Willy Kufalt

Willy Kufalt

Martin Šmelko

okres Rožňava
osamělý běžec na dráze filmového diváka...

28 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Spalovač mrtvol (1968)

    (8x) ,,I ten, kdo kouří, musí celý den vydržet. Na věčnosti nebudete pít a kouřit celou věčnost."                                       Těžko říct, co konkrétně dělá Spalovače mrtvol jedním z nejlepších československých filmů... zda silné téma Fuksovy předlohy otevřeně zpracuvávající hnutí odporného nacismu 30. let, mistrovský herecký výkon Rudolfa Hrušínského, umělecky stylizovaná kamera Stanislava Miloty spojená s velice netradičním a originálním střihem, jedinečná hudba Zdeňka Lišky na světové úrovni nebo snad fakt, že jde možná o výjimečný žánrový kousek v naší tehdejší kinematografii – artový psychologický horor. Ohromně působivý snímek, ve kterém se míchá podivnost a tragedie s groteskností a uměním. Po umělecké stránce mě Spalovač mrtvol naprosto fascinuje, takže jsem si zvykl i na strašidelnou atmosféru i celou sérii poměrně brutálních scén tohoto snímku. To neustálé nádherně poklidné Hrušínského vyprávění o hrůzostrašných věcech až úchylních sklonech hlavního protagonisty mě doposud pokaždé dostalo do transu, ať už jsem měl při tom pocity hrůzy, šoku nebo se s hořkou příchutí i smál. Výborné herecký výkony často i málo známých protagonistů (dětští představitelé, kteří stejně jako Vlasta Chramostová nemohli po účasti na tomto snímku rozvíjet dále svůj talent...). Film, který snad ani nepotřebuje dalšího komentáře. Film, který se prostě musí vidět... (100%)                                                                                      ,,Fotografie, věčná to konzerva právě přítomného času..." Vidět Spalovače na velkém plátnu v kině bylo úžasným filmovým zážitkem! [Kino Úsmev, KošiceTrezorové filmy 17.11.2018 ]

  • poster

    Už zase skáču přes kaluže (1970)

    (5x) ,,Začalo to tím, že jednoho dne na naši ohradu přisedl čáp..." Velký film z filmů mě nejmilejších. Jednu dobu jsem se na něj dívaval pravidelně těsně před zahájením zkouškového období k danému semestru ve škole. To uvnitř skryté poselství příběhu, ta naděje dosažitelnosti svého cílu nebo touhy i za absurdních podmínek, je ohromně povzbuzující a motivující. Po přečtení knihy Alana Marshalla, kde se člověk dozví, že je to vlastně všechno dokonce podle skutečných událostí, snad ještě víc. Některá místa mi připomenou nevinné dětské hrátky na ulici, (ne)úspěšné pokusy přeskočit plot i to smutnější – můj víc než týdenný pobyt v nemocnici zhruba ve svých čtyřech nebo pěti letech. Díkybohu chodím a nohy slouží, přesto je ten film pro mne krásnou nostalgií. Častokrát jsem něco tu a tam zbabral nebo prohrál, ale život jde dál, dere se kupředu a my musíme jít s ním, nevzdávat se! ...a tak už zase skáču přes kaluže (jo, někdy snad i přes ty skutečné, když třeba hodně spěchám a venku zrovna byla bouřka :o)). Život je někdy právě takové skákaní přes kaluže (překážky), ale stojí za to!                                         . . .      Stručně k filmu: Karel Kachyňa byl borec! "Kaluže" jsou pouze jednou z mnoha ukázek jeho neobyčejně kouzelné filmařiny s osobitou poetikou. Vyzdvihnout si zaslouží působivá kamera a vizuál využívající hru s barvami. Zajímavé je rovněž zasazení původně austrálského příběhu do domáceho historického prostředí z 19.století, s využitím pěkné kostymní a hudební výpravy (ty střihy s velkým dechovkovým orchestrem jsou velice silné). Velice šikovnému 12ti-letému Vladimíru Dlouhému sekunduje snad v nejlepší filmové roli sympatický Karel Hlušička a správný filmový zážitek tomu opět dodává famózní hudba Zdeňka Lišky. (100%)

  • poster

    Bílá nemoc (1937)

    (3x) ,,A vy byste nechal lidi jen tak umírat?" / ,,...a vy byste je nechali jen tak zabíjet?" Uprostřed války přichází mezi vrchnost novodobý Don Quijot - doktor Galén se silným prostředkem (lék proti zhubné "bílé nemoci") dosáhnout svůj cíl. ,,Já byl ve válce. Já tam viděl tolik lidí umírat, tolik zdravých lidí..." Dochází postupně k fanatickému střetu dvou protichodných světonázorů ve fiktivní válce, až mrazivě připomínající vývoj následní politické situace ve střední Evropě. Čapkova protiválečná hra ukrývá ve své hloubce odkaz na mnoho dodnes přetrvávajících negativních javů v společnosti, nejen na úrovni politických, ale i běžných mezilidských vztahů (touha po moci nad někým, včetně bezohledné přání smrti konkurentů). Stále i po tolika letech od svého vzniku přináší nadčasové poselství kolem možných hrozeb budoucnosti. Takhle si představuju žánr sci-fi! . . . . . Bílá nemoc mě poprvé oslovila v rozhlasové inscenaci v hlavních rolích s Hrušínským a Růžkem, po filmové adaptaci z dob první republiky jsme sáhl až později a byl v mnohých směrech překvapen. Naprosto si mne zde získal svým civilním projevem Hugo Haas, do transu (i když spíše v rámci negativních pocitů) mne dostal Štěpánkův maršál, cením si i Smolíka a Vydru staršího. Velice přelomový snímek, naprosto vymykající se z prvorepublikové tvorby plné filmových veseloher, který prakticky pomohl odstartovat v našich končinách éru filmových dramat s tématy celospolečenského charakteru. Vynikající režie, scénář (silné dialogy) i technická stránka oslovující mnohdy temným vizuálem a kamerou. Klenotům československé kinematografie nazdar. Zdar! (100%)

  • poster

    Rozmarné léto (1967)

    (6x) Ó, vy smylní básnici, ó, ty zlořečená literaturo... Nestárnoucí herecký koncert pány Brodského a Hrušínského, krásná Jana Preissová, roztomile neherecký Jiří Menzel s kouzelníckým představením a atmosféra venkovské přírody ve filmu, který si s odstupy času užívám zhruba již od svých 15ti. Tahle filmová inscenace Vančurovy knižní poetiky s pohodově rozmarným příběhem a jemně archaickým humorem nebude pro ty, kteří na filmu ocení co nejvíce akčních scén a počítačových efektů, nejlépe ve 3D rozlíšení. Bude spíše určena milovníkům "filmové poezie", jaké se (nejen) díky panu Menzelovi urodilo v naší kinematografii naštěstí mnoho. Nádherná souhra obrazu, hudby a mluveného slova, v němž zaznívá jedna krásná perla za druhou! ,,Kniha, kterou jsem odložil, nám připomíná, co jest trvání." / ,,Ta kniha je stará 2000 let. Majore, dejte pozor, co říkám." / ,,Major nečetl vaši knihu a nebude ji číst, i kdyby byla ještě starší. Přišel lovit ryby a vy je svým křikem zaháníte." :-) (100%)

  • poster

    Kočár do Vídně (1966)

    (3x) Zde Karel Kachyňa dokazuje, že lze natočit film i s minimem smysluplných ucelených vět a dialogů, navíc z toho víc než půlku v cizím jazyce a přesto (nebo snad právě proto) zůstává film fascinující. Vhozeni do děje prostřednictvím psaného prologu sledujeme téměř minimalistické provedení příběhu jedné cesty zchátralým kočárem po lese na pozadí konce války. V hlavních rolích pustý les, stromy, příroda, jeden kočár a tři lidé. Vše zachycené uměleckou kamerou Josefa Illíka a podbarvené nádhernou hudbou kostolních varhan Milana Šlechty.                                                                                                   Iva Janžurová zde vytvořila na začátku své filmové kariéry jednu ze svých nejlepších filmových postav, kde ukázala dramatickou hloubku svého herectví i s minimem odříkaných replik. To samé platí i o Jaromíru Hanzlíkovi, přestože byl předabován cizím hlasem do němčiny. Velice kvalitní příležitost potkala i Luďka Munzara, jehož výkon a postava umírajícího vojáka dodali filmu silný psychologický rozměr. Ale to není zdaleka vše...!                                                    Síla příběhu, napětí mezi životem a smrtí, nacházení odhodlaní k vykonání spravedlivého rozsudku, přerod váhání a strachu k surové nenávisti až náhlý obrat v milostné splanutí a přátelství navzdory nepřátelské postavení zhlediska politických poměrů... to je to, co dělá tenhle artový snímek o hodně více nadčasový. Drsný závěr v podobě zásahu ze strany lidu (partyzánů) sice způsobil ženě uskutočnění dlouho vytouženého cílu, ale současně i trpkou zkušenost. Stálo tohle tak opravdu za to...? Pro mě jeden z nejlepších filmů domácí kinematografie. (100%)

  • poster

    Na kometě (1970)

    (5x) ,,Pánové, jsme trosečníci vesmíru..."  Futuristická vize Julesa Verneho v artovém zpracování z československé dílny... Je téměř faktem (a hodně smutným), že pokud konec světa nebude prokazatelně reálnou, blížící se udalostí, nikdy nenastane na celém světě trvalý mír a klid. Zatímco jiné Verneovky o ukradené vzducholodi, cestě raketou na měsíc nebo ponorce hluboko pod mořem zpracovávají příběhy, které jsou už dnes díky pokroku vědy a techniky reálné, příběh o srážce Země s jinou planetou zůstává (díky bohu...) stále v rovině sci-fi, stejně jako setkání lidi se zachovalými druhy dinosaurů mimo naší planety. ... ,,Kdeže jste říkal, že se objevil ten váš Skot, pane poručíku? ...  Při mé nedávné reprize komplet šesti hraných filmů Karla Zemana jsem si s odstupem času užil nejvíc právě . "Kometa" obsahuje vše zajímavého a kvalitního z předchozích Zemanových filmů, v jejichž stínu stojí, ale s výjimkou odkazu na Cestu do pravěku při krátkém cestování časem je vyloženě nevykrádá. Kouzelné animanované kulisy, nádherná hra s vizuálem i zvukem, groteskně narežírované akční scény... třeba hrající orchestr na poli po divokém přistání obyvatelů na kometu. ...a ve velkém přítomnost dinosaurů!! ... ,,Planeta má asi předhistorickou faunu. Jste si opravdu jist, že to jsou bylinožravci?" To prosím dinousary v čs. filmu víc než 20 let před Jurským parkem. Ať už šlo v jejich případech o zvětšené postavičky nebo ryze umělé animace, jejich náhlý zjev na mě poprvé zapůsobil taky téměř haluciogénně, jako na filmové hrdiny. Způsob likvidace dinosaurů pomocí bouchání hrnců, protože ,,střelba jim připomíná hřmení a toho se ne nebojí, ale řinčení hrnců ano, neboť to je doba železná a ta je vyděsila...", mě taky dostal!! ,,Není to volovina, co děláme?" / ,,Který rozkaz není volovina?" Skvělá rozlučka mistra Zemana na počátku normalizace s jedinečnou tvorbou, která patří v rámci československé kinematografie k tomu nejoriginálnějšímu. (100%)

  • poster

    Kopytem sem, kopytem tam (1988)

    (8x) ,,Proboha, kde máš své překrásné protisluncové brýle? Ty jsou přeci po všech čertech důležité! Cožpak nechápeš, že odraz infračervených paprsků od souvislé vrstvy jarního firnu je oční bulvě nebezpečný takovou měrou jako kdybychom na nemocného katarem průdušek otevřeli studené lednové okno?!" :-)                                                                                        Geniální tragikomedie nejen s nečekaně silným poselstvím, ale především s nádherně ujetým absurdním humorem a spoustou svérázných dialogů, jaké snad v žádným jiným filmu neuslyšíte. Nikdy mne nenapadlo, že mě takhle může nadchnout a bez ostychu bavit moderní film plný sexu, nahoty, trapasů, vulgarismů, opilství, ulítlých hlášek a parodií. Nicméně, stalo se. Nejen díky ústřední herecké trojce Divadla Sklep s velice ojedinělou poetikou, ale velkou zásluhu má samozřejmě svého času velká režisérka Věrou Chytilovou, která za kamerou tomu všemu "šílenství" dodala punc uměleckost. . . . Důležitá zde není totiž (jenom) legrace, ale i spojení této komedie s hlubokým pohledem do problematiky světáckého života, varováním před nebezpečím svobodného života absolutně bez hranic a poukázaním na jisté hodnoty života. Plus leckdy zábavná, jindy až překvapivě nadčasová kritika společnosti a tehdejšího režimu, který byl už pomalu ale jistě na spadnutí... ,,Neposlechl, nevydržel, zhroutil se z tempa doby... no prostě nemoh." Chtěně se můžeme zasmát i kritickému sólu zasloužilého Josefa Kobra proti veškerému tomu "úpadkovému" modernímu umění: ,,My jsme též hrávali divadlo, ale aby se lidé zasmiali, né aby se nám hroutili z tempa doby! Myšlenka musí být jasná a zrozumitelná a né jako tady - prej každý den jako vejce vejci se podobá! Co tohle jé?!" :o) (95%)

  • poster

    Ubohý pan Kufalt (TV film) (1981)

    (5x) ,,Na pravých místech říkat pravá slova." Psychologický román Hanse Fallady s autobiografickými prvky Kdo už jednou seděl v base, který v něm popsal osudy své a svých spoluvězňů, patří mezi skvosty německé literatury. Sáhnutí režiséra Františka Filipa po něm coby zajímavém materiálu pro dvoudílný televizní film nejen s rozsáhlou stopáži, ale i výrazným hereckým obsazením byl bezesporu šťastný počin. Děj a konání postav se místy od knižní předlohy velice liší, nicméně příběh je skvěle propracováný do detailů a snad vůbec žádnou změnu nelze vnímat jako mínus (naopak). Luděk Munzar v jedné ze svých nejlepších filmových postav zde stvárnil kontroverzního člověka plného psychologických proměn − úspěšného podnikatele, galantního svůdníka krásných žen, který se vlivem hospodařské krize i zrady ze strany přátel stává čím dál větším zločincem a geniálním manipulátorem, nad nímž může každou chvílu spadnout klec. Absence vydání filmu na DVD i místa v širším diváckém povědomí je úplně škoda, protože případ Kufalta je sám o sobě atraktivní drama s napínavým příběhem na pozadí meziválečné situace v Německu, které v sobě výrazně doplňuje psychologické, kriminální i komediální prvky. Málokteré filmové postavy mi bývá i po několikáté reprizy tak líto, jako zdejšího Kufalta, který se poprvé dostává do vězení zcela nevinně, po němž bohužel nenálezá v sobě nic jiného než touhu po pomstě (ač sám na začátku říká, že ,,pomsta je pro individua se sníženou inteligencí" a ,,msta je směšná, bezhlavá a člověk při ní dělá chyby"). Z hereckého obsazení mě vedle hlavního protagonisty nejvíc fascinuje Ilja Racek v roli Maacka, ovšem výkony Petra Haničince a Ivy Janžurové patří také k jejím nejlepším v celoživotní kariéře před filmovou či televizní kamerou. A ty nadčasové myšlenky!! ,,Malé zloděje chytí vždycky, ale velkým, těm podávaj' ruku ministři!" (100%)

  • poster

    Solaris (1972)

    (5x) ,,Když spím, neznám ani strach, ani naději, ani těžkost, ani štěstí... Díky tomu, kdo vynašel spánek." Už je to déle, co mne Tarkovský, za doprovodu Lemovy předlohy, poprvé zahnal do svých tajuplných končin, kde se tajemství nadpozemských věcí koneckonců dotýká každého jedince na Zemi... a já se pořád k jeho magickému vesmírnému opusu vracím i několikrát během roka. Klíčem pro pochopení náročnějšího filosofického díla může být i doslovnější ztvárnění v podobě stejnojmenné TV inscenace z roku 1968, která se díky scénáři a hereckým výkonům rovněž velice povedla, ale jenom mistr obrazu Tarkovský dokázal dovést tento námět do audiovizuální dokonalosti. Jsem unešen už ze samotné hudby, které se zde sice nedostává mnoho prostoru, ale Artěmjevův ústřední motiv mne vždy naladí do transu, za jehož doprovodu mne pak dojímají všechny ty krásné záběry na přírodu kolem jezírka a rodné chatky, ale i vesmírnou pouť či pokrokové velkoměsto. . . . Solaris se coby sci-fi odehrává na první pohled mimo realitu, nicméně svým pojetím a znepokujícími otázkami mívá až mrazivě blízko k otázkám lidských hodnot, smyslu života či hraníc lidského poznání... a nechybí zde ani láska. Tady by se slušelo říci: ach, ta láska nebeská. Aneb opravdu zakázaná láska mezi stárnoucím vědcem a jeho jeho nadpřirozenou shmotněnou iluzí z minulosti jménem Hari. Těžko říci, kterou scénu mám nejraději, ale nikdy se neubráním emocím ve chvíli, kdy pan Kelvin se svou Hari sleduje uprostřed vesmíru ve své kosmické lodi starý rodinný film z dětství, ze zasněženého rodného kraje. Pak samozřejmě "sfilmovaný" Bruegelův obraz Lovci na sněhu, vznášející se scénu v knihovně, závěrečné překvapení a spatření domku... Tohle je po všech stránkách jedinečný vyšperkovaný skvost a přesně film, který mne nikdy neopustí. (100%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "Rok s největšími světovými režiséry" – 2018)

  • poster

    Náhlé bohatství chudáků z Kombachu (TV film) (1971)

    (3x) Filmy podle skutečných událostí, klidně i málo významných a zapomenutých, bývají nejednou fascinující... Tenhle o chudácích z Kombachu mne napoprvé dostal svým příběhem i originálním pojetím. Navenek téměř krásná doba slavné monarchie a mezi obyčejnými lidi dobré lidské vztahy. Uvnitř obrovská bída pro ty nejchudší a shůra číhající striktní zákony na čele s trestem smrti bez milosti pro každého, kdo se dovolil provinit vůči svým nadřízeným. A pokojně to mohl být v propočtu na škodu méně závažný zločin a s dobrými úmysly (,,To nikomu neublíží a nám bude pomoženo."). Velký čin skupiny odvážných sedláků se stává osudným v kladném i záporném slova smyslu, s pomocí a radostí přichází bolestný konec. Daleko bolestnější než smrt může být i uvědomění si vlastních hranic, neschopnost odpoutat se od vlastní rodné země. . . . Historické drama Voklera Schlöndorffa, navíc s poutavým kriminálním podtextem, začínám řadit mezi takové černobílé skvosty svého žánru, jakými jsou Kladivo na čarodějnice nebo Balada o siedmich obesených. Skoro neuvěřitelné, jak může s příběhem z první poloviny 19. století ladit šedesátková psychedelická hudba, ale ta uprostřed temné lesní scenérie tomu filmu ještě dodává na síle. Tady si lze užít všechno: zasažení příběhem a jistý soucit s postavami, momenty překvapení, v menším rozsahu i jakési "dobrodružství kriminalistiky" z dob, kdy vyšetřovatelé mohli pracovat pouze s výpověděmi svědků a logickou dedukcí. Nádhernou atmosféru skloubenou s poezií, třeba na svatbě, a také ústřední muzikálovou písničku, jejíž melodie mi po skončení ještě dlouhou dobu zní v hlavě. Koně zapražené, jedeme do cizí země... Jeden z mých nejmilejších filmů ze zahraničních končin. (100%) (Poprvé viděno v rámci Challenge Tour: "52 let filmů za 52 týdnů" – 2019)