mchnk

"Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede". Příběh úspěšného občana, otce, manžela, milence a doktora, který svůj život i naděje drží pevně v rukách, nic ho nezaskočí, je odhodlán své vize dosáhnout navzdory všemu...a všem. Již dávno rezignoval na jakoukoli změnu společnosti a morálky ve své zemi, je ochoten proti ní použít její vlastní zbraně, tedy to nejhorší, čeho se muže chytit. Ač plný myšlenek o neochvějnosti zásad a pevnosti svého charakteru, nyní se dobrovolně ohýbá, jde přeci o budoucnost, kterou si nedá vzít. Z naděje se ovšem stává marná prázdnota a odcizení, vše, co ještě před pár dny nehodlal pustit, mu náhle protéká mezi prsty, již to vypadá, že snad ani není za co bojovat...žít. Výborně sehraný a odvyprávěný snímek, který křičí, ovšem velmi tiše, nabízí vynikající kontrasty a nabádá k menší, možná nejmenší míře pokrytectví, které v sobě všichni máme. Nelhat nikomu ve svém okolí, považuji osobně za jednu z největších svobod, které může člověk dosáhnout. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].

Ostrov Okinawa - Taketomi: Cíl mé životní cesty :)

Excelentně sehraná konverzačka s velmi vytříbenými dialogy a životními moudry, které si lze poslechnout hned několikrát. Ano, je zde skutečně mnoho vět, o kterých lze přemýšlet, jak na bázi lehce humorné, tak i skvěle dramatické. Atmosféra v podstatě dokonalá, venkovská anglická aristokracie v nádherných kostýmech, šálečky, čajíčky, pokrytectví, faleš, povrchnost a hlavně klebety Také jedno velké rodinné odhalení, které vynikajícím způsobem otřese charaktery všech zúčastněných. Herectví všech slovenských protagonistů je opět bravurní, dvojice Vášáryová - Lasica je bez diskuze základ, ovšem já osobně byl nejvíce nadšen z dominantní a přesto křehké feministky Lady Allondyové, kterou úžasným způsobem ztvárnila Kamila Magálová.

Příběh dvou životních kamarádů, jejichž vize budoucnosti, podpořená velice podivnými nápady, skutečně připomíná grotesku. Je v tom vše, dva komici, mající více štěstí než rozumu, šílená situace, legrační humor a také nalezení tíženého štěstí v každodenní skromnosti života. Kvalitně natočený i sehraný nenáročný snímek, možná trošičku nedotažený, hudba pro mě zbytečně velkolepá, ale celkově velmi povedená a zábavná podívaná. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].

"Ak je nezachránime, viac na svetlo božie nevyjdem". Velmi slušné a výborně se vyvíjející hornické drámo o záchraně jedné baně i vlastního svědomí a charakteru. Snímku by moc slušel i žánr psychologický. Slovenská tvůrčí elita zaručuje veškeré kvality, což potvrzuje i naše česká kráska Danuše Klichová. (Ani předabování dvou protagonistů zde nebyl rušivý prvek)

Silně melancholický film, který ovšem v divákovi zanechá dosti pozitivního. Potemnělý byt plný lidské zapšklosti, silného nacionalismu a dokonce i fašismu. Ustašovská uniforma, její majitel, kruté vzpomínky i realita profesora Vjekoslava Kralja doslova vězní, zato Katharina je zcela svobodná, tančí a dokáže i milovat, co nakonec navždy spojí či rozdělí tyto dvě osoby v jednom těle? Prostá sousedská výpomoc, jež zachraňuje duše a prosvětluje šedý život. Nádherně sehrané a skvěle zrežírované lidské drama prokládané lehkým humorem. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]

Velmi příjemný, skromný film o stejně naladěném, lidsky sympatickém pekaři a mistrovi světa v lehké váze, jenž si tuto svou prozatímní nálepku veze s sebou do Helsinek na svůj nejšťastnější den v životě, kterým je nepochybně 17. srpen ´62. Nikdy na něj nezapomene, v ten den se rozhodl, a šel do toho, jo...také absolvoval několikaminutový boxerský zápas. Vynikající režie, herectví i krásný romantický příběh o naplnění svých životních cílů. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]

Melodie s českými kořeny, jež se stala nedílnou součástí 2. sv. války. Zavzpomíná zde několik umělců, hudebníků i herců a součástí jsou také ukázky z film či pořadů, kde se píseň objevila. Za zmínku stojí i zajímavý popis amerického "osvobození" Plzně dle vzpomínajícího Miroslava Horníčka "Američani přijeli v krásných uniformách, v džípech, s nohama nahoře a tak ledabyle na nás mávali". Boyz se prostě náhodou objevili na české půdě, slavme!

Silné drámo o nelehkém, chvílemi až tragickém osudu Marie Růžové, jež zklamána a s hlavou skloněnou vyráží ze svého rodného kraje, kde již zakusila lidské opovržení, díky jejímu nemanželskému původu, do světa velkoměsta. S šátkem na hlavě, uzlíčkem, ale také silným a neoblomným charakterem i přirozenou pracovitostí naráží na prohnilou morálku, ve které se bezbranná žena stává obyčejnou věcí na prodej a dle toho se ní také jedná. Většina se podvolí, ovšem Marie bojuje. I ve chvíli, kdy jsou proti ní už skutečně všichni. Na svou dobu velice precizní režie, Mac si zde skutečně vyhrál a dal záležet, stejně tak skvěle se vyvíjející příběh plný zvratů, jenž srovnávat s pozdější červenou knihovnou, odehrávající se mezi kulisami na Barrandově s kolovrátkovým dějem, je zcela scestné, zvlášť v roce 1929. Tato dramatická romance nabízí krásné exteriéry, vynikající kameru, lehký humor (Abstinent kouzla zbavený) a skutečně povedený scénář, který by se ve své době neztratil v celosvětovém měřítku, vlastně i dnes můžeme ve filmech vidět to samé, boj za spravedlnost a lásku. Možná věčné téma, které mi zde v plném počtu nezkazila ani závěrečná ukvapenost, slabý originální hudební doprovod či příliš upravená Suzanne.

Jeden z nejsrozumitelnějších filmů, které jsem měl čest zhlédnout, excelentně odvyprávěný, nasnímaný i sehraný. Historie se prý opakuje a na Balkáně by o tom mohli sakra vyprávět. Danis Tanovič vypráví, vynikajícím způsobem začleňuje diváka do jednoho dopoledne v sarajevském Hotelu Evropa a představuje mu několik lidiček, kterým se obyčejný den a banální problémy mění v něco životně zásadního. Naději střídá zmar, ve kterém neschází ani osobní rezignace, horlivá diskuze plná nacionalismu se mění v krásné lidské souznění a kariéra je plně převálcována rodinnou láskou. Jeden by vážně nevěřil, co vše se dá v pětaosmdesáti minutách zobrazit. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].