tulen12345

tulen12345

Slovensko
záujem: československá filmová tvorba

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 5.12.2017  16:53
    Skok do tmy (1964)
    ****

    Tento málo známý válečný film z roku 1964 má v sobě spočátku některé velice podobné prvky jako ze stejného roku známější Atentát (seskok vojáků padákem z letadla, připravených na vykonání svého úkolu) a Démanty nocí (nekonečný útěk dvou mužů lesem do neznámého útočistě, navíc zachycený zběsile snímající kamerou s důrazem na psychologické prožívání postavy). Byť se během snímku, někdy i nevyrovnaně, mnohokrát mění forma vyprávění celého příběhu (dlouhý dokumentární komentář v úvodu, ukázka z dobového Čs.filmového týdenníku, výrazné dynamické i statičtější pasáže bez dialogů, rychlé akční scény i delší komorní dialogy na jedném místě), není problém orientovat se v příběhu, ve kterém se od počátku stále víc a víc stupňuje napětí a kde stále přicházejí nové a další postavy se svým osudem. Hlavní hrdiny představují obyčejní lidé z východního frontu zapojených do války, kteří přicházejí do své vlasti splnit úkol; nejdříve jsou tři, pak se jeden pro záchranu těch dalších dvou obětuje prvního výraznějšího risku, po kterém je dopaden a zastřelen, akce plná nebezpečí ale musí pokračovat... SKOK DO TMY je příběhem o statečnosti, obětavosti i věčném hledání pomáhajících lidí za těžkého období v Protektorátu. Příběhem o snaze zvítěztit i za cenu obětí... Vedle Martina Růžka a Jaroslava Mareše v hlavních rolích bych vyzvedl zajímavé herecké výkony Miroslava Macháčka (spojenec Hertl) a Václava Vosky (tajný spojenec-doktor Grubber).

    • 3.12.2017  20:35

    Podle informací v zajímavostech se jedná o první původní český sci-fi film (zřejmě nepočítaje Krakatit a Vynález zkázy coby adaptace starších literárních předloh) a jeho největší hodnota z dnešního pohledu je nejspíš právě ta historická. Oldřich Lipský se svým tvůrčím týmem načrtl to, co o dva roky později předvedl do dokonalosti Jindřich Polák v Ikarii XB1. Atraktivní vizuální triky v podobě nadčasových strojů umožňující něco jako videohovory nebo antigravitační pohyb muže v budoucnosti tu jsou, stejně jako elektronická muzika světového průkopníka-skladatele Zdeňka Lišky. Je tu ale bohužel dost naivních "typických českých" vtípků z pera Macourka a Lipského, které si tu dle mého názoru mohli odpustit, jako například záhadně sypající se knedlíky z pokaženého stroje nebo využití mluveného robota na odříkání jazykolamů (Popocapetetl). Vlastně již samotný naivní příběh, kde jakýsi čalouník neopatrně stiskne tlačítko a stane se nedobrovolně astronautem je nejspíš dalším důvodem, proč narozdíl od tří výše zmíněných (mezinárodně známých) snímků představuje Muž z prvního století spíš zapomenutou kuriozitku. Valná účast Kopeckého, Menšíka a Hlinomaze v každému druhém nebo třetím titulu své doby mě až na výjimky nepřekvapuje. Mou pozornost zde z hereckého obsazení upoutává dnes již polozapomenutý Otomar Krejča, tentokrát nezvykle v sci-fi žánru.

    • 2.12.2017  16:39

    (3x) Neomezený svět fantazie fiktivního barona Prášila a reálného tvůrce Karla Zemana. Ještě před oficiálním nástupem nové vlny spatřil začátkem 60.let plátna jedinečný artový film, který se posléze zařadil mezi světové klenoty čs.kinematografie. Stylové vyprávění historek v podání Miloše Kopeckého (a role, ve které mi výjimečně vůbec nevadí :o))), půvabná Jana Brejchová, Rudolf Jelínek jako měsíčňan, do detailů promyšlený vizuál s množstvem originálních animací, spousta komických gagů, bohatá hudba Zdeňka Lišky nádherně dotvářející uměleckou stránku, roztomilé štěky našich bardů Högera, Wericha, Kohouta a Záhorského,... Čím víckrát snímek vidím, tím víc s úžasem podplouvám do hlubin neopakovatelného fantazijního výtvoru. ,,Únos? To není žádné násilí. Únos, to je umění!"

    • 2.12.2017  13:44

    Velice vydařený dokument o světoznámém československém režisérovi, který svými průkopníckymi snímky inspiroval řadu dalších tvůrců po celém světě. Nabízí se nám tu krásný přehled mistrových začátků, vzestupu, zákulisí tvorby téměř všech filmů, analyza mnoha trikových scén i něco málo zajímavého ze života Karla Zemana. Očekával jsem vzpomínky více žijících herců, ale nahrazují je zajímavé komentáře odborníků a tvůrců z celého světa, které krásně doplňují přehled přínosů tohoto velikána pro světovou kinematografii. Pak je tu především krásná výpravná rekonstrukce natáčení filmu Cesta do pravěku s originál partou kluků (dnes již důchodců), stejně tak pokus o znovunatočení vizuálně zajímavých scén z Vynálezu zkázy a Barona Prášila partou mladých nadšenců ze Zlína. Divák tak ještě víc žasne, jakou mravenčí práci odváděli naši tvůrci 60 let dozadu... Fascinující rovněž jako samotné Zemanovy filmy. Dokonalou atmosféru dokumentu dotváří i "vedlejší" ukázky vývoje čs. kultury v 40.-70.letech a využití původní filmové hudby Zdeňka Lišky, Luboše Fišera a E.F.Buriana.

    • 2.12.2017  10:15

    Nepadá sníh, aby svět zahubil, ale aby každé zvíře ukázalo svou stopu... Překvapuje mě, jak dost nízký počet hodnocení má tenhle vynikající film plný zajímavých myšlenek a otevřeně bez cenzury zpracovávající období 50.let na pozadí totalitního systému. Přitom to svými strhujícími momenty (zejména drsnými výslechy) připomíná světoznámé thrillery z posledních 25 let a Jaromír Hanzlík v nezvykle dramatické roli předvedl určitě jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů. Otevřená zpověď z dílny režiséra Jiřího Svobody, komunisticky aktivního i po sametu '89, ukazuje dodnes tolik diskutované komunisty v 50.letech zcela nezaujatě, jako živé lidi různé povahy, které se v hraničních situacích projevily naplno (,,...ukázali svou stopu"). Byli tady komunisti odporní, chopící se své (zdánlivě) neomezené moci, připomínající v jistých situacích nacisty a fašisty. Byli ale taky ti slušní a čestní a pak ti kontroverzní, kteří na tom tehdy byli snad nejhůř, protože stačilo pouze malé podezření a zaujatost ze strany ,,těch zlých" a klec byla na spadnutí. Není nutno hned všechny dohromady znevažovat ani idealizovat. A tenhle film to ukazuje na pozadí napínavého, atraktivního, byť samozřejmě hodně politického příběhu. V příběhu, který nechává ale nahlédnout i do psychologického prožívání postav a kde se odsouzení několik hrdinů na mnoho let stává vlastně jejich osvobozením od tyranie v podobě cely předběžného zadržení a výslechů (a dostat pak celu na 15 let s farářem v podání Miroslava Macháčka je spíš výhra :o))). Ten zavádějcí název filmu je spíš ironií na přísně kontrolované rozhovory z dopisů a návštěv politických vězňů.

    • 27.11.2017  11:41

    Dlouhá míle, toť ústřední motiv textu hned dvou, tempově a náladově tolik odlišných písní Karla Hály, které doprovázejí kluka Pepíka Adamce na cestách. Několikrát z polepšovny do svobodnějšího a snad i lepšího života a opět několikrát zpátky... Hanibalův snímek s problematikou nelehkého života mládeže v 60.letech se sice nevyrovná legendárním Starcům na chmelu ani Helgeho Prvnímu dnu mého syna, ale spolu s několika dalšími obdobními snímkami z téže doby tvoří zajímavou součást komplexního pohledu filmařů na tuto problematiku, tentokrát skrze prostředí chlapecké polepšovny. Nejlepšímu odchovanci se dostalo štěstí nasbírat za příznivé chování 100 bodů potřebných pro propuštění, jenže postačí to na přípravu do běžného života? Život totiž bývá někdy i nespravedlivý, stačí jedno malé šlápnutí vedle a člověk "vybouchne". Pozor, SPOILER!Z průměru snímek pozvedává mimo jiné pohnutka k zamyšlení, když se jedním z těch "školních hříšníků" stává vedle řady kluků i sám ředitel jejich ústavu, nucen pro jeden takový "výbuch" odejít ze své funkce... aneb nikdo není svatý.Konec spoileru. V hlavní roli odvedl pozoruhodný výkon teprve 20ti-letý Ladislav Potměšil; je docela překvapením, v jakých kvalitních filmech (Transport z ráje, Strach) tento herec známý především z příšerných komedií let 80. a 90. začínal. Atmosféru 60.let ve filmu podtrhuje skvělá muzika Orchestra Karla Duby.

    • 26.11.2017  18:23

    Václav Voska v netypicky civilní poloze úspěšně zvedá jednoduchý námět z průměru. Zápletka zpočátku vypadala na blbý laciný žertík, ale líbilo se mi postupné stupňování psychiky hlavního hrdiny i jeho podivného vztahu s fiktivní Helenkou s nečekaně mrazivým vyvrcholením. Dle mého názoru je ale docela škoda, že dramatická linka příběhu nedostala víc prostoru a celé to skončilo docela urychleně v středometrážní stopáži. Na filmu oceňuju mimo jiné zajímavý pohled do zákulisí příprav rozhlasového vysílání v reáliích 60.let, včetně dokumentárního štěku s Antonínem Jedličkou.

    • 26.11.2017  12:04
    Ta třetí (1968)
    ***

    ,,Ryba... veď je to surové trápiť ju takto samotnú." / ,,Možná by jí měl člověk závidieť. Představte si, že neví, že jsou ještě jiný ryby. Čirá existence..." / ,,Ona sa vlastne ešte nikdy nevidela. Nastavme jej zrkadielko." / ,,Ne, ne, vyloučeno. Co kdyby se do sebe beznadějně zamilovala?" Několik vybrušených ironických dialogů Václavu Voskovi tak sedících, řada pěkných momentů v psychologickém příběhu podle mistra Jaroslava Havlíčka, bohužel také hodně hluchých a nevýrazných míst. Ženským představitelkám Bohdanové a Rapaičové to zde sedí, ale Voskovi i samotného příběhu by asi přece jenom líp slušelo, kdyby se film držel předlohy odehrávající se v době 1.republiky a nebyl dějově přesunut do moderních 60.let. Takhle je to podivná záležitost, kde se 50-tiletý muž ocitá pro lásku k mladé ženě v partě mládeže zblázněných do bigbítu a psychedelické muziky.

    • 25.11.2017  22:57

    (2x) Tohle volné pokračování Nahé pastýřky jsem si narozdíl od původního filmu vůbec nezamiloval. Nápad detektivky z historického zámeckého prostředí, zasazeného z velké části tentokrát do mučírny, se mi zamlouvá, ale z výsledního zpracování číší spíš laciná dobová zábava v podobě absurdně ujeté komedii s překombinovaným dějem plným mrtvol. Docela solidní (a na to, že jde o detektivní žánr, důležitá) kriminalistická linka Menšík, Skopeček a spol. verzus zločiny na zámku zůstala jaksi nedokončena, škoda. Nicméně Bohumil Šmída v životní roli Pacínka opět exceluje a Miloše Nedbala v tak bláznivé roli jako bývalého profesora spícího v rakvi jinde neuvidíte! Takže vcelku zajímavá kuriozitka pro fanšmejkry, se stylovou groteskní muzikou Ferdinanda Havlíka.

    • 25.11.2017  12:26
    Stud (1967)
    ****

    (2x) Drama s kritickou reflexí společnosti o tajemníkovi z okresního výboru, který takřka nic než působení ve své fuknci nedokáže a taky se svou dcerou mluví hlavně jako okresní předseda. Film přinesl zajímavý pohled na psychologické rozpoložení hrdiny, který se vyrovnává s životní i politickou situací kolem sebe. Pravidelně opakující se momenty tajemníka Pánka v autě se svým šoférem každou cestou stupňují vývoj zhoršující se situace, která vyvrcholí scénou s opilým Pánkem samého uprostřed silné bouřky. Upoutalo mě zpracování, i když dojmy z tohoto komorního filmu, na svůj styl poměrně dlouhého a náročného na sledování, ještě stále docela rozdechávám. Je tu horko...

    • 25.11.2017  12:05
    Ucho (1970)
    *****

    (4x) ,,Soudruzi, my nebudeme mít klid, my jsme teď povoleni odvrátit svět!" Velice zásadní snímek domácí i světové kinematografie nabízí psychologickou sondu do politického zástupce, který působí v totalitním systému a ani navzdory určité moci nemá šanci uniknout. Žánrově film se pohybuju mezi temným psychothrillerem a politickou satirou mířící na strach prorežimních vládců. Film dokonale ukazuje nejen zločinnost, ale i paradoxní absurditu minulého režimu, kde se tihle prorežimní vládcové stali současně obětmi politických zločinů. Povýšením do funkce ministra nic nekončí, vše se umocňuje.. V prostředí ponuré klaustrofobické atmosféře, v temných místnostech bytu, mnohdy osvětlených pouze jednou baterkou, svíčkou nebo pouliční lampou spoza okna, natočil na sklonku 60.let snímek, připomínající západní filmy noir, vydařený po obsahové i umělecké stránce, které spolu velice fungují a ladí. Jiřina Bohdalová předvedla jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů v roli typu, jaký si už na plátně nikdy nezopakovala. Ovšem velice pozoruhodné mi taky přijde sledovat Jiřího Císlera v dramatických filmech (Tajemství velikého vypravěče, Zlatí úhoři, Zlá krev), byť stejně v rovině komediálního herectví. Nu a Jaroslav Moučka nám ve svém kratičkém štěku symbolicky přispěl do série jemných queer-motivů čs.kinematografie zlatých šedesátých :-)

    • 8.11.2017  22:46

    (3x) ,,Život se pořád mění, roste a je stále v pohybu, jako mořské vlny." Úplně nejkrásnější film na téma cestování v čase. Tohle mohlo opravdu vzniknout jen v Československu. Na pozadí budovatelských let se při vytváření scénáře hodně kladl důraz nejen na vzdělávací charakter a propagaci vědeckého výskumu, ale nakonec i na myšlenku vzájemného věčného přátelství. To všechno ale vůbec na výsledku nijak netíží, naopak překvapivě přidává na hodnotě a pořád jde o film, který nejen představuje důležitý mezník prakticky ve světové kinematografii, ale má v sobě pořád tolik co říct. Jinak vizuál, kulisy, prahistorické reálie, triky na naše a tehdejší poměry opravdu úžasné, byť drobné slabiny se najdou. Úplně mě uchvacuje celá atmosféra záhadného dobrodružství s poutavým scénářem, sehranou partou kluků, napětím i jemným dětským humorem. Nezapomenout na důležitý denník a udělat fotografii! ,,Pro vědu všechno!" :-)

    • 5.11.2017  15:57

    (4x) Kdysi bylo ve světě nepsanou tradicí natáčet s velkými pěveckými hvězdami celovečerní filmy do kin, byť v mnoha případech pochybné kvality. Svých hudebních velkofilmů se dočkaly Elvis Presley, Frank Sinatra, Olivia Newton John, ABBA, Pink Floyd a další, kteří vlastně takhle na plátně hráli sami sebe, jen pod jiným jménem a ve vymyšleném příběhu. Roku 1974 se filmu tohoto typu dočkal i mezinárodně uznávaný Karel Gott, proč ne... Když pominu podivnou psychedelickou pasáž z celého toho zvěřince s hysterickou Zuzanou Kocúrikovou a Alfatonem před závěrem, která nejspíš měla působit jako podobenství západního kapitalismu, tak to zase takový příšerný film, jak dokazuje průměr hodnocení 27%, není. Možná nebylo nejvhodnějším nápadem udělat z filmu jakousi modernizaci Strakonického dudáka, ale má to v sobě myšlenku (o tom, že sláva není to nejdůležitější), krásné písničky z bratří dílny Štaidlů (zejména Kufr iluzí) a roztomilou Jitku Molavcovou. Poprvé viděno ještě v útlém dětství a z času na čas jsem se k tomu několikrát pro připomenutí vrátil.

    • 5.11.2017  11:21
    Sedm písní a pochybnost (TV film) (1967)
    *****

    První samostatný TV-recitál Karla Gotta, v době, která české populární hudbě velice přála a kdy již čtyřnásobný Zlatý slavík započal svou úspěšnou kariéru i za hranicemi vlasti. Zazní zde sedm písní různých stylů celkem ve třech jazycích, propojených poutavým komentářem ze života zpěváka.

    • 4.11.2017  12:21
    Kdo je kdo (TV film) (1973)
    **

    No nevím, tímhle směrem se československá kinematografia moc neměla vydávat: vytvářet řadu snímků postavených čistě na principu obsazení jednoho populárního zpěváka, herce nebo komika do hlavní roli, ke kterému pak už jen stačí udělat k tomu průměrný béčkový příběh. V době vzniku jako televizní film (pořad) to snad bylo v pohodě, ale že třeba zrovna tenhle film Kdo je kdo patří k těm, které veřejnoprávní Česká televiza vysílá poslední léta každý rok, zatímco spousta kvalitních inscenací zůstává v archivu léta nereprízovaná... to už moc v pohodě není. Hudební tvorba Václava Neckáře mi přijde zajímavá, ale myslím, že bez filmu tohoto typu se klidně mohl obejít. Jsou dva, jeden z nich slavný zpěvák, druhý automechanik (který prý zpívat neumí), ale nejenže vypadají na chlup stejně, ale mají i úplně stejný hlas... Opravdu jenom kuriozita, to už takové Hvězda padá vzhůru s Karlem Gottem je oproti tomuhle klenot!

    • 4.11.2017  09:19
    Bratři Kipové (TV film) (1979)
    *****

    (2x) Dobrodružství kriminalistiky kolem prvního využití vynálezu fotografie i zvukového záznamu v soudním procesu. Jules Verne v příběhu Bratrů Kipů výjimečně moc nezacházel do roviny sci-fi a nadpozemské fantazie, ale sáhl po dvou tehdy již reálních technických přístrojů. Ne, že bych si to všechno nedovedl představit s honosnější výpravou a kupou exteriérních scén jako i s větším počtem vizuálních efektů, jaké ve svých filmových adaptacích Verneovek dělával Karel Zeman... ale v tomhle zpracování s komorní atmosférou je to pro mě stejně filmový zážitek... bez rušení nadbytečných triků sledovat za doprovodu příběh nejen o vraždě a justičním omylu, ale i o lidské statečnosti, čestnosti, trpělivosti... ponořit se do doby, kdy produkty "statívu pořizujícího obraz živých i neživých předmětů při světle hořícího magnezia" a "strůjku zaznamenávajícího akustický efekt při dopadu zvukových vln na pružnou blánu" byly žhavou novinkou s řadou nedokonalostí a vyvolávaly neskonalý obdiv i nedůvěru zároveň... a to herecké obsazení! Opět úžasné výkony pánů Jelínka, Vinkláře, Racka, Hrušínského, Adamíry, Brodského a dalších. Mimochodem právě tyhle komorní TV-inscenace jsou mnohdy vedle rozhlasových her nejzajímavějším materiálem a důkazem o jedinečnosti umění našich hereckých mistrů doby předrevoluční.

    • 2.11.2017  10:29
    Dlouhá bílá nit (TV film) (1970)
    *****

    (2x) Byla jednou jedna vesnice a v ní lidé. Nešťastně zamilovaná vdova, její dospívající dcera, věčně opilí předseda, družstěvník a účetní a tak dále. ,,To nejde... dělat štěstí z jiného neštěstí," komentuje vypravěč jednu z posledních scén a současně vnitřní monolog starého Francka. Tento filozofický výrok ale jakoby nakonec poznamenal konání a osud všech ústředních postav ve vesnici, kde se odehrává drsný psychologický příběh se zajímavou konfrontací postav matky a dcery... Jedinečný příspěvek Jána Roháča do dramatické filmové tvorby, jinak vynikajícího režiséra zaměřeného spíš na hudebně zábavní filmy, pořady a estrády. Dlouhou bílou nit provází vedle silného příběhu a hereckých výkonů na čele s mladičkou Janou Šulcovou i zajímavá forma vyprávění s rozsáhlým partem pro doprovodní komentář v podání Radovana Lukavského (nejen v osobitém dlouhém úvodu) a pozoruhodná kamera Ivana Šlapety zesilňující atmosféru např. častými deitalními záběry na obličeje. 70.léta v československém filmu vystartovala vedle často podprůměrných normalizačních námětů i řadou kvalitních filmů během prvních let, ve kterých doznívaly trendy "zlatých šedesátých"; tohle je jeden z nich.

    • 1.11.2017  10:45
    Probuzení (1959)
    *****

    Režisér Krejčík mě opět dostal! Dodnes svěží, moderní film své doby nám bez pretvářky ukazuje mládež v tom nejhorším světle: flámy, alkohol, cigarety, provokace, kradení peněz, útěky z domova a školy, tendence k bezdomovectví i prvním větším zločinům... Jen bohužel v životě to vždy nemusí skončit zrovna takhle šťastně a optimisticky, přesto mi přijde neskutečné, jak nadčasový a pravdivý film vznikl již v roce 1959! V atomosféře rozsvíceného velkoměsta, zakázaného rock'n'rollu i opuštěné skládce vraků aut ožívají zcela reálné postavy mladistvých vinníků i obětí, výborně stvárněné nastupující hereckou generací, z nichž nelze nezmínit především Petra Kostku a Jana Šmída a vynikající, teprve 19-tiletou Janu Brejchovou, které Krejčík nabídl jednu z životních rolích, stejně jako ve Vyšším principu.

    • 1.11.2017  10:19

    Úplné míjení v tématu i zpracování... V době normalizace to muselo být skvělou možností se pobavit, jak pro herce a tvůrce, tak pro diváky, není to úplně špatné, ale dnes již to dle mého názoru nemá co říct a v podstatě to strašně zestárlo. A záchvaty smíchu, které si pamatuju u tohohle filmu z dětství, se po letech bohužel nedostavily. Co nám to pánové Macourek s Vorlíčkem zase naservírovali...? Dvojku oblíbených komiků v komicko-záporních rolích, skvělou Ivou Janžurovou a výběr dalších více či méně hvězdných herců v překombinované frašce bez ladu a skladu. Ale všichni se budeme tvářit, jaké jsou české crazy komedie 70.let geniální, byť v 90% případech autoři zacházeli do roviny sci-fi rozměrů.

    • 31.10.2017  09:03

    Smutný, ale hodně zajímavý příběh ze života ženy. Ta pracuje jako režisérka dokumentů, cestuje po světě, má plno dobrých kamarádů a kolegů, ale doma problémy s manželem a dítětem, život jí náhle změní vážné zrazení při nešťastné nehodě, ale přesto se pokouší vrámci možností podílet se dále na své práci, která jí naplňuje a spoznává popři tom spoustu dalších skvělých lidí, které jí drží při smyslu života... Může se to trochu zdát jako příběh z brakových románů pro ženy, ale mě to prostě celé bavilo, dojalo a navíc to obsahuje jedno krásné motivující poselství: nevzdát se a jít za svým cílem. Narozdíl od většiny komentujících mi přišlo pátrání po stopách indického politika a umělce, který kdysi navštívil ČSR, zajímavé a upoutalo mě téma natáčení v různých lokacích po celém světě včetně exotických indických exteriérů a zasněžených kopcích v Himálajích. Jsem rád, že jsem tento nádherný koprodukční film mohl díky KinoCS vidět. Určitě jedna z najzajímavějších hereckých příležitostí pro Janu Šulcovou, velice sympatický její kolega Amrit Pal z Indie a trojka jejich dobrodružních spolupracovníků, z nichž mi v paměti nejvíc utkvěl Petr Haničinec.

    • 30.10.2017  19:35

    Rok 1965 a podruhé (Konec velké epochy) televizní sci-fi film s originálním zpracováním s prvky fiktívního reportážního dokumentu. A aby toho experimentování nebylo málo, tentokrát s nehereckým obsazením. Žít v 60.letech, asi by mě zrovna tohle nenadchlo, ale jako diváka 21.století mě nikdy nepřestane fascinovat, kolik ojedinělých filmových i televizních projektů v těch zlatých 60.letech vzniklo, byť se některé na první pohled zdát hodně podivné. Takové je spočátku i sci-fi o záhadném zastavení všech hodinek ve městě a objev záhadné ženy v rukou doktora-podivína. Ale pak se to rozjede v skvělý spor přednášek a diskusí vědeckých pracovníků a v druhé polovině rovněž není nouze o napětí a překvapivé rozluzení. A překvapením byl samozřejmě i zajímavý herecký výkon mladého dr.Miroslava Plzáka. ,,Kdyby se ocitl kdokoliv z nás v 15.století, to by ho pak museli rovnou upálit?!" Pěkný snímek :-) // Zajímavost: Po filmu Muž z prvního století (1961) se jedná o druhý snímek se stejnou představou budoucnosti, kde rok 1961 představuje mezník (první let do vesmíru), od kterého se počítá nový letopočet "po Sputniku."

    • 30.10.2017  14:37

    Dva mladí lidé na útěku od nebezpečí... Pouze pár smysluplných slov a replik představuje v podstatě jeden z mnoha druhů zvuků a zní tu málo a jenom v dané situaci, stejně jako motor vlaku, psí štěkot, zvony, střelby, šumění listí a haluzí pod nohama nebo německý smích myslivců. Náročně strávitelné zpracování s důrazem na psychologickou stránku, navíc plné různých retrospektivních a snových flashbacků, si někdy vyžaduje od diváka i více repriz pro hlbší ponoření do netypické atmosféry. Pak je to opravdová filmová lahůdka, byť místy depresivní. Nejvíc mě baví scény s mysliveckou partou dědků coby ddocela zajímavé odlehčení syrovosti v podobě poetického humoru. // Byť jsou zdejší názory na film rozporuplné, myslím, že jde o film, na jaký žádný divák tak skoro nezapomene. Ale na plný počet to zatím nevidím, chybí tomu výraznější úvod a závěr a až takový silný dojem jako třeba podobně laděný Kočár do Vídně to na mě nedělá.

    • 30.10.2017  11:17
    Konkurs (1963)
    ****

    Necelých 40 let před vznikem všech těch amerických, evropských i česko-slovenských Pop idolů, X-factorů, Superstar a dalších talentových TV-shows natočil Miloš Forman z autentického prostředí konkursu divadla Semafor polo-dokumentární film, který svým obsahem zcela připomíná zmíněné současné komerční spektákly. Legendární dvojice muzikantů, zpěváků i komiků dvou nesmrtelných Jiří, Suchého a Šlitra, úvod s ukázkou semaforského představení Jonáš a tingl-tangl, přípravy a zkoušky mladých uchazeček, záznamy pěveckých výkonů pěkných, vtipných, nepovedených i vyloženě příšerných (Hvězdná pechota roku 1963 ? :o))) včetně zajímavého sestřihu jedné nejčastěji zpívané písně (níž byl velký hit Oliver Twist),... a nechybí ani pohled do zákulisí, kde (ne)jedna dívka prožívá hořké chvíle z neúspěchu. Úplně jako dnes v zmíněných pěveckých soutěží, které se s vývojem času mění čím dál víc přesně na tzv. reality-shows tohoto typu. Konkurs má sice otevřený závěr, ale dnes již víme, jak velikou hvězdou se na několik let až do osudového srpna 1968 stala jedna ze zdejších uchazeček, Yvonne Přenosilová. Netrvalo dlouho a v semaforském představení Ondráš Podotýká zahvězdila se svým prvním hitem Roň slzy. ... Spolu s první povídkou Kdyby ty muziky nebyly (coby polo-dokument tentokrát o dechovce), která přinesla zase veliký objev kapelníka a později filmového herce Jana Vostrčila, přináší Konkurs jedinečný dobový pohled na uvolnějící se atmosféru v čs. hudbě, divadla i filmu v první polovině 60.let. A nenápadní narážky na politiku a společenskou situaci jsou opravdovými perličky... ,,ale do kterého mikrofonu zpívat ? Do tohodle nebo do toho druhého nebo do obou?" / ,,Vyberte si, kam je vaše ctěná libost, my jsme demokrati!"

    • 28.10.2017  21:15
    Tajemství ďáblovy kapsy (TV film) (1980)
    *****

    ,,Pokrok nezastavíš. Jen jestli je to vůbec pokrok..." Stejně jako v případě slavných Pánů kluků byla šťastnou volbou filmová adaptace z cizojazyční literatury pro děti a mládež se zasazením do historie naší vlasti. Na pozadí posledních let rakousko-uherské monarchie, rozvinutého vodního průmyslu a zavádění nového vynálezu elektřiny se odehrává atraktivní příběh s dětskými hrdiny i charakterou studií světa dospělých. Úplně mě do napětí dostalo dobrodružství dvou kluků v strašidelném prostředí podzemní jaskyně se stoupající vodou a závalem, zalíbila krásná Hapkova hudba v různých stylových proměnách, pohladili naši klasici Lukavský, Brodský a Vinklář a naprosto mě nadchl Rudolf Hrušínský v záporní roli (nejen technického) manipulátora.

    • 25.10.2017  19:13

    (2x) Jednou z předností je výborný scénář Václava Nývlta originálního kriminálního příběhu a zajímavé prostředí počátků televize, kdy se vysílalo živě a kde do hry vstupují spousta lidí zajímavých profesí kolem umění i techniky. Snímek nabízí zdařilé herecké výkony, mezi nimiž vyčnívá zejména Radovan Lukavský jako detektiv, Miroslav Macháček jako experimentující autor detektivní hry a Luděk Munzar jako opilý svědek-umělec. Úvod a závěr rámcuje skvělá hudební skladba, bigbít v podání skupiny Mefisto zpívaný Pavlinou Filipovskou... Leč jako celek to dokonale není, působí to v celovečerním formátu roztahaně, spomaleně a hluchých míst se najde dost. Uměl bych si 5 miliónů svědků představit třeba jako špičkovou televizní inscenaci, které Eva Sadková bezpochyby uměla, jen stopáž by musela být o něco kratší a nesměl by tam být Vít Olmer a Tříska v roli kriminalisty (nic proti němu...). 70%

    • 22.10.2017  10:03
    Happy end (1967)
    *****

    ,,Ano, přiznávám se." / ,,Tak co, udělal jste to? Jak dlouho budete ještě zapírat?" Asi nejzajímavější snímek, jaký mohl režisér Oldřich Lipský nabídnout - režisér, který točil, ač s různým žánrovým laděním, výhradně jen komedie a kterého filmová tvorba se u mého vkusu, jak koukám, pohybuje od snímku ke snímku jako body na sinusoidě. Ale Happy End jako komedii moc nevnímám, tenhle snímek coby unikátní filmový experiment světového formátu ukrývá spíš smutný příběh o záchraně, lásce, vraždě a soudu. Navíc nutí diváka zamýšlet: kdyby začal fungovat svět pozpátku, všechna neštěstí by se staly radostním okamžikem zrození a nápravy, byl by ale opravdu takhle svět šťastnější...? Dle ukázky takového světa prostřednictvím tohoto filmu, myslím, že ani ne... Jinak opravdu vynikající Vladimír Menšík v hereckém výkonu i průvodném komentáři hlavního hrdiny, krásná Jaroslava Obermaierová a spousta hezkých nápadů, co všechno lze ukázat obrazově i dějové pozpátku. Geniální! Jo, a uživatel PeterPan - jeden z najoriginálnějších komentářů na ČSFD.

    • 21.10.2017  14:08
    Hudba Zdeněk Liška (TV film) (2017)
    ****

    První český dokument o světoznámém velikánu filmové hudby splnil základní úkol: udělat stručné, nenáročné seznámení s osobností Zdeňka Lišky a jeho přínosem pro filmové umění v našich končinách. Pěkné sestřihy z filmových plakátů, titulků a samotných snímků s fascinujícími ukázkami "Liškotónů", analyza hudby k vybraným filmům, překvapivý zájem zahraničních nadšenců, historky a vyprávění odborníků a dvou režisérů, průvodní komentář. Super...... Bohužel musím souhlasit s JohnnymV, opomenout rozsáhlou práci pro televizní i filmový seriál Hříšní lidé města pražského je divné, stejně jako říkat, že Liška nepsal nic než filmovou hudbu (když je známo, že složil na objednávku symfonii pro perzského šaha) nebo že nikdy nesložil pro film žádnou popovou písničku a šlágr (co Bláznivej den Aleše Ulma ze zemanovských Třetích houslí nebo velký hit Dejte mu zahrát, pane inšpektóre... z Pěničky a Paraplíčka, který Josef Zíma zpívá na vystoupeních dodnes!)... nebo v tak krátkém dokumentu ponechat dvě výpovědě s nesrovnalostí, kde bratři Quayové říkají, že jako první udělali, že vymýšleli obraz na hotovou Liškovu hudbu ze Švankmajerových filmů, kdežto Liška psal Švankmajerovi vždycky už na hotovou vizuální tému, zatímco asi 10 minut před tím Švankmajer říká, že u filmu Historia naturae, suita si dal udělat hudbu taky již napřed... Nevadí, jde o detaily, prostě 52 minut obsáhnout vše nemohou, přesto díky. Potěšil mě například názor Američanů, že po Pražském jaru umělecky kvalitní filmy v ČSSR zcela nevymizly, jen se tvorba omezila na to co, bylo přijatelné - a právě tyhle světlé výjimky v těžkých dobách taky ukazují výjimečnost našich tvůrců. Tvorba Zdeňka Lišky by si už dávno zasloužila celý dokumentární cyklus (proč nevznikl ještě v dobách, kdy žilo více tvůrců, kteří mohli zavzpomínat jako zde Herz a Švankmajer ?) stejně jako rozsáhlou edici soundtracků jeho pestré hudby z filmů a seriálů. Za tento ojedinělý dokument jen slabších ****, byť za samotnou hudbu Zdeňka Lišky by byl rozhodně plný počet! https://www.youtube.com/watch?v=qbPdRNME1kc

    • 21.10.2017  10:15
    Strýčkův sen (TV film) (1971)
    *****

    (2x) ,,Jsem padouch, jsem osel, ale i osel může být šlechetným člověkem..." Strýčkův sen patří mezi zapomenuté klenoty našeho filmu, kdy se mnohokrát čerpalo ze kvalitních předloh světové literatury. Brilantní Dostojevského satira na ruské měšťany 19.století působí nadčasově díky kritice mezilidských vztahů, majetku a přetvárky a tohle skromné filmové provedení v sobě nese navíc jedinečnou atmosféru komorního historického příběhu, doplněnou o kouzelnou hudbu (krásně smutnou písničku zpívá Martha Elefteriadu) a nese v sobě taky znamenité herecké výkony (poslední dobou mě překvapuje a začíná mi takříkajíc sedět zajímavý herec mladší generace Petr Kostka). Na svůj brněnský původ velice překvapivá záležitost s kvalitní režií a poutavým vyprávěním příběhu se zajímavým koncem! Výtečný herecký koncert provádí zejména Vlasta Fialová (Divá bára) coby intrikářka Alexandrovna a "mladý" Stanislav Zindulka (Vlak dětství a naděje) v roli pomateného strýčka, v r.1971 pro filmové a televizní publikum málo známý herec, který si na svou velkou popularitu musel ještě počkat dobrých 15 let.

    • 19.10.2017  13:00

    Všichni známe onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný ,,študák"... Po čase a po shlédnutí příbuzného snímku Škola, základ života, který mi přijde o stupeň slabší, přidávám i pátou hvězdu. Zjišťuju, že víc než dobový pohled na školství za první republiky (který mi pro výrazní komediální charakter zase ve všem autentický nepřijde) mě dojímá příběh profesora Matulky, za jehož úspěch a čest se postavili jeho žáci. ,,Student má nejen duši, ale také srdce," říká v roli prof.Matulky Jindřich Plachta a nezbývá, než souhlasit, ač Rabíškovy výpravní cesty do hlubin duší prostřednictvím sbírání mimoškolských materiálů od studentů patří k tomu nejzábavnějšímu z celého filmu. Za nejlepší český film ze školského prostředí sice považuji Školu otců (z roku 1956), ale Cesta do hlubin studákovy duše je prostě skvělý kult, u kterého lze vzhledem na rok vzniku přehlédnout i občasné naivně jeívící se momenty (např. groteskní gagy na studentském večírku). Mezi dobře napsanými figurkami studentů mě zaujali Ladislav Pešek a Rudolf Hrušínský ve velice mladém věku, musím zmínit též herecké výkony Jaroslava Marvana a Miloše Nedbala, u nichž mě překvapilo, že již v roce 1939 působili jako zkušení herečtí bardi a vlastně již v cca těch pětatřiceti letech stejně jako v sedmdesáti :o))

    • 14.10.2017  21:19
    Cesta řeky k moři (TV film) (1966)
    *****

    (2x) ,,Bejt vandrák. Bejt aspoň jednou v životě vandrák, třeba o hladu, ale svobodnej a volnej..." Radek Brzobohatý v jedné ze svých nejlepších rolí, byť v hodně opomíjeném a v televizi téměř neuváděném snímku... Film veliký nejen víc než dvouhodinovou stopáží, hereckým koncertem všech představitelů, ale i svým obsahem a myšlenkou. Příběh Martina Edena z autobiografického románu slavného Jacka Londona (Bílý tesák, Volání divočiny) představuje vlastně výborné existenciální drama o cestě člověka z ničeho vysoko nahoru a zpět, o proměnách mezilidských vztahů pod vlivem majetku a o pravém smyslu života. ,,Proč jste za mnou přišli ? / Aby jsme spolu hledali a našli pravdu..." Úchvatné. Dle obsahu myslím, že by mi nevadilo podívat se ani na tu italskou seriálovou verzi, kdyby jí náhodou vysílali, ale v podání našich herců je to velký filmový zážitek. Na postavu zatrpklého básnika v podání Radovana Lukavského a jeho nadčasové výroky o umění z tohohle filmu asi tak skoro nezapomenu, stejně jako na černou služku Dany Medřické. Z temných příbytků pro tuláky, lodní kajuty i námořnické hospody s jazzovou hudbou číší jedinečná atmosféra i v té skromné výpravě, už jen ten dlouhý úvodní monolog hlavního hrdiny silně upoutává pozornost a nenechává diváka pokojným. Jo, a vlastně další zajímavý tip do seznamu pro ty, kteří znají Vladimíra Brabce jen jako majora Zemana nebo Otto Šimánka jen jako pana Tau :-)

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace