Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Western
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (447)

plakát

Addamsova rodina (1991) 

První, co musíte udělat, je zakázat si přímé srovnání se seriálem - krátkometrážnost má jiné zákonitosti, a navíc díky slovenskému dabingu je ta stará série nedostižná. Tento film je jiné dílo, není to přerostlá epizoda, nebo několik epizod za sebou, jak se někdy stává. Ale absurdně morbidní humor se do filmu přenést povedlo. I ta pozitivní atmosféra rodinné soudržnosti. Mrzelo mne slabé využití Lurche. A mohlo to být o něco kratší.

plakát

Addamsova rodina 2 (1993) 

Druhý film "Addamsových v moderním světě" se mi líbil víc než první, ačkoliv se ještě více posunul k mainstreamu, tedy od milovníků morbidní legrace k zájemcům o lehké rodinné komedie. Takže první budou více vzpomínat na fenomenální seriál, druzí budou překvapeni absurnostmi, na nichž je část gagů založena. Ovšem druhá noha děje, Wednesday s bratrem na "skautském" táboře, je tak břitkou satirou na "American way of life", že jsem musel přidat čtvrtou hvězdu.

plakát

Agatha Christie's Poirot - Vražda v Mezopotámii (2001) (epizoda) 

Poslední dobou je v TV přepoirotováno, já se tomu vyhýbám, takže nejsem přesycen, ba naopak. Tohle jsem shlédl kvůli líbivému prostředí a vychutnal si oboje, tedy záběry krajiny i mistrnou pointu (jak od A.Christie :-) ). Aneb i oddechová detektivka může být kvalitní.

plakát

Agent bez minulosti (2002) 

Film má tempo a nelogičnosti ve scénáři jsou v rámci žánru odpustitelné. Dobrý film, ve své době jistě nadprůměrný, ale vidět to podruhé nemusím.

plakát

Agora (2009) 

Nemám rád, když se cílové myšlence podřizuje úplně všechno, tedy např. i věrohodnost prostředí a historických faktů. O Hypatii se toho mnoho nedochovalo, ale to nedává právo autorům vykreslit ji jako osobnost formátu Martina Luthera. Její význam pro současníky určitě nebyl takový, aby stoupajícím mocipánům (byť dosud ještě nejistým) stála za přesvědčování typu "Podepiš, že souhlasíš se vstupem vojsk a my Tě necháme ve funkci" , ani za následné exemplární zničení. O postavení ženy v té době (navíc dcery intelektuála, tedy nemajetné) si není třeba dělat iluze, ostatně je to vidět i na absenci jiných ženských postav příběhu. Mnohem pravděpodobnější je, že padla za oběť mentální lůze, která je vždy na koni, když se jí podstrčí nějaká ideologie a slíbí lepší zítřky. Zkrátka celé to působí dojmem umělého příběhu, snahou vytvořit starověkého Jana Husa nebo Giordana Bruna, ovšem mnohem fotogeničtějšího a s citovým životem milostného typu - Hollywoodské klišé jako hrom. Film, který ukazuje, jak křesťanství a jeho formální struktury byly již tak dávno zneužity k budování a posilování světské moci, bych měl možná jako nekatolík ocenit, ale když z toho ty paralely k současnosti trčí jak sláma z bot: působí to jako triviální agitka o tom, jak je náboženský fanatismus hnusný a jak za ním vždy stojí někdo prahnoucí po moci. Budiž, ale když režisér tvrdí, že chtěl vytvořit něco jako dokument CNN ze té doby, tak by měl dodat, že ve stylu "Vrtěti psem". 2 * za výpravu a herecké výkony.

plakát

A.I. Umělá inteligence (2001) 

Kvalitní řemeslo nezaručí kvalitní film. Film dělá hlavně příběh a ten tu drhne. Nejen děj, ale dokonce i dialogy jsou předvídatelné. Působí to jako slepenec zajímavých nápadů a až filosofických námětů (to není u sci-fi zas tak vzácné): už prvotní nápad pořídit si náhradní !bytost! místo syna, který pravděpodobně umře, je poměrně šílený - i velmi podprůměrný psycholog či psychiatr by musel být proti tomu. Strach obyčejných lidí z existence androidů vede k násilí a k vypjatým projevům nadřazenosti, tak silně připomínajícím rasismus ("já jsem lepší protože jsem se narodil, zatímco ty jsi jen stroj"). Lidská mysl nezvládá představu, že by emoce mohly vzniknout v umělém mozku - to je hezky předvedeno, a ... dál nic. Další "postavy" jsou tak zjevně uzpůsobeny k tomu, aby se děj trochu posunul, že je to křečovité: jak gigolo tak plyšový medvídek produkují moudra, která jsou tak lidská, že zastíní jakoukoli lidskou postavu. A závěrečný posun do vzdálené budoucnosti, kdy je lidstvo zapomenuto. vše je rozpadlé, to dodává chabému příběhu jakoby vesmírnou velikost a nadčasovost. A do toho se hlavní hrdina se uchová ve stejném technickém stavu, se stejnou utkvělou myšlenkou, která se nakonec naplní a to vše jakoby ve snu - ano, vizuální stránka filmu je v podstatě dokonalá ve všech fázích. Hudba perfektní, herecké výkony solidní. Viděl jsem to 2x, protože první shlédnutí  zanechalo tak matný dojem, až jsem prakticky zapomněl, že jsem to už viděl.

plakát

...a jitra jsou zde tichá (1972) 

Řemeslně dobře natočeno, ideologie je přesně akorát, aby snímek dostal podporu režimu, ale zase neotrávila vnímání filmu. A některé momenty zavánějí jakousi "novou vlnou" v sovětském filmu (Sovětští vojáci, bránící svou vlast napadenou nepřítelem a zároveň chlastající a běhající za ženskými v takové míře, že si na ně velitel stěžuje a chce je vyměnit? Neskutečné). Základem dobrého filmu je dobrý příběh. Vtipné je použití tehdy vzácného (a naneštěstí nepříliš kvalitního) barevného materiálu jen na vzpomínky a představy hlavních postav. Je to téměř komorní válečné drama, realističnost scén je pro běžného diváka v normě (neznám názory lidí, kteří něco podobného zažili), jediné, co tak nějak trčí nad jinak dobře zobrazeným prostředím, je neskutečná krása hlavních ženských postav, vlastně většiny těch mladých vojákyň. Kterákoliv z těch 5 dívek by mohla být tváří na titulní straně západoněmeckého i amerického časopisu té doby (tedy vzniku filmu, ne děje). Během mládí jsem byl donucen vidět nemálo sovětských filmů, ale takové obličeje jsem v nich nikdy neviděl. A až do sametové revoluce jsem příslušnice ze "země, kde zítra znamená včera" poznal i přes ulici. Věrohodnosti filmu to ubralo, dojemnosti zase přidalo. A že ty krásky i docela dobře hrály, přihazuji hvězdu navíc.

plakát

Aksál (1969) (TV film) 

Noblesní "valení šroubů do hlavy". Cítím z toho poučení, že okouzlení mladých dívek zralými muži může po letech vést k pocitu nenaplněnosti vlastního života. Z tohoto úhlu pohledu měl bláznivý mladík relativně snadnou úlohu - vlastně jí jen otevřel oči. Ale že by jí učinil šťastnější ....

plakát

Alexandr Dumas starší (1970) (seriál) 

Dietl snad neumí zklamat a Dudek je brilantní režisér. Nechápu, proč to vidím až skoro 50 let po vzniku, i mnohem horší seriály se opakovaly častěji. Můj osobní problém je, že tyhle fanfaróny, kteří i v soukromém životě volně zaměňují přání a skutečnost, jsou jako malé děti uvězněni právě jen v dané chvíli, dokáží se ze všeho vymluvit, jsou sebestřední a zároveň vstřícní na všechny strany, nemám rád. Je to role šitá pro Menšíka, ačkoli věřím, že jeho nitro se Maroiseovu hrdinovi podbalo málo.

plakát

Americké graffiti (1973) 

Díval jsem se kvůli upozornění, že v tom bude má oblíbená hudba 60.let, ale film přináší víc: bravurně evokuje atmosféru éry JFK, kdy hudební rozhlasové stanice byly součástí života běžných Američanů v takové míře jako nikdy předtím ani potom. Dle titulků zazní asi 40 písniček od 35 interpretů, ale nejde o hudební film. Nedlouhé ukázky z vystoupení kapel lze spočítat na prstech jedné ruky, jenže ten rokenrol tvoří jakousi tkáň, na které se posouvají příhody mladíků na prahu dospělosti během jediné noci. Po filmařské stránce není co vytknout, není to nostalgická vzpomínka ani hraný dokument, ale od každého trochu, celé to pěkně šlape,. Se Star Wars nesrovnatelné. 4 1/2 * , orotože to není strhující nebo nějak extra hluboké, což je asi dobře, to by tu atmosféru rušilo.