honza.g

Humor málem až anglický, v každém případě nezvyklý v kontextu americké produkce poslední 2-3 desítky let. Je to prostě jemné, ale ne komplikované a už vůbec ne šokující. Nevím, jak to dnešní mladá generace ocení, ale mě to potěšilo. Příběh je jednoduchý, předvídatelný, ale ne hloupý. Zapamatovatelné jsou herecké výkony hvězd a kukadla Goldie Hawn.

Film mne ničím nenaštval, vše bylo uměřené (v rámci žánru). Mělo to hlavu i patu.

Část komentářů zde se shoduje, že filmu chybí nějaké zakotvení, pohled v širších souvislostech. Mně navíc jako člověku nemající s "hraním na burze" žádné přímé zkušenosti, ale ani větší teoretické znalosti, chybělo podrobnější vysvětlení principu, v čem spočíval zdroj těch astronomických příjmů v tak krátkém čase. Ani ta nezákonnost nebyla podána srozumitelně, takže člověk marně pátrá, proč to tak dlouho trvalo, než byl Vlk zatčen. Přitom zrovna americká produkce je v průměru velice výuková, hrdinové běžně vyslovují tvrzení, která by se dala použít jako učebnicový text. Tady to bylo střídmé. Dokonce jsme se nedověděli nic o tom, co z člověka udělá makléře, z čeho se skládají ony zkoušky. Inu , americký divák je asi znalejší. Co mi ale hlavně vrtá hlavou, je důvod, proč byl film natočen právě takto. Celkově to vyznělo jako oslava amerického individualismu: když jste schopni najít skulinu v čemkoli, v zákonech nebo v zavedené praxi, která má potenciál vydělat peníze, byla by ostuda takovou skulinu nevyužít na maximum. Na nic jiného se neohlížejte, pokud někdo tvrdí, že to, co děláte je špatné, vysmějte se mu. To nejhorší, co se Vám může stát, je, že toho budete muset nechat. Kdybyste toho nechali sami, budete si to vyčítat po zbytek života. Money, money, money, it's a rich men world. Jako slabina ve scenáři mi přijde i to, že věichni tam berou drogy, poměrně dost, případně opravdu hodně a dlouhodobě, a NIKDO nejenom, že nezemřel nebo se nedostal do nějakých vážnějších zdravotnívh problémů, ale dokonce ani dočasně nebyl nějak postižen, třeba ztrátou paměti, chybným rozhodnutím - myslel jsem, že při práci na finančním trhu (kor v době bez programově řízených obchodů, algoritmických nákupů, umělé inteligence), je základem úspěchu velmi bystrá mysl. Asi i tady se pletu.

Plusem je, že Aňa konečně dostala roli, jejíž postava není ani nesnesitelná ani magorovitá. Vlastně je to docela obyčejná ženská, která trochu tápe, ale kdyý je potřeba, tak se zachová správně. A to AG zahrála dobře. Pan Vetchý je prostě pan herec, věrohodný v každé roli. Ema je v pohodě, film na ní nestojí (což je dobře, to by se snadno zvrhlo v doják), ale ona působí přirozeně. Stejně tak dialogy, nejsou šeblonovití ani deklamační. Prostě dobrý film.

Vynikající dokument, nic na protagonistovi nepřikrášluje, nezamlčuje temnější epizody jeho života, a přesto Berry vychází jako osobnost, která "pohnula kolem dějin". A oprávněně. Hrané scény mi přišly adekvátní, vystihly atmosféru i vztahy mezi postavami. A grafické. jakoby "komixové" zpracování některých scének bylo velmi osvěžující. Nemalou část na kvalitě snímku mmá dostatek originální hudby, která není útržkovitá ani nepříjemně zkracovaná nebo narušovaná dialogy.

Kvalitní a potřebný dokument, o téhle slovenské "díře do světa" by měli Češi vědět. Přijde mi úžasné, jak věrně své vzory imitují - vzpomněl jsem si na čínské opisovače kaligrafií, jejichž díla jsou ceněna stejně jako originál. Jak řekl jeden jejich anglický fanoušek: je dobře, že tu jsou, protože díky nim je hudba Beatles stále živá. Přitom ti kluci se nezcvokli, mimo podium se chovají normálně, žijí své životy.

Výborně podaná atmosféra, skvělá muzika, dobře podané životní zrání mladých, silně talentovaných umělců. Důrazem na detail i zobrazení emocí je film srovnatelný s Bohemian Rapsody (byť pokrývá nesrovnatelně kratší období. Nevím, na kolik dokázal scénář podchytit myšlenky, které se v té době honily v hlavách Johna a Stuarta (oba v době natáčení dávno po smrti), ale to je vlastně jedno, že měli oba bohatý vnitřní život, překypovali aktivitou a ambicemi a teprve se učili ovládat své emoce, je nesporné. A jestli vztah mezi nimi měl přesně takovou podobu nebo hloubku se už nikdy s jistotou nedozvíme. Od doložených faktů (Sutcliffe odešel a McCartney převzal basovku, deportace kvůli neplnoletosti Harrisona atd.) se dokument neodchyluje. Zaujalo mne, že při nahrávání My Bonnie s Tony Sheridanem nepadlo zpěvákovo jméno. A slovní britskoněmecké špičkování (15 let po válce) mi přišlo věrohodné, něco takového bych od Lennona čekal.

70%-je to dobrý dokument, ale nic strhujícího. Malá, ale cenná sonda do života slavného Brouka a jeho okolí. Nejvíc na mne zapůsobila scéna s mladým fanouškem, který se dostal k Johnovi a myslel jsi, že rozhovor s ním mu nějak pomůže vyznat se v životě. JL celkem příjemně ale zřetelně odmítl dostat se do pozice nějakého guru, přesto pak hocha pozval na jídlo. Asertivita Yoko v přímém přenosu naznačila, proč ji mnozí titulují "ta, co rozbila Beatles", Není to pravda, tenze ve skupině byly dlouhodobé, ale dokument přece jen naznačil, že to, co k ní Johna přitahovalo, muselo být v jejím nitru. Mně osobně deptal "medvědí" výraz Phila Spectora, jehož kvality jako spolutvůrce alba John v dokumentu zřetelně ocenil.

Poněkud násilnické pojetí celkem oblíbeného motivu alternativních vesmírů. Psychologická linka směřuje na klasický člověčí povzdech "kéž bych se byl býval rozhodnul jinak". Ale provedení trochu kulhá. Jednak mi přijde, že ony okamžiky zlomu byly zaroveň okamžiky !oken! v paměti hrdiny jen proto, aby byl děj napínavější. Jiní tvůrci se nebáli klasického traumatu hrdiny, který nejenom ví, že se rozhodl špatně, ale i to, jak se rozhodl. A ví to i divák. A druhá věc je, že je zcela nesmyslné stavět tak totální změny v charakterech ostatních postav jen v důsledku, že se traumatická událost nestala, nebo proběhla jinak. Příklad (SPOILER): hrdina se místo prosté akceptace sexualního zneužití otcem kamarádky ubrání a (poněkud nepravděpodobně) slovně zaútočí morálním proslovem. Nebo případně vůbec k zážitku nedojde. Ale onen otec je stále pedofil a charakter svých dětí formoval už dříve a jejich životy ovlivňoval dále i po onom "natáčení filmu" 9ať už k němu došlo nebo ne). Není tedy možné, aby se v odlišných větvích vývoje povahy účastněných osob lišily tak diametrálně. To je možné akceptovat v komedii typu Návrat do budoucnosti (2,3), ale tady se autoři zjevně snaží o vážně míněnou analýzu představy, coby se stalo, kdyby někdo mohl revidovat svá dávná rozhodnutí. Snaží se předtím varovat a dochází k závěru, že jediná cesta je vůbec se do těch krizových situací nedostat. Tím ale neúměrně vyzdvihují roli jedince na chod světa. Jinými slovy, z mávnutí křídel motýla v onom deklamovaném citátu z teorie chaosu udělali něco jako pád velkého meteoritu.

Tohle dílo stojí ve westernovém žánru jen jednou nohou. Těžko říci, kam všude šlape ta druhá noha, V plné délce bych to musel nazvat hisotickou epopejí. Místy to má až dokumentární styl, ale je tam i dost psychologie a politologie. Ta sestříhaná verze se točí kolem rozporu, zda státní útvar, navenek se držící velmi demokratické ústavy, v praxi však selhávající při udržování pořádku, neselhal ještě víc - zmínka o podpoře nezákonného "hájení majetku" v nejvyšších vládních kruzích je hodně nepříjemná. Vůbec se nedivím, že se většinovému publiku v době uvedení film nelíbil, vždyť je to syrové představení kořenů nenávisti k demokracii a vnitřních sil k řešení problémů soužití (lhostejno jakéhokoli původu) násilím. Ze stejného podhoubí vyrostl i Ku-klux-klan.