Dlubal David

Nádherný, opravdu nádherný film. Zvedl mi náladu. Potěšil. Rozesmál. ■ Jako první jsem viděl mladšího kolegu, který je bohužel jen průměrnou kopií. Tento Zázrak v New Yorku z roku 1947 je nápaditější a příjemnější. Viděl jsem ho nyní již podruhé, přesto mi, stejně jako kdysi, učaroval a zahřál u srdce. V tomto letním dni jsem na chvíli zapomněl na vedro k padnutí a fandil Krisi KRINGLEOVI svými čtyřmi palci, aby ten soud vyhrál, ale co víc, aby Doris a Susan pookřály a otevřely oči. ■ Je zajímavé, jak film z roku 1947 je stále aktuální. Bere si na paškál komercionalizaci Vánoc a ztrátu víry. Po 70 letech je i u nás bohužel přítomen tento nešvar, kdy se ze svátků pohody a míru stala honba za drahými věcmi a obžerství, hektičnost, roztěkanost, spěch a stres. ■ Natalie WOOD vypadala pořád stejně: jako holčička, slečna, žena. Nejde si ji splést. Edmund GWENN byl ve své roli Santa Klause neskutečně kouzelný. ■ Filmu nemám vůbec co vytknout. ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [90/100] ■ (V) [84/100] ■ (H) Edmund GWENN [95/100] ● Natalie WOOD [80/100] ● Maureen O'HARA [75/100] ● John PAYNE [84/100] ● Gene LOCKHART [77/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Miracle on 34th Street (1994) ● 12 Angry Men (1957) ● Home Alone (1990) ● The Santa Clause (1994) ● Uncle Buck (1989) ● Love Actually (2003) ● Vánoční hvězda (2012) ● While You Were Sleeping (1995) ● Grumpy Old Men (1993) ● A Christmas Carol (1999) ● O kominickém učni a dceři cukráře (2007) ● All Is Bright (2013) ● Australia (2008) ● Krtek o vánocích (1975) ● It's a Wonderful Life (1946) ● Subete wa kimi ni aeta kara (2013) ■ (Č) 2 ■ (P) [SD] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (N) [Sobota, 7-VII-2018; 21:40] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [90/100] ■ (CSFD) liquido26 ● MrCreosote ■ (C) [93/100]

Po mnoha, mnoha, mnoha letech jsem se konečně dokopal k tomu, abych sepsal komentář k Denshovi. Impulsem mi byla letošní AF přednáška od Zízy. Právě jsem ten záznam dokoukal a pocit vnitřního přetlaku byl natolik silný, že jsem překonal i svou lenost, se kterou obvykle zápasím, když zhlédnu nějaký krásný film či seriál a bije se to všechno ve mně, zda něco napíšu nebo ne, obvykle však úžas, nadšení a příval energického optimismu s každou další minutou či hodinou, nebo dokonce nedejbože dnem, tak pomíjí a nezbyde nic... než jen další z mnoha chvil, kdy zvítězila únava... ■ Densha otoko byl mým prvním moderním doramatem, i proto zůstává stále v mé mysli, ale také proto, protože se mi tento seriál nesmírně líbil a líbí. Díky němu jsem poznal spoustu nových herců a hereček. ■ Seriál kombinuje komedii, romantiku a drama a to přesně v poměru, který mám tak rád. Servíruje japonskou ztřeštěnost s grácií sobě vlastní, naznačuje odpornost japonské společenské hierarchie a šikanu v práci (a škole) a přitom zůstává hravý až dětinský. Nechybí japonské herecké přehrávání, které spousta lidí nesnáší, ale já ho mám rád, protože v sobě nese pozůstatek divadelního herectví, které je dnes již díky kinematografii a všudypřítomnému šoubyznysu, odsunuto na devátou kolej. Tento seriál v sobě nese jasné poselství: Nesuď druhého podle obalu. O tom se také nejedna divačka přesvědčí, když i zapřísáhlá odpůrkyně Kaho SAWASAKI pochopí, že: "Otaku ja také člověk". Densha otoko v sobě nese velký kus pozitivní energie, která mě opakovaně zasáhla. Od skvělé úvodní znělky, přes výborné herce i neherce, excelentní atmosféru, jednoduchý příběh plný neuvěřitelné uvěřitelnosti, vřelosti, smíchu, každodenních trapasů, zamilovanosti, přátelství, fanouškovství, posedlosti, pracovitosti, pobláznění, plachosti, stydlivosti, pláče a slz, ano slz. Pomineme-li drama Ichi rittoru no namida, tak Densha otoko je seriál, ve kterém jsem viděl plakat nejvíce postav, nejvíckrát, nejčastěji, nejdéle. Je zde pláč radosti, pláč plachosti, pláč nedorozumnění, pláč ostychu, pláč bezmoci, pláč přátelství, pláč zamilovanosti, pláč lásky, pláč vzteku a hněvu, pláč proradnosti a vypočítavosti, pláč úžasu, pláč úlevy, pláč stezku, pláč štěstí. Hlavní hrdina zde natahuje moldánky tak často, že si seriál směle zaslouží podtitul: uplakaný příběh lásky. ■ Tsuyoshiho "Denshu" YAMADU jsem si ihned zamiloval, nejen postavu, ale i herce Atsushiho ITÔA a prostě jsem musel, musel, musel si ho dát tady na CSFD do oblíbených. Misaki ITÔ jako Saori "Erumesu" AOYAMA je prostě k nakousnutí a při MoE je doslova k sežrání. ■ MI jsem znal již z Nenávisti, kde sice hrála jen menší roličku, ale ta stála za to, její "postelová scéna" mi nejednou vytvořila husinu i za ušima. ■ Densha má skvělý soundtrack, který je kombinací doznívajících devadesátých let, retrostylu osmdesátek a OP/ED z anime seriálů. Teď si tak vzpomínám, že mé druhé moderní dorama bylo Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu, které má s Denshou společného: skvělý soundtrack a atmosféru. ■ Seriál mě potěšil mnoha věcmi, nemá smysl je všechny vypisovat, ale za zmínku stojí to, že krásně vykresluje celou otaku scénu, která je svým způsobem rozlehlou subkulturou, která spojuje zdánlivě neslučitelná individua a individuality. Pro příklad: hikikomori, aidoru otaku, anime otaku, gêmu otaku, hentai otaku, neko otaku, pasokon otaku, gunji otaku, Akiba-kei, Trekkie otaku, tetsudô otaku - respektive Densha/Chikatetsu otaku, protože u nás je nadzemka/podzemka, metro, vlak de facto to samé, my rozlišuje spíše jen: metro - Praha, vlak - celá ČR. ■ Zasmál jsem se od srdce. Za břicho se několikrát popadal, radost od začátku až do konce. ■ Je to přesně 9 let, co jsem Denshu viděl poprvé. Zamiloval jsem se na první pohled. Zde musím podotknout, že nejprve jsem zhlédl předešlý celovečerní film, který je sice dobrý, ale až příliš útržkovitý a tento seriál si jím utřel zadek. Film se mi sice opravdu líbil, ostatně se můžeš podívat na mé hodnocení, které je 5hvězdičkové, ale seriál mi učaroval a to tak, že jsem jej viděl více než 10krát, kdežto film pouze jedinkrát. ■ Densha otoko si získal mé sympatie, ale hlavně mé srdce. Je to jeden z mála seriálů, u kterého mi vadilo, že má pouze 11 základních epizod + 2 speciály. Normálně preferuji 9 až 13 dílů a vše, co je delší mě spíše odrazuje od toho, abych se na to podíval. Jedinou výjimku tvoří hexalogie Star Trek, ale to už je jiné povídání. Opět, jako jsem to učinil již několikrát, musím vážené obecenstvo čtenářské upozornit, že tento seriál není určen pro většinového diváka, respektive pro hlavní proud, i když on vlastně je, ale tak trochu jinak; v mých očích je spíše určen pro diváka znalého Otaku problematiky, i když vlastně ani to není tak jednoznačné. Stejně tak chápu, že někomu se tento seriál nemusí líbit, ba dokonce se mu bude hnusit, i s tím už jsem se setkal, ale co, já zas házím bobek na spoustu amerických srajd a pakáren... ■ Densha otoko má tu krásnou vlastnost, či jak to nazvat, že jsem se s ním dokázal identifikovat a dokonce promítnout sám sebe do tohoto romantického příběhu plného držkopádů, kotrmelců, odboček, slepých uliček a každodenních bolístek života. ■ Vzpomínám, že když jsem někdy v roce 2011 probíral v zaměstnání s kolegyněmi filmy a seriály, na které se díváme a které máme rádi, tak jsem kámošce vyprávěl právě o Denshovi. Velmi stručně jsem rozebral příběh a děj a na žádost: "A co je to ten Otaku?" jsem docela obšírně neuměle definoval a charakterizoval svou poměrně dlouho odpověď. Chvíli bylo ticho, a pak se ozvalo: "No, počkej... tak to seš taky Otaku, ne?" Zarazil jsem se... a s úžasem a mírným šokem jsem polkl, abych nekonečně dlouhou minutu přemýšlel, a pak zaskočen sám sebou vykoktal: "No, no, no, no, no, no, vla-vla-vla-vlas-t-ně j-j-j-j-j-j-jóóó..." Pak jsme na sebe všichni čuměli, jak tele na nový vrata, než se konečně Míša začala smát a moment mé vnitřní trapnosti byl pryč... ■ Vlaky miluju od dětství, rád jsem jezdíval v kupéčkách, klasikách, motoráčkách na Sázavsku, kde jsem měli chalupu. Měl jsem rád to dobrodružství, ale i neopakovatelné rytmické drncání, potkávání jiných výletníků, zejména trampů a kempařů s rodinami, průjezdy tunelem, kdy se nám až zatajil dech strachem, ale zároveň radostí a vzrušením. Učil jsem se nazpamět stanice, jak jdou za sebou, navíc babička a děda pracovali u drah, takže jsem měl přístup do garáží, dílen a jiných míst, která jsou normálně harantům zapovězena. Rád na toto období vzpomínám. A proč to tady píšu? Inu, jedna z těch mnoha mnoha vedlejších postav, která neustále hláškuje stanice mi to vše připomněla: Tsudanuma, Funabashi, Ichikawa, Shinkoiwa, Kinnshichô, Bakurochô, Shinnihonbashi... ■ Je tu spousta, opravdu spousta postav, z nichž každá je něčím zajímavá. Správce fóra, basketbalista, mladý hikikomori brejloun, fotr od rodiny, co se bojí vrátit domů za manželkou, protože přišel o práci, náctiletá idolka, která se bojí vydat vlastní cestou, a takto bychom mohli pokračovat. Všechny postavy z fóra do určité míry formují a pomáhají Denshovi, ale i on změní jejich životy, ovlivňují se navzájem. Podle dostupných pramenů se tento příběh opravdu stal a já tomu věřím, neboť takovýchto příběhů se stalo již několik a hlavně je to, tedy alespoň pro mě, uvěřitelné. Samozřejmě, že kniha, manga, film a dorama se liší od reality, ale to hlavní je myslím ze všech zřejmé. ■ Ještě poznámka na konec. Když jsem se na Denshu díval poprvé, tak jsem ho celého zhltnul na jeden zátah, jak malinu, tak jsem do toho byl zažranej... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [90/100] ■ (H) Atsushi ITÔ [95/100] ● Misaki ITÔ [95/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Densha otoko (2005) ● Densha otoko SP (2006) ● Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu (2007) ● Sekando Hausu (2006) ● Genshiken (2004) ● Hinokio (2005) ● Hanamizuki (2010) ● N.H.K ni yôkoso! (2006) ● Yamada-kun to Nananin no Majo (2013) ● Kimi no Yubisaki (2007) ● Ju-on: The Grudge (2002) ● Fisshu sûtorî (2009) ● Kimi ni todoke (2010) ● Yama onna Kabe onna (2007) ● Biburia Koshodô no jiken techô (2013) ● Atenshon purîzu (2006) ● Ichi rittoru no namida (2005) ● Highlander: The Search for Vengeance (2007) ● Shimotsuma monogatari (2004) ● Samotáři (2000) ● Insutôru (2004) ● Ashita no watashi no tsukurikata (2007) ● Natsu no Koi wa Nijîro ni Kagayaku (2010) ● Kôkaku kidôtai (1995) ● Sleepless in Seattle (1993) ● Tada, kimi wo aishiteru (2006) ● Přítelkyně pana ministra (1940) ● Puratonikku (2014) ● Jab We Met (2007) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● The Station Agent (2003) ● Guan yu ai: About Love (2005) ● Život je pes (1933) ● Rocky (1976) ● Ať žije nebožtík (1935) ● La Corrispondenza (2016) ● NaNa (2005) ● Men, Women & Children (2014) ● Mazlíček (1934) ● Hatsuyuki No Koi (Cheot nun) (2007) ● Prvé hlásky lásky (1988) ● Koi kaze (2004) ● Mot naturen (2014) ● Gu Gu Datte Neko de Aru (2014) ● Demo, kekkon shitai! (2017) ● Ringu (1998) ● Atarashî kutsu wo kawanakucha (2012) ● You've Got Mail (1998) ● Jisatsu sâkuru (2001) ● 2046 (2004) ● Ask Me Anything (2014) ● Moratoriamu Tamako (2013) ● The Homesman (2014) ● Kitsutsuki to ame (2011) ● Disconnect (2012) ● Soko nomi nite hikari kagayaku (2014) ● Princess (2014) ● Yôkame no Semi (2011) ● Serial Experiments: LAIN (1998) ● Koko ni Aru Shiawase (2015) ● Kulový blesk (1978) ● Hanayome no Chichi (2011) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Ujjobu: Kamisari nânâ nichijô (2014) ● Akihabara@DEEP (2006) ■ (Č) 10+ ■ (P) [Červenec 2009] [SD] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Pirkaf ● Zíza ● ainny ■ (C) [95/100]

Nejbarevnější anime, co jsem kdy viděl. Makoto SHINKAI mi vytřel zrak. V příběhu lásky nesmí chybět vlak. Člověka málem chytí šlak, když neví, zda to dopadne tak nebo tak. ■ To, co mám na japonském anime tak rád, že dokáže skloubit krásnou animaci, příběh, uvěřitelnost, Seiyû, perfektní režii, hudební doprovod, tak toho všeho jsem se tady nabažil dosyta. ■ Jestliže hovoříme o MIYAZAKIHO a TAKAHATOVĚ nezaměnitelném stylu, o KONOVĚ jedinečnosti či o OSHÎOVĚ pozoruhodnosti, tak musíme zmínit i SHINKAIŮV smysl pro detail a jeho jedinečnost, díky které ho můžu směle zařadit mezi výše zmíněné velikány japonského anime. ■ Byôsoku 5 senchimêtoru byl můj vůbec první film od MS, který jsem měl tu možnost vidět a ještě i dnes, po tolika letech, ve mně zůstává ten hřejivý pocit, jaký jsem měl těsně po zhlédnutí tohoto nádherného filmu. Romantika jako prase, ale zároveň realita na entou. Jde toto dohromady? Jde. Je až s podivem sledovat animované postavičky, které vám dokáží vklouznout pod prsty a vyvolat u vás emoce. U takovýchto filmů zapomenete, že se díváte na neživé obrázky a prostě a jednoduše se jim poddáte. Přijmete příběh a prožíváte jej s hlavními hrdiny, stejně jako Bastian a Atreyu, tak i vy putujete svým Nekonečným příběhem a všechny psychicko-emocionální bolesti, které postihnou hlavní hrdiny, tak prožíváte i vy... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Omohide poro poro (1991) ● Like Crazy (2011) ● Haru no yuki (2005) ● Tôkyô shôjo (2008) ● The NeverEnding Story (1984) ● Renai shashin (2003) ● Tada, kimi wo aishiteru (2006) ● Hotaru no haka (1988) ● About Love: Guan yu ai (2005) ● Going the Distance (2010) ● Ôkami kodomo no Ame to Yuki (2012) ● Příliš mladí na lásku (1980) ● Hatsuyuki No Koi: Cheot nun (2007) ● NaNa (2005) ● Kôkaku Kidôtai (1995) ● Kaze no tani no Naushika (1984) ● Sázka pro dva (1978) ● Jin Rô (1999) ● 5 to 7 (2014) ● Densha otoko (2005) ● Hidamari no kanojo (2013) ● Tôkyô monogatari (1953) ● Sennen joyû (2001) ● Monsutâ (2004) ● Tenkû no shiro Rapyuta (1986) ● Tenshi no tamago (1985) ● Ima, ai ni yukimasu (2004) ■ (Č) 1 ■ (P) [SD] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Zíza ● zelvopyr ● yenn ● molotov ● kitano ● Ceres ● Viktooorka ■ (C) [95/100]

Můj teprve třetí zhlédnutý film od HANEKEHO a opět trefa do černého. ■ Někdy si budu muset konečně udělat čas na jeho filmografii. Nyní k samotnému filmu. Stejně jako předešlý film Láska, tak i Šťastný konec se zabývá mezilidskými vztahy, přesněji řečeno vztahy rodinných příslušníků. Ty bývají leckdy napjaté a napnuté a nejinak je tomu i u této podařené francouzské rodinky. Většina osazenstva jsou tak trochu pošuci. HANEKEHO pohled pod pokličku jednotlivých postav mi připomněl Kûchû teien. Svým extrémně černým humorem a silnou satirickou výpovědí zase Toniho Erdmanna a svým tichým voyérským okem náctileté slečny À ma soeur! ■ Postavou, která spojuje všechny v příběhu, je Eve LAURENT. Za dva měsíce třináctiletá slečna, která ráda pokřivěně pozoruje realitu skrze svůj jáTelefon. [SPOILER] Ostatně tak i končí celý film. Dědula se chce zasebevraždit. Sedí v invalidním vozíku. Moře mu šplouchá až po krk a naše Evička si to natáčí na jáTelefóna. [SPOILER] ■ Isabelle HUPPERT zde dostala poměrně málo hereckého prostoru, což je škoda, ale na druhou stranu o to víc ho má Fantime HARDUIONOVÁ. U dětských herců je vždy težké dopředu říci, zda zůstanou zajímavými i v dospělosti nebo se z nich stanou, jako tomu bohužel ve většině případů bývá, pouze druhořadými herci a leckdy ani to ne. No nic. Popojedem. ■ Líbilo se mi jak celkové pojetí, vkládání mikropříběhů, práce s kamerou, tiché vyprávění, výrazové prostředky, pomalé tempo. Nemám vůbec co vytknout. Tentokrát za plný počet. ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [88/100] ■ (H) Fantime HARDUIN [95/100] ● Isabelle HUPPERT [84/100] ● Jean-Louis TRINTIGNANT [90/100] ● Mathieu KASSOVITZ [63/100] ● Laura VERLINDEN [59/100] ● Toby JONES [46/100] ■ (♫) [66/100] ■ (E) Kûchû teien (2005) ● Amour (2012) ● Toni Erdmann (2016) ● Masseba (1989) ● À ma soeur! (2001) ● American Beauty (1999) ● Katakuri-ke no kôfuku (2001) ● The Addams Family (1964) ● Bijitâ Q (2001) ● Štěstí (2005) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Revolutionary Road (2008) ● The Greatest (2009) ● Gyakufunsha kazoku (1984) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pondělí, 11-VI-2018; 22:02] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Eodeon ● JitkaCardova ■ (C) [95/100]

Hlavním lákadlem pro mě byla Natalie DORMER. Tu jsem viděl minulý rok poprvé ve filmu Les sebevrahů a říkal si, že se na nějaký další film s ní určitě podívám. ■ Bohužel, ani ona tento film nemůže zachránit. Čtyři pětiny filmu jsou poměrně zdlouhavé a chvílemi nudné. Film by si zasloužil ★★, ale za ND, poslední pětinu filmu a hudbu, jsem přidal třetí. ■ Je to trošku jak přes kopírák Posedlá pomstou, ale s tím, že tady bohužel chybí to napětí a dramatické znázornění, které u svého španělského předchůdce je tak skvělé. ■ Nemohu zastírat poměrně velké zklamání. Čekal jsem víc. Mnohem víc. Očekával jsem hororový thriller, ten se nedostavil. Detektivní/krimi thriller, který by nadchl svým originálním pojetím již mnohdy zpracovaného tématu, leč ani to se neudálo. Psychologické drama, které by do hloubky vykreslilo Sofiinu mysl a duši a niterné emoce, to je tu pouze naznačeno. ■ RATAJKOWSKOU jsem měl tu možnost vidět v tomto filmu poprvé a zjistil jsem, že jsem o nic nepřišel. Žádné charisma. Nic, čím by zaujala. Zhola nic. Absolutně nechápu, co na ní kdo vidí. ■ Detektiv MILLS, který si tak trochu hrál na COLUMBA, mi přišel jako taková nechtěně komická postava... ■ Podtrženo a sečteno: silně průměrné či spíše lehce podprůměrné zpracování silného tématu. Škoda. ◢ ■ ◣ (R) [48/100] ■ (K) [66/100] ■ (V) [57/100] ■ (H) Natalie Claire DORMER [68/100] ● Ed SKREIN [49/100] ● Joely RICHARDSON [53/100] ● Neil MASKELL [55/100] ● Emily O'Hara RATAJKOWSKI [25/100] ■ (♫) [69/100] ■ (E) Tiempo sin aire (2015) ● Return to Sender (2015) ● La piel que habito (2011) ● Columbo (1971) ● Taken (2008) ● Pasti, pasti, pastičky (1998) ● All I See Is You (2016) ● Bolero (2004) ● Gone Girl (2014) ● The Russell Girl (2008) ● Copycat (1995) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pondělí, 11-VI-2018; 00:10] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [62/100] ■ (CSFD) castor ● Chevees ■ (C) [62/100]

Boha jeho. To jsem zas jednou promarnil hodinu a třičtvrtě svého času. Námět dobrý, ale scénář a režie to zabíjí. Témata: odcizení, dominance, frustrace, sexuální představy a touha, partnerství a soužití - a režisér nebyl schopen z toho uhňácat alespoň mírně nadprůměrné drama, místo toho nám předkládá zdlouhavé a chvílemi dost nudné trýznění dvou osob navzájem. ■ Kdyby nebylo té vcelku zajímavé visuální stránky, kterou sledujeme jako Gininýma očima, tak jsem to snad ani nedokoukal, protože celý příběh je mimořádně rychle čitelný a bohužel o to více předvídatelný. Na konci skutečně zjistíme, že vrahem je zahradník. ■ Kdybych měl celý film popsat jednou větou, tak by to bylo následovně. On blb, co chce za každou cenu mít svou ženu pod dohledem a ona blbka, co vlastně ani neví, co chce, ale udělá pro to cokoli. ■ Druhou hvězdu si ode mě film zasloužil za skladbu: "In Our Dreams", kterou zpívá Blake LIVELY. Tento moment v celém filmu stojí jako jediný za něco. Kvůli BL jsem se taky na film hlavně chtěl podívat, ale bohužel tady toho nemá herecky moc co předvést... ■ Stokrát lepší než toto je film Tma, který má alespoň nějakou gradaci. Ale tady? Darmo mluvit. ◢ ■ ◣ (R) [30/100] ■ (K) [66/100] ■ (V) [33/100] ■ (H) Blake Christina LIVELY [40/100] ● Jason CLARKE [29/100] ■ (♫) [58/100] ■ (E) Tma (1991) ● 170 Hz (2011) ● Los ojos de Julia (2010) ● Blind (2014) ● The Neon Demon ● Blind (2017) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 5-VI-2018; 17:25] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [39/100] ■ (CSFD) P1tr ● Kaka ■ (C) [39/100]

V podstatě mi Tuax vzal všechna slova z huby, ale i tak napíšu pár vět. ■ Daughter of God je především drama a krimi/detektivní je až na druhém místě, i když to tak zprvu nevypadá. Mám rád filmy, u kterých musí člověk přemýšlet. Tento jím sice je, ale vše je do sebe tak zvláštně zakomponováno a efekt Šestého smyslu sice přijde v tu správnou chvíli, ale poněkud moc rychle a pak je de facto konec, kdyby byl ten konec trošičku více rozveden, tak bych byl spokojen. Na druhou stranu se mi líbilo, že je zde několik alegorií a režisér nechává diváka si utvářet své vlastní konspirace... ■ Trochu jsem s napětím očekával, že se z tohoto filmu vyklube podobná pecka jako Bright, náznaky tu byly. Pak mě napadaly myšlenky na Konec světa, ale i ty byly mylné. ■ Považuju Daughter of God za ztrátu času? Nikoliv! Za zklamání? Bohužel trochu ano. Ještě ani teď nevím, jaké tomuto filmu udělím hodnocení. Podobné dilema jsem řešil po zhlédnutí Inishiêshon rabu. ■ Jednoznačným tahounem celého filmu je Ana Celia de ARMAS. Jako postava i jako herečka. Všichni ostatní jsou upozaděni. V první třetině jsem to vůbec nechápal, ale pak bylo již zcela evidentní, že hlavní postavou celého příběhu je právě Isabel. ■ Chápu, že se mnohým tento film nelíbí a že jim přijde nudný. Mně nudný nepřišel... ◢ ■ ◣ (R) [74/100] ■ (K) [77/100] ■ (V) [66/100] ■ (H) Ana Celia de ARMAS CASO [90/100] ● Keanu Charles REEVES [60/100] ● Sandy TEJADA [55/100] ● Mira Katherine SORVINO [49/100] ● Jeanette DILONE [52/100] ■ (♫) [60/100] ■ (E) End of Days (1999) ● Bright (2017) ● Street Kings (2008) ● HomeSick (2015) ● Stigmata (1999) ● The Sixth Sense (1999) ● Tiempo sin aire (2015) ● Inishiêshon rabu (2015) ● Training Day (2001) ● Keane (2004) ● The Accused (1988) ● Without Name (2016) ● Paha maa (2005) ● Safe Haven (2013) ● Min så kallade pappa (2014) ● Reprise (2006) ● Blind (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Středa, 30-V-2018; 19:50] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [71/100] ■ (CSFD) Tuax ● Cybersilvest ■ (C) [71/100]

Ano, je záslužné postavit se tváří v tvář teroristovi, o tom žádná, ale postavit na tom celý film, přičemž ona avizovaná scéna tvoří 4 (slovy: čtyři) minuty z 94 minut, tak to je i na mě moc. ■ Kdyby film fungoval jako celek, tak neřeknu ani popel, jen bych si postesknul, že mě to nebralo, ale tohle je tragédie a bohužel ne ta řecká! Film kromě oněch zmiňovaných 4 minut nepřináší žádnou dramatickou notu, v podstatě se tam nic neděje. Dětství oněch tří raubířů mohlo být zajímavé, ale nikoliv v tomto filmovém zpracování. Trénink dvou zkamaráděných vojáčků mohl být zajímavý, ale ne v tomto filmu. Naši výletníci po Evropě mohli mít zajímavou dovolenou, ale ve filmu nic zajímavého není. Nudí! Není zde nic, co by diváka přitáhlo nebo dokonce vtáhlo. Na drama málo dramatu, de facto žádné. Thriller? A kde, pěkně prosím? Životopisné? Tak trochu ano. Nudné? Strašně! Ještě jednou se zeptám. Drama? To jako vážně? Uf! Nezáživné. Nudné. Absolutní ztráta času. Jednoznačně nejslabší EASTWOODŮV film. ◢ ■ ◣ (R) [36/100] ■ (K) [44/100] ■ (V) [49/100] ■ (H) Judith "Judy" Therese EVANS GREER [51/100] ● Regina "Jenna" Marie FISCHER [40/100] ■ (♫) [42/100] ■ (E) Soul Surfer (2011) ● Everest (2015) ● 6 Below: Miracle on the Mountain (2017) ● Lo imposible / The Impossible (2012) ● Miracles from Heaven (2016) ● Aftershock: Earthquake in New York (1999) ● Captive (2015) ● The Cokeville Miracle (2015) ● The Butler (2013) ● The River Wild (1994) ● Heaven Is for Real (2014) ● Twelve Years a Slave (2013) ● Flash of Genius (2008) ● The Disappearance of Alice Creed (2009) ● The Last Stand (2013) ● The Commuter (2018) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 29-V-2018; 01:20] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [30/100] ■ (CSFD) majo0007 ● Morholt ● kaylin ● Tft ● Nikkilee ● Filmer01 ● Trixinka ● goauld ● Plaque ● aquiver ● MickeyStuma ■ (C) [30/100]

Zcela záměrně jsem si před zhlédnutím nečetl žádné komentáře k tomuto filmu a udělal jsem jedině dobře. Teď, když jsem si je přečetl, tak mám pocit, že jsem se díval na úplně jiný film, než na který se dívali ostatní; ale to nakonec může být jen můj pocit, takže to ponechme stranou. ■ Začátek filmu je hodně zvláštní a velice mi to připomíná Pipi Dlouhou punčochu. Pak mi to dalo vzpomenout na Znamení. Posléze The Unspoken. A s příchodem mamky a taťky se v mysli vynoří Babadook. ■ První třetina filmu nutí diváka přemýšlet, kde se vlastně ocitl, zda to, co vidí, je realita, trošku ve stylu The Evil Within, zda to, co vidíme, je minulost, přítomnost nebo budoucnost. Druhá třetina filmu přináší několik odpovědí, ale na druhou stranu přináší další otázky a člověk začíná chápat, že vše je trochu jinak, něž jak si zprvu myslel a nabízejí se další a další otázky. ■ Že je ten film nuda? Pro toho, kdo chce jen nehybně zírat na lámání údů a vazu nepochybně, pro toho, kdo chce čumět na potoky krve jistojistě. ■ Poslední třetina vyjeví své nezapilované drápky a i tomu poslednímu diváku, který má dlouhé vedení konečně dojde, že mamča není brutální a chladnokrevná vražedkyně a malá dcérečka není andílkem v noční košilce. ■ Kdo bude očekávat horor, bude zřejmě zklamán. Ten, kdo bude chtít vidět mysteriózní drama s nádechem fantasy hororu, tak bude naopak spokojen. ■ Jediné, co můžu vytknout, je ten odfláknutý konec, který mohl být o něco delší a hlavně propracovanější. Takhle to působí, jako kdyby režisérovi došla invence. ■ Celkově však hodnotím nadprůměrně. Film mě bavil. Párkrát jsem si zapřemýšlel, párkrát zakroutil hravou, několikrát se zmýlil ve směru děje, ale hlavně nenudil. ■ Rozšířil jsem si obzor o další zajímavou australskou herečku: Annu TORV. Na první pohled působí jako mladší verze Cate BLANCHETT, na pohled druhý jako Laura PREPON. ■ Co napsat závěrem? Mysteriózní drama o třech dějstvích, třech postavách, skryté hrozbě a blonďaté dívence... ◢ ■ ◣ (R) [80/100] ■ (K) [78/100] ■ (V) [70/100] ■ (H) Shree CROOKS [63/100] ● Anna TORV [66/100] ● Frank GRILLO [59/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) The Unspoken (2015) ● Home Alone (1990) ● Pippi Långstrump (1969) ● The Babadook (2014) ● Polednice (2016) ● Signs (2002) ● Maggie (2015) ● The Evil Within (2017) ● Lady in the Water (2006) ● Boogeyman (2005) ● Annabelle (2014) ● The Happening (2008) ● The War of the Worlds (1953) ● War of the Worlds (2005) ● Eden Log (2007) ● The Andromeda Strain (1971) ● The Conjuring (2013) ● The Thing from Another World (1951) ● The Thing (1982) ● Incarnate (2016) ● Paranormal Activity (2007) ● Requiem (2006) ● The Fourth Kind (2009) ● The Autopsy of Jane Doe (2016) ● February: The Blackcoat's Daughter (2015) ● Der Nachtmahr (2015) ■ (Č) 1 ■ (P) [Čtvrtek, 24-V-2018; 01:06] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [80/100] ■ (CSFD) Trevor ■ (C) [80/100]

Fráze: "Být sto let za opicemi" zde dostává úplně nový význam. ■ Je až s podivem zvláštní zjišťovat, že román dokončený v roce 1963 je stále aktuální a alarmující je, že tento film, který byl natočen před více jak půl stoletím, tak varuje dnes více než dříve, že naší zkázou budeme nakonec my. ■ Poprvé jsem tento film viděl jako kluk a čuměl jsem jako puk. Hubu otevřenou dokořán a hltal s neukojitelnou chutí každou minutu tohoto filmového klenotu. A co se změnilo on onoho prvního zhlédnutí? Inu, dospěl jsem, zestárnul, ztratil velkou část chlapeckých ideálů, odhodil značnou část romantismu a postupně zjistil, že některé věci ze sci-fi románů se již staly realitou a nabyl dojmu, že temná budoucnost je již na dosah ruky. ■ Když jsem Planetu opic viděl naposledy, tak samozřejmě značná část momentů překvapení byla již ta tam. Na druhou stranu člověk ve filmu objeví nové symbolismy a alegorii, které dříve prostě nemohl vnímat. ■ Film jsem viděl už více než 5krát, ale pokaždé mě baví. Žádný z jeho přímých následovníků se mu kvalitou a ani gradací nemůže vyrovnat, o remacích ani nemluvě. Následné filmy ze sedmdesátých a osmdesátých let mám také rád, ale tomuto prvnímu v mých očích prostě nemůžou konkurovat. ■ Planeta opic má skvělý scénář, který je perfektně převeden na plátno; režijně dokonale zvládnuté, dramaturgicky, choreograficky a výpravně perfektní; hudebně a visuálně podmanivé a vtahující do děje; kamera, střih a efekty přesně padnoucí; a v hlavní roli charismatický Charlton HESTON. Je zde dobrodružství, drama, akce... v hávu science fiction příběhu, ve správném poměru a správně namícháno. ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) John Charles "Charlton HESTON" CARTER [95/100] ● Roderick "Roddy" Andrew Anthony Jude McDOWALL [95/100] ● Janet "Kim HUNTER" COLE [95/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Krakatit (1948) ● The Terminator (1984) ● THX 1138 (1971) ● Bekushiru: 2077 Nihon sakoku (2007) ● Never Let Me Go (2010) ● Watashi wo Hanasanaide (2016) ● Another Earth (2011) ● Surrogates (2009) ● Alien (1979) ● Logan's Run (1976) ● The Discovery (2017) ● Konec srpna v hotelu Ozon (1966) ● Proyecto Lázaro: Realive (2016) ● Autómata (2014) ● Cloud Atlas (2012) ● Ex Machina (2014) ● Moon (2009) ● Code 46 (2003) ● Beneath the Planet of the Apes (1970) ● Escape from the Planet of the Apes (1971) ● Conquest of the Planet of the Apes (1972) ● Battle for the Planet of the Apes (1973) ● Mission to Mars (2000) ● The Island of Dr. Moreau (1996) ● Europa Report (2013) ● Total Recall (1990) ● Animaturikusu (2003) ● Animal Farm (1954) ● The Road (2009) ● Metropolis (1927) ● Solaris (1972) ● Les revenants (2004) ● The Lobster (2015) ● No Escape (1994) ● Kaze no tani no Naushika (1984) ● Blindness (2008) ● Children of Men (2006) ■ (DAB) [80/100] ■ (Č) 5+ ■ (CSFD) kitano ● sportovec ● dopitak ● LeoH ■ (C) [95/100]