Willy Kufalt

Willy Kufalt

okres Rožňava
retro art film ... československá a európska kinematografia

22 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
    • 19.2.2019  00:31

    Zvláštní film. Zvláštní jsou nejen skoro všechny ty bytosti, ale i jakýsi střet (či možná jen konfrontace) starší generace s undergroundovou kulturou na konci 80. let. Z jiného pohledu asi typická perestrojková filmová slátanina s panoptikem bizardnosti všeho druhu. Má to v sobě pozoruhodné momenty zejména díky narážkám na národní politickou minulost (50. léta), občas zajímavě temnou atmosféru s pěknými absurdními dialogy v osobitých kamerových záběrech (třeba scéna s dialogy po rvačce v neurčitém temném místě ,,Češi, Češi, kam to spějete" / ,,Já to věděl, jak to dopadne..."). Ale tak jako pár scén mě poměrně nadchlo, o chvilku mě film hodil do pocitů opačného extrému, kdy jsem měl chuť tu šílenost uprostřed vypnout. A nešlo jen o undergroundovou muziku, třeba sledovat dvě minuty v atómovém krytu partu opilých dědků, kteří zpívají trezorový Gottův hit "Hej, páni konšelé", byl taky slušný mazec. Jako celek mi to vážně nesedlo mi a nijak výrazně jsem si neužil ani účast Václava Babky /Psi a lidé, Všichni dobří rodáci/. Netuším, zda tomu dám ještě někdy šanci. ------ ,,Jak se jmenuješ? Zeman? Pěkný jméno. S jedním Zemanem jsem kdysi kolektivizoval. Byl to čestný soudruh. Už to má za sebou, uhodil si mašli." (Československá filmová výzva 2019)

    • 13.2.2019  17:44

    (2x) ,,Bože môj, ešte si ani chodiť dobre nevedel, už si bol pri ovciach. Na chrbte sme ťa doniesli do košiara, musel si zaháňať ovce pri dojení..." Slovenský "western" (eastern) o bačovi uprostred kolektivizácie. Spočiatku Očovské pastorále pripomínajú tradičný ľudový film zo slovenskej dediny, hlavne prostredím a typmi dedinských postáv. Avšak najmä stupňujúcou sa konfrontáciou baču Jožka so zákonom počas stalinistického režimu nastoľujú tvorcovia v rámci našej kinematografie netypicky drsný pohľad na slovenskú dedinu v minulosti. Hlavný príslušník SNB (V. Polónyi) i ostatní predstavitelia "vrchnosti" na rok vzniku tu pôsobia výnimočne skôr negatívnym dojmom, vo filme dochádza aj na pomerne horkovtipné narážky na socialistickú ideológiu (napr. keď sa bača pýta, čo bolo hriešne na tom, že hral v kostole na vianočnej omši na fujare, a dostáva pomerne absurdnú odpoveď, že podporoval náboženské prežitky). Konanie a prejavy sympatického baču v podaní výborného Júlia Pántika (v typickej roli šitej legendárnemu hercovi na telo) často oplývajú humorom, dobrým srdcom a budia súcit, ale zároveň sú plné tvrdohlavosťi a "chlapskej cti", ktorá mu nezabráni pobiť sa s hocikým v akejľkovek situácii. Mnoho scén zobrazujúce slovenské dedinské tradície a kultúru (okrem konkrétnych piesní napríklad scéna v obchode s fujarami a píšťalami, z ktorej vycítiť silný bačov vzťah k folklóru) vnímam v rámci atmosféry prostredia z filmu ako prínosné. Čo mi na filmu naopak príliš nesadlo, bola generačná linka o vźťahovom probléme mezi bačou a jeho synom a s tým akýsi do očí bijúci zvlášny kontrast medzi starým konským záprahom a motorkou. Vyvrcholenie vzťahu medzi otcom a synom ale nakoniec hodnotím pozitívne, rovnako tak celý Zacharov film vďaka téme, spracovaniu a Pántikovi v hlavnej úlohe. (80%) (Československá filmová výzva)

    • 12.2.2019  22:35

    (3x) ♫ Jak černý mrak, už táhne smrťák zabiják... Mé nedávné zjištění, že tenhle film se historicky neodehrává v středověku (jak jsem se domníval určitě nejen já), ale již v ranním novověku, mě překvapilo. Pro mne rozhodně důležitý aspekt ve vnímání obsahu, neboť zde se ohledně mocenských vrchností již nejednalo o nějaké ty zaostalé kultury vyznávající nadpřirozené jevy, ale o vyspělou společnost, nad kterou zavládli touha po moci, politika a manipulace s lidi během vykonstruovaných procesů. Také v těchto aspektech vnímám vysokou a nadčasovou společenskou hodnotu filmu, byť občas na něj čtu nebo slýchám i kritické ohlasy pro jednostraně negativní zobrazení církve. Z pozice diváka občas nudí neustále opakující se zobrazování všech postupů u procesů od zatknutí přes tajné výslechy, veřejný proces, mučení, až po přiznání a upálení... při dalším opakovaném zhlédnutí to působilo na mne jaksi víc monotónně než strašidelně. To však nic nemění na myšlenkové i umělecké hodnotě filmu, který oplývá hutnou atmosférou a vynikajícími hereckými výkony. Zvláště na Vladimíru Šmeralovi a Kemrovi mě hořce fascinuje až sarkastický humor, s jakým mezi sebou cynický Boblig se svým sluhou komunikují... a úvodní písnička geniální. Jenom ty podivné monology Václava Lohniského občas na mne uprostřed děje působili rušivě. (80%) (Československá filmová výzva)

    • 11.2.2019  16:39

    ,,Vážené shromáždění! Račte na chvíli zavřít zobáky! . . . Mně už dávno nabízeli, abych dodělal doktorát, ale co? Svaly nemám, kolečko neudržím, nač mi třeba doktorát?" :o) Jindřicha Plachtu už déle vnímám jako jednoho z nejlepších prvorepublikových herců v žánru komedie. Až na pár méně známých výjimek (např. Červená ještěrka) mám ho spojeného spíše s vedlejšími rolemi, v drvivé většině z nich však odvedl nezapomenutelný výkon. Zde si střihl jednoho z kamarádů mladého doktora filozofie, přičemž vynikl zejména v komicky založených etudkách ve dvojici s Ladislavem Peškem, ale také v sólovém příhovoru na oslavě s imitací svého bývalého profesora, do třetice tde vystoupil jako černošský zpěvák v kabaretu za doprovodu slavných Setlerů. Samotná zápletka filmu o lásce přes překážky, záměny či tajnosti je na první pohled trochu průměrná, či spíše hodně typická pro filmové veselohry první republiky. Co však tento film dělá úžasným, to je (zejména v první polovině) bohatá smršť humoru či groteskných obrazů... zobrazení blázince na koleji v budově bývalé věznice, kromě již zmíněné dvojka Plachta-Pešek praktický celý kolektiv kamarádů zpívající absolventovi originální písňové veršovánky na pokračování, pak opět perlící Pešek s Plachtou v odlišném prostředí na věnkově aneb intelektuálové brigádují jako pomocníci statkáře. :-)) Dobře využitý potenciál toho, co mívám na těchhle pamětnických veselohrách rád. I když drobná výhrada k onomu typickému schématu "holka zamilovaná - rodiče moralizují a nesouhlasí - milenec dělá někoho jiného" by tu možná byla, celkové zpracování a herecké výkony jí dokázalo dostatečně překrýt. Překvapilo mne, že pro Gustava Nezvala byla titulní role teprve filmovým debutem. (80%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 10.2.2019  18:25

    Naši furianti, zrcadlo lidu vesnického za starých časů. Tuhle legendární hru mám silně spjatou s legendárními herci z Macháčkovy adaptace (Vala, Munzar, Somr a další...), stejně tak s konkrétními písničkami z dílny Pavla Vondrušky ze zmíněné inscenace. Její záznam mám dost nakoukaný, o to víc jsem se bál, ale taky byl zvědav, podívat se na prastarou filmovou verzi pánů Vančury a Kubáska. Byť jde o podívanou hodně archaickou, v restaurovaném obrazu jsem si užil Stroupežnického hru v autentických kulisách lesíka, staré chalupy, hospody a jedinečná (dobová) atmosféra s rovněž vynikajícími výkony Jaroslava Vojty (pytlák Bošek) a Jindřicha Plachty (vysloužilec Valentýn Bláha) z toho přímo číšela. Pěkné provedení. (75%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 10.2.2019  10:09
    Ninočka (1939)
    *****

    ,,Chcete bývať v hoteli, kde z kohútika na teplú vodu tečie studená a z kohútika na studenú netečie nič?“ Táto romantická komédia s výrazným politickým podtextom ma veľmi milo prekvapila. Tak ako u nás vznikali filmové paródie na americké bondovky (Konec agenta W4C…) či westerny (Limonádový Joe), tak sa dá povedať, že americká Ninotchka naopak paroduje žáner “východnej“ agitky typický v tej dobe pre Sovietsky zväz či neskôr po roku 1948 aj pre Československo. Pre toho, kto aspoň jednu dve agitky má za sebou, bude Ninočka asi ešte zábavnejšia, ale vďaka vtipným dialógom tu nebude núdza o humor ani pre ostatných. Greta Garbo bravúrne stvárnila kovanú súdružku zo ZSSR, ktorú ako správnu budujúcu komunistku zaujíma len z technického hľadiska. Nemohol som sa prestať vo veľkom smiať, keď z jej úst padali „uvedomelé“ hlášky ako „neberte ohľady na to, že som žena, všetci sme tu kvôli práci, tak nemárnime čas!“ alebo „počula som o povýšených mužoch v kapitalistickej spoločnosti, váš druh čoskoro vymrie.“ Úplne som dostal záchvat smiechu, keď sa Leon (Melvyn Douglas) snaží neustále vážnu Ninočku neúspešne rozosmiať vtipmi (napríklad tým o Škótoch) a nakoniec sa Ninočka po dlhej dobe zasmeje, keď Leon nechtiac spadne zo stoličky! Postupne v druhej polovici film prejde v atmosfére pred 2. svetovej vojne aj do vážnejšej nálady, ale nestratí humorný odhľad. Ako pravdepodobne väčšina divákov, po celý čas som fandil láske mezi Ninočkou a Leonom a aj očakával predvídateľný milostný happyend na záver… avšak spôsob, akým bol dosiahnutý, ma naozaj prekvapil. Na scenáre sa podieľali hneď traja autori a určite scenár neušiel ani zásahom od režiséra ako štvrtého tvorcu, ale rukopis Billyho Wildera /Byt, Niekto to rád horúce/ ako jedného z nich je vďaka vypointovanej milostnej línii príbehu neprehliadnuteľný. (90%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 9.2.2019  10:47

    ♫...a člověk pozná, když chce žít, že vlastně nežije... Každé noci se horce chví strach, jež se v touhu promění. Ty jsi má láska, mládí mé. Milujem to, co ztrácíme... Co je to pravda, víš to ty? Nikde nenajdeš jistoty.♪ Kdo ví, jak se slavná Lída po svém milostném skandálu s nacistickým ministrem propagandy mohla cítit při interpretaci tohohle šansonu o nešťastné lásce... Každopádně, ať už byla, jaká byla, stokrát obdivována a zatracována, národem milována i mnohdy nenáviděna, Lída Baarová se mi v tomhle filmu opravdu moc líbila. A to nejen, když u piána zpívala Svatoplukovi Benešovi spomínaný smutný song. V tomhle romantickém dramatu, plném kouzla přírody, doslova zářila přirozenou krásou i svým projevem. Na svou dobu mne film překvapil až nečekanou dávkou jemné erotiky, včetně malého homosexuálního náznaku mezi Petrem a Šimonem, který při první setkání lehce objímá polonahého zahradníka, ale dívky se následně docela štítí a pak se Petr a Šimon úplně nahí vykoupou spolu v řece... tohle v českém filmu v roce 1939? No to mě podržte! Jinak stejně, jako v mladším Krškově filmu o oslavě mládí a veselého života v přírodě i pro členy bohatých panských rodin, Řeka čaruje, mě oslovila ta nádherná poezie s přírodními záběry a písňovými zpěvy. V souvislosti s obsahem tolik nevadily ani divadelně laděné výkony hereček staré generace (Beníšková, Nedošínský) či naopak neherecké obsazení hlavních mužských rolí dvou mládenců. I po tolika letech poutavé drama plné různých nálad, s ne úplně veselým koncem. (90%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 9.2.2019  10:23

    V prvých minútach filmu sledujeme pomerne strhujúce okamžiky s vrahom v podaní Jeana Gabina, ktorý sám s pištoľou zostal v zamknutej hotelovej izbe, obkľúčenej zvonku zdesenými ľuďmi a policajtmi. V retrospektívach potom nasleduje v úplne odlišnej atmosfére až poeticky ladený príbeh o láske a živote mladého zamilovaného muža. Zvláštne napätie vytvára práve onen kontrat, keď sa pred divákom vynára otázka, ako je možné, že sa takýto človek sa mohol dopustiť vraždy a tak zbesilého konania... Najpredvídateľnejšia možnosť v podobe milostného konfliktu a žiarlivosti sa síce čoskoro začína odohrávať, ale rozhodne nie je núdze o prekvapenie aj v podobe nevery z druhej strany či zaujímavej konfrontácie dvoch odlišných mileniek. Na svoju dobu rozprávačsky veľmi originálny kúsok, z ktorého si odnášam silný filmový zážitok plný napätia, nepokoja a pôsobivej hutnej atmosféry.,, a Gabin bol už za mlada vážne borec. V kombinácii tesne za sebou s Nábrežím mlh rozhodne skvelá voľba. (95%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 7.2.2019  21:38

    "Skvělý chlapík. Škoda, že už nemáme gardové důstojníky." . . . S každým dalším zhlédnutým filmem mne začíná Vlasta Burian se svou komikou bavit víc a víc, i když stále jsem (s výjimkou U snědeného krámu, kde hraje roli vedlejší) neměl to štěstí narazit na Burianův film, který bych ocenil plným počtem. Ducháček změnu bohužel nezařídil, ač se o to snažil plnými síly. Snímek jako takový je založený hlavně na svérázné Burianově komice, což trochu vnímám jako deficit projevující se v scénách bez Buriana - jakoby ztráceli šťávu popři zavedeném humoru. Nicméně Karel Lamač mne v rámci svého režijního majstrštyku vtáhl "dovnitř" hned originálním úvodem s živým představením všech tvůrců místo titulků a následně nabídl konverzační hru s mnoha hezkými vtipnými či úsměvnými situacemi (za všechny jmenuju pěknou scénu, kde se Burian "Ducháček" domlouvá s nesmírně kultivovaným Čeňkem Šléglem nad vydražením starožitností a jejich cenou). Dokonce tu jako bonus padlo několik mírných narážek na založení republiky po pádu monarchie (,,Copak jim mohu říct, že nic nemají? Lidem s takovou minulostí? Kdybychom na takové brali ohled, nemáme republiku." ... ,,Chtěl jsem být admirálem, ale člověk míní a republika mění."). Celkově pěkná retro komedie, která zestárla opravdu jen kousek. (75%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 6.2.2019  22:45

    Dobrodružstvo 14-ročného Emila pri prvej samostatnej ceste vlakom do hlavného mesta, ale hlavne berlínska parta detí na stope bankového lupiča... Aj po takmer 90 rokoch ide o milý, hravý a neuveriteľne zábavný film o splnenom detektívnom sne mnohých detí. Ani sa nečudujem, že bol v budúcnosti sfilmovaný ešte znovu a mnohokrát. Upútal ma atmosférou a oútavým scenárom už počas jazday vlakom, kde už prvé vety podivného cestujúceho dajú tušiť prichádzajúci konflikt. S príchodom do Berlína sa dobrodružstvo krásne rozbieha a nevadilo mi, že šťastný koniec sa dal dávno predvídať. V rámci žánru rozhodne nadpriemer, ktorý snáď okrem technickej kvality výrazne nezostarol a vzhľadom k môjmu prekvapeniu z kvalitnej snímky pre deti a mládež z medzivojnového Nemecka musím nakoniec udeliť plný počet. A už sa teším na československý film, ktorý vznikol o pár rokov neskôr podľa iného románu Ericha Kästnera. (85%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 6.2.2019  21:04

    ,,Člověk spáchá takovej dobrej skutek, a hned je všecko jiný! Můžeme se tady roztahovat..." :o) Některé tyhle "exkursy" do počátků zvukového filmu se mi hodnotí hůře. Začátek byl na můj vkus podán trochu zvláštně a dlouho bez výraznějších replik... kdy z kasaře se díky náhodě stává hrdina, když zachrání děti z hořícího domku, který se chystal vykrást (škoda, že tvůrci ani jedné z celkem tří filmových adaptací Langerovy hry nijak nevysvětlili, jak vlastně vznikl onen osudný požár v opuštěné vile s jedním kasařem a dvěma malými děti, když ten požár má tak velký význam v celém příběh). Nicméně pak se docela rozjela slušná podíváná z toho, co předloha nabízí a Zdeněk Štěpánek jako ideální představitel hlavního hrdinu předvedl, že už v době počátků zvukového filmu byl osobitým a výrazným hercem, jakého film v dalších letech bude potřebovat. Viděl jsem i "šedesátkovou" verzi s Josefem Bekem i muzikál Svatá hříšnice, kde ztvárnil Ferdyše jeden ze Štěpánkových potomků (Martin Štěpánek), ale Zdeněk Štěpánek mi přijde z nich asi nejlepší, byť se snímek nepřehledně nese na takové divadelní vlně. Pištora mě opětovně i v tomhle archaickém podání bavil a atmosféru v temných ulicích či vězení to mělo taky velice slušnou. (70%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 5.2.2019  22:34

    (2x) Komisár Maigret a Jean Gabin majú toho dosť spoločného... Maigret rozbieha neopakovateľné, až miestami riskantné vyšetrovanie po parížskom postrachovi nočných ulíc a Gabin zase rozohráva jeden zo svojich neopakovateľných hereckých koncertov. Pomerne strašidelný obsah (mimochodom - úvodná vražda je natočená fakt veľmi decentne so záberom na obraz tieňov) až nebývale odľahčujú Maigretove humorné pohľady a výroky, fascinuje ma to jeho excentrické a zároveň pokojné správanie v kontraste s tak desivým prípadom. Občas to skôr pripomína televíznu inscenáciu a v polovici sa dej vlečie možno až príliš pomaly, ale mne je to ukradnuté, o to viac som si opakovane užil veľkého majstra Gabina. Výborné zázemie pre herecký koncert mu vedľa scenáru poskytujú i výborne zrežírovaní protagonisti vo vedľajších úlohách (všimol som si okrem iného ako prihrávača mladého Lino Venturu). Na záver kvalitné rozuzlenie a samozrejme slušné psycho. Druhý a tretí diel boli v mojich očiach o niečo málo slabšie, inak naprosto zlatá klasika svojho žánru. (100%)

    • 5.2.2019  16:48

    (2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu.

    • 4.2.2019  20:54

    (2x) "Pol ôsmej a päť minúť, pán Kerecký... Pol ôsmej a šesť minút, ste o minútu starší." Prvýkrát som videl Ľalie poľné v kine v cykle trezorových filmov tesne pred Spalovačom mrtvol. Pochopiteľne v takejto "konkurencii" som ich vtedy nemohl plne oceniť. Nemôžem si pomôcť, ale po repríze pridávam aj piatu hviezdičku. Elo Havetta skvelo prehĺbil svoj zavedený štýl zo svojho až príliš anarchického debutu, keď sa tentokrát zhostil jasnej a zrozumiteľnej látky z pera Vincenta Šikulu. Krásne dedinské postavičky, úsmevné situácie s dramatickým pozadím, drobné vtípky zo strany postáv i samotného režiséra, pomerne revolučne podaná jednoduchá myšlienka o vopred určených osudoch ľudí. Sympatický artový kúsok, z ktorého si aj napriek prevažne čiernobielemu vizuálu odnášam prežitok plný farieb, nálad, živelnosti... ,,Héj, slnko nech svieti, dážď sa leje, hromy nech bijúúú! Nám živly neublížia! My sme ľalie poľnééé!" ... a samozrejme niečo naviac. Kamerovo a strihovo krásne zachytenú slobodnú tulácku náladu po páde monarchie, v kontraste s biedou i v niekoľkých scénach prítomnou slávou v podobe vojenského pluku a orchestru, po zvukovej stránke opäť dolaďuje geniálny československý skladateľ. Kvalitných režisérov a scenáristov bolo neúrekom po celej Európe, ale máloktorá krajina mala šťastie na skladateľa kvalít Zdeňka Lišku. Bez úvodného odzemku či opakujúceho sa poetického sóla na klarinet si vyznenie celého filmu naozaj neviem predstaviť. (95%) (Československá filmová výzva 2019)

    • 4.2.2019  15:06

    Napínavé a komediální epizodky zde vystřídává díl především vzdělávací - kolem mezinárodních (socialistických) závodů kanoingu, v jejíchž organizaci parta Dlouhé bílé stopy samozřejmě vypomáhá. Seznamování se s kubánskou kulturou, nese i v odlehčené atmosféře dokumentární hodnotu. Zajímavé je, že jako taková spojka mezi Československem a Kubou funguje opět "major Zeman" Vladimír Brabec. S jeho polským konkurentem, "kapitánem Klossem" (Stanislaw Mikulski) se zase ve stejnou dobu projdeme Warszawou. Co bychom chtěli v rámci odechového žánru víc, je to milé retro! :-)

    • 4.2.2019  14:51

    Tady se rýsoval zatím nejnapínavější příběh seriálu. Rukopis scenáristy a režiséra Petra Tučka, jaký znám především z filmu Tajemství ďáblovy kapsy, je tady hodně zřetelný. Hlavně v okamžiků vážného střetu nainvího dětského dobrodružství se zločinem dospělých, kdy se dítě ocitává v ohrožení života. Pro dětské diváky v obou případech trochu nervák - uff, vidět tohle ve dvanácti, asi nezaspím... Jako slušný pokus o další detektivní příběh Dlouhé bílé stopy tomu vadí nutně předepsaná stopáž přesných 30 minut, kvůli čemu je chycení pachatela až příliš rychlé a nevýrazný závěr jakoby useknutý. Seriál mě ale rozhodně baví, a celkové mé hodnocení bude asi nadprůměrné...

    • 4.2.2019  11:24

    Mládežnická parta sleduje podezřelé stopy pašeráků na česko-polské hranici, to docela baštím! Jeden z hodně dobrých dílů, který by snesl coby krimi pro děti a mládež klidně i delší stopáž... avšak i na ploše 30ti minut dochází na skvělé vypointování sehraných momentů.

    • 4.2.2019  11:20

    ,,Neptune, přines cigarety!" Vzrůstající či spíše proměňující se konflikt mezi hajným-pytlákem Staškem (Skopeček) a vrchným hajným Kořánem (Prachař) mne baví čím dál víc. Po té úsměvné frašce na divadlle obrat k docela slušnému dramatu, i když o komedii taky není nouze. No, a když se hlavně přidá ještě Neptun... :o) ,,Neptune, přines rum!"

    • 3.2.2019  21:09

    (2x) Ďalšia perla slovenského filmu 60. rokov. Táto vojnová dráma ma opäť dostala skvelo vybudovanými dialógmi postáv v existenciálnej atmosfére konca vojny. Uprostred zasnežených scenérií dochádza k zaujímavému stretu dvoch partizánov, nemeckého vojaka i neskôr zatúlanej ženy. Každý s iným osudom a postavením na stranách barikády, uprostred jednej horárskej chaty, rozohrávajú malý boj o ľudskú česť v neľahkej situácii. Krásne dramatizované za takmer symfonického hudobného doprovodu tónov majstra filmovej hudby Zdeňka Lišku a veľmi, veľmi trpkým spôsobom odľahčené občasným ironickým humorom a absurdnými situáciami. V pamäti mi vedľa hudby z filmu zostáva nepokojne stupňujúce napätie pri rozhodovaní o živote mladého Nemca, dotiahnutom do pôsobivého záverečného stretu, čo mi vcelku pripomenulo Kachyňov Kočár do Vídně... a samozrejme nezabudnuteľný Ivan Rajniak v hlavnej úlohe. ,,Najhoršie na vojne sú tieto noci, takto spávať chlap s chlapom. Ten, kto vymyslel vojnu, musel byť určite buzerant." . . . (90%) (Československá filmová výzva 2019)

    • 3.2.2019  15:00

    Seriál vzestupně prohlbuje zavedenou laťku, tohle byl zatím nejvtipnější díl. Nejvíc se mi líbil Jan Skopeček jako hajný-pytlák-Krakonoš, hlavně nesmírně pobavilo vtipné duo Krakonošů na jevišti. :-)

    • 3.2.2019  14:20

    Hlušička a Brabec za doprovodu polské horské služby hledají a zachraňují lidi zavalené pod sněhovou lavinou... Seriál začíná být napínavý i přínosný.

    • 3.2.2019  13:41

    Tentokrát milý rodinný příběh podobný Přátelům zeleného údolí. Občas dojde i na nějaké to socialistické moralizování (i uklízení sena je zodpovědná práce...), ale v snesitelné míře. Nádherná je titulní hudba Henryka Kuźniaka.

    • 3.2.2019  13:38

    Nebudu hvězdičkovat jednotlivé díly samostatně, počkám si na zhlédnutí celého seriálu. První příběh zatím průměr, hlavně konec ohledně vítězství kluka po škole byl od začátku hodně předvídatelný. Nicméně i tak si říkám, že seriály tohoto typu patří k slušné televizní tvorbě, jaká pro současné děti a mládež bohužel chybí. No a hlavně tady byl vtipný Radovan Lukavský! ,,Já vám dám špičkový sport, matematika je špičková!" :-) :-)

    • 2.2.2019  17:25

    (3x) ,,Darmo, nech bolo manželstvo, aké bolo, bol to predsa jej muž...!"                                                                    . . . Krásne zachytenie životného kolobehu naprieč generáciami v príbehu plný paradoxov. Andrej a Vanda zažívajú najkrajšie chvíle svojho vzťahu pri zamilovaných potulkách a kultúrnych či rodinných udalostiach. Zatiaľ čo negatívne prežitky zo všade prítomnej byrokracie (zakáz vodiť psa do električky či zákaz ubytovať nemanželský pár v spoločnej izbe) ich zbližujú, rovnako ako riešenie hlavného mileneckého problému (nájsť si aspoň na pár hodín miesto len pre nich samých), vyriešením tohto problému ich vzťah naopak začína vädnúť, stáva sa nudným stereotypom obyčajného dňa. Potešilo až nebývalé odľahčenie v podobe vtipných dialógov nielen medzi hlavnou dvojicou či komických situácií, avšak s často so symbolickým posolstvom (dlhý neúspešný pokus stratiť psa akoby naznačoval silné puto medzi Andrejom a Vandou pri randení nočným mestom).                                  . . .                               Viac než nad príbehom s trochu smutným vyústením stojí tento film práve na jedinečnej atmosfére starej Bratislavy uprostred 60. rokov, z ktorej si aj pri opakovanom zhliadnutí odnášam pôsobivý filmový zážitok. Mnohé scény z prednášok, inžinierskeho strediska či umeleckých kruhov (vedľa obecne známých Lasicu a Satinského sa objavujú aj hudobní - filmoví skladatelia Ilja Zeljenka a Svetozár Stračina) a vo vedľajších dejových líniách i epizódky z príbehov odlišných generácií, dotvárajú spolu atraktívny dokumentárny rámec filmu. Klaniam sa popri tom pred nádhernou swingovou muzikou, pri ktorej ma aj opakovane v záverečných titulkách, že je slovenská (Sexteto Juraja Velčovského). Plus filmové zachytenie "Beatmenov" s nebývale živelným Dežom Ursínym na vrchole. Poraziť The Beatles na lopatky, ako predpokladali, sa im síce nepodarili, ale ich stopa v kontexte vývoji slovenskej populárnej hudby hovorí o svojej jedinečnosti aj cez tento film.                                                                                                                           . . . ,,Máte tam medzi tým šalátom aj niečo o jazze? Požičajte nám..."                                                                                / ,,Mám tu jednu knihu o konci sveta. Presne takýto váš rev bude sprevádzať našu poslednú hodinu." (95%) (Československá filmová výzva 2019)

    • 1.2.2019  22:31
    Rejs (1970)
    *****

    ,,Ja vôbec nerád chodím do kina a špeciálne nechodím na poľské filmy vôbec. Proste ma to nudí. Zahraničný, to ovšem pôjdem. Lebo sú fajné zahraničné filmy, viete? Nejak sa tak dajú viete... Nejak tak, čo ja viem... dá sa prežiť to, prežiť, viete... Prežiť. A v poľskom filme, prosím pekne, to je tak: nuda... Nič sa nedeje, prosím pekne. Áno, a prosím pekne, dialógy - nedobré. Veľmi nedobré dialógy sú!" V rámci kritických filmov zo všemožných "nových vĺn" som videl už všeličo, ale že niekto do artového filmu nasadí postavu kritizujúcu národnú kinematografiu, tak to už je normálne sila. :-)) Poľská Plavba má veľmi blízko k ČS filmom 60. rokov od Formana, Papouška a Passera. Totálna uvoľnenosť, neherecké prejavy všetkých protagonistov, obmedzenie dejovej linky nahradené pestrou zmesou absurdných momentov, svojrázny humor často na hranici drobnej trapnosti podnapitých ľudí. Celkovo mi tento, v Poľsku nesmierne kultový, film dobre sadol, párkrát som sa podivil nepochopeným momentom, ale inak som sa po väčšinu času bavil a smial sa skoro za každou replikou či groteskným momentom. Nekustočné dialógy, dobré to bláznivé zrkadlo ľudských nedostatkov a hlúposti. (90%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 1.2.2019  21:59
    Hlídač (1970)
    *****

    (2x) Jestli tenhle film neputoval po natočení do trezoru a opravdu se v roce 1970 promítal, tak vážně nevím. Pražskou premiéru Spalovače mrtvol dva roky před tím v průběhu filmu zastavila policie, a tenhle film je zmiňovanému snímku hodně podobný nejen hodně přítomným násilím, ale především hlavní postavou a ukázkou praktit totalitního režimu. I když ono to svým zasazením do prvorepublikových (meziválečných) časů bude asi hlavně podobenstvím nacistické diktatury... Jako člověk z rodiny chovající pejska mám vážnou výhradu k jistým scénám (vím, že to mělo v rámci vývoje postavy a děje velký smysl!), ale zážitek z filmu jako celku mi nedovolí odebrat z hodnocení pátou hvězdičku. Závěrečné, pro mne nečekané a docela šokující vyústění mě rozsekalo, von ten nenápadný a oblíbený Pepík Vilidomec může, jak už zde pár uživatelů naznačuje, vážně konkurovat spalovači Kopfrkinglovi. Jiří Hrzán coby především komediální herec ztvárnil psychopatického smíška proměňujícího se v bezmezného tyrana ztvárnil skvostným způsobem, nikoho jiného si v roli Pepíka Vilidomce ani neumím představit. Taky jsem hltal každý záběr na prvorepublikou star Natašu Gollovou v roli cukrářky, ještě v téhle době pořád neztrácející svůj šarm a humor, a vulgárně mluvícího komunistu(!) Miloše Williga! ...a ten orchestr na svadbě, a výzdoba bytu plná vyšívaných tapet a starožitností všeho druhu... ty kukačky! Že se Ivan Renč jako režisér věnoval především tvorbě krátkých animovaných filmů, je poznat v hodně detailních scénách s prkvy animací, což dodává ve scénách Pepíkova domácího zázemí osobitého kouzla. K dechberoucí doplnění drsného příběhu dojemně poetickými sny uprostřed lodi na moři už fakt nenacházím slov, za doprovodu nádherné hudby Luboše Fišera se mi u těchhle scén chtělo málem brečet. (95%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 18.1.2019  19:46

    ,,Doktor Eggelhofer už ide do nemocnice. Bude operovať sám seba... Režisérske dielo Billyho Wildera som si už v minulosti užil v niekoľkých filmoch (najmä komédiach) ešte čiernobielych, táto roztomilá farebná veselohra zo "zlatých časov novinárskeho remesla" sa k nim hravo môže pridať. Ako to už u podobných veselohier plnej nedorozumení a groteskných momentov býva, aj tu dej občas narastá do nepravdepodobných situácií... ale darmo, zábava to bolo skvostná, či už šlo o nadčasovo zobrazený mediálny boj o najlepší článok a foto z významnej udalosti, honba na svojrázneho zločinca ukrytého pod otvorom písacieho stolíku alebo hlavnú hereckú dvojku. Mimochodom ani vo vývoji vzťahu medzi novinárom a jeho buzeračným šéfom nie je núdze o prekvapenia a korunu celému filmu nasadila úplne posledná pointa v podobe prvej časti záverečných tituliek! :o) Takže krásnych päť bodíkov do ďalšieho vydania. * * * * * (85%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 18.1.2019  19:27
    Rozhovor (1974)
    *****

    Veľkolepý komorný nárez. Aj takto by sa dal charakterizovať tento napínavý thriller, budujúci svoje napätie predovšetkým na hutnej ponurej atmosfére. Skvelo tu gradovalo nielen rozuzľovanie záhady na prvý pohľad bežného mileneckého rozhovoru, ale predovšetkým psychológia hlavného hrdinu. Postupná premena muža pracujúceho denne s odposluchom podozrivého muža na fanatického pátrača nebezpečného prípadu na vlastnú päsť ma rozsekala. Musím dať plný počet aj napriek tomu, že som v jeden z vrcholných momentov obrátil na pár sekúnd hlavu od obrazovky. Môj obľúbenec zo zahraničia Gene Hackman sa hlavnej postavy zhostil výborne, no a ten záver s hrou na saxafóne uprostred rozbúraného bytu nemal chybu! Zážitok z celého filmu naviac podtrhla pasáž s exkurziou do výstavy s propagáciou najoriginálnejších technických vynálezov v špionážnom obore, s dychberúcim posolstvom ako môže byť i taký vývin zvukovej techniky nebezpečný a zneužitý. (95%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) // Môj druhý plný počet pre režiséra F.F. Coppolu, po muzikáli Divotvorný hrniec.

    • 18.1.2019  19:04

    Po čase som opäť siahol v rámci tunajšej filmovej akcie po jednom kúsku z "alternatívnej" filmovej tvorby, ale Klugeho a Reitzow "hraný dokument" nielen o ženách v špinavej akcii, ale najmä o spoločenskej klíme ma skôr minul. Pre niekoho asi geniálny počin, pre mňa hlavne podivný dokumentárny zlepenec všetkého možného od záberov búrania domu cez príhodu rafinovanej zlodejky až po intelektuálne vedecké debaty či nezáživné tanečné vystúpenie. Aj keď vnímam hlavnú myšlienku a zámer a objavili sa i pasáže, ktoré ma trochu oslovili, ako celok nenachádzam žiadny veľký prínos pre moju osobu. (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov)

    • 9.1.2019  19:53

    - ,,Viete o tom, že váš sen bol nesmierne kritizovaný na najvyšších miestach?"                                                                           - ,,Nezodpovedám za svoje sny..."  . . .   Podivný to kúsok plný fantázie, surrealizmu, mysterióznej až hororovej atmosféry, historického nádychu i občas absurdného humoru. Vlastne dosť podobných kúskov som už videl z československej tvorby, ale nie každý mi úplne rovnako sadol. Tu ma film po veľmi temnom úvode začal cekom baviť, až som si v polovici hovoril, že je to úžasné a fascinujúce... aby som sa v poslednej polhodine začal trochu núdiť a posledných 15 minút pred koncom som sa pristihol, že myslím na všeličo iné, než film. Sanatórium na večnosti či dobrodružná cesta muža s hasičskou prilbicou (neskôr s cylindrom a do tretice s policajnou čapicou :-)), krajinou plnou morbídnych zákutí, do ktorej sa vchádza cestou popod posteľ, a absurdných postavičiek všetkého druhu, ma oslovila, ale hluché miesta a dlhá stopáž mi v celkovom dojme zrazili hodnotenie na tri hviezdičky. (60%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov)

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 16 21
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace