Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

O mně

Vím něco málo o Irsku, a tak tu budu psát hlavně o irských filmech.

Jinak mám rád lidi a věci, co mají styl.

 

 

wolfwalkers

 

 

Filmy o irské duši

 

The Quiet Man (1952): Kultovní film, který si nejde nezamilovat. Na první pohled zhmotnění všech romantických amerických stereotypů o Irsku, na druhý pohled poměrně chytrá a někdy překvapivě sebeuvědomělá komedie, která neztratila nic ze svojí zábavnosti.


The Field (1990): Jako Quiet Man, ale naopak. Depresivní a naturalistický film o irské posedlosti půdou a bezútěšném životě v neúrodných západních oblastech. "This is what we would be without the land, boy," říká McCabe a fouká do uschlé pampelišky, jejíž semínka odnáší vítr.


The Guard (2011): Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Brendan Gleeson je stárnoucí policajt z Galway, který chodí po močálech, chlastá Guiness a dělá si srandu z agenta FBI. Krásně to zachycuje atmosféru současného irského západu. "I don't know if you are motherfuckin' dumb, or motherfuckin' smart."


Calvary (2014): A zase dichotomie – jako The Guard, ale naopak. Stejný režisér, stejní herci a stejný styl, ale jestliže v The Guard irské pohodářství zvítězilo navzdory všemu, tady spěje k jinému závěru. "I'm going to kill you, Father. I’m going to kill you because you're innocent."


The Secret of Kells (2009): První dílo "irského Miyazakiho" Tomma Moora. Nádherný a "jiný" kreslený film o časech lesních klášterů, odcházejícího pohanství a vikinských nájezdů, plný magie a symboliky. Tohle je přesně ten styl, který mám rád.


Song of the Sea (2014): Druhý Tomm Moore. Mýty a realita se prolínají i v moderní době – strážce majáku v Donegalu se ožení s tulení vílou a jejich děti se perou se zemí, ve které už možná přestává být pro magii místo. Oslava moře a archetypů. Nádherná hudba.


Wolfwalkers (2020): Tomm Moore do třetice. Kilkenny 1650, Oliver Cromwell a irští vlkochodci, civilizace versus divočina. Zas musím použít slovo "magie", tá brón orm. Oslava svobody a přátelství dětí, kterým ještě nikdo neřekl, že jsou rozdílné.


Adam and Paul (2004): Ano, bohužel i tenhle film je vypovídající sondou do irské duše. Dublin je normální metropole a bezdomovectví, drogy a odosobněná beznaděj v něm funguje stejně jako všude jinde na světě. Odvrácená strana ekonomického boomu devadesátých let (ale nejen jej).


The Young Offenders (2016): Stejně jako Adam & Paul, i tohle je dnešní Irsko. Dva looseři z Corku se vydávají na západní pobřeží za  kokainovým pokladem. Člověk se na to musí trochu naladit, ale je to mile vtipné a trefně se to zabývá skutečnými současnými problémy.


The Commitments (1991): Film o vzestupu a pádu jedné soulové kapely. Skvěle zachycuje atmosféru Dublinu osmdesátých let. Příjemný humor a spousta dobré hudby. 


 

fatherted

 

 

Irské seriály

 

Father Ted (1995–1998): Klasický sitcom z devadesátých let o třech knězích, který si dělá srandu z církve, katolické morálky a venkovské mentality. Přiznávám, já humor založený na trapných situacích alá Mr. Bean rád nemám. Ale je fakt, že tohle se vidět musí. "A cup of tea, father?"


Derry Girls (2018–): Za fasádou crazy teenage sitcomu se skrývá promyšlená a hluboká výpověď o zkušenostech obyčejných lidí během severoirského konfliktu a let následujících po něm. Čím víc zná člověk kontext, tím víc si to užije. Hodně jsem se u toho nasmál.


Normal People (2020): Doplním, až dokoukám. Četl jsem to a takhle citlivý převod knihy do filmu jsem snad ještě nikdy neviděl.


 

 

mcollins

 

Filmy o irské historii

 

Michael Collins (1996): Důležitý film, který i přes hollywoodskou šablonovitost a nepřesnosti konečně převyprávěl události irské revoluční dekády širokému publiku. V Irsku vzbudil větší diskusi, než by Čech řekl. Liam Neeson a Alan Rickman svoje role ztvárňují úplně božsky.


The Wind That Shakes the Barley (2006): Odpověď na Michaella Collinse. Alternativní pohled na irskou válku za nezávislost, více o obyčejných lidech, více doleva, v mnoha ohledech realističtější. Patosu tam ale není méně, jen se projevuje jinak. Skvělá parodie: An Irish Film.


Rebellion (2016): Minisérie sledující události Velikonočního povstání pod heslem "Ordinary people, extraordinary times". V rámci postmoderního přístupu sledujeme lidi ze všech možných sociálních i politických skupin, zatímco vůdci povstání se tu spíš jen mihnou. Vypovídá to o době svého vzniku minimálně stejně jako o sledovaném tématu. Občas přeci jen trochu nuda.


The Siege of Jadotville (2016): Mírové mise OSN znamenaly pro Iry příležitost, jak se taky trochu zapojit do mezinárodního dění. Jednotka, která v roce 1961 čelila mnohonásobné přesile v africkém Kongu, se však respektu dočkala až mnoho let poté. Důležitý a dobrý film.


Black '47 (2018): Strašně moc se o tom mluvilo v souvislosti se zachycením Velkého hladomoru z let 1845–49. Je pravda, že to má skvělou výpravu, ale nakonec je to spíš jednodušší revenge vyvražďovačka ve stylu Taken. Za ty Iry v otrhaných hadrech mi byla pořádná zima, teda.


Ryan's Daughter (1970): Mladá holka se provdá za místního učitele, protože je jediný aspoň trochu světácký chlap ve vesnici. Pak sem ale přijede mladý britský důstojník, ona se do něj zamiluje a spustí se stráášně dlouhá nesympatická romance, která ale funguje jako dobrá sonda do života a pravidel na irské vesnici.


The Ballroom of Romance (1986): Příšerně nesympatický film, který skvěle ukazuje příšerně nesympatický stav společenského života na irském venkově v době, kdy se řídil katolickou morálkou a rolnickým fundamentalismem. "What does she have that I don't?" "A farm of land, maybe..."


Poitín (1978): Další příšerně nesympatický film o příšerně nesympatických poměrech na irském venkově, tentokrát o nelegální výrobě pálenky poitín, o kriminalitě a depresi, a nakonec snad i o šílenství. Kope to do řitě všechny romanťárny a idealistické představy o irském západě.


 

71-film

 

Filmy o Severním Irsku

 

Hunger (2008): Nejlepší film o hladovkách IRA v roce 1981, soustředí se přímo na dění ve věznici a na Bobbyho Sandse. Emotivní, naturalistický, umělecký. V tomhle filmu se hodně mlčí a když už se mluví, je to desetiminutový dialog beze střihu. Moc doporučuju.


Some Mother's Son (1996): Také film o hladovkách IRA, ale poněkud mainstreamovější. Soustředí se spíše na dilema rodin hladovkářů a na kampaň za jejich záchranu. 


The Crying Game (1992): Tenhle film je o Severním Irsku do chvíle, než přijde ta scéna, kterou se film proslavil. Pak o tom popřemýšlíte a uvědomíte si, že hlavním tématem jsou spíš otázky maskulinity a femininity. Ty jsou ale součástí severoirského problému také.


Bloody Sunday (2002): Zatraceně napínavý film v dokudrama stylu, který popisuje události Krvavé neděle z roku 1972. Vyrovnané a komplexní, s mnoha detaily a dobrými hereckými výkony. Zafungoval jako výborná terapie na tohle významné kolektivní trauma.


'71 (2014): Příběh britského vojáka z nejnásilnějších let konfliktu, který je oddělen od své jednotky. Film nahlíží na složité vztahy mezi různými skupinami a názory. Nechápu, jak to může pobrat někdo, kdo nemá tucha o reáliích konfliktu, ale zas je to fakt trefné.


In the Name of the Father (1993): doplním


The Boxer (1997): doplním


Fifty Dead Men Walking (2008): doplním


Shadow Dancer (2012): IRA hledá informátory ve svých řadách, MI5 jim je tam hrne vidlemi a rodina stojí nadevším. Clive Owen pomalu chodí po pobřeží a hledí na moře, na to se já osobně můžu dívat hodiny, ale přeci jen je to trochu roztahané.


A Prayer for the Dying (1987): Poetický, melancholický a poněkud jednodušší film o sniperovi IRA, který hledá cestu pryč ze všeho toho severoirského morálního marastu. Nádherný Mickey Rourke zírá do prázdna, hraje na varhany a míří na lidi upilovanou brokovnicí, ze které nikdy nevystřelí.


Odd Man Out (1947): Britský noirový film ze čtyřicátých let o IRA čtyřicátých let. Ta je jmenovaná vždy pouze jako "The Organisation" a její vůdce, Johnny McQueen, je při přepadu banky těžce zraněn. Jako správný romantický noir hrdina bloudí nočními ulicemi, na jeho hlavu dopadá sníh a on se setkává s panoptikem rozmanitých charakterů, z nichž každý v něm spatřuje něco jiného. Je to dlouhé a atmosférické.


Good Vibrations (2012): Film pro všechny, kteří se chtějí zamyslet nad svými sympatiemi pro různé strany severoirského konfliktu. Po shlédnutí totiž zjistí, že bláznivý pacifista a prodavač hudebních desek Terri Hooley, vůdčí osobnost belfastského punku, je stejně lidsky nejlepší.


Belfast (2021): Sugestivní, ale srozumitelný "arťák" odehrávající se v době vypuknutí severoirského konfliktu. Přesto je neuvěřitelně milý – hlavním hrdinou je malý chlapec Buddy, který si užívá svoje dětství nehledě na okolnosti, a jeho dobrodružství vypovídají víc o tehdejším každodenním životě spíše než o konfliktu jako takovém. Zajímavé je, že film se točí kolem protestantské rodiny – ta se ale potýká s úplně stejnými lidskými problémy jako všechny ty katolické rodiny ve filmech výše.


 

 

crenacille

 

Divnofilmy o Irsku

 

In Schwimmen-Zwei-Vögel (1997): Podle románu Flanna O'Briena At Swim-Two-Birds, což už je sám o sobě dost velký bizár. Tohle rakouské zpracování tomu dodává další WTF dimenzi. Pro znalce předlohy po čtvrtém pivu dobrý :)


Jack Taylor: The Guards (2010): Film kategorie tak C-, nicméně drsňáka, kterého pro chlast vyhodili od policie, tam hraje Iain Glen a odehrává se to v mé milované Galway, takže je to jako dívat se na film, který vám natočili před barákem. (chraplák) "Once a Guard, always a Guard."


Cré na Cille (2007): Podle nezfilmovatelného románu Máirtína Ó Caidhana Hřbitovní hlína, ve kterém se nebožtíci hádají na venkovském hřbitově stejně, jako to dělali za života. V podstatě je to divadelní hra oslavující místní dialekt irštiny s prostřihy do krásně slunečného světa živých.


Catholics (1973): Podle románu Briana Moora. Světový katolicismus se stal až absurdně ekumenickým, jen v jednom irském klášteře se pořád jede postaru a v latině. Je to sice o střetu tradice s modernitou, ale podle mě se jedná hlavně o úvahu nad hierarchickou poslušností jakožto základním kamenem irské katolické církve.


Man of Aran (1934): Fiktivní dokument o životě na Aranských ostrovech, ve kterém si Robert O'Flaherty idealizuje "ctnostné divochy" žijící jednoduchým životem na kusu skály na kraji Atlantiku. Proces natáčení a "druhý život" tohohle filmu stojí za pozornost nejen z antropologického hlediska.


Irish Destiny (1926): Hrozně vtipný (ve své době samozřejmě smrtelně vážný) němý film o hrdinných irských rebelech kráčejících vstříc světlým zítřkům a zachraňujících lepé děvy před zdegenerovanými destilátory poitínu.


Mein Leben für Irland (1941): Propagandistický film Třetí říše, který zachycuje povstání mladých a odvážných irských studentů proti zhýčkalým britským starcům, kteří je utlačují na univerzitě. Dneska docela dobrý bizár. Dublin je v úvodní scéně ztvárněn jako shluk chatrčí v bažinách. 


 

 

ondine42

 

Všechny další možné filmy, které souvisejí s Irskem

 

Ondine (2009): Nádherný film o víře v rozmazené hranice mýtů a reality. Závěr mě zamrzel, ale jo, no, jinak to být nemohlo, se stim smiř.

P.S. I Love You (2007): Po tomhle filmu bych se do Gerarda Butlera a do Irska zamiloval taky. Zdroj jediné správné verze písničky Galway Girl.

Darby O'Gill and the Little People (1959): Úsměvná disneyovská pohádka postavená na americké idealizaci irského západu. Walt Disney prý pro film studoval tři měsíce v dublinské knihovně. Ústřední romance zahrnující mladičkého Seána Conneryho je sice dost awkard, ale samotné soupeření Darbyho a krále Briana obsahuje spoustu super vtípků. "They better watch what they're saying. I speak Gaelic, too!"

The Boys from the County Clare (2003): Hloupoučká devadesátková komedie o irské hudbě, ve které však hudba skoro (vůbec roli) nehraje – slouží jen jako záminka pro soupeření mezi dvěma bratry a jejich hudebními gangy.

The Boondock Saints (1999): Dva irští imigranti v Bostonu střílí padouchy a hrají jim do toho náboženské chorály. Parádní stylovka.
The Boondock Saints II: All Saints Day (2009): To samé, akorát že jim pomáhá Billy Connolly.

In Bruges (2008): Není to o Irsku, ale je to o Irech. Malebná pohádka o nájemných vrazích, kde jsou všechny postavy sympatické.

The Devil's Own (2006): Harrison Ford a americká představa o tom, jak vypadá chudák člen IRA na útěku. Scéna s bombou v tašce, kterou Brad Pitt nonšalantně hodí před sebe, je he-he-he (když si člověk vezme, jaká byla úmrtnost na předčasné výbuchy).

Patriot Games (1992): Harrison Ford a americká představa o irském terorismu v USA. Náhodou mě to ale bavilo.

Kill the Irishman (2011): Podle skutečných střetů irské a italské mafie v Clevelandu, drsňácký film. "Potřebujete víc, než jen pár prskavek, abyste zabili Dannyho Greena!"

Curious Journey: The Fight for Irish Freedom (1978): Prý jsem to viděl v roce 2015, ale už si o tom lautr nic nepamatuju.

The Quare Fellow (1962): Podle divadelní hry Brendana Behana. Sympatický a dostatečně krátký film o životě ve vězení a popravě jednoho z vězňů, který se na scéně nikdy neobjeví. V některých důležitých momentech ale nectí předlohu a na konci hrozně chybí ona slavná píseň! "And the auld triangle went jingle-jangle..."

 

Dokumenty o irské kultuře, společnosti a historii

 

A Terrible Beauty... (2013): Krátký hraný dokument o dílčí epizodě Velikonočního povstání z roku 1916. Rebelové tu mluví irsky, což je takové úsměvné. Každopádně pěkná výprava.


The Crock of Gold: A Few Rounds with Shane MacGowan (2020): Tohle je strašně dobrý! Chytře natočené, zrežírované, sestříhané dílo, geniální pocta geniálnímu hudebníkovi. Shane MacGowan vypadá jako troska, ale furt mu to děsně pálí, a pálí to i tomuhle životopisnému dokumentu kombinujícímu dobové záběry a stylové animace.


The Great Book of Ireland (2020): Dokument o novodobé "knize z Kellsu", projektu z přelomu 80. a 90. let s cílem vytvořit moderní manuskrupt s básněmi a malbami předních irských umělců té doby. Samuel Beckett do toho naškrábal čtyři řádky dva týdny před svou smrtí. Hezké, dlouhé, poetické, roztahané...


Ar Mo Bhealach Féin (2016): Trojdílný irskojazyčný "dokument" o čundru spisovatele Seosamha Mac Grianna po Walesu, jak ho popsal v knize Mo Bealach Féin. Výsledkem je poněkud úsměvná reklama pro waleský turistický ruch, navíc autoři projedou celou tu cestu autem a tváří se při tom hrozně vážně, což je ve srovnání s ulítlou předlohou docela hloupé. Obsahuje spoustu záběrů na zrcátko.


Brendan Behan's Dublin (1966): Krásné dobové záběry šedesátkového Dublinu doprovázené absolutně nesrozumitelným komentářem Brendana Behana. Bohužel to kromě závanu autentičnosti a pár vtípků o Behanovi nemá příliš přidané hodnoty.

Ovládací panel
4 body

Reklama

Reklama