mchnk

Velmi zajímavý kousek se skvělým obsazením. Komedie i drámo o kouzlu Štědrého večera s vůní kapustnice...vůní domova, jež dokáže zázraky. Dokáže spojit zdánlivě nespojitelné.

Prostředí a příběh docela povedené, zajímavý děj i celý vývoj, nicméně herecky tragédie, jakoby tvůrci chtěli názorně ukázat, jak se nemá hrát, navíc to dodělají až děsivě současnými songy. I když na mladou Aničku se koukat dá, samotná zachraňuje jen velmi málo, stejně tak (nej)starší herecká škola. Žel jen další pohádkový pokus z posledních let, co opět nestojí za nic, vážně divné, jak to dnešní tvůrci vidí.

Jedna česká lidová, společně s černošským křepčením. Zdánlivý nesoulad mi nakonec zněl skvěle, mělo to rytmus, čistě se doplňovali a nenásilně propojili své kultury skrze svobodné umění. I málo stačí k tomu, aby si nepředpojatý divák domů odnesl trochu toho míru, než se zase naštve. Po stránce režijní se možná nejedná o žádný zázrak, pár povedených záběrů a střih, jinak vše jede ve stylu home videa s jediným protagonistou a lidmi kolem. Každopádně akrobat Eliseé má v dokumentu také svůj prostor, stejně jako ostatní ze skupiny, rozhovory, osobní příběhy i vlastní pohledy na přípravu vystoupení, které je nakonec skvělým závěrem. I když snad s povahou principála, dnes už ze zásady, nesouzním a že se nám ukázal kua naostro, misím přiznat, že tato akce se mu povedla a já přidávám jednu navíc a respekt...smysl v tom vidím. [Filmový klub Citadela - Litvínov]

"To je tak krásný film, že by ho snad zakázal i Dubček...". (František Vláčil). Životní dílo jednoho skoro zapomenutého génia zničeného dobou a životní marností, v níž se ztrácí obyčejná krása bytí, najednou již nelze tvořit ani sdělovat, je strašně těžké, či dokonce nemožné, něco pevně uchopit a prožít...i když je vše na dosah.

S humorem jde všechno lépe, dokonce i vypořádání se s nesmyslným národnostním nacionalismem, kterým je Balkán bezpochyby prošpikován skrz na skrz, jak lze vidět skoro v každém filmu z těchto končin. Nenávist, předsudky...nekončící násilí. Je možné se z tohoto bludného, balkánského kruhu vůbec dostat? Lze. Film nabízí druhý, velmi milý extrém. Srb, Chorvat, Bosňák a Albánec se ruku v ruce loučí se zemřelým gayem. Výborně zrežírovaná a sehraná komedie s obrovským dramatickým i lidským přesahem u mě na plný počet sice není, nicméně jeho síla a kvalita je neoddiskutovatelná.

Naprosto zbytečná, sexistická a prázdná splácanina plná reklam, plus obraz odporně povrchního, konzumního života, ve kterém zúčastnění směšně hledají city a snad dokonce i lásku. Špindl jako nestoudný hampejz, osobně nechápu, jak s tímto vůbec může někdo předstoupit před diváky, maximální tvůrčí ostuda a humor, jenž by se vešel do desetiminutového filmečku, který by možná dopadl i procentuálně lépe.

Hrůza a děs, nicméně ne ten hororový, ale tvůrčí. Dnes již vyčpělé (jak mi tento film dokázal) téma exorcismu, kombinované s příběhem traumatizované ex-policistky, na mě působilo spíše jako slabé psychologické drama o boji s vlastním já, ve kterém nakonec hlavní hrdince pomůže ďáblem posedlá holčina. Vše ostatní je maximální, již stokrát omílaný hororový kýč. [Kino Citadela - Litvínov]

Zpočátku velmi jemný film, přesto plný emocí, nabízí po chvíli skoro až (na svůj styl) šokující scénu, jež vše mění a odstartuje novou etapu dvou, do té doby, silně zamilovaných osob. Ona kombinace šosácké puritánské výchovy své doby a frustrujícího pocitu nedoceněnosti v životě i v lásce, k tomu ještě výbušná povaha, může vést k vztahové tragedii, ale naopak i k happyendu, film ovšem nabízí střední cestu, což je na něm asi to nejlepší. Velmi dobře zrežírované a odvyprávěné drama i lehká komedie plná povedených retrospektiv, které vrcholí vzpomínkami ve vzpomínání. Pro mě určitě příjemné překvapení. [Filmový klub Citadela - Litvínov]

Zpočátku velice dobré, vlastně vynikající, originální, civilní pojetí, skvělé dialogy a celkově povedené ponoření do Anežčina života, jenž je plný rad a rozumů od okolí, také do její uzavřenosti, strohých odpovědí a snad i nadějí, jež ovšem zůstávají skryté do posledního okamžiku. Vlastně se ani nederou na povrch, jsou uzavřeny v její duši, nikdo a nic je nedokáže konkretizovat, žel ani sama režisérka. Čtvrtou hvězdičku dávám jako takový nadějný střípek do budoucna, který by mohla Beata Parkanová přinést do vod českého filmu o Jenovéfě netřeba nic psát, naprosto úžasná ve všech směrech. [Kino Citadela - Litvínov].

Jaké by měly být základní atributy jakéhokoli filmu? Měl by něčím zaujmout, v lepším případě být výjimečný, zvláštní, originální či nevídaný a v tom úplně nejlepším případě by měl v divákovi cosi zanechat. Climax rozhodně zanechává, věřím, že i v těch, kteří párty ukončili předčasně, v tomto případě to asi nebude nic pozitivního, nicméně film by měl také vyvolávat emoce, což v tomto případě nelze popřít. Celkový psychologický efekt filmu je pro mě velmi silný a způsob, jakým je zde předkládán žánr horor, což jsem osobně po projekci považoval trochu za spoiler, bez uvedení tohoto žánru by mi Gaspar nafackoval ještě víc, je přímo skvostný. Každodenní horor našeho zprvu rozjařeného světa, kde všichni vesele tančí, spojeni stejným zájmem a hnaní přirozenou, přátelskou rivalitou v rámci svého umění, aby nakonec zbyl jen dav a viník. Zde byl startovacím motorem bezpochyby hodně slušný matroš přímo z kapátka, lze se jen marně domýšlet, co (kdo) způsobuje podobné jednání mimo tento film...když třeba přepneš na zprávy. Maximální úlet, ze kterého může být po lehkém začátku, který ovšem zobrazuje jedny z nejlepších tanečních scén ve filmu vůbec, za chvilku fyzicky i psychicky nevolno, ovšem po překonání se jedná o ojedinělý filmový zážitek, ze kterého si lze ukusovat dle libosti a ne jen jednou, což by měla být ta nejhlavnější a nejkrásnější vlastnost filmu, potřeba (nutnost) minimálně ještě druhého zhlédnutí. [Filmový klub Citadela - Litvínov].