Epistemolog

Kapela hraje spíše průměr před nevkusným pozadím, které je složeno z květináčů. V roce 1969 založilo několik členů ze skupiny Small Faces spinoffovou skupinu Faces, která rekrutovala primadonku Stewarta a charismatického kytaristu Wooda od Jeffa Becků. Stewart se v té době pokoušel o sólo kariéru, čímž byla zaseta semínka destrukce zvučných Faces. Koncert byl natočen během konce turné roku 1974. Stewart tráví většinu času zády k publiku, kterému předhazuje svůj rýsovaný zadek. Kytarista Wood nedlouho na to odchází do Rolling stones a bubeník k The Who.

Biodrama popisuje Bryantův mladistvý zápas s medvědem, fotbalovou kariéru, svatbu s Marií, tréninkové působení v Marylandu a Kentucky a jeho roky plné slávy v čele texaských A&M a poté alabamských fotbalových týmů. Talentovaný Busey je obzvláště dobrý, jak v ztvárnění medvědího veselého přátelství, tak zloby trenéra (zejména v reakci na obvinění v Saturday Evening Post). Buseyho filozofii a barvité představení rozhodně stojí za to vidět. Doporučuji přečíst si tragickou biografii herce Jon-Erik Hexuma.

Nejde o 96.minutovou stopáž jak chybně uvádí IMDb a slepě kopíruje čsfd, ale o 50.minutový dokument. Cream byli první skutečnou rockovou superskupinou, která kombinovala mimořádné talenty silového tria, které po svém krátkém trvání vytvořilo předlohu pro většinu hardrockových kapel. Skvělé album Disraeli Gears má dodnes obrovský vliv a tato LP deska nesmí chybět žádnému sběrateli desek. Tento přírůstek v uznávané sérii Classic Albums zahrnuje zcela nové rozhovory s Claptonem, Bakerem i Brucem pospolu s textařem Petem Brownem, zakladatelem Atlantic Records Ahmetem Ertegunem, Johnem Mayallem a Manfredem Mannem. Uvidíme i živé archivní záběry a akustická vystoupení. Track List: 1. Ginger Baker​ 2. I'm So Glad​ 3. Wrapping Paper​ 4. I Feel Free​ 5. Lawdy Mama 6. Strange Brew 7. SWLABR ​8. Outside Woman Blues​ 9. Dance the Night Away​ 10. We're Going Wrong 11. Tales of Brave Ulysses​ 12. Take it Back 13. Sunshine of Your Love.

Střih a kamera je katastrofa po celou stopáž. Co pět vteřin střih a přezoomená kamera bere hlavy z boku. Kapelu dohromady nevidíte, ani bicí a vlastně ani samotnou hru. Jediné pozitivum je krom hudby barevný celulojd.

Dokument se zaměří na kapely Beatles, Rolling Stones, Who, Hollies, Manfred Mann, Animals, Cream, Dave Clark Five, Gerry and the Pacemakers, Herman's Hermits, Kinks a Yardbirds.

Huck Finn byl a zůstane lekcí z použivání jazyka, nadávek a pomluv a toho, jak se mohou, nebo nemusí měnit v čase. Lidé, které Huck a Jim potkávají na Mississippi jsou opilci, vrazi, násilníci, podvodníci, mučitelé, zloději, lháři, defraudanti, zneuživatelé dětí, pokrytci, či obchodníci s lidským masem. Všichni jsou bílí. Jediným čestným mužem v této adapci je černoch Jim, jehož postava zdůrazňuje ironii společnosti ve které je jediný pravý gentleman vystaven opovržení. Kniha byla v USA v 90. letech 20. století ovšem označena za rasistickou a vyňata z doporučené literatury.

Johnathan: ¨Já Ti nemůžu poděkovat, nemůžu. Vůbec nic o Tobě nevím. Kdo jsi?¨ Ripley: ¨Já jsem výtvor. Nadaný improvizátor. Postrádám svědomí a dřív mne to znepokojovalo, ale teď už ne. Nebojím se, že mne chytnou, protože nevěřím, že se někdo dívá.¨

Hlavní událost byl fajt mezi Kanem a Austinem, kde šlo o to, kdo prolije první krev. Akci uváděla krásná playmate a wrestlerka Sable. První krvácel údajně Kane, ale měl na sobě masku, takže jeho výhra je předmětem diskuzí. Všechny zápasy však smetla legendární bitva mezi obrovským Undertakerem a Mickem Foleyem, který několikrát upadl do bezvědomí. Foley chtěl překonat kultovní souboj z klece mezi Undertakerem a Shawn Michaelsem, což se mu podařilo. Co se týče kaskadérských kousků jde o nejlepší a nejbrutálnější zápas 90. let. Možná k tomu stačily jen ty dva sebevražedné pády z pěti metrů do té doby nevídaných a zápas je široce považován za nejslavnější všech dob. Odpověď k uživateli nevermore: souhlasím, že Hogan, Rock, Nash apod. byli spíše showmani, ale Foley dle mých měřítek nejlepší wrestler 90. let nebyl, ale mám ho v první pětce, to zase jo.

Závěrečné vojenské cvičení u Poličky bylo po manévrech u Sedlčan v roce 1922, druhým velkým závěrečným cvičením organizovaným československou armádou. Námětem cvičení bylo odražení simulovaného nepřátelského útoku vojsk červených vedených generálem Votrubou z území Kladska do Čech. Bránící vojsko modrých bylo rozdělené na českou a moravskou armádu a působilo proti útočícímu vojsku ve vzájemné součinnosti. Vojsko modrých představovala Čtvrtá divize a První jezdecká brigáda. Vojsko červených bylo složeno, mimo jiné, z útvarů Sedmé divize a Šesté divize. Cvičení proběhlo ve dnech 4.–7. září 1923, ale již několik měsíců předtím se organizačně připravovalo. Intenzivní přípravy pak probíhaly od začátku srpna, počínaje odstraněním nedostatků v číslování budov v Poličce (z důvodu ubytování důstojníků a hostů) až po legislativní podporu. Kromě cvičících vojsk a významných velitelů čs armády se ho jako pozorovatelé zúčastnili rovněž známí politici a zástupci veřejného života. Hojně byli zastoupeni zahraniční vojenští pozorovatelé ze spřátelených států a velké množství novinářů. Celé cvičení bylo filmováno armádními filmaři a z natočeného materiálu byl následně ve Fotooptickém referátu výzkumného a zkušebního oddělení MNO vyroben film. Střižená hotová kopie filmu se po cvičení promítala, ale ve sbírce armádních filmů pozdějšího Památníku osvobození (PO) se neuvádí. Z natáčení se tu dochoval jen jediný materiál, tím byly čtyři svitky nahrubo střiženého hořlavého negativu obrazu. Ty jako součást filmových materiálů PO prodělávaly všechny následné peripetie Československa. Přečkaly v úkrytu nacistickou okupaci a po válce se vrátily do sbírek PO a následně VHÚ Praha. V padesátých letech se za nejasných okolností dostaly s dalšími starými armádními filmovými záznamy PO do Československého armádního filmu, kde byly přes čtyřicet let uloženy v jeho archivu. Na rozdíl od jiných podobných filmů, které se tu občas využívaly při výrobě střihových dokumentů a byly proto kopírovány na bezpečný filmový materiál, se tento negativ nijak nezabezpečil. Nepostihl ho však ani rozklad a zůstal zde uložen v dobrém stavu. V roce 1999 byl nemovitý a movitý majetek tehdy již Českého armádního filmu privatizován. To se sice netýkalo archivních materiálů, ale soukromé firmě to nebránilo v zadržení části jeho filmového archivu v privatizovaném objektu, včetně těchto čtyř svitků. Až po mimosoudním vyrovnání mohl být spolu s dalšími filmy odvezen na konci roku 2003 i tento jedinečný originální negativ do Agentury vojenských informací a služeb MO ČR, kde z něho byly následně vyrobeny bezpečné filmové kopie. Po zrušení AVIS MO ČR v roce 2008 převzal veškerý filmový materiál Vojenský historický ústav Praha.

Lisa Harrow jako žalobce s neprůstřelnými argumenty servíruje všem fakt těžkou čočku. Díl by byl silný i sám o sobě, ale její role to zvedá opravdu vysoko nad průměr. Její naléhavý projev mne zaujal už dříve v povedém pokračování Omen 3.