Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (570)

plakát

Folklorika (2007) (TV pořad) 

Viděny jen dva díly: Vůně dřeva (3*) a Tesařina (5*).

plakát

Kus dřeva ze stromu (2008) (TV seriál) 

Tento dokumentární seriál jsem poprvé zaznamenal krátce po jeho vzniku, poté, co jsem s nadšením zhlédl starší cykly Bedřicha Ludvíka, na které, i po více než deseti letech, moc rád vzpomínám. Tenkrát však nebyl seriál kvůli autorským právům snadno dostupný a navíc téma mě zas tak nelákalo. Musel jsem k němu dozrát. Shodou okolností se letos seriál reprízoval. Přesně v momentě, kdy jsem se o přírodní hmotu z celulózových vlákem a ligninové výplně začal víc zajímat. Tím jsem si Kus dřeva ze stromu užil mnohem víc, než by tomu bylo před zmíněnými deseti lety. Než jsem se na jeho poetiku naladil, trochu mi vadilo, že v každém díle nezazní víc faktických informací o dané dřevině a jejím obrábění. Nicméně po pár dílech jsem si na to zvykl a seriál jsem si oblíbil stejně jako předchozíí skvosty páně Ludvíka. Takže tleskám i popáté. Pozn.: Seriál je sympatický i tím, že nevznikl za peníze ČT (tedy z daní), ale za soukromé peníze sdružení majitelů pil a katrů.

plakát

Živý obraz lepšího světa (2006) (TV film) 

Od té doby, co jsem dokument v polovině roku 2013 poprvé zhlédnul, jsem se k němu ve vzpomínkách poměrně často vracel. Ani vlastně nevím proč. Asi mi jsou osudy samotářů žijících v blízkém sepjetí s přírodou nějakým způsobem blízké. Většinou jde o lidi, kteří našli svůj vnitřní klid, nesou moudrost, pokoru, či „jen“ zajímavý životní příběh. Pan Josef Mertlík nebyl v tomto ohledu výjimkou (zemřel v r. 2015). Dnes se mi podařilo dokument konečně znovu nalézt, a tak jsem si dal druhou projekci. Zájemcům o toto téma doporučuji neméně výbornou knihu Raději zešílet v divočině z r. 2018. „Konečně jsem zase ochutnal hořčici. Jen tak s rohlíkama a byla to pochoutka. Jak říkám, já si dělám Vánoce celej rok.

plakát

Summerhill (2008) (TV film) 

Hvězdičky jsou v tomto případě spíše odrazem poselství, které film nese, než ohodnocením filmařiny samotné. Film mi přišel spíš dětský s jednoduchou a předvídatelnou zápletkou a příliš doslovnými scénami, čemuž dala korunu závěrečná pirátská šermovačka. Ale nenudil jsem se, na to je celá filozofie Summerhillu moc zábavná a zároveň důležitá. Kéž by jednou bylo něco takového legální i u nás (psáno v době, kdy nejmenovaná ministryně vypouští do éteru zřejmě vážně míněné návrhy na prodloužení povinné školní docházky do 18 let).

plakát

Scream for Me Sarajevo (2017) 

Nejsilnější filmový zážitek za poslední roky. Pokud člověk válku přímo nezažil, těžko si asi dokáže pocity zúčastněných představit, ale myslím, že dokument přiblížil tísnivou a následně euforickou atmosféru velmi autenticky. Věřím tomu, že Bruce svým vystoupením vrátil těm několika stům lidem alespoň na pár hodin opravdovou radost ze života. Byť to ze začátku asi bral jako chlapecké dobrodružství, zaslouží si (nejen) za to respekt. Film byl v kinoprojekci doplněn rozhovorem s Brucem, který proběhl s odstupem pár let po dokončení dokumentu. Jak dokument, tak tento rozhovor přinesl několik vážných otázek k zamyšlení, což se často nepodaří ani dramatům nominovaným na Oscara. Fakt síla!

plakát

Dabing Street (2018) (TV seriál) 

V porovnání se slibným začátkem byla druhá půlka seriálu velké zklamání. Žánrově neusazené a dějově rozplizlé. Jako kbydy scénárista nevěděl, co chce napsat a zapisoval změť myšlenek, tak jak mu zrovna lezly z hlavy. Škoda, protože díly s Krobotem byly famózní.

plakát

Black Sabbath: The End of The End (2017) 

Atmosféru koncertu jsem si užil loni přímo na pražské zastávce rozlučkového turné. Dneska v kině jsem si vychutnal tenhle zážitek ještě jednou, ovšem z jiného úhlu pohledu. S výborným zvukem, obrazem a bonusovým materiálem plným nostalgického, ale ne patetického, vzpomínání. Sabbati birminghamským koncertem neumřeli; zůstává ještě dost generací, které budou jejich hudbu milovat, až do své smrti.

plakát

Po strništi bos (2017) 

Rozumím tomu, že v éře komixových blockbusterů přijde dnešnímu divákovi film jako málo akční, neřkuli unylý, nenormální. Mně naopak přijde neobvykle normální. Vypráví prostě zážitky malého chlapce z vynuceného pobytu v pro něj nezvyklém prostředí. Víc než Obecnou školu mi připomínal Pány kluky. Příběh volně plyne a zaznamenává zajímavé okamžiky z paměti (a fantazie) Zdeňka Svěráka, jehož knižní přelohu jsem četl asi před dvěma lety. Moc se mi líbila dobová výprava (včetně bez příkras zobrazeného života na venkově), kamera i představitel hlavní dětské role. Potěšila i tradiční camea cimrmanovských herců a další Svěrákovy odkazy (Akumulátor 1). Jak napovídá i zdejší hodnocení (74 % při prvním dni v kinech), film si nezíská masovou oblibu jako Obecná škola, ale své diváky si jistě najde. Třeba mě :-)

plakát

Masaryk (2016) 

Když jsem četl první avízo filmu či viděl první trailer, obával jsem se, že půjde z velké části o laciný bulvár. Tyto obavy se naštěstí nenaplnily; scény zobrazujících Masarykův prostopášný život tu mají své místo a není jich přehršel. Film na mě působil na české poměry až nezvykle vyzrále - hutná atmosféra historického dramatu ve mně vyvolávala podobné pocity jako třeba při sledování loňského Mostu špionů, nebo o něco starší minisérie V síti CIA. Dost tomu pomohla i úžasná dobová výprava, včetně maskování herců (chvílemi byl jak Roden, tak Kaiser k nepoznání). Na druhou stranu musím dodat, že mi k dokonalosti chybělo cosi blíže nespecifikovatelného - 4,5* v tomto případě zaokrouhluji nahoru. Pozn.: Snad to bylo umocněno geniem loci krásného historického sálu Lucerny, ale poprvé jsem zažil situaci, kdy se po skončení filmu ozval aplaus (předpremiéra).

plakát

Rada nad zlato (2015) (studentský film) 

Přestože jsem v OVB nikdy nepracoval, určité povědomí o dění v této firmě jsem měl. Dokument ho jen potvrdil. Jednou jsem dokonce byl čistě pro zajímavost na pohovoru v jiné poradenské společnosti, a přestože jsem nebyl na pohovor (záměrně) připraven a na otázky kluka možná mladšího než já jsem reagoval spíše nedbale, samozřejmě mi obratem přišel e-mail, že jsem přijat. Myslím, že opravdu přijmou kohokoliv, jen aby 18letí „manažeři“ získali provizi za další ovečky. Na dokumentu mi trochu vadily některé zbytečné a opakující se záběry (večírek) a taky házení do jednoho pytle. Nemyslím si, že by veškeré finanční poradenství spadalo do této žumpy, jak v dokumentu zaznělo. Nicméně je asi smutnou skutečností, že většina finančních poradců jsou jen bouchači investičního životního pojištění a podobných „výhodných“ produktů. Jako všude je prostě potřeba pečlivě vybírat, jaký produkt či službu si kupuji. Celkově si myslím, že je dobře, že dokument vznikl, třeba trochu napomůže kultivaci oboru, nebo alespoň varuje potenciální klienty či zaměstnance.

Reklama

Reklama