mchnk

Alena Mihulová (Marie Sahulová) se pro konkurz do tohoto filmu rozhodla po zhlédnutí filmu Lásky mezi kapkami deště (1979), konkrétně ji zaujal a inspiroval výkon Terezy Pokorné-Herzové. Musela kvůli tomu i na čas přerušit svou hereckou činnost v pražském amatérském Aneb divadle.

Ve scéně, kdy Markova tchýně Eva (Eliška Balzerová) záměrně hlasitě seká dřevo těsně před domem, sleduje trojice Marek (Branislav Trifunovič) Natálie (Petra Hřebíčková) a Terezka (Valentýna Bečková) film Dívka na koštěti (1971).

Skladba hrající z vinylu v domě, v němž Tom Welles (Nicolas Cage) hledá Mašinu (Chris Bauer), se jmenuje Come to Daddy (1997). Složil ji a nahrál britský hudebník Richard David James (uměleckým jménem Aphex Twin).

7. 9. 2019 dostal film na MFF v Benátkách cenu za nejlépe digitálně restaurovaný film, tedy osmdesát pět let poté, co měl na stejném festivalu svou premiéru.

Film měl původně sloužit jako krátkometrážní snímek k znovuotevření muzea Čtyřlístku v Doksech, ve kterém probíhala rekonstrukce, ta se ovšem značně protáhla, proto tvůrci využili času a společně změnili formu filmu, který tak mohl vstoupit do českých kin.

Jan Kačer (Armin) se při natáčení zranil. Konkrétně šlo o nepříjemné zanícení palce u nohy následkem zaraženého trnu. Lékař, který u filmu působil, trval na tom, aby byl Kačer převezen do nemocnice, neboť ošetření na místě by bylo velmi bolestivé, nicméně František Vláčil bez rozmýšlení odvětil: „Žádná nemocnice, je to rytíř, fikněte mu to tady.“ Kačer ve vzpomínkách dodává, že šílenou bolest před Vláčilem na place snesl, nicméně při pozdějších převazech po natáčení si již dovolil od bolesti ulevovat mírným křikem.

Malou roličku opilého návštěvníka motorestu (Ilja Racek), který vnutí Daliboru Vránovi (Josef Abrhám) peníze za tři myslivce, měl původně hrát František Vláčil. Den před natáčením ovšem onemocněl a nemohl ji zrealizovat, proto byl na poslední chvíli povolán jako náhrada zmíněný Ilja Racek.

Jiří Menzel měl v plánu natočit film ihned po vydání Hrabalovy knihy, která byla publikována v roce 1974, nicméně dlouhé roky nedostal možnost, neb jména Jiří Menzel a Bohumil Hrabal byla v té době na Barrandově tabu. K realizaci se režisér dostal až poté, co odevzdal ke schválení scénář k filmu Slavnosti sněženek (1983), na což mu bylo sděleno: „Tak to raději ty Postřižiny.“

Při natáčení inscenace došlo k poměrně vyostřené situaci. Ve scéně, kdy Marek Vašut jako vládce Říma oznamuje Josefu Vinklářovi zprávu o chystané popravě jeho syna, vstoupil Vašut napoprvé mimo scénář do záběru přesně před Vinkláře. Toho to rozčílilo natolik, že dle vyprávění kolegů vybuchl jako sopka a celý natáčecí den se zrušil. Vinklářovi šlo jako vždy o precizní uchopení role, ke kterému patří i přesný výraz tváře. Scéna se tedy musela točit druhý den znovu.

Herečky Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková se náhodou potkaly v šatně, obě se scénářem k filmu. Po krátké rozmluvě se paní Jirásková vzdala kamerových zkoušek a tím i možnosti hrát roli Anny. Byla přesvědčena, že nikdo jiný nemůže vystihnout charakter hlavní ženské postavy lépe než její kolegyně Bohdalová.

Obsazení Niny Divíškové je převážně zásluha kameramana Jaroslava Kučery a kostymérky Ireny Greifové. Herečka vzpomíná, že je uchvátil její secesní vzhled.

U filmu sbíral cenné zkušenosti také Václav Matějka, který zde působil jako pomocný režisér.

Ve scéně, kdy do vesnice přijíždí mladý inženýr Petr (Marek Daniel) s kolegou (Tomáš Matonoha), hraje v autě soundtrack k filmu Samotáři (2000). Konkrétně skladba "Wounds on a Cherry Tree" od kapely Ohm Square.

Vít Olmer se s potomky české šlechty seznámil díky sběrateli starých řádů a medailí, který je od nich kupoval. Režisérovi trvalo skoro rok, než získal důvěru vystupujících lidí, kteří byli tehdejším režimem postihováni. (Zdroj: Zlatá šedesátá)

Režisér Ivan Balaďa chtěl prosadit film jako vícejazyčný, ale tehdejší schvalovací komise trvala na předabování polských herců do slovenštiny. (Zdroj: Zlatá šedeátá)

Do hlavní role  chtěl režisér Ivan Balaďa obsadit Magdu Vašáryovou, ta ale v té době pobývala v Praze a spolupracovala s režisérem Františkem Vláčilem. Balaďa se herečky jednoduše nedočkal, proto přistoupil k obsazení Marty Terenové, kterou kvůli roli přebarvili na blond. (Zdroj: Zlatá šedesátá).

Filmovému skladateli Iljovi Zeljenkovi stačilo pouze jedno zhlédnutí k tomu, aby dokázal složit hudbu k filmu. Částečně se na ní podílel i sám režisér, jenž přiznává, že bez stylizované hudby by film ztratil na své tajemně poetické atmosféře, která byla jeho záměrem.

Eduard Grečner musel čelit velké nevoli slovenských kolegů kvůli obsazení Radovana Lukavského do role Draka. Režisér použil k argumentaci samotný příběh. Lukavského prezentoval jako cizince, který se snaží začlenit do zaběhlé společnosti. Sám herec měl z role obavy, které z něj spadly až po zhlédnutí filmu, který pak označil za krásný.

Režisér Eduard Grečner potřeboval k této své filmové prvotině tzv. režijní supervizi. Tohoto úkolu se zhostil Štefan Uher, u kterého Grečner působil jako asistent režie u několika filmů.

Jan Němec, jako začínající režisér, potřeboval k tomuto filmu tzv. filmového garanta (zkušenějšího režiséra, který se za něj zaručí), což vedení Barrandova vyžadovalo. Bez váhání si vybral Františka Vláčila, který souhlasil.