mchnk

Přepálené...slovo samotné se mi moc nelíbí, ale je výstižné. Pan režisér toho na sebe navalil skutečně mnoho a vyvázl jen díky skvělému castingu, kterému vévodí jedna osoba...ano, Alena Mihulová povznáší film na úroveň, kterou by jinak hledal velmi obtížně, v horším případě by jí vůbec neměl...nádherné, citlivý divák si krásně a povzbudivě popláče...to by možná mohlo stačit, film je nadprůměrně citlivý a skvěle sehraný, přesto to není úplně vono, ale do světa bych s tím šel, určitě si mohu dovolit srovnávat a proto rád porovnám, silnější průměr...závěr hodně dobrý...

Sluší se poděkovat, pokus je to věru dosti slušný a nezpochybnitelně snaživý, nicméně stále se pohybujeme na povrchu. V časovém vnímání toho Big průseru, ve kterém všichni s úsměvem žijeme už desítky let, se s autory také neshodnu, pro mě už je 10-15min. po dvanácté, je to really vážně vážné...jak promarnit možnost tuto skutečnost bez obalu odhalit a dostatečně zapůsobit na diváka bez zdlouhavého filozofického mudrování různých osobností z celého světa, také o tom je tento dokument. Snaha o investigativní pohled tu je, ale celkově je svým vyzněním dokument určen spíše pro druhý stupeň ZŠ...ale rád jsem ho viděl, vnukl mi klid a úsměv na duchu...přesto všechno kolem nás...určitě je dobré ho vidět. [Filmový klub Citadela]

Výborný kus...drama / psychologický / film-noir / krimi / horor / romantický...to vše bych sem přidal, neb jsem si užil každý z těchto žánrů, které tato nadčasově nasnímaná černobílá stínohra nabízí. Skvěle sehraný obraz psychologické nadvlády člověka nad člověkem...v těchto letech v Evropě standardní společenská komunikace...snad proto ono lehce emočně přehnané vyústění, které může dnešní divák vnímat jinak než divák tehdejší...v každém případě se jedná o nadprůměrně kvalitní skandinávskou perličku, jež splní očekávání všech filmově znalých, náročnějších diváků...

Banální zápletka v tragikomickém příběhu dvou ztracených lidí, kteří si prostě jdou za svým cílem, ať se kolem nich děje cokoliv...zároveň nadprůměrně lidské a také plnohodnotná pocta filmu samotnému, který může přinášet mír a souznění, to vše v dokonale podchycené atmosféře doby, v níž se jinak pevné charaktery lidské dokážou dosti pošramotit...[Filmový klub Citadela]

Krutě syrové...hudbu zde zajišťuje cigánský buben a depresivní zpěv o kolo kterého tančí zotročený medvěd...film o naprosté marnosti lidského snažení a hledání spravedlnosti v nelítostném světě, jež jsme si sami stvořili, jsme pouze otroci své doby a politiky, která v ní zrovna panuje. Vždy může nastat čas, kdy život a smrt vedle sebe stojí nebezpečně blízko a pomíjivost lidských hodnost nabere nepředstavitelné obrátky...svědci bezpráví nakonec budou opět jen klopit zrak. Nelítostná filozofie druhé světové války na Balkáně natočená ve svobodných šedesátých letech...to jsem chtěl napsat...[RTVS Dvojka - originální znění]

Hustá nálož z podkarpatské oblasti...také jeden z nejdepresivnějších vánočních filmů. Veškerá marnost snažení a zbytky z pohodové budoucnosti našeho hrdiny, který je bez ohledu na dění kolem stále ten jediný, do jehož mysli a citů má divák možnost zcela nahlédnout, je až geniálně vystiženo v poslední asi půl hodině, počínaje vesnickou schůzí, v níž se jakoby nevědomky, ale díky skvělé režii zcela přesně, misí zloba společnosti (onen celosvětový problém, jenž řeší jedna malá rumunská vesnice) a zoufalá láska jedince. Na jeden záběr zde režisér uchopí vše, což se žel nedá říct o celém pojetí filmu, kterému by určitě neškodilo větší tempo. Každopádně na stopáž a vykreslení všeho, co chtěl Cristian Mungiu nabídnout, má prostě právo a dělá to opravdu dobře, byl jsem přirozeně nadšen...ve filmu se mluví šesti jazyky a skutečně krásné ženy zde na smyčcové nástroje rázně a okouzlujícím způsobem hrají nádherné melodie... [Filmový klub Citadela]

Pro mě dokonalá filmařina ve všech možných směrech, které tento film nabízí. Česká kinematografie může jen doufat, že se pan Ondříček rozhodne natočit něco dalšího.

Jsou to žíly a tepny Matky Přírody. Člověk, ten vedlejší produkt toho všeho co je kolem nás, se snaží si tyto žíly a tepny podmanit. Částečně se to i daří, nicméně řeky nelze zcela utopit...i tímto směrem se dokument vydává. Podmanivá jízda s drony napříč celou planetou, na které žijeme...díky vodě...kterou bereme jako něco zcela normálního a žel i zanedbatelného...my si tento cynický postoj v našem století stále ještě můžeme dovolit, tedy na úkor budoucích generací...nech řeku proplouvat svým nitrem, propluje, očistí, pomůže...[Filmový klub Citadela]

Skvělé...samozřejmě naivní pojetí celého filmu a předpověditelný děj tlačí vše pod jakousi hranici možného, tedy pro dnešního diváka, nicméně výkon madam Antonie je opět bravurní...

Pohlcen nejčerstvějšími pocity a dojmy upřímně napíšu že...s Žižkou to má společného pramálo, s českým filmem ještě méně, ale jinak to v dnešních poměrech asi nejde, je prostě nutné nestoudně přeplatit zahraniční herce a podělit se s producenty, aby něco takového vůbec vzniklo. A co vlastně vzniklo? Středověká řežba, klasický holywoodský heroismus, dokonce i love story, mluva jednadvacátého století a trapně se opakující záběry z dronů. Přesto jde o celkem slušnou filmařinu, kdyby do toho pan kaskadér, pardon, režisér, nepletl našeho nikdy neporaženého vojevůdce, náš dodnes uznávaný státní symbol, jak nám sám připomíná, ale příběh zasadil do jakéhosi středověkého bezčasí s fiktivním hrdinou, jenž chrání a bojuje o záchranu překrásné ženy, snad bych dal ještě o jednu navíc, ale takto se nedokážu zbavit určitého pocitu, že na historicky nezmapovaném období života Žižky jen parazituje. Jednoduše napsáno...místo symbolu kalicha na zbroji nosí prsten neteře francouzského krále, tím Jákl finišuje. Ještě jednodušeji...na Vávrovu trilogii jsem se díval před dvaceti lety, dívám se na ní i dnes a dá-li příroda, budu se na ní dívat i za dvacet let. Tento film si možná pustím někdy za pár let v televizi, až ho bude Prima vysílat. Nikdy bych se toho nenadál, ale doporučuji koment verbalův, který vše dokonale vystihl. [Kino Citadela - originální znění]