Willy Kufalt

Willy Kufalt

okres Rožňava
československá kinematografia + artové výlety do svetovej tvorby

17 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 9 12 16
    • 18.7.2018  08:24

    Miluju československé filmy, mám velice rád období zlatých 60. let... ale tohle byl pro mne téměř nekoukatelný bizár, ke kterému bych dále přirovnal leda tak Herzovu Straku v hrsti. Před filmem jsem se díval na dokument s režisérem Janem Schmidtem z cyklu Zlatá šedesátá, takže jsem přesně věděl, do čeho jdu. Zajímavé momenty už jen v rámci nezvyklého tématu se určitě najdou, za seznámení s tímto kouskem to určitě stojí, ale jako celek mě to bohužel nijak výrazně nezaujalo. Osobně mě mnohem víc zaujal další Schmidtův film Kolonie Lanfieri (1969), vizuálně podobný tím, že se většina filmu odehrává rovněž v divoké. Největší sranda (byť nechtěna) na tom je, že OZON coby postapokalyptický film putoval na 20 let do trezoru, protože ,,ministerstvu národní obrany se nelíbilo, že by jaderný konflikt neměl vítěze z tábora socialismu" (citováno ze zdejší zajímavosti). :o) Jenom doufám, že ten filmový pes byl v reálu opravdu silně nemocný a tímpádem zralý na zastřelení, stejně tak ta kráva pořádně vypěstována.

    • 17.7.2018  00:41

    ,,...to znamená, že budeme moci vytvořit celý živý organizmus, dokonce i umělého člověka - výhledově taková možnost skutečně existuje" :o) Spočátku se to tvářilo trochu jako Slečna Golem v dětském provedení, ale postupným vývojem děje se z toho stalo spíše další bláznivé fantasy typu Létající Čestmír. V rámci zpracování námětu hodně dobré, zábavné a vhodné pro děti a mládež i v dnešní době, i když pro dospělého diváka už nepřinese nic nového. Zrovna si říkám škoda, že jsem film neviděl o pár let dřív, když jsem ještě spadal pod cílovou skupinu.

    • 6.7.2018  15:40

    Tak do takového domu s prokletou minulostí a temnou atmosférou ani na krok... Dusivý psychohoror, ktorý mi pripomenul z domácej tvorby Vlčí jámu a Neviditelného. Od prvého negatívneho momentu (vytrhnutie listu z ruky Pauly) som vytušil, kto stojí za vinou strašidelnej histórie bytu na londýnskom námestí skrýva. Aj napriek tejto predvídateľnosti a pomerne optimistickému záveru to bola skvostná podívaná od viuzálu, hudbu cez herecké výkony až po scenár, ktorý vyvrcholil pomerne silným dialógom s výmenou "rolí" manipulujúceho šialenca a ovládaného medzi Gregorym a Paulou. Ďalšia špička amerického noiru 40. rokov spolu s The Lost Weekend od Billyho Wildera. (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 6.7.2018  10:08

    ,,Madness! Madness!" (Šialenstvo! Šialenstvo!) Záverečný vývoj deja bola fakt silná káva vojnového šialenstva. Vynikajúci válečný veľkofilm, v ktorom nehrajú hlavnú úlohu ani tak zbrane ako ľudia. Veľa dokumentárnych scén zo stavby mostu či akčných strelieb neuvidíme, do popredia sa dostáva morálny konflikt medzi anglickým a japonským plukovníkom, do popredia sa psychológia oboch týchto postáv a ich dôstojníkov. Na pozadí dobrodružne ladeného príbehu uprostred krásnej exotickej prírody sa dočkáme aj existenciálne posolstvo ľudí v šialenstve na pozadí vojny či otázky. kvalitnej organizácie tímovej práce. ,,Ste blázni s odvahou. Zomrieť ako gentleman, zomrieť podľa pravidiel,... a pritom ide o jediné: žiť ako človek." Myslím, že každý divák si z tohto filmu niečo musí odniesť. (90%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 5.7.2018  20:06

    Už len samotná existencia takéhoto filmu je pozoruhodná. Vôbec som až do včerajška, keď som si náhodou prezrel program Letnej filmovej školy, nemal tušenie, že v USA natočili hraný film o situácii v Československu po roku 1948.... a ešte viac ma prekvapilo, že aj v Amerike sa natočil takýto film priamo na politickú objednávku - vedľa druhej časti obsahu odporúčam v súvislosti s kontextom pozadia vzniku filmu hlavne komentár od užívateľa monolog. Predpokladám, že v Amerike súčasní diváci nazerajú na tento film asi rovnako ako našinec na české agitky tohto obdobia typu "Únos" 1952 - s nezáujmom alebo priamo s odporom. Aj napriek spomínanej ideológii (tentokrát podľa západného kapitalizmu) v pohľade na socialistické Československo začiatkom 50. rokov zostáva Muž na lane režijne i herecky výborne zvládnutým filmom, o to viac cenným pre českého a slovenského diváka. Napätie v príbehu z prostredia cirkusáckej spoločnosti sa kvalitne stupňuje, skončí síce happyendom, ale prináša so sebou aj straty a obete. Kritický pohľad na vykonštruované procesy a celkovo na znárodnenie vo februári '48 s negatívnymi dôsledkami, natočený v autentickej dobe (hoci na druhej strane železnej opony), je výrazným prínosom v tomto pútavom americkom filme. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 5.7.2018  12:44

    Nemám pocit, že bych byl zrovna cílovou skupinou pro filmy tohohle typu, ale narozdíl od příbuzného snímku Samotáři mě to okamžitě chytlo a bavilo. Docela poutavá undergroundová filmařina, která zaujme hned první černobílou povídkou z válečného Japonska a skvěle pokračuje tragikomickými povídkami na cestách (nejen) s převlekovým taxikářem, mileneckými dvojkami a psychologem. ,,Vy jste ve válce. Všichni jsme ve válce... obrazně řečeno. Nikdo z nás nemůže vědět, co nám život připraví." Vcelku netypické "absurdní" příhody ve vynikající zpracováním Petra Zelenky. Výborný scénář, jen mi už moc v závěru nesedla poslední část s vyvoláním amerického vojáka z 2. světové války v podání čtyř holčiček, byť nakonec i zde překvapila závěreční ponita. Zábavným odlehčením byla čvrtá povídka "Poslední slušná generace" s Kodetem a Navrátilem, byť působila (v porovnání se zvyškem filmu) hodně "retro" ve stylu Bakalářů.

    • 5.7.2018  12:20
    Samotáři (2000)
    **

    ,,Hele, proč tady vlastně jsme?" / ,,Na UFO tady čekáme, ne?" Nejdříve jsem to vypl po prvních 20ti minutách, podruhé jsem to zkoušel dál, až jsem se v druhé polovině zadíval a vtáhlo mě to dovnitř. ,,Přichází zlatá doba stěhování. Čím dál tím více lidí se stěhuje. Ale nechci tomu stát v cestě, chci jít s dobou! Dělám stěhováka, budu ho dělat dááál!" No celkem žádná sláva. Ve výsledku bych nejraději nehodnotil - je mi docela líto, že to nedovedu plně ocenit, když je to tak oblíbené a uznávané. Zpracování zajímavé, jde o obraz doby a lidí, jaký v pražském velkoměstě najdeme asi spoustu - toulavých, uhulených, úplně odtržených od rodinného nebo pracovního života,... Přesto nemohu se zbavit dojmu, že mě tohle téma a většina dějových linek prostě minuly. Osobní přínos z filmu není výrazný a dojmy hodně rozporuplné. Fajn zápletka byla zmizení muže (Trojan) jako hosta v kouzelníckém programu, následní toulání se ulicemi za doprovodu francouzského šansonu bylo pěkně umělecky nasnímané. Jasně, taky vklad Maciuchové a Františka Němce. Na druhou stranu absolutní trapnosti typu soutěž Nahraj hlas své matky, za to body dolu!

    • 2.7.2018  14:49

    (2x) Jako současný divák (a teď už i absolvent bakalářského stupně na vysoké škole) říkám na tenhle film: jako komedie s hereckými hvězdami první republiky ano, jako cesta za spoznáním čs. kinematografie téže doby také ano, jako vzdělávací snímek o škole a vzdělání, jak ho může řada lidí vidět, spíše ne. Že je škola základem života, jak název napovídá, nelze pochybovat. Ale tenhle film je zrovna ne moc šťastnou vizitkou středních škol, kde je i v takové septimě (to jest v předmaturitním ročníku) v centru učení důraz na ,,letopočty, slovíčka a pravidla" a na jejich biflování místo logického myšlení. Chybí prostor pro samostatné myšlení, chybí vědomí mezipředmětových vztahů. Nebyla to pouze záležitost první republiky či později celého minulého režimu, ono to tak na mnohých středních školách, zejména gymnáziích funguje bohužel dodnes. ,,Myslícímu člověku je z toho špatně, ale prosťáček slaví triumf," trefně poznamenává student Benetka v světlejším momentu filmu, byť je za své názory samozřejmě potrestán. Samozřejmě ne jiný systém zobrazuje o rok mladší Cesta do hlubin študákovy duše, kterému jsem udělil plný počet, jenže tam byla myšlenka zcela odlišná a film téměř neustále bavil humorními situacemi a hlášky, zatímco moralistická "Škola" místy spíše nudila. Takže kladné hodnocení za Benetkův kritický sloh, případně úvodní "Řev septimy", po němž film alespoň možno brát jako karikaturu na středoškolské profesory. Ovšem Ladislav Pešek (septimám Čuřil) a zejména hodina latiny, to je perla nad perly. Tak mi někdo přeložte do latiny: "Tuleň nese domovníkovi dýmku, zatímco vlk nese domovníkovi psaní." :o) (60%)

    • 2.7.2018  14:01

    Akční filmy (na naše podmínky asi lépe řečeno: filmy s výrazným akčním nádechem) jsou v čs. kinematografii výjimkou. Dobrá akční komedie nám tu vznikla jednou za čtyřicet let (před "Vojákem" rozhodně Nikdo nic neví z roku 1947). Nepřipraven zde na tenhle styl jsem byl vhozen do velkého překvapení. Ještě po 15ti minutách sledování jsem měl pocit, že film stále pořádně nezačal... To už mi vedle samotných akčních útěků všech vojáků a každého jiným směrem totálně zrak vytíral střih filmu, který ve velmi rychlém tempu střídal jeden záběr za druhým, téměř ve stylu videoklipu. Sledovat veškerý děj s naplno zaměstnanou pozorností jsem stíhal, rozoznávat jednotlivé vojáky a uvažovat nad viděným už moc ne... což ale v takovém nasazení vůbec nevadilo. Opravdu skvělo odvedeno a zrežírovano a dotaženo s pointou cca v druhé třetině. Nevadí mi ani, že jde o humorně zkreslený pohled na vojnu, u kterého je i nám mladým jasné, že to takhle veselé určitě doopravdy nebylo. Spíš mě nakonec po té vší báječné podívané zklamalo v druhé polovině to postupné stagnování děje až upadnutí do trochu průměrného love story příběhu z vojny. I tak ve mne zůstaly vesměs pozitivní dojmy z celého filmu. (80%)

    • 1.7.2018  21:20
    Podezření (1972)
    *****

    (2x) ,,Je to smutné, pane doktore, tady jde o život člověka, a vy máte jedinou starost, co udělá komunistická propaganda..." Vedle Svědomí (1948) a Probuzení (1959) další psychologicko-kriminální snímek Jiřího Krejčíka s jednoduchým, nenápadným názvem, byť tentokrát dost nedoceněný. Možná škoda, že nevznikl tak o dva, tři roky dříve. Zde pod vlivem cenzury a ideologie vznikla nebo spíš zůstala "pouze" skvělá detektivka, která je na jedné straně takovým Majorem Zemanem v černobílém vizuálu, na druhé straně ještě v pozadí dodýchává atmosféra šedesátých let s artovým laděním snímku, především díky atmosféře podpořené zajímavou kamerou. Byť od začátku film doprovází jako vždy krásná hudba Zdeňka Lišky, rozjezd v první půlhodině před zásadním momentem působil (i přes výborný scénář) trochu zdlouhavě. Možná je to i obsazením Jarmily Košťové, která působí sympaticky, ale nebyla nejvhodnějším typem pro ženu s minulostí v koncentračním táboře. Nicméně i tak jde o nadprůměrný počin s hodně zajímavou zápletkou z prostředí diplomatického sboru spojenou s vyrovnáváním se z 2. světové války. ,,Nikoho nesmíme vyslechnout, domovní prohlídku udělat nesmíme, nic nesmíme..." Druhá půlka skvěle nabrala na obrátkách a já navyšuju hodnocení na plný počet. Navíc když vezmu v potaz skvělé obsazení vedlejších rolích, kde se na několik let naposled objevili Václav Voska a Miroslav Macháček, postiženi pak v dalších letech nedobrovolným omezením umělecké činnosti. V doprovodu jich i dalších našich mistrů (Adamíra, Chudík, Lukavský, Šmeral, Tokoš, Jelínek) si pak odnáším další tematicky i umělecky obohacený filmový zážitek z dílny československé kinematografie. (90%)

    • 29.6.2018  20:15

    Krejčíkův poslední celovečerní kino film, dokonce v době vzniku trezorová záležitost. Důvod je jasný - film kriticky zobrazuje umění a vystupová estrádního souboru s pochybnými kvality, ale velkou honbou za pěnezi. Jak je vidět, tohle téma není zcela otázkou nové porevoluční doby, kdy problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži jaksi film místy na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil -starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají - příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v "Konkursu" filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel v průběhu více zaujala snad jen Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. (65%)

    • 28.6.2018  20:39

    Z domácej tvorby mi táto vojnovo-historická komédia najviac pripomenula koprodukčnú Ukradenú bitvu. Zatiaľ čo "Ukradená bitva" stojí skôr na absurdných momentoch, vtipných dialógoch a hláškach, Galantné slávnosti sú vizuálnou groteskou, v istých pasážiach striedajúcou jednu akciu za druhou. Všeky streľby, výbuchy, naháňačky a prevleky vždy obohatené o humorné gagy. Do konca filmu som nepochopil, kto proti komu bojoval (istá skupina Francúzov proti inej skupine Francúzov?), historická zložka poslúžila len ako pozadie pre príslušné kostýmy a rekvizity z obdobia (cca druhá polovica 18. storočia), do ktorého je fiktívny príbeh zasadený... ani postavy sa nemajú príliš možnosť vyvíjať a film toho veľa neprinesie, ale ako bláznivá komédia v historických reáliách to funguje skvelo a hýri originálnymi nápadmi až do konca. 80% (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 28.6.2018  09:53
    Psi a lidé (1971)
    *****

    ,,Dívám se Rafíkovi do očí a vždycky vidím, že to je přece jen spíš člověk." Tenhle film přináší pohled na tři různé vztahy mezi člověkem a jeho věrným čtyřnohým přítelem. V první povídce s Václavem Babkou ve stylu němé grotesky sledujeme komicky těžký život tuláka a současně vývoj vztahu s toulavým psem, přecházející z počátečního zápasu a nenávisti až k zalíbení. Druhá nás na vlnách filmové poezie nechá v jedné z dějové linek nést na vlnách vášnivé lásky k malování, ženě i pejskovi, příběh třetí se z komedie mění na smutné drama plné nespravodlivosti. Myslím, že v druhém plánu možno obsah vnímat i jako studii lidských povah a různých mezilidských vztahů. Navzdory žánrové pestrosti drží povídky svou kvalitou, tématem a poetickým laděním pohromadě.                                                                                                                                                       // Komu přijde (jako mne) většina filmů Evalda Schorma náročná a těžko ztrávitelná, zde ho jméno režiséra vůbec nemusí odrazovat. Mnohem větší tvůrčí podíl v rámci tohoto filmu totiž patří Vojtěchovi Jasnému, který k němu před emigrací napsal komplet scénář a připravoval celý snímek k natáčení (byť se jméno tohoto režiséra a scenáristy jako emigranta v titulcích nesmělo objevit). Jeho rukopis v povídkách i po převzetí režijní taktovky Schormem výrazně zůstal. Hodně scén situovaných z větší části do přírody připomene jeho Všechny dobré rodáky a není to zdaleká jen scéna, kde malíř a herec Josef Hlinomaz maluje přítomné obsazenstvo a sekunduje mu k tomu Helena Růžičková. Nebo scéna velkého hledání ztraceného psa až příliš evokuje scénu hledání a volání po dětech v dalším Jasného snímku Až přijde kocour. V celkovém vyznění mi ale tyto momenty Jasného "vykrádání sama sebe" nijak zvlášť nevadily, myšlenka z filmu (jež jsem popsal výše) je zcela jiná a svá... 90%

    • 24.6.2018  23:30

    ,,Kto prizná neprekonateľné nutkanie zabíjať, mal by byť odprevadený zo sveta." V podstate mám len malú osobnú výtku - nemám rád filmy, kde sa zabíjajú deti (zároveň vďaka tvorcom, že vraždy ani mŕtvoly nie sú explicitne viditeľné). V závere však svoju voľbu vidieť z filmografie Fritza Langa tento fim neľutujem. V rámci krimi žánru mám odsledovanú až na pár výnimiek len československú tvorbu, kde vznikli mnohé skvelé detektívky, ale sme zvyknutí na systém, kde sa do pátrania púšťa jedna oficiálna mordparta alebo Verejná bezpečnosť, prípadne viacej okresov úspešne spolupracuje, nanajvýš sa ešte niekto z amatérov púšťa do pátrania na vlastnú päsť :o) Teraz sme len o nejakých pár kilometrov ďalej v Nemecku a bol som doslova v šoku (príjemnom), ako si aj v takomto nebezpečnom prípade šialeného vraha dokážu nenávistne navzájom konkurovať polícia a súkromná organizácia. Tá nielenže je schopná prepadnúť strážnikov, funkčne zapojiť do akcie pouličných žobrákov a za pár minút úspešne sa vlámať do veľkej budovy s prísne zamknutými dverami na každom kroku (úžasná pasáž, kde sa napätie kontrastne doplňuje s jemnými grotesknými gagmi), ale organizuje aj vlastné súdne procesy v opustenej barabizni! Nakoniec silný zážitok, kde moju pozornosť trochu rozptýlili len teátralne výkony v úlohách policajtov v prvej polovici. Avšak dlhá záverečná scéna súdneho procesu pozdvihla film veľmi vysoko a súčasne zachytila spoločenskú atmosféru doby, s vynikajúcim presahom do súčasnosti. Zatiaľ 85%, uvažujem nad plným počtom. (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 24.6.2018  16:07

    ♫ Život utíká, jako když práskneš bičem do koní. Růže rozvitá, co včera zvadla dnes už nevoní... Úžasná hudba Karla Svobody v podání skupiny Flamingo se zpěvem Marie Rottrové v titulní písni. Bohužel v trochu průměrném filmu. Zápletka krimi filmu velice zajímavá, černobílým vizuálem to připomínalo dokonce šedesátkové krimi, byť film už vznikl v propuklé normalizaci, ale děj mě příliš nezasáhl. Víc než průběh událostí jsem místy sledoval zvukové pozadí filmu, kde znělo mnoho ukázek z již polozapomenutých písní hitmakera Svobody v podání předních českých zpěváků. To asi nebylo dobře. Možná je to tím, že mě nesedl Václav Postránecký v hlavní roli amatérského detektiva pátrací na vlastní pěst. Nezaujala mě ale zde s výjimkou Lubora Tokoše (kníratý agent Dittmar) ani většina ostatních herců. K čtvrté hvězdičce v rámci hodnocení mě nepřinutila ani závěrečná akční honička. 65%

    • 23.6.2018  11:38

    ,,Proč mi to chcete vysvětlovat? Já nejsem soudce..." Prvý můj dojem při zjištění existenci tohoto filmu byl rozpačitý. Už jen to, že vznikl koprodukční film, kde britští(!) herci dorazili do ČSSR hrát role českých zaměstnanců a současně podvodníků v samobsluze s lihovinami, působilo jako absurdní kuriozita. Ovšem jen do chvíle, než se film skutečně nerozjel. Už počáteční atmosféra s hudbou Krautgartnerova orchestra s vokálem Marty Kubišové hodně upoutává a přesunutím z letního vedra do obchodního sklepu s vypnutým proudem začíná něco jako další film-noir po česku /13. revír, Hra bez pravidel/. Ale není to jen vizuál plný kontrastů mezi světlem a tmou a zvuk (vedle scénické hudby i takové hučení lednice nebo tikající budík), co pozvedá průměrnou zápletku svým zpracováním hodně vysoko. Je to taky celkový způsob vyprávění ze strany režiséra. Jiří Weiss mě svým "psychologickým" vykládáním malého zločinu s tragickými důsledky již jednou dostal ve filmu Taková láska (1959) a zde znovu. Jsme svědky postupného rozplétání vztahů a psychologie prostřednictvím následujícího děje, retrospektiv i vnitřní analyzy svědomí. A také pozoruhodné postavy inspektora v podání Rudolfa Hrušínského, působícího v jistých momentech jako zhmotnělé svědomí hříšníků. Přijde, zasáhne, odejde... ale stopy po křivdě a nespravedlivosti zůstávají. Konec není tradiční, jak by divák očekával, ale rozhodně nechá přemýšlet. Opět 60. léta v čs. kinematografii v plné parádě! 90%

    • 22.6.2018  10:19
    Jan Hus (1954)

    ,,To je zvyk ještě z doby, když jsem byl hladovým žáčkem. Tenkrát jsem si vždycky dělal z chleba lžíci, abych měl čím nabírat hrách. Tu lžíci jsem pak ovšem vždycky snědl." Nejaké to nadčasové posolstvo nakoniec aj ku mne dorazilo, ale ako celok ma Jan Hus príliš nenadchol. Nemôžem sa hlavne ubrániť veľkej bariére, ako slovenského diváka ma pradávne (stredoveké) české dejiny nijak zvlášť nezasiahli. Teda aspoň v tomto spracovaní rozhodne nie. Na oplátku musím povedať, že ma výrazne zaujali iné historické filmy Otakara Vávry (Nezbedný bakalář, Kladivo na čarodějnice, Putování Jana Amose), videl som s husitskou tematikou Spanilú jízdu Oldřicha Daňka, ktorá ma skutočne nadchla, obľúbil som si Zdeňka Štěpánka z iných filmov (napr. Dnes naposled) atď. atď. Kde sa stala chyba? Dlho som sa filmu vyhýbal, nakoniec som si ho dal ako malé odľahčenie popri učení sa na históriu literatúry, kde sú tri otázky venované aj stredovekému obdobiu. Na atmosféru doby, v ktorej sa udalosti odohrávajú, film skutočne naladí dobre. A možno práve tam je zakopaný ďalší pes, ten film je príliš "čítankový", zvonku síce farebný, vnútri trochu čiernobiely na to, aby zasiahol ako niekoho iného, ako hrdých Čechov. Vôbec sa nedivím tým, ktorí na film spomínajú s odporom, keď naňho museli ísť povinne so školou do kina. Rozporuplný dojem bohužiaľ podporujú aj divadelne ladené herecké výkony. Hodnotením 2* - 3*, počkám si na dojmy z ďalších dvoch dielov (pokiaľ sa k nim ešte dostanem).

    • 21.6.2018  15:50

    ,,Vždycky se najde tolik neumětlů, kariéristů a krys, kteří čekají na příležitost, aby je zničili. Nenávidím nás!" Už před zhlédnutím filmu mě zde zaujal v diskuzi komentář, že tenhle film je moc pravdivý na to, aby ho lidi měli rádi. Hlavním tématem filmu je umělecká a kulturní krize v období normalizaci, projevující se v osudu i vnitřní atmosféře divadla. O tři roky starší Smoljakova Nejistá sezóna se nesla ve znamení lehce tragikomické reflexi cenzury ještě za dob socialismu, zde jsme již svědkem vážné kritiky a mravního úpadku téže doby. Jako podobenství své doby se silným nadčasovým rámcem i do současnosti (např. otázkou dělání "umění", resp. velké části své kulturní činnosti jenom pro finanční zisk) a film s výrazným přínosem pro diváka to funguje dobře. Leoše Suchařípu mám jako herce spojeného spíše se žánrem komedie, nicméně spojení jeho projevu s komorním dramatem působilo zde zajímavě. Svou roli zvládl obdivuhodně, byť poslouchat jeho zvláštní hlas téměř nepřetržitě v takovém poměrně depresivním filmu dá zabrat. Svým zpracováním rozhodně nepůjde o snímek pro každého diváka, hodně vlečící se tempo a hluchá místa ztrácejí i navzdory zajímavému tématu na atraktivitě. S hodnocením mám zde trochu problém, odnesl jsem si z filmu hodně, ale dle výsledního dojmu bych spíše dal jen 3 hvězdy, nakonec zaokruhluju na 70%

    • 21.6.2018  00:15

    ,,Pořád jsem žila sama a najednou jste spadnul z nebe vy. Letadlo je rychlá věc!" Tento film Jiřího Menzela máme doma na DVD v rámci jeho kompletnej edície, ale okrem názvu som si z neho po čase už nič nevybavoval, myslím, že celý som ho nikdy nevidel (až teraz). Za kamerou samí českí tvorcovia, ale obsadením film spadá skôr do ruskej kinematografie. Zdeněk Svěrák /Vesničko má středisková/ napísal pre Menzela scenár plný vtipných hlášok a absurdných momentov či postáv (šľachtiteľ rastlinných hybridov), ale vo výslednom spracovaní pôsobí ako zlepenec rôznych komických i vážnych situácií z 2. svetovej vojny bez ucelenejšej línie. ,,Řídil jsi někdy letadlo? // Jenom koně. // Letadlo nebo koně - to máš to samý." Spočiatku film pripomína trochu nejakých tých Čiernych barónov alebo Mlýny, v iných momentoch bohužiaľ pôsobí ako socialistická agitka (napr. žena pochodujúca na traktore s rudým odznakom hlása socialistické myšlienky), hoci film vznikol niekoľko rokov po páde socializmu. Ale keďže zahraničné filmy sledujem prevažne v pôvodnom znení s titulkami, tak tu som si výnimočne mohol po dlhšej dobe vychutnať českú hereckú elitu v rámci dabingu, napríklad Vlastimila Brodského v roli Stalinovho menovca. 65% (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 20.6.2018  14:34

    Pri americkej kinematografii som veľmi vyberavý. Dosť mi vadí to "amerikánstvo" z každej strany v týchto moderných filmoch, od hamburgerov cez pózerstvo na ulici až po propagandu toho, čo oni považujú za slobodu. Od tejto "námorníckej komédie" som čakal niečo úplne odlišné, nebolo tomu tak, ale vo výsledku som spokojný a obohatený. Napriek výhradám ale musím pochváliť spracovanie, ktoré nakoniec vyznieva v rámci odrazu kultúry krajiny vzniku skôr realisticky. Nešlo vyslovene o kritiku spoločnosti, ale myšlienka na mňa nepôsobila prvoplánovo. A príbeh ma skutočne bavil, od prvej scény na cestách som takmer nespustil oči a so zaujatím sledoval až do samotného záveru. V Poslednej eskorte ide skôr o psychologickú drámu s pridanými komediálnymi prvkami. Počas dobrodružnej cesty sledujeme zaujímavý vývoj vzťahu medzi cynickým väzeňským dôstojníkom, jeho čiernym kolegom a mladým odsúdeným námorníkom. Dobre poznáme ich charaktery, ale ich konanie v niektorých konkrétnych situáciách až do samotného záveru pôsobilo často prekvapivo. To platí aj o záveru, ktorý našťastie nebol príliš "americký" a v rámci atmosféry tragikomédie ukázal aj stinnú stránku sveta v podobe možnej nespravodlivosti a obmedzenia slobody. V kontraste s veselou až grotesknou hudbou rozhodne štýlové zakončenie jednej púte! 80% (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 19.6.2018  08:35

    (2x) ,,Podívejte, co mám před sebou úkolů: trojtaktný motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského... a kdybych měl rodinu, tak by tady stálo: tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." Takže nejoblíbenějším životopisním filmem v československých končinách je tenhle snímek o fiktivním géniovi :o) Odhlédneme-li od záměru tvůrců Divadla Járy Cimrmana poprvé ve velkém převést poetiku jejich tvorby na filmové plátno, dostaneme milou historickou hříčku plnou krásných a vtipných odkazů (nejen) na kulturní život a osobnosti v Rakousko-Uhersku z přelomu 19. a 20. století. Je určitě sympatické, jak je JÁRA oblíben a doslova klepe na brány zdejšího žebříčku TOP100, byť na úkor mnoha jiných a kvalitnějších flmů. Některé scény a dialogy pobaví, jiné (předválečná střelba na zajíce) okouzlí alespoň kamerovými záběry, máme zde bohaté herecké obsazení vedlejších rolí (Frej, Zahajský, Čepek, Dvorská, Drahokoupilová,...), dobovou atmosféru včetně vložky s němou groteskou... Ale s odstupem času mi tam něco do plného počtu chybělo a vážný závěr kolem pátrání po osudu a konci génia spíše zklamal. Nicméně, tady mne konečně ve valné míře oslovila tvorba Svěráka & Smoljaka a pokračuje to ještě skvěleji Rozpuštěným a vypuštěným a Nejistou sezónou. 80%

    • 15.6.2018  21:08

    Méně oblíbený krimiální film Jindřicha Poláka. Zatímco Smrtí v sedle a Hrou bez pravidel obohatil československou krimi osobitou žánrovou formou (v prvním případě western, podruhé akční thriller), zde spíše upadl do průměru. Musím ale říct, že mě "Páté oddělení" i přes tu mizernou kvalitu obrazu na CS-filmu vtáhlo do děje a udrželo mou pozornost až na pár okamihů až do konce. Upoutala mě i místy dokumentární kamera. Proč nakonec taky uděluju spíše průměrné hodnocení? Zápletka i forma vyprávění by byly, k závěru roste i napětí, chybí tomu ale větší herecký tah v hlavních rolích. Zaujal mne snad jen Jaroslav Mareš ve vedlejší roli vyšetřujícího z V. oddělení. Ač mám Radovana Lukavského obecně rád, musím říct, že mi zde jako inženýr spolupracující v špionáži vůbec neseděl. A už vůbec mi nesedlo tahání do špionážního filmu tak výraznou linku s těhotnou ženou a narozením dítěte. Dále spoiler! Závěr v podobě chycení vyčerpaného pachatele po dlouhé napínavé honičce nakonec spíše tuctový. 60%

    • 14.6.2018  19:55
    Posel z Liptákova (divadelní záznam) (1997)
    ***

    V Tučapech zůstal při výlovu jeden pěkný kapr v bahně. Baštýř Adámek vzal podběrák a chtěl kapra nabrat. Bidlo podběráku však bylo krátké, a tak se baštýř Adámek musel za kaprem řádně naklonit. Než se nadál, ztratil rovnováhu a sletěl po hlavě do bahna...a tak se v bahně mrskali dva - kapr a baštýř Adámek...                                                                                         Místy tradičně vtipná cimrmanovská fikce, ale jako celek, kde se hodně mluví a mluví a přednáší a méně "dramaticky" hraje, to na mě až na pár momentů moc nezapůsobilo. S Dobytím severního pólu téměř nesrovnatelné. Chuť sledovat něco podobného tu z mé strany zcela byla, ale v průběhu sledování po jisté době zcela zmizela. "Probudil" jsem se až při rozhovoru s úředníkem-pyrotechnikem a teprve závěrečná dramatická ukázka mě uzemnila. ,,Třeba ten důl neprodáte, třeba vám ho vemou." Docela zajímavé narážky na historické události (začátek války, únor '48) v doprovodu hezké hříčky kolem návštěvy smrtky a lidového vizionářství, která mě začala bavit. Žel vzhledem k celé stopáži inscenace trochu pozdě, což je mi při výsledním hodnocení docela líto.

    • 14.6.2018  10:05

    ,,Tak tomuhle bych řekl harmonie." Oficiál Tříska v podání Saši Rašilova spočátku připomíná "posledního mohykána" Marvana, ale jen spočátku. Třísku totiž narozdíl od starožitníka Kohouta neuspokojí ani ta harmonie... ,,Neneste to všichni na jedné straně. Jak to vypadá, já se z toho zblázním. Povídám, každý kufr jinak!" Film sice nemá takový akční náběh jako Machův režijní sólo debut Nikdo nic neví, ale když se z toho prostřednictvím spousty vtipných až groteskních situací vyplynula bláznivá komedie jedné rodiny, která jednu chvíli končí šílenou jízdou na nezastavitelném tanku, nešlo přehlédnout režisérův rukopis. V druhé polovině se komedie bohužel rychle přehoupne do roviny budovatelské agitky, ale díky odlehčenému pohledu čerpajícího z již vytvořené atmosféry plné gagů a Rašilova neurotickému "koncertu" se dá na to dívat. Ve vedlejších rolích funguje rovněž skvěle zastoupena mladá generace nastupujících herců (z nichž zde nevyčníva Hrušínský, ale Robert Vrchota /poručík Vrána/ a Felix le Breux /malíř pokojů Veleba/) a slyšet tu a tam ochotnické pěvecké sbory není vůbec na škodu :-) (80%)

    • 13.6.2018  09:30

    ,,Daj si so mnou skleničku plnú snov... odhodí záťaž a balón sa vznáša, všetky problémy zostali podo mnou." Pri sledovaní Strateného víkendu som si niekoľkokrát spomenul na československý film "Dnes naposled" (1958). V oboch prípadoch ide o psychologickú drámu s prvkami tragikomédie a spája ich nielen zhodná problematika alkoholizmu, ale aj pochmúrny čiernobiely vizuál, obohacujúci spoločne s kvalitným scenárom zážitok z filmu, ktorý má v sebe nadčasový potenciál zaujať mladého diváka aj 60-70 rokov po svojom vzniku. Medzi výrazné klady snímky patrí aj vynikajúci herecký výkon Raya Milanda, osobitý štýl spracovania s retrospektívnymi odbočkami a množstvom nezabudnuteľných scén (hľadanie a schovávanie fľašiek na najkurióznejších miestach v byte, halucinácie s netopierom či tancujúcimi kabátmi v opere). Z veľkej časti som film vnímal ako pozoruhodnú štúdiou alkoholika, plnú depresie i humorných odľahčení. Ale za ten náhly optimistický záver naozaj hviezdička dolu... (85%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 12.6.2018  19:32
    Poznamenaní (1948)
    *****

    Tento silne emočne zafarbený film pripomína v závere trochu "červenú knižnicu" (podiel USA na snímke sa nezaprie), ale vzhľadom na protivojnovú myšlienku som tentokrát nemal s cieľovým dojákom žiaden problém a nechal sa unášať nádherným príbehom o vzájomnom hľadaní toho "strataného". Príbehom, ktorý sa mohol reálne stať, ale bol iba malou kvapkou šťastia dvoch osudov medzi sklamaním a smutných koncov tých ostatných. Naviac Poznamenaní sú kvalitne vybudovaným filmom, ktorý takmer dokumentárnym spôsobom autenticky spracováva povojnový svet s osudmi opustených detí, obsahuje doslova mrazivé zábery na bombardované územia. Pozorujeme pozoruhodný premenu hlavného detského hrdinu z utrápeného, umlčaného malého chlapca na bystrého žiaka i budovanie vzťahu s jeho súkromným americkým učiteľom, kde sa nenávisť a odpor vďaka silnej námahe posutpne menia na priateľský vzťah. Film je zaujímavý aj vďaka autentickej jazykovej stránky a medzinárodného obsadenia vrátane výraznej československej stopy, nezabudnuteľný výkon vedľa Montgomeryho Clifta podáva práve 11-ročný Ivan Jandl, bohužiaľ - podobne ako jeho kolega z filmu Svědomí a ďalší detský herecký talent Jan Prokeš - v ďalších rokoch neuvyžitých. 95% // Medzinárodný bonus k rovnako veľmi zaujímavej československej kinematografie prvých povojnových rokov (1945-48). (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 11.6.2018  19:54

    (2x) Spolu s pokračováním Zuřivý reportér zajímavý koprodukční počin československé kinematografie. Celkovou kvalitu sráží jenom fakt, že původně "Tržiště senzací" nevziklo jako dvoudílný film, ale pětidílný seriál pro německou televizi. Kdo totiž nezná tenhle kontext vzniku snímku (jako já kdysi při prvním shlédnutí), asi sotva pochopí, proč zde mohly být do jednoho filmu spojeny dva žánrově odlišné povídky, které na první pohled nespájí téměř nic (mimo hlavní postavy redaktora Kische, který se v druhé povídce objeví stejně už jen sporadicky). Ta první je standardní retro kriminálkou, kde navíc vraha od počátku všichni známe a od průměru jí povyšuje hlavně odlišný pohled na dění nikoliv z pohledu detektiva nebo pachatele, ale redaktora píšícího o vraždě aktualizované články do novin. Větší kouzlo v sobě nese druhá povídka přinášející komorní příběh židovské rodiny na konci monarchii. Zde exceluje především Leoš Suchařípa v hlavní roli žebravého pana rady, v jedné z epizodních rolí Ilja Racek a atmosféru tragikomického příběhu podtrhuje (v obou filmech) hudba Jiřího Svobody. Milá filmová procházka starou dobou a jako bonus židovská ukolébavka v podání Hany Hegerové; 85%

    • 11.6.2018  19:33

    Josef Laufer v hlavní roli adaptací života a díla světoznámého pražského novináře Egona Erwina Kische. Hezké, místy lehce absurdní zápletky s výměnou postav žebráka a bohatého redaktora nebo kuriózního důvodu, proč se z Kische nemohl stát zasloužilý voják :o) Poté pak osobitý pohled na začátek 1. světové války za (ne)přímé účasti samotného Jaroslava Haška. Skvostné! Režisér Martin Hollý mě nezklamal ani v netradičně "oddechovém" žánru. Skvělým Lauferovym protihráčem se stává Čestmír Řanda a jako celek v mezinárodní koprodukci nabízí zajímavou hereckou sestavu včetně malé stopy členů z Pražské pětky. Dokonce mi nevadil ani Václav Vydra! Jenom neodpustím tehdejší dramturgii, že Němci toho viděli vrámci původní podoby pětidílného seriálu "Tržiště senzací" dvakrát tolik, zatímco do československé distribuce šly pouze 2 sestříhané filmy (druhým je Lovec senzací), dohromady s vypuštěním celé jedné povídky i několika dalších scén z ostatních povídek (zde narozdíl od německé verzi chybí mj. scéna, kde Hašek spolu s Ladou představují Kischovi slavného Švejka a k němu i první ilustrační nápady). 90%

    • 5.6.2018  22:05
    Kapesné (1976)
    ****

    ,,Deti sú silné. O všetko sa otlčú, i život ich otĺka, ale sú pod ochranou a veľa toho vydržia." Tak som rád, že v rámci sledovania staršej európskej kinematografie natrafím i na nejaký ten zaujímavý film pre deti a mládež (naposledy poeticky ladená portugalská snímka Aniki Bobó /1942/ a československé Hry a sny /1958/). Osobný prínos rozhodne nespočíva iba v objavení dobových či kultúrnych zaujímavostí (zatiaľ čo napríklad u nás na Slovensku žiaci recitujú naspamäť Chalupkovo "Mor ho" alebo v susednom Česku je to Máchov Máj, francúzske deti sa na literatúre takto naspamäť učia monológ z Moliérovho Lakomca :-)), ale v tomto prípade stojí za pozornosť aj zaujímavá konfrontácia sveta detí a sveta dospelých, ktorá k záverom vrcholí predovšetkým silným prejavom. ,,Keď je dospelý nešťastný, môže ísť inam a začať znovu. Nešťastné dieťa na to ani nemôže pomyslieť... Na světe je veľa nespravodlivosti, ale keď to stíha deti, je to najhanebnejšie!" Vzhľadom na žáner má snímka prekvapivo dlhú stopáž, ale aj napriek nudnejším momentom utečie táto mozaika úsmevných príhod (a k záveru aj jedného veľmi vážneho prípadu) rýchle a myslím, že osloví akúkoľvek vekovú kategóriu. 80% (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

    • 5.6.2018  12:37
    Amatér (1979)
    *****

    ,,Amatéri nič nemusia. Môžu si robiť, čo chcú, kedy chcú a ako chcú." Hlavným konfliktom príbehu na úrovni zapálu pre amatérsku prácu v umení verzus postupnej straty rodinného zázemia mi táto poľská snímka trochu pripomínala Kachyňovo Dobré světlo. Sympatický protagonista si zakúpením vlastnej kamery v čase novomanželstva nachádza novú záľubu, ktorá sa mu stáva radosťou a prieklatím zároveň, stáva sa prostriedkom ovplyvňovania (nielen) vlastného života. Kdesi na pozadí tejto psychologickej drámy vnímam i zaujímavú kritiku spoločnosti - na začiatku má kamera slúžiť ako aparát na zachovanie pamätných chvíľ, v rukách realisty ale zachytáva život plný všetkých možných negatívnych útržkov. Mószove filmy majú zachovať spomienky, ale zároveň odhaľujú nedostatky a neresti medzi ľuďmi... Počas sledovania filmu som si k nemu ľahko vybudoval "osobný vzťah", okrem iného preto, že sám som bol nejakých 6-7 rokov dozadu amatérskym kameramanom: začalo to narodeninovým darčekom v podobe kamery, pokračovalo natáčaním v umeleckej škole na dramatickom krúžku, ktorý som navštevoval, až som to dotiahol na miestneho kameramana kultúrnych slávností v našom mestečku v jednu sezónu, počas týždňa mestských slávností snáď 5 až 6 udalostí v týždni. Ako záujmová aktivita počas stredoškolského štúdia to bolo určite fajn, ale dnes môžem byť rád, že som dokázal včas a dobrovoľne odstúpiť. :-) 90% (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)

<< předchozí 1 2 3 4 5 9 12 16
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace