mchnk

Stručně napsáno, dobře sehraný stupidní scénář. Vše bez diskuze drží v rukou Anča Polívková, která se toho jednoduše nebojí, svou ženskost na chvíli odloží v šatně, plně využívá svůj zděděný potenciál a rozesmává publikum od Aše po Brno. Film bez pochyby vypovídá o stavu, jenž panuje v českých kinosálech. Divák, který je natolik otrlý, že dokáže zkonzumovat a hlavně strávit Troškovy flaxy, si pochutná. Bude si lahodit, jak je to tentokrát vše šťavnaté a křupavé. Opačný druh diváka film buď vůbec neuvidí, nebo si jen povzdechne a utvrdí v tom, že čeští tvůrci jdou dál a opatrně po vyšlapané, komediální cestičce, jež sice postrádá důstojnost, nicméně vydělává...v horším případě dál vychovává české publikum. [Kino Citadela - Litvínov].

Celkovým pojetím rozhodně výjimečné, skvěle nasnímané a díky plejádě klasických čs herců i výborně sehrané. Ač věnováno prvním před bojovníkům dělnického hnutí a burácí zde zpěv pracujícího lidu, film nabízí několik dalších pohledů na problematiku extrémních sociálních rozdílů doby. Syn továrníka je postaven před realitu, kde jen těžko uplatňuje své předchozí silné sociální smýšlení, partička flamendrů a domnělých flákačů se nakonec ukáží jako citliví a morálně zdatní hoši a duchovní pastýř to opět odnesl, hlásá slovo boží a sám je ztělesněním pekelných útrap a životní rozmařilosti. Ano, vedle Högera skutečně chyběl už jen zneužívaný ministrant. Film nabízí i silné momenty, životní zpověď Rezlerovi matky (Marie Brožová) u kolíbky z hadru v němž leží právě zesnulé dítě či finální podstata cely číslo třináct, balancující na hraně zločinu proti lidskosti. Podobné případy zřejmě nebyly problém ani v Československu třeba jen pár let před natočením tohoto filmu, vše pod záštitou hnutí, jehož zakladatelé jsou zde také mučeni a trýzněni a jelikož je film věnován i čtyřicátému výročí založení KSČ, muže být toto srovnání vypořádávání se s nepřáteli pro některé diváky problematické.

No, raději ta černobílá, depresivní dramata, než tuto absurdně komediální hříčku bez hranic. Bláznivý Pierrot, jménem Ferdinand, se vydává na cestu poznání, kde nemůže chybět něžné ďáblovo stvoření, jež na scestí a k smrtelným hříchům vše a všechny přivádí, ale co, když se ve jménu svobody vraždí od Israele po Vietnam, proč by půvabná kráska nemohla vraždit i na francouzských riviérách, je to její svobodná vůle, chce prostě jen žít...paradoxní, ano, ale tento, pro dnešní publikum jen těžko stravitelný, film, který patří jen a jen do své doby, i když určité kontrasty a paralely příběhu lze použít i v dnešním, naprosto vším přesyceném světě, se v tomto nádechu skutečně vyžívá. Nakonec jde vždy jen o život a smrt, taky o ten nesmyslný cit...eeeh lásku. Ferdinand, obdivovatel Renoira, pokračuje, bojuje, zabíjí i trpí, aby se nakonec stal jednou z abstraktních postav na obraze zmíněného mistra, krásná smrt, alespoň tohle se povedlo, což bych mohl říci i o celém filmu, který u mě prošel jen tak tak, s ušima od barvy, nicméně originalitu a přece jen jistou nadčasovost, což se dnes hledá marně, nelze upřít.

Celkem dobrá citová vydíračka, jež chce raději slzy než smích a nabízí jen prostoduché kontrasty životních hodnot, nicméně je velmi slušně sehraná, v čele s mladým představitelem Davida, také celý vývoj děje rozhodně není žádný trapas. Pro mě určitě milé filmové překvapení. [Kino Citadela - Litvínov].

Tito vykradači véháeskových pokladů prostě ví, co ti mladí Amíci chtějí a také jim to dávají. Osobně tedy nepovažuji ani Arnoldovo Predatora za nějaký filmový poklad, nicméně po stránce filmové je to bez diskuze kult, který lze sledovat prakticky kdykoli a ze kterého je stále ještě možné ždímat, jak vidno. Jináč by do toho přece nešli, do tohoto klasického family dramatu s pobíhajícími Predátory a jejich čtyřnohými miláčky, proti kterým ovšem stojí vědecky všeznalá kočička s vojenským výcvikem, americký válečný hrdina s cool ksicht gesty, jeho syn, ve škole looser, mimo ní zachránce světa a také rasově vyvážená partička džoukujících vojáků, kteří jsou tzv. nepohodlní a které lze považovat za ztělesnění amerických válečných propadáků...takže super inteligentní civilizace z jiné galaxie, která dokáže využívat červí díry a pohrávat si s DNA, nemá žádnou šanci. [Kino Citadela - Litvínov]

Silné, inspirující, velmi dojemné, po tvůrčí stránce bezchybné, vše do sebe skvěle zapadá. Ondříček stále jede!

Překvapivě docela slušné, spíše tedy pro teenagery, možná pro ty zádumčivější, jsou-li mezi tím dnešním stádem s mobily místo zvonců vůbec nějací takoví. I celková podstata a forma, jakou zlo v této podobě zasahuje oběti, může být zprvu odrazující, pokud se k filmu přistupuje už s předsudky, nicméně navzdory všemu jsem si užil velmi dobrou atmosféru, režii i způsob vyprávění, který dospěje k docela originálnímu závěru. A nakonec i ta partička pohledných, vzhledově a rasově vyvážených, kočiček to nesehrála vůbec špatně. [Kino Citadela - Litvínov].

Velké dobrodružství, sice s nádechem rodinného žánru, nicméně vše vynahrazuje silná atmosféra i příběh a nádherné záběry drsné krajiny, plus fascinující noční pohled ze země do vesmíru. Spojení vlk - člověk je pro mne vždy velmi lákavé a zde se v mých očích opravdu povedlo vše. [Kino Citadela - Litvínov].

Co vznikne, když se po teenagerských komediích pustíte do dramatického, mysteriózního thrilleru? Vlastně jen další komedie, i když nechtěná. Jak přesně píše Oktavianus, pan režisér s panem Slivkou zřejmě na Primě zahlédli jeden z čarodějnických dílů rodiny Simpsonových a napadl je tento super filmový nápad, žel je také napadlo to natáhnout na sto osm minut. Režie je docela slušná, nicméně scénář je skutečně jedno velké faux pas, stejně tak celý vývoj děje i některé postavy (jediný soused široko daleko se super půdou či tajemná Andrejova kolegyně). K dobré režii by bylo potřeba přidat i scénář minimálně na stejné úrovni, možná příště. [Kino Citadela - Litvínov].

Velmi průměrné. Po stránce režijní film vypadá minimálně o deset let starší, maximální tvůrčí rutina a vyprávění ve stylu jedna bába povídala plus klasické Sedláčkovy kontrasty, kterým rozumí zřejmě jen on sám. Přitom bylo vše jak na zlatém podnose. Herecky výborné, Bydžovská jako by věděla, do čeho a s kým šla, a snažila se sama vše zachraňovat, i když jí ostatní velmi zdatně doplňovali, včetně skvělého Zavadila, byla určitě nejlepší. Atmosféra taky velmi slušná, chvílemi lze dokonce mluvit o silném dramatu a vypjatých scénách, nicméně dvě hodiny vyprávění k pochopení Palachova činu, nebo dokonce jeho osoby, nestačily. Závěr mi přišel skoro až zpackaný a skutečně narychlo odbytý, jako by si režisér najednou vzpomněl, proč se o tom Honzovi dodnes tolik mluví. Jeho čin vypadá v tomto filmu velmi nerozvážně, v nejhorším případě dokonce nesmyslně, když bych chtěl být zlý, což nechci. Doufal jsem v žánr psychologický, který zde sice není uveden, ale naděje ve mně byla, doufal jsem v odvážnou režii a silné sugestivní vyprávění, doufal jsem v pořádný, kvalitní film. Škoda, že se tématu nechopil někdo jiný. [Kino Citadela - Litvínov].