický film o nejsilnějším muži, který kdy žil. Žádné neuvěřitelné tempo, efekty či přesah; Louis Cyr je komorní film o kanadském silákovi, který kromě jeho neuvěřitelných kousků zachycuje i jeho životní cestu včetně všech útrap mimo pódium. A to poměrně věrně. Ve filmu sice nenalezneme mnoho zásadních momentů jeho života (kariéru policisty, těšení se oblibě v Evropě či mnoha jeho siláckým kouskům), ale to vůbec nevadí, neboť životní cesta tohoto muže vydá i tak bohatě na 130 minutovou stopáž. A byť je celý snímek těžkopádní jako Louis sám, divák se nenudí - na to je až příliš ohromen výkony, které tento na první pohled vypadající cvalda předvádí. Je bez debat, že byl jedním z nejsilnějších mužů planety a vůbec nevadí, že se konkrétní měření jeho pokusů různí. Desítky kilo sem, stovky kilo tam, když vám někdo na zádech zvedne dvě tuny, ustupuje exaktnost údivu. Kdo čeká melancholickou sondu do životní poutě nejsilnějšího muže, který kdy kráčel po Zemi, nemůže být zklamán. A kdo s tím má problém, tak za ním přijde jeho potomek, popadne a vyhodí oknem, jak to dělávala jeho mamka. Vskutku úctyhodný příběh muže, který si nezaslouží být zapomenut. Nejlepší soundtrack z filmu: Main Theme. 70 %

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace