Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (897)

plakát

20 000 mil pod mořem (1954) 

Byla jsem v pokušení dát 3*, ale stejně ode mě dostala i Voyage on the Bottom of the Sea, a tohle je přece jen lepší. Oba filmy vznikly přibližně ve stejnou dobu, ale tady je vidět, že Disney prostě schrastil větší rozpočet a narval ho do triků. Tím pádem mají kouzlo a nepůsobí směšně, i když tý chobotnici taky nebudete věřit, že je živá. Design Nautila se dost povedl a stejně tak se podařilo otisknout do filmu toho Verneovskýho ducha a chuť podniknout taky nějakou výpravu. Nebo si to aspoň představovat. Na druhou stranu příběh podle mě k nejsilnějším nepatří. Knížku jsem nečetla, ale vážně tam šlo jen o to, že Nemo potopí pár lodí, pak Douglase honí indoši po pláži, on jim uteče, zahraje s lachtanem na kytaru+samotnej konec, toť vše? Kirk tam lítá jako přerostlý hyperaktivní dítě, ale jeho entuziasmus mi byl sympatickej. Mason jako Nero přesvědčivěj, Lukasův zapšklej profesůrek taky dobrej a Lorre jako jeho poskok svým vlastním způsobem k sežrání. Zábavnej film "na moři", ale Moby Dick je větší nářez.

plakát

Piraňa II: Létající zabijáci (1982) odpad!

Již zde je snadno poznat Cameronův nesporný talent. Jeho přirozený cit pro scénu a pečlivý výběr herců, co perfektně zapadají do svých rolí. Není nouze o skvělé akční sekvence a vše prostupuje napínavá, děsivá atmosféra, jejímž nositelem jsou zmutované létající piraně. Na svou dobu překvapivě dobře vypadající triky, díky kterým piraně skutečně působí jako živé. Takhle nějak by mohl vypadat komentář k Létajícím zabijákům, kdyby to byl dobrej film. Piraňa 2 je ale pravým opakem, a to doopravdy monstrózních rozměrů. Dá se říct, že je to hrozný i na takovou hnojůvku. Viděla jsem stokrát lepší braky, kterejm jsem dala taky odpad. To abych jim teď dala po hvězdě. Jsou tu dva typy děje. 1 - chvíle, kdy piraně někoho požírají a 2 - chvíle, kdy nepožírají nikoho. Tyhle chvíle stojí za naprostý hovno. Chvíle, kdy piraně útočí, stojí za hovno taky, ale jsou aspoň vtipný. Piraně většinou létají v kruzích nad obětí jako Krakonošova sojka, a když někoho žerou pod vodou, vydávají zvuky podezřele připomínající kopulující křečky. Krev nebo drastický scény se omezí na za a) ječícího člověka co si drží maketu piraně u krku a sune se k zemi a b) člověka ležícího na zemi a postříkanýho kečupem. Podle mě si k tomu Cameron ani nečuchl. Nebo spíš si k tomu čuchl, udělalo se mu špatně, upadl do kómatu a vzbudil se až když už bylo v titulkách nezvratně jeho jméno. Druhá možnost je, že po týhle močůvce se tak začal kát a zpytovat svědomí, že se lidstvu omluvil Terminátorem.

plakát

Johanka z Arku (1999) 

Bože, ten dabing to tak strašně zprasil! Nikdy v životě jsem neměla větší chuť někoho zabít, než když jsem byla znovu a znovu nucena poslouchat Vilhelmový přeskakující chrapťák, znějící v každý scéně jak Frodo, když Gandalf zahučel do propasti. Jinak jsem byla celkem ready i na přehrávající hysterickou Millu, ale pod tenhle názor se asi nepodepíšu. Bessonovým záměrem (doufám) bylo ukázat Johanku jako osobu vyšinutou a fanatickou, mírně řečeno psychopata. A Milla to vystihla. Na oskarovou nominaci to není, přece jen to tu a tam přeháněla s obličejovými škuby, ale jinak nemám problém. Podpůrná herecká sestava víc než skvělá - Malkovich, Dunaway, Karyo, Cassel a hlavně Hoffman, co se sice objeví až ke konci, zato v jedný z nejlepších scén. Vizuál je super. Možná je blbost stěžovat si na přílišný modlení a kecy o bohu, ježíši apod ve filmu, co je o Johance z Arku, ale přece jen... člověk se tomu neubrání. Jak OK je to z historickýho hlediska moc netuším, přiznávám, že tuhle kapitolu dějepisu pod palcem nemám. Z Bessonovy tvorby určitě nadprůměr, i když Nikity či Leona nedosahuje, stydět se nemusí. Jestli se chcete podívat, radím ale dobře: NE s dabingem. NE!!! I já měla co dělat, abych za něj neprávem jednu * neubrala.

plakát

Sněhurka a lovec (2012) 

Nevim teda. Že by to bylo horší, než Soví strážci? Eragon? Poslední vládce větru? Mumie III? Červená Karkulka? Twilight? Narnie? Souboj Titánů? (Na víc jsem si nevzpomněla, ale všechno mi přišlo horší). I když Sněhurka má nejspíš výhodu v tom, že je podle pohádky, kterou všichni znají a je atraktivní vidět jí v tomhle temným, efektním hávu. Zlá královna s tváří božské Charlize, Sněhurka jako ikona mládeže Kristen Stewart a sexy Chris Hemsworth. Příběh drží jakž takž po hromadě, i když v podstatě je to asi tohle: Sněhurka s lovcem jdou, až dojdou k dobrým lidem, co s nima jedou na zlou královnu. Skýtá to ale prostor pro dost podařenejch scén - ačkoliv polovina z nich smrdí vykradačstvím (minimálně Sněhurčina jízda na bělouši) - a část z vílího lesa je naprosto dokonalá a perfektně esteticky propracovaná (a víc než inspirovaná jistou mou milovanou anime). Jen si říkám, že sedm trpaslíků tu zrovna nejlíp nedopadlo. Herci se s tím poprali podle svých dispozic. Charlize byla možná místy až moc hysterická, ale jinak zlá královna nemohla bejt vybraná líp, Stewart dokazuje, že umí hrát, když se ocitne mimo smrtící Twilight zónu, Hemsworth má chlapáckýho charizma taky dost. Jenom ten William mi přišel pro děj naprosto zbytečnej. Dospělácká fantasy je těžkej žánr a solidních filmů je v něm pomálu, tenhle taky není perfektní, ale ze všech ostatních mě nakrnul nejmíň.

plakát

Voyage to the Bottom of the Sea (1961) 

Jde zhruba o tohle: Chcete ztrhat a zkritizovat 50 let starej film, kde triky jsou na úrovni...filmu starýho 50 let a příběh zrovna tak? Vždyť to je jako vzít slepci hůlku. Dobře, tak ponorka vypadá jak banán, no... Dobře, potápějící se kry (bože, kdo kdy viděl potápějící se kry???) jako drobky polystyrenu, no... Hořící obloha jak... ani nevim jak, rozhodně ale ne jako hořící obloha. Chobotnice připomíná přívěšek na klíče a záběry zevnitř ponorky, když s ní chobotnice třepe, zřejmě vznikly nakláněním kamery ze strany na stranu a zoufalým pobíháním herců sem a tam. Fajn, takže plán je někam doplout a vypálit bombu do nebe, čímž se oheň odrazí zpět do vesmíru. Účast Petera Lorre spočívá v tom, že postává v pozadí a většinou mlčky se přesunuje z lokace A do lokace B. A v ponorce se to čudí jeden přes druhýho, to muselo bejt fajn v tom vzduchu začuzeným z cigaret a doutníků existovat. Připomínalo mi to Červenýho trpaslíka, triky i příběh na stejný úrovni, jen tohle nebylo myšlený jako parodie. Na rovinu, je to naivní, srandovní film, kterej nemám to srdce víc zkritizovat.

plakát

Princ z Persie: Písky času (2010) 

Od dob Mumie mě žádnej "písečnej" film tak nepobavil. Důvody, proč je překvapení na místě: a) je to podle PC hry!!!, b) musí to obsahovat povinnej "based on a game" příběh. Ten většinou zahrnuje různý magický serepetičky, jako "meč smrti", "prsten času" nebo "sedm svatých mečů," v ideálním případě se musí splňovat různý úkoly, aby se jich hrdina zmocnil. Prostě důvod, proč filmy podle PC her nefungujou. Všechno tohle když se vezme v úvahu, tak příběh Prince, je minimálně normální, možná dokonce i celkem zajímavej a ne idiotskej (dobře, jen místy - hlavně ten tráááápnej konec). Je dost poznat, že to netočil naprostej fušér, jakým se s oblibou tyhle skvosty svěřujou, ale celkem schopnej Newell. Herci tomu taky pomohli. Gyllenhaal to má na háku a Artetron je vážně sexy. Kingsley mi poslední dobou trochu leze na nervy účastí ve hnoji jako jsou uwebolloviny nebo Lovci dinosaurů, ale tahle role mu sedla dobře. Nenáročný a zábavný. Musím se mrknout ještě jednou.

plakát

Ghost Rider 2 (2011) 

40% si to zaslouží. Jsou tam asi dva nebo tři dobrý vtipy, Idris Elba jako jedinej skutečně hrál a pak - potetovanej WTF Lambert, ha ha. Zato co tam předvádí Cage, to by se jeden poprděl. Měl by se vážně trochu krotit. Vrcholem všeho je pak jízda na motorce, kdy dělá takový ksichty, jako by do něj šel proud. Tyhle psycho záchvaty se střídaj s momentama, kdy se snaží vypadat zlomeně, zkušeně a chová se mentorsky. Bože. Bez debat je v nejlepší formě, když má místo hlavy lebku a nemluví. Nad příběhem netřeba se pozastavovat, je to na hlavu posazenej chaos, obohacenej totálníma zásekama jako např. jakejsi černobílej ujetej videoklip s Cagem, jak mu z huby lítaj řetězy nebo co. A do toho hraje tvrdá muzika, yeaaah! Pak je tam nějakej pan Satan, ten ještě celkem šel, jeho poskok s kompostujícím účinkem na tom byl podstatně hůř a účes měl jak Angelina Jolie v 60 sekundách. Mimochodem, proč se mu nerozložil i volant, když řídil? Největší problém stejně je, že postavy jsou tu tak dementní, že nikoho nezajímá, co se jim stane. A jak to dopadne je všem fuk už od prvních deseti minut, protože za a) Cageovy ksichty zaručeně rozptýlí pracný soustředění a za b) byla by to sakra bomba, kdyby klouček na konci zkápnul a z Cage se stal čert, co píchá vidlema hříšníky do zadku. Kdyby to takhle vážně dopadlo, zasloužilo by to * navíc.

plakát

Mezi vlky (2011) 

Svoje chvíle to mělo. Vití vlků v lese má grády, přelez přes propast je těžkou zkouškou všech akrofobiků, pár krvákových scének potěší, atmosféra "ledu, sněhu a pustiny" je působivá, sem tam se povede pěknej pohled na zasněžený panorama. A Neeson se svým herectvím a hlasovým spektrem sakra výraznější, než všichni ostatní. Zdejší banda jsou nudný tataři, co se předhání ve výbuších vzteku, vyprávěním dojemných životních příběhů, sebeobětováním a haluškách. A vlci... Lepší by asi bylo, kdyby jen řvali v lese. Když totiž přijdou do záběru, vypadaj jako lepší odvar tvajlajtovskejch mluvících vlkodlaků, až člověk jen čeká, kdy alfa samec při příchodu k ohni řekne: "Nazdar, jak to jde?" A vyloženě na facku je stupidní linie s flashbacky na Neesonovu ženu, to radši čučet, jak se černoch budí ze sna a brečí nad mrtvou sestrou. Není to ten film, co jsem původně CHTĚLA vidět (něco jako The Edge s vlkama a bez Hopkinse), ale jednou se na to koukat taky dá.

plakát

Stranger on the Third Floor (1940) 

Má to hodinu a 4 minuty, zápletka prosťoučká a jedinej důvod, proč jsem se dívala - Peter Lorre - je tu přibližně 1-2 minuty, z čehož 1,5 minuty nemluví. Proč, bože, proč? Nicméně vzhledem ke stáří filmu tomu nemůžu upřít pár kladů. Hlavně přesvědčivá tajemná atmosféra a skvělá kamera, oba hlavní herci se taky snaží. MENŠÍ SPOILER: Potěšil mě příklon ke schizofrenii v druhé půlce a velmi příjemně by mě překvapilo, kdyby to byl oficiální závěr (vzhledem k době, kdy tohle ještě nebylo klišé číslo 318, ovšem to by bylo asi příliš odvážné.) KONEC SPOILERU. Minimálně 1* jde Peterovi, co on dokáže jedním usouženým pohledem, o tom se jiným ani nesní. Udělá to dojem, i když se v záběru zahřeje tak 5 sekund.

plakát

Dexter (2006) (seriál) 

Není to stoprocentní. Vygradovanou první řadu u mě nepřekonalo nic, na druhou stranu nebyla čtvrtá série od toho daleko - a co se týče finále jí trumfla. Ale ten nápad je jednoduše geniální. Dexter je, jak to napsal El-Barto, tak skvěle propracovanej charakter, že by bylo na co koukat, i kdyby tam pobíhal sám. Michael C. Hall právem sesbíral ceny za svůj výkon. Další postavy jsou na tom tak porůzně. Ritu a Deb mám ráda, Jennifer Carpenter jí hraje skvěle. Batistu mám ráda jen když nerandí s LaGuertou, která je pro mě nejnesympatičtější osobou celýho seriálu. Masuka by potřeboval trochu víc prostoru, takhle je zatím jen komickou figurkou (ale dobrou). Hodně se povedla hudba. Ne snad, že by celej Dexter se svýma 6ti sezónama byl dokonalej, ale i když to chvílema skřípe, pořád si tu plnou palbu zaslouží. 1. série - 100%, 2. série - 85%, 3. série - 80%, 4. série - 95%, 5. série - 80%