mchnk

mchnk

Tom .

okres Most
DJmechanik // nejen československý fajnšmekr // filozof samouk


66 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
    • 20.4.2018  19:14
    Mercadet (TV film) (1988)
    ****

    Martin Huba, se svým fantastickým francouzsko-slovenským projevem, je nádherným ztělesním celé této obchodně laděné povídky spisovatelského velikána, který nám ukazuje, jakým způsobem dostat z rozhořčeného věřitele další peníze a také dokazuje, že finanční transakce a zároveň nezlomný charakter či pevné zásady, dohromady skutečně nejdou, bez ohledu na století. Jako vždy výborně sehraný, komediálně dramatický příběh s excelentními dialogy, plný intrik, falešných milionářů a balamucení skoro celého okolí. Je vůbec něco, co může toto bahno překonat? Ano, láska.

    • 18.4.2018  08:21

    I když se humor v tomto sitcomovém příběhu s nádechem rodinného dramatu vyhýbá stupiditě, nelze to poznamenat o scénáři a celém příběhu, za zmínku tak stojí snad jen britský dialekt. Daleko preciznější, humornější a hlavně dramatičtější provedení podobného námětu natočili na Balkáně - Dnevnik masinovodje

    • 12.4.2018  08:30
    Nerodič (2017)
    ***

    Vlastně jen průměrné home video, ve kterém se autorka ještě rozhodla hrát a jehož obsah lze bez problémů vidět všude kolem sebe, krom lesbického páru, což mezi přáteli asi jen tak nikdo nemá. Ostatní varianty rodičovství jsou v podstatě i v české společnosti již zaběhlé a lidé tento stav, jak dokument také připomněl, přímo hledají. Chtějí tvořit rodinu, prý základ státu, něco, co formuje stávající i budoucí občany a občanky a hlavně jejich morální hodnoty a charakter. Počít dítě je z jistého pohledu sobectví, na druhou stranu dopřát dítěti šťastné, usměvavé dětství (bez nutnosti zavalit potomky materiálními zbytečnostmi a tím ho učit rozmařilosti a pěstovat v něm myšlenku věčného luxusu), je pro člověka vlastně povinnost a radost, když už si užil několik minut rozkoše, vidět co nejčastěji ta šťastná dětská očka, to je ta odměna. Tak hluboko tento dokument, žel, v žádném případě nejde, i když šťastné dítě je nepochybně tím nejlepším základem pro lepší budoucnost nás všech. Jaký by byl asi zítřek, kdyby žádné dítě na této planetě již netrpělo hlady a mohlo si jen hrát...zřejmě krásný.

    • 5.4.2018  08:51

    Příběh o sňatku bez lásky, o přetěžkém čekání na lepší budoucnost v drsné krajině, ale také o pevnosti charakteru a čistotě vlastního svědomí. Dost drsné drámo, jenž ovšem chvílemi sklouzává do lehké naivity, nicméně vše vyvažuje skvělé herectví všech zúčastněných, velice slušná režie a vynikající záběry Josefa Střechy. Horalský folklór v krásných exteriérech slovenské přírody se siláckým mlynářem Schránilem, který si se slovenštinou poradil bravurně.

    • 4.4.2018  09:30
    Nikdys nebyl (2017)
    ****

    Ztělesněné trauma, ranař i citlivý malý chlapec, který si rád zazpívá s matkou, ale hlavně samozvaný anděl spravedlnosti přicházející pro hříšníky rovnou od bran pekelných. Život ho již nemůže překvapit, vše vstřebává až děsivě chladně. Pár hodin jeho života je nám zde nabízeno ve velmi vymazlené režii, (akce skrze bezpečnostní kamery či pohřeb v jezeře excelentní...) s povedeným hudebním doprovodem, nicméně velmi okrajově, jaksi nekonkrétně, film toho o nikom ze zúčastněných moc neprozradí, jedná se o nekompromisní a drsný pohled to křičících myslí...zachránce i obětí. [Filmový klub Citadela - Litvínov]

    • 31.3.2018  12:16
    Ťapákovci (TV film) (1977)
    ****

    Možná lehce úsměvný obraz těžké rodinné letargie, jež postihuje všechny, kdož jsou uzavřeni v izbe prý až pro dvacet lidi. Mají zde vytvořený vlastní svět, kde nevládne žádný čas a není zde nic, co by nesneslo odkladu. Základem je ovšem silný dramatický příběh plný zášti, zloby a závisti. Plný vnitřní bolesti, jež vyplouvá napovrch v různých podobách. Na druhé straně je zde také touha po lepší a hlavně smysluplnější budoucnosti a to i za cenu nejvyšší. Jako vždy skvělé herectví všech zúčastněných, kterému, v mých očích, vévodila Viera Richterová v roli zmrzačené a k ženské samotě odsouzené Anči.

    • 28.3.2018  08:14

    Samozřejmě...Kdo nepláče, není Čech!. Ke konci to ani jináč nejde, nicméně počáteční výlet do komunistické zoo s cedulí Československo plus story about Pítr Svobouda, který je zde prezentován jakoby emigroval s hokejovou výzbrojí na zádech již v padesátých letech a to jen pomocí lopatky a tunelu pod ostnatými dráty, mě docela vyděsil, když si k tomu člověk ještě přidá aktivity americké vlády a armády od konce čtyřicátých let dodnes, musí bojovat s těžkým pokrytectvím. Neznámý režisér Hudeček to celé pojal pěkně "poamericku", show must go on, řekl si nejspíš, ona ta nostalgie a slzy přijdou samy. Každopádně kouzlo celého dokumentu tkví v různorodém přístupu samotných hokejistů. Zámořské superstar, u kterých doma při vyhlašování nominace národního týmu náhodou sondují novináři s kamerami a foťáky a proti nim hokejový talent, jenž se zrodil v okleštěné zemi v obnošené hokejové výstroji v kabině hokejového klubu v zapadlých městech kdesi na východě Evropy. Nyní jsou na stejné úrovni. Smysl celého dokumentu? Američan si udělá pořádek v tom, že Československo a SSSR jsou dvě rozdílné země, Kanaďan bude do konce života orodovat proti nájezdům a nesnášet tehdejšího kouče nároďáku, Fin a Švéd dokument pozorují jen zpovzdálí a Rus je vděčný, že se na jeho vyjádření vůbec dostalo...jen Čech pláče, hrdý na své zlaté hochy...zase jednou i na svou zemi vzpomíná na staré dobré časy, které byly, dle tvůrců, plné frustrace z rychle nabyté svobody a ještě rychlejšího nástupu slabého odvaru kapitalismu, který byl v zámoří již v úpadku a měl za sebou již několik krizí. Obyčejní kluci, kteří si s sebou do Nagana přibalili i své srdce a maximální odhodlání k vítězství, jež dosahuje vrcholu při Hašanových zákrocích, jeho euforii a hlavně při prohlášení. "Já jsem se náhodou dozvěděl o svém draftu, ale já jsem tady měl rodinu, kamarády, svojí babetu, já zůstal doma. Americký dokument u kterého Čech roní slzy, lehce paradoxní, podobně jako vítězný gól emigranta jménem Svoboda, který po patnácti letech a naposledy oblékl dres své rodné země.

    • 24.3.2018  19:39
    Oblomov (1979)
    *****

    Nádherné rozjímání...oslava života v klasicky precizní režii mistra stínoher a ohromujících scenérií Michalkova. Příjemně komediální, zasněné i krásně filosofující, excelentně sehrané, dvojice Tabakov - Bogatyrjov mistrovská, nicméně noblesní přirozená krása s dokonalým hereckým projevem Jeleny Solověj mne opět uchvátila více. Příběh z vyšší společnosti, přesto plný nádherně prostých lidských figurek (Ivan Alexejevič či Zachar) a jednom malém kudrnatém chlapci, šlechtici rodem, dnes již chlapovi, který si, dle rodinných tradic, rád poleží a neustále plní a zase vylévá sklenici se svou živou vodou. Chce strašně žít, aby vzápětí bezmocně ulehl, neschopen opětovat lásku, chce hrozně milovat, je postižen oblomovštinou. I s dabingem z roku 1988 (mimořádně povedeným) krásný filmový zážitek.

    • 22.3.2018  21:45

    Celková naivita předem jasné love story byla pro mne vyvážena noblesním projevem Zity Kabátové, který neztrácí ani na loži v horečkách, chvílemi velmi povedenou dobovou atmosférou, slušnou režií, když opomenu technické nedostatky, slušným drámem a pestrým obsazením. Výstupy Kovaříka či Neumanna jsou povedeným zpestřením. Hudba v hodnocení nepřidá, spíše naopak.

    • 21.3.2018  07:18
    Hmyz (2018)
    *****

    Před čtyřiapadesáti lety odstartoval mistr svůj světově originální štyl...navzdory všemu. Dříve pokrytečtí soudruzi, dnes usměvaví sponzoři, kteří z filmu udělají prezentaci svého podnikatelského záměru a vše vidí jen jako investici. Švankmajerův geniální tvůrčí talent diktuje i v roce 2018. V letech, kdy v zámoří ještě stále hledají dno, kam lze po tvůrčí stránce klesnout, kdy se současná česko-slovenská tvorba mění v záměrně přelouhovaný čajíček s kapkou trochu jiného příběhu, v těchto dobách si mistr stále hraje, jede si své a po svém. Excelentní předmluva, prastaré rekvizity, super prostředí, triky vyráběné na koleně (zvětšení kuličky za pomocí několika dalších, různě velikých) a hlavně skvostný, dokonale sehraný, absurdní humor. Jarda Dulava, profesionální herec vedlejších rolí, se konečně dočkal, Lábus úžasnej, Lichý skvěle nechutnej, Magálová do všeho přinesla odkaz starých dobrých dob, Budař jel dobrýho Budaře a Ivana Uhlířová mě naprosto okouzlila, nejen překrásným křikem. A kazit si takovou nádheru pitvání předlohy či porovnáváním s jinými mistrovými filmy? Každý jeho počin je poctivý, precizní originál, kterého většina tvůrců nedosáhne za celý život. [Filmový klub Citadela - Litvínov]

    • 17.3.2018  11:22

    Pro mě velmi povedené komediální rodinné drama z prostředí freečkařů. Scéna mě blízká, i když tento rave festival byl pro mě silně diskotéková záležitost, osobně mám raději radikálnější a ještě alternativnější pojetí freečkařské kultury, atmosféra je tu skvělá. Stejně tak vývoj a zakončení celého příběhu, který zobrazuje střet dvou totálně protikladných světů, jež nakonec naleznou společnou cestu, z pohledu diváka mi vše absolutně vyhovovalo. Mario už absolvoval hodně výletů, ale tento trip jeho vnímání uzavřeného světa i zorničky řádně rozšíří. Film možná také odkazuje na jakousi rodičovskou nezodpovědnost zúčastněných dredařů, pro které je nespoutaná zábava, navíc určitě plná všemožných drog, přednější než vlastní potomci (ústřední partnerská dvojice či postava Cindy). V očích široké veřejnosti se tento obraz poskládá snadno, nicméně i mezi těmito lidmi, s alternativním pojetím žití, existuje silné rodinné zázemí, možná ještě silnější než v konzumně materiálním světě, kde se štěstí a radost zhmotňuje do všemožných, stále nových výrobků, které se vlastně už při koupi mění v odpad. Lidé jsou pevně spojeni s přesně nastavenou mašinérií systému, jenž si nás pěstuje ve školách, fabrikách, na úřadech i kdekoli jinde a který nakonec poháníme tím, že si plníme prázdné a nahodilé touhy, jež nás nijak duševně neobohatí a většinou ještě zkazí již tak rozmařilý a nalomený charakter člověka, způsobený vysokým životním standardem, jehož se nikdo nechce vzdát. Tento film tak hluboko nejde, vlastně je v tomto směru dost povrchní, maminka dokonce synáčka "obohacuje" botami nike a krmí happy drogami od Coca-Coly a McDonalda, ale myšlenku v tomto směru určitě nabízí.

    • 17.3.2018  10:41

    Dokud tu bude sex, ten základní instinkt přežití, doprovázený a pojištěný blaženým, rozkošným pocitem, z něhož se stal již před několika tisíci lety nejvýnosnější světový business a který může zmizet rychleji než se dostavil, bude v rodinách, napříč generacemi, vše v pořádku. Alespoň v jednom polském baráku, kde se tato celkem povedená komédia odehrává. Obávám se, že v rukou českých filmařů by podobný námět dopadl tragicky, neboli troškovsky...stupidní sexismus se tomuto vyhýbá, i když při gerontologické švédské trojce důstojnost snímku trochu pokulhává, celkově je vše na v pohodě vstřebatelné humorné úrovni a dokonce s filozoficky laděným závěrem.

    • 12.3.2018  08:47
    Bába z ledu (2017)
    ***

    Žel, pro mě nejslabší režisérův snímek. Od uvolněných Divokých včel, kde byl Sláma spojením komedie a dramatu úžasně nad věcí, přes drsnou psychologii Štěstí, až po další jeho lidské příběhy, se dostal do současné tuzemské dějové prázdnoty, kde jeho osobitý štyl jen nedočkavě přešlapuje za kamerou a žánrové póly se těžce odpuzují. Nepomáhá ani jeho klasický herecký tým plus pár "nováčků", kteří společně vytvořili přemíru postav bez možnosti pořádného hereckého projevu. Kontrast mezi životními styly je sice pěkný, nicméně postavy obou synů a jejich rodin mi ve finále přišly neskutečně zbytečné (jak mám Petru Špalkovou rád, tak Lva za vedlejší roli vážně nechápu...). Daleko více mne zaujala Alena Mihulová a její příběh, na kterém bych, po totálním vymazání Haniny rodiny, jejichž příběhy se mohly klidně odehrát v desetiminutové retrospektivě, která by divákovi i silněji přiblížila životní odtažitost hlavní hrdinky, celý film postavil. V žádném případě si nedovoluji kázat či poukazovat, jak to měl vítěz letošního Českého lva točit, nicméně z nabídnutého materiálu jsem k tomuto závěru došel.

    • 10.3.2018  11:35

    Tao...Cesta, smíření, život. Tisíc let je zde jako před týdnem aneb Příroda nám veškeré odpovědi strká přímo před hubu, nicméně naše těla a hlavně duše jsou stále plná hmotných i nehmotných odpadků. Velmi inspirující...a přesto i v okolí kolébky Taoismu se tato filosofie střetává s onou známou pábitelskou myšlenkou___"Lid se raději přežírá a dává si zahrát humoresku...". Inspiruj tedy hlavně sám sebe, člověče (ne)šťastný!

    • 4.3.2018  09:33
    Armageddon (1998)
    odpad!

    "Příšerné chování!"

    • 4.3.2018  01:35
    Slib (2014)
    ****

    Excelentně zrežírované drama ze světa teenagerů se skvělou kriminální zápletkou. Rozpolcená mysl mladičké dívčiny ve světě nejmodernější techniky a citů, jenž se táhnou staletími. Díky bezmezné moci lásky, jsme schopni i nenávidět, učinit něco, co nelze vzít zpět. Rodinný film, jenž tento žánr staví do tragické pozice. Otec je daleko a matka má trochu jiné starosti. Lila je na svůj život právě teď zcela sama...teprve několik dlouhých minut po dvanácté se dostavují rodiče s otázkami, jak se ta jejich dceruška vlastně cítí.

    • 28.2.2018  08:57

    Příliš naivní reklama na hrdinnost neohrožených Čechoslováků.

    • 26.2.2018  13:56
    Holubice (1960)
    *****

    Překrásný sen, myšlenka, odkaz...mistr Vláčil svým druhým počinem, na samém počátku šedesátých let, dosahuje světové úrovně a to si to nejlepší ještě schovával, neuvěřitelný tvůrčí talent.

    • 23.2.2018  19:49

    Velmi vytříbená studentská i profesorská mluva, humor i velmi pestré obsazení žel naráží na dost špatný technický stav filmu a hlavně melodramatický kýč, míchající snad vše, co šlo. Tajnou romanci navzdory rodičovské touze po mamonu, soutěž o pevnější charakter napříč generacemi i odkaz síly kamarádství. Dnes již jen zajímavá raritka pro zasmání.

    • 17.2.2018  12:44

    Velmi depresivní...kruté, ale i lidské, i když na příběhu je dost vidět ženský pohled na věc. Každopádně celkově je nepřehlédnutelná dánská tvůrčí škola, která nabízí precizní, jemnou režii a excelentní způsob vyprávění (počáteční retrospektiva vynikající) a skvěle gradující děj. Nicméně na pilu se zde tlačí tak, že mé čtyři hvězdy řadím k těm slabším.

    • 13.2.2018  22:55

    Chvílemi výborné, tedy v momentech, kdy Paolo Genovese směřoval po koleji, jež byla vynikajícímu, leč nesmírně komplikovanému, tématu určena. Finální vykolejení osobně vidím hlavně v extrémní nedotaženosti a, musím použít to slovo, tragickém hudebnímu doprovodu, jenž skoro podtrhuje to nejhorší, co ve mně film vyvolal. Okatě propletená italská telenovela s happy endem? Ne, tak hrozné to nebylo. Tajuplný, věčný host restaurace The Place a jeho krmení démona v nás, který nám s úsměvem ukazuje cestu za našimi sny a touhami. Je lemována mrtvolami a na konci člověk visí pověšen na nitkách, které ovládá něco či někdo jiný. Pokus o zobrazení této skvělé myšlenky je pro mne až příliš fantaskní a divák ho může pobrat prakticky jakkoli, možná v tom lze hledat sílu filmu, nicméně po tvůrčí stránce je to laciné řešení. Nechat vše na udiveném divákovi, se občas nemusí vyplatit. Každopádně zajímavý zážitek s velmi slušným herectvím všech zúčastněných. [Filmový klub Citadela - Litvínov].

    • 5.2.2018  10:07

    Velmi nadějná tvůrčí skupina. Režie, herectví, kamera i hudba. Nicméně na celovečerní, kvalitní drama s dobrou zápletkou, se tu toho odehrávalo příliš málo a příliš rychle, snad příště.

    • 4.2.2018  10:32

    "Co je to za klíč a nač mi tohoto klíče přinášíte?" "To je od domu, bez toho byste se nedostal ven" "Netřeba, neb po hodině desáté již neopouštím domova a nyní běžte, ženo domovní, beztoho čekám houf klientů". Velmi vytříbený sloh a humor na úrovni, sice s prvky úletu, nicméně stále vtipné a na svou dobu i velmi povedená Macova režie. Z jistého pohledu lze zde vnímat i jakýsi obraz nestoudně rozmařilého života celebrit třicátých let, kteří po svatbě ničí svatební dary a ve stejném obleku, ve kterém si slíbili lásku, sepisují rozvod. Zřejmě to takto nebylo myšleno, ale kouzlo těchto veseloher je i v tom, že si je divák (přinejmenším já:) může upravit k obrazu svému. V mém hodnocení mě utvrzuje i milá, rozverná melodie, doprovázející tuto pohodovou komedii, ve které mi k dokonalosti chyběla jen Anny Ondráková.

    • 30.1.2018  22:43
    Navždy (2008)
    ****

    Slovinské konverzační drama o vztahu muže a ženy ze současnosti. Námět, který by v mnoha případech dopadl (h)různě, nicméně zde si lze užít skvěle nasnímané i sehrané obhajování (ne)pravdy a jakýsi začátek konce jednoho rodinného štěstí. Snad jen klasické řešení neřešitelného, pár diváků si možná také zavzpomíná, někteří určitě měli to (ne)štěstí sdílet byt s někým, koho milují a později nenávidí. S upřímností v ústech a se lží v srdci se snaží milovat, věřit...žít. [Filmový klub Citadela - Litvínov].

    • 29.1.2018  12:25

    Příběh skutečně jak od stand-up komika, u cyničtěji naladěného diváka by mohl v závěru propuknout i smích. Zajímavá zápletka, jež se slušně stupňuje, nicméně vše může fungovat jen jednou, tedy při prvním zhlédnutí, po té na film asi zapomeneš, i přes drsné téma, které je zde ovšem představováno dost povrchně.

    • 29.1.2018  10:37

    Vlastně jen další zcela zbytečný film na jedno použití, se scénářem, jenž by spíše seděl k bakalářské povídce a vedlejšími postavami, které dělali všemu jen zoufalé křoví - Budařův nácek, Lubošův bratr či romský spoluobčan trpící gigantismem, jehož love story byla v příběhu taky k ničemu. Film Vorlovými neduhy trpí. Opět otravné záběry obličejů přes celou TV či záměrné pitvoření (slečna výčepní). I přes všechny tyto režisérovy klasické výjevy, lze z filmu cítit určitou pokoru a skromnost k obyčejnému životu...rodinnému štěstí. I slušné herectví si lze užít, sám Kohák sice hraje stejně jako v reklamě na svou oblíbenou banku, nicméně např. Holubové role velmi slušela a Petra Špalková je pro mne dost silné želízko v ohni současné české kinematografie, nicméně v této slabé komedii s prvky dramatu toho moc ukázat nemohla.

    • 28.1.2018  10:41

    O zvířeti v nás, o tom, jak ho dokážeme (ne)krotit. Velmi odvážné, bezpochyby bizarní (úchylné), nicméně stále na důstojné úrovni bez patetických, umělých emocí či záměrné přehnanosti, film nemá totiž daleko k realitě. Addams family a ostrov dr. Moreau na dánský způsob s humorem, ke kterému je potřeba spousta svíček.

    • 27.1.2018  18:32

    Z respektu k osobě mistra českého slova Vančury nakonec hodnotím takto. Po tvůrčí stránce až revoluční, ponechání silného dialektu, který diváka při monolozích nutí skoro až k dedukci, skvělé záběry krajiny a zobrazení podkarpatského folklóru v několika podobách i takové zdokumentování zručné řemeslné práce, také skvělé herectví domorodých horalů a celkově velmi slušné drámo. Technicky trochu slabší s až naivními střihy (z dnešního pohledu), k hlubšímu zamyšlení stojí i postavy Židů, zvolený obraz je nejspíše reálný, nicméně trochu kontroverzní, zvlášť když v Německu byly již antisemitské myšlenky naplňovány v praxi. I dnešní divák si to může přebrat všelijak. Osobně bych uvítal více prostoru pro samotnou Marijku, jejíž představitelka se mi líbila a bylo vidět, že do drsná krajiny i tohoto živobytí jednoduše patří. "Já toto znaju...".

    • 24.1.2018  10:16
    Thelma (2017)
    ***

    Film měl, dle mého, určitě na víc. Krásná forma (obal) a skoro prázdný vnitřek, který od určitých scén nelze brát moc vážně. Pro mě povrchní, určeno spíše pro teenagery, možná festivalové teenagery, nicméně vše na mě působilo rozmělněně. Příběh má sice povedené retrospektivní vyprávění (dovětky), celkově ovšem nemá příliš pevnou strukturu, která by mě více vtáhla do rozpolceného nitra Thelmy, děvčete satanovo, jež si plní každé přání. Zažívá své vyhnání z ráje, nechybí had, hříšné myšlenky i peklo plné plamenů. [Filmový klub Citadela - Litvínov].

    • 16.1.2018  23:06

    Jugoslávci. Chlapi, kteří prý nepláčou, obhájci své minulosti, vlasti, spolubojovníků, možná i zločinů. Nechtějí v žádném případě zapomenout, ale zároveň nemohou vzpomínat. Uzavřeni jeden vedle druhého přežívají den za dnem pod majestátními horami a tíhou traumatických vzpomínek. Snaží se rekapitulovat, inscenovat, vyrovnat se se svými životy, které mezi těmito zdmi dostávají jiný směr, přesný opak toho, co na ně stále čeká venku. Velmi precizně pojaté i sehrané psychologické drama, trochu depresivní, v jistém směru bezkonkurenční, nicméně k dokonalému zážitku, je-li na toto téma vůbec možný, mi ještě něco málo chybělo. [Filmový klub Citadela - Litvínov].

<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace