Karlos80

Rosatiho druhé poliziesco ze čtyř a třetí které jsem od něj viděl. Pokud bych měl srovnávat, tak tohle bylo zatím jednoznačně nejlepší a nejakčnější. Nebudu se tu rozepisovat o spiknutí, to si můžete přečíst v záhlaví, nicméně něco podobného jste jistě už viděli, pokud jste samozřejmě fandou těchto filmů. Ale trochu mi to celé připomínalo Martinovo "Milano trema - la polizia vuole giustizia", které bylo samozřejmě lepší a je i známnější. Film se ale podle mého názoru celkem povedl (ostatně v záplavě desítek filmů z těchto let, byly natočeny daleko horší kousky, to je dobré mít stále na paměti), je to dobře vyrobený film, který má ten dar, že si dovede udržet divákovu pozornost, téměř až do konce, příběh a spiknutí tu docela šlape (i když je místy trochu zmatený, ale jinak určitě zajímavý), akce je tu slušná (je tu velmi dobrá automobilová honička), film má i ty potřebné grády, překvapilo mě i použité násilí (perfektní je Mannovo vystřílení gangsterů) a použitá krev. Jen škoda herců Salerna (který tu měl docela netypickou vizáž) a Masona, přeci jen tu oba mohli dostat více prostoru, jako jedni z předních hvězd poliziesco filmů. Mann podal celkem slušný výkon. Vůbec režisér Rosati se asi nejvíce mohl spolehnout na vynikající herecké obsazení. Suma-sumárum. Lepší žánrový průměr, sice nepříliš originální, nenápadný a místy plochý, ale s překvapivým koncem, pěkným soundtrackem, který mi připomínal Ciprianiho, a s velmi dobrou, bohužel však tragickou rolí pro herečku Murgiu. Nejde o žádnou zločineckou klasiku v žánru, náhodným zvědavcům, kteří se k filmu nějakou cestou už dostanou, spíše nedoporučuji (to bych doporučil pro začátek jiné kousky, třeba právě ten Martinův film), nicméně fandy kteří mají rádi tento žánr a mají v něm už něco nakoukáno, film určitě nezklame. Lepší 3/5*.

Velké překvapení tahle 70s španělská záležitost. Co do žánru tak se dá říct že film je dobrým melodramatem, okořeněným o prvky psychologického thrilleru a hororu. Tohle není úplně čisté giallo, i když některé žánrové trademarky by se tu jistě našly. Film se odehrává v nádherné přírodní scenérii (připomínalo mi to Švédsko, ale bylo to někde ve Španělsku). Celý film si vystačí jen se třemi hlavními aktéry, kde časem vzniká určité pouto a my jsme svědky klasického milostného trojúhelníku. Současně tu však v městečku řádí tajemný zabiják v pláštěnce a se srpem v ruce! Hvězdná Jean Seberg (nevlastní matka Ruth), na sklonku své herecké kariéry, která původně hrát ve filmu nechtěla a byla dost rozpačitá s tím přijmout roli (bylo to prý kvůli jeho odpornému obsahu), jemná a zajímavá mladá herečka Marisol (Chris, moc hezká a příjemná sexy dívka, která si nese bolestivé trauma z mládí, kdy byla ve sprše znásilněna) a Stokes (Barney) jako mladý tulák, který jedné deštivé noci zabloudí a poté se na čas stává hostem u oněch dvou žen. Co mě na tomto filmu překvapilo? Tak to zcela určitě byly na svou dobu docela překvapivé, grafické vražedné sekvence (ve filmu celkem tři, kdy pak zvláště ta rychlá vyvraždovací v rodinném domu a lá slasher, mne velmi mile překvapila, o té krásně zpomalené finální ani nemluvím). Velmi dobrý film, zajímavý příběh (ale nic originálního), krásná kamera, luxusní příroda a temná a tajemná atmosféra která vás určitě chytne, a v neposlední řadě i svěží hudební skóre. Neprávem zapomenuté španělské mistrovské dílo, které doporučuji všem, nejen příznivcům eurohororu.

Mazec, 122. minut totální špinavosti, ultra-sleazy série různých epizod ze života mladých milánských sotva zletilých prostitutek, surových pasáků a různých gangů. Tot docela vážný problém tehdy i dnes! Film je natočen jako jakýsi falešný dokument, vše co tu vidíme a čeho jsme svědky je velmi realistické a sugestivní, efektivní obraz ze sociální oblasti z Milánského prostředí ze 70 let, kde o bídu není vážně nouze. Hodně pesimistická a depresivní záležitost, která dráždí diváka od začátku až do konce, zároveň i dost skličující místy, všechny jednotlivé charaktery jsou uvěřitelné a mají i určitou citovou hloubku, nechybí pochopitelně i nějaká ta exploitace (především v závěru), nahota, sex a krátké leč překvapivé XXX scény s nimiž ale Lizzani neměl nic spolčeného! Hudbu k filmu, nutno podotknout, složil mistr Morriccone, kdo by to jen řekl, ale už jsem se pozastavoval nad tím, že pod tímto filmem je podepsán reřisér Lizzani u nás známý filmem "San Babilo - 20 hodin", který vyšel v LK v roce 2006 a hlavně filmem "Banditi a Milano". To je úplně jiná kategorie. Film spadá do eurocrimi (tzv poliziesco), v pořadí šestý režisérův žánrový film ze sedmi, tím posledním byl právě "San Babila ore 20 un delitto inutile". Mínusy: Hodně dialogu, celková stopáž, méně dramatu a de facto žádná akce. Jinak ale spokojenost.

V žánru poliziesco spíše slabší průměr, spiknutí se točí kolem obchodu s nelegálními obchodování s uměleckými díly, fandu zcela jistě zaujme dobré mezinárodní obsazení, jemuž dominuje perfektní slizký Steiner v roli chladnokrevného a tichého zabijáka (kompletně holohlavý), pohledná Carati (která tu ale celkově moc místa nedostane) a standardně dobrý vlasatý Lovelock v roli mladého právníka bez práce a prosředků. Zde platí ono typické rčení, že film nějak zvlášť nezaujme, ale ani nezklame. Levná a nenáročná zábava, nechybí nějaká ta akce (hlavně pěstní souboje a různé honičky) to tu docela funguje i když jinak žádnej velkej zázrak to vážně nebyl

Bianchiho debutové eurocrimi, on sám byl žánrový herec, kdy ve všech 4. filmech co natočil v letech 77-79 pak i sám hrál. Film je založený na skutečném popisu notoricky známého italského gangstera z Milána, velké postavy Milánského podsvětí behěm 70. let (http://en.wikipedia.org/wiki/Renato_Vallanzasca). Bohužel jméno slavného gangstera se používá pouze k přilákání diváků a s filmem nemá nic společného. Film se ale i tak pyšní docela dobrou akcí (přestřelky+pěstní souboje), velkým psychosexuálním násilím, všeobecně odpornými charaktery, ale s dobrou psychologickou hloubkou, vyhrocenými typicky taliánskými uřvanými dialogy a nakonec i lahodným disco zvukovým doprovodem (známá skladba "Desperation And Money", se často objevuje na různých poliziesco výběrech). Hrozivě vypadající mohutná přestřelka ve finále byla docela povedená, škoda ale že její potenciál nebyl naplno využit a to z obou stran a přeci jen trochu rovně. Já osobně si myslím že tento vstup do vod zločineckého filmu herce-režiséra Bianchiho se celkem povedl, ale i tak doporučuji spíše fandům, žádnou stylovku rozhodně nečekejte. Ty tři hvězdy jsou za trio Enzo Pulcrano (Robert hl. role), Franco Garofalo (Pino) a Stefania D'Amario (Antonella).

Velmi slabý film (giallo-nunsploitation?), na akci, napětí, překvapení, i když příběh postavený na nábožensko-filosofické myšlence s nějakým tím tajemstvím nebyl úplně nejhorší ale nedokázal mě dostatečně vtáhnout. Film je místy velmi nudný (je tu mnoho hluchých a nevýrazných míst a tzv. slepých uliček), zároveň působí hodně roztříštěným a nesystematickým dojmem, těch 105. minut v tomto případě bylo pro mne vážně kolikrát neúnosných. Jako malé plus vidím jen některé ty vraždy tady, překvapivě krvavé a ono tajemné podkroví s dírou v podlaze na sledování bylo rovněž docela fascinující, nechybí ani nějaká ta nahota a kus jisté sexuální perverse (bičující se sestry atd). Asi právem zapomenutý, bez velkých hvězd, špatného výběru jednotlivých postav, špetky vzrušení, hudby, atd.

První z Lenziho zdařilé psychologické trilogie a první spolupráce týmu Lenzi/Baker. Film vyšel v americe pod názvem "Paranoia", stejně tak jako poslední díl trilogie z roku (69), viz oficiální italský název. Tohle je podle mého gusta povedený film, svou formou a provedením místy i zábavný, na svou dobu samozřejmě ještě přirozeně krotký a decentní, ale s dobře napsaným chytrým příběhem (plného nemocných myšlenek, lstivých intrik a úkladného lidského jednání, alkoholu, drog, erotiky a nějakého psychického mučení) s dobrými hereckými výkony (slizký a amorální mladý Castel neměl chybu, Baker v roli bohaté vdovy pomalu propadající do stavu šílenství, byla rovněž výborná a přesvědčivá podle mě) s některými zajímavými momenty (ropucha k večeři) a samozřejmě zajímavým pevným spiknutím a intriky. Stejné finále jsem poté (teď nevím jestli i dříve), párkrát už viděl (hlavně v giallo filmech). Film drží dobře pospolu, udržuje diváka stále v nějakém tom zájmu až do samého pěkně zakrouceného zároveň však trochu předvídatelného finále. Rozčilovalo mě tu akorát monotónní hudební skóre Umilianiho, jinak nemám k tomuto ranému giallu (zde hlavně příběhem), nebo spíše psychologické detektivce mnoho výtek. Lenzi odvedl dobrou práci, fanda by vůbec neřekl že později v 70s tento režisér natočí něco jako "Cannibal ferox" nebo "Mangiati vivi".

Američanka Carroll Baker, nepatří k mým oblíbeným giallo herečkám, ale zde v tomto svém prvním giallo filmu, podala podle mě jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů co jsem od ní zatím viděl. Zároveň ji to moc slušelo. Vůbec obsazení krom Bakerové je docela pozoruhodné. Známý giallo milovník Sorel podal svůj standart, Hilton i když toho zde moc neodehrál, tak jak se nakonec ukázalo jeho role byla hodně zásadní, ale takovej Pistilli, často obsazovaný do westernů a kriminálek, byl nezapomenutelný. Scénář k filmu napsal slovutný žánrový specialista Ernesto Gastaldi (Sergio Martinův dlouhodobý spolupracovník) a to je vždy záruka kvality a zde to platí také, je to přeci jen jeden ze stěžejních bodů filmu. Tohle je dobře režírovaná a dobře budovaná detektivka a to od samého začátku až do konce. Zajímavý jak už je zvykem spíše spletitý příběh a spiknutí, mnoho lstivých intrik, lahůdkový zakroucený závěr i když asi málo pravděpodobný. Tempo filmu je velmi pomalé a styl je hodně šerý a ponurý, v první polovině se toho tady opravdu moc neděje (vše podstatné se odehraje zhruba tak v posledních 30 minutách), což někomu nemusí vyhovovat, stejně tak jako nedostatek většího napětí a může se tak dost nudit. Tahle mysteriozní na svou dobu ještě hodně decentní (co se týče nahoty a sexu) a krotká detektivka, odehrávající se v zajímavých evropských lokalitách (Geneva nebo Nice), s velmi působivým Nora Orlandiovým skórem, se podle mého soudu ale i tak povedla. Film mi hodně připomínal Lenziho trilogii (hlavně "Cos? dolce... cos? perversa" a "Orgasmo"), zhruba tak ze stejné doby 68-69, inspirace a vliv byl očividný. Pokud bych měl srovnat tento film s oběma Lenziho kousky, tak se jim celkem vyrovnal, ale zároveň s průměru po všech stránkách nijak nevybočuje.

Velmi dobrá britská 60s gotická záležitost. Film koketující s černou magii, okultismem, čarodějnictvím a woodoo praktikami. Co film dělá podle mého soudu tak úspěšným? Tak především jeho inteligentní scénář, parádní mysteriozní atmosféra s mnoha vzrušujícími a mrazivými momenty napětí a luxusními speciálními efekty, černobílý obraz a kamera, hrůzostrašný zvukový doprovod a vynikající výkony ve dvou hlavních roli. Nechápu proč oba herci Wyngarde i Blair nehráli ve více filmech. To byl přímo ideální pár v tomhle filmu! Scéna na hřbitově nebo ona závěrečná s obrovským orlem, to jsou skutečně nezapomenutelné okamžiky, stejně tak jako na smrt vyděšená tvář hlavního představitele. Film má pozvolnější tempo, ale když už vás chytne, tak vás nepustí, a to téměř až do samého konce. Opět jeden zapomenutý klenot ze samotného filmového dna. Podobné filmy; "Night of the Demon", "Black Sunday", "Haunting", "City of the Dead", "Devil Rides Out" atd.

Akční dobrodružný film s nějakými těmi znaky krimi filmu, bohužel z obou žánrů tu nefunguje pořádně ani jeden. Celé je to hlavně velmi dětinsky natočené, nepřehledné, zmatené a nemotorné, film postrádá nápad a jakýkoliv punc originality, jednotlivé sledy jak když do sebe kolikrát ani nezapadaly, ani hudba k filmu se moc nepovedla a místy se nehodila. Herecké obsazení (Berger, Rome nebo Puppo) není špatné, bohužel co je to platné, když film převážně nudí. Rome se tu sice odhalila, ale jinak vyloženě nezazářila, Berger mě ve svém druhém a předposledním eurocrimi zklamal. On se zdál být nějakej unuděnej, bez jakékoliv flexibility a nadšení, na svůj nejlepší film v žánru "La belva col mitra" (1977) už nikdy předtím ani potom nedosáhl. Těch 90. minut jsem mohl tentokrát strávit úplně jinak nebo u lepšího filmu. Tento film ve svém žánru považuji za jeden z nejslabších, bezvýrazných a totálně bezzubých. Pokud bych nebyl fanoušek, hodnotil bych nejspíš odpadem nebo 1*, takhle dám 2*, ta jedna je za krásnou lokalitu kde se točilo (Santo Domingo) a ta druhá za trochu smutný konec.