Dlubal David

Dlubal David

Dåvid von Patokrey

Česko
Bohemica Pons

11 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Ima, ai ni jukimasu (2004)

    Když jsem Ima, ai ni Yukimasu viděl poprvé, tak ve mně zanechal svůj nesmazatelný otisk. Dlouho jsem se na něj nechtěl podívat znovu, abych si udržel ten pocit z prvního zhlédnutí. ■ Když jsem se po několika letech odhodlal k dalšímu pokoukání, tak jsem opět, a vlastně o to více, musel konstatovat, že je to pro mě jedno z nejkrásnějších romantických dramat s nádechem fantasy, co jsem za všechna ta léta, po která jsem s vášní a empatií sledoval spousty filmů, viděl. ■ Témata: "mezi životem a smrtí" či "přechod na druhou stranu" nebo "ztráta milované osoby" mě fascinují a zajímají od nepaměti, a tak není divu, že je stále, v té či oné podobě, vyhledávám... ■ ...Jak chceš, vysvětlit něco, co vysvětlit nelze? Jak popsat něco, co ani nevíš, jak uchopit? Jak slovy ostatním sdělit to, co slovy sdělit nejde? Jak přeneseš to, co cítíš uvnitř? Jak? Jak? No jak? Na to neznám odpověď... ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Yûko TAKEUCHI [95/100] ● Shidô NAKAMURA [95/100] ● Akashi TAKEI [90/100] ● Mikako ICHIKAWA [90/100] ● Fumiyo KOHINATA [90/100] ● Karen MIYAMA [90/100] ● Chihiro ÔTSUKA [80/100] ● Yukiko "You" EHARA [80/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Artificial Intelligence: AI (2001) ● Tengoku no honya - koibi (2004) ● Hatsuyuki no koi / Cheot nun (2007) ● Bicentennial Man (1999) ● If Only (2004) ● Kytice (2000) ● Boku to tsuma no 1778 no monogatari (2011) ● Ôkami kodomo no Ame to Yuki (2012) ● D.A.R.Y.L. (1985) ● About Love (2005) ● Dolls (2002) ● Deváté srdce (1978) ● Seulpeumboda deo seulpeun iyagi (2009) ● The Blue Lagoon (1980) ● Tada, kimi wo aishiteru (2006) ● Den pro mou lásku (1976) ● Yomigaeri (2002) ● Jak se budí princezny (1977) ● P.S. I Love You (2007) ● Renai shashin (2003) ● Malá mořská víla (1976) ● Dying Young (1991) ● About Time (2013) ● One Week (2008) ● Lásky mezi kapkami deště (1979) ● Sekai kara neko ga kietanara (2016) ● Tatta hitotsu no koi (2006) ● Sekai no chûshin de, ai o sakebu (2004) ■ (Č) 2 ■ (P) [2006] [SD] [ϿϾ] [PZ-cz] [95/100] ■ (N) [Říjen 2011] [HD] [ϿϾ] [PZ-sk] [95/100] ■ (CSFD) zelvopyrdezorzmolotovtombacJossieMaemiMaykitanoGiggsPethushkaclix002Eksisun.eagleakneleHRoyBatty444ZaiGandalf.TJohnyTravaobscuritehaffenAdiegoAOrinajacksaxwerewolf69KurikmoonBenedygtusluk. ■ (Ú) [25-IX-2017] Celý komentář kompletně překopán... ■ (C) [95/100]

  • poster

    Život je pes (1933)

    Život je pes je, co se týká HAASOVÝCH veseloher, ta mému srdci nejbližší. Takovou energii a gagy a navíc v takovém množství jsem už v následných filmech neviděl... ■ Adinu MANDLOVOU zrovna moc nemusím, ale v tomto filmu jí to opravdu skvěle sedlo a výborně sekundovala. ■ Několik pozdějších filmů se snažilo zápletku tohoto filmu parafrázovat, leč bezúspěšně, aneb: když jeden dělá totéž, není to to samé, jako když druhý dělá totéž... ■ Někteří odborní filmoví kritici stavějí do porovnávací rovnice Vlasta BURIAN kontra Hugo HAAS, což si myslím, že je chyba, neboť každý z nich má úplně jiný druh humoru a zcela odlišný způsob, jak zaujmout diváka. ■ Tam, kde mi BURIANŮV humor přijde nudný až trapný, tak HAASŮV naopak břitký, ale zároveň jemný, a hlavně jeho sebeironie mi přijde přesvědčivá a svým způsobem okouzlující. ■ Život je pes patří mezi ty filmy, které si mohu pustit kdykoliv a vždy mi zvedne náladu. ■ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Hugo HAAS [95/100] ● Adina MANDLOVÁ [80/100] ● Theodor PIŠTĚK [84/100] ● Světla SVOZILOVÁ [77/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Okénko (1933) ● Mazlíček (1934) ● Ať žije nebožtík (1935) ● Mravnost nade vše (1937) ● Jedenácté přikázání (1935) ● Eva tropí hlouposti (1939) ● Roztomilý člověk (1941) ● Hotel Modrá hvězda (1941) ● Důvod k rozvodu (1937) ● Kristián (1939) ● The Nutty Professor (1996) ● On je žena (2005) ● Mrs. Doubtfire (1993) ● Tootsie (1982) ● Bílá nemoc (1937) ● Hinokio (2005) ● Hana zakari no kimi tachi e: Ikemen paradaisu (2007) ■ (Č) 15+ ■ (P) [TV] [PZ] [95/100] ■ (N) [2016] [Doma] [SD] [ϿϾ] [PZ] [95/100] ■ (CSFD) blackrainsportovecdopitakJeanneKulmonZloděj kolAegnorVeseckýNonnaxenopusSubjektiv ■ (C) [95/100]

  • poster

    Hidamari no kanodžo (2013)

  • poster

    Nenávist (2002)

    ■ Pro mě je to jednoznačně nejlepší duchařina. Atmosféra filmu je výtečná. Silně doporučuju sledovat v původním znění. ■ Pokud ovšem nemůžeš jinak než s dabingem, tak se to dá snést a výjiměčně není český dabing zcela na....., jak bývá zvykem u japonských filmů, které se dostanou do české distribuce. ■ Doporučuju se nejdřív podívat na TV předchůdce: Ju-On a Ju-On 2. ■ EDIT (28/12/2012: Atmosféra je chvílemi tak mrazivá, že člověk má problém polknout slinu, aby mu ta ledová kostka neuvízla v krku... ■ [SPOILER] Když Misaki - hraje postavu Hitomi utíká před Kayako a konečně doběhne do svého bytu a po incidentu u vchodových dveří bytu a s televizí, se mlčky a se zjevným strachem v očích, přikryje dekou, a ta se náhle nadouvá a tu Hitomi deku nadzvedne a pod ní leží duch Kayako, tak v tu chvíli jsem měl husí kůži nejen na obou půlkách, ale i za ušima. ■ Když ke mně týden po vydání na DVD přišel kamarád a já se ho zeptal, zda nechce vidět novej japonskej horor, tak samozřejmě opáčil, že chce. Upozornil jsem ho, aby se šel vyprádnit, že film v žádném případě nebudu zastavovat. On jen mávnul rukou, že hororů už viděl tuny. Zatemnil jsem místnost. Pustil film na plný koule a skvěle se bavil. Po závěrečných titulcích, kterým kamarád říkával "rozsypaný čaj" a jménům "domečky", se mi přiznal, že sice viděl již hodně hororů, ale že tento měl tak fantastickou atmosféru, že při několika scénách měl fakt na kahánku... A když jsme probírali onu scénu s přikrývkou, přiznal, že se málem podělal... ■ Já jsem ještě asi týden vždy před spaním kontroloval, zda pod dekou nic není! [/SPOILER] ■ [Viděno poprvé: 100/100; viděno naposledy: 96/100]

  • poster

    Ghost in the Shell (1995)

  • poster

    Spalovač mrtvol (1968)

    Existuje perfektní filmové zpracování literárního díla? Ano. Existuje. Je jím Spalovač mrtvol. ■ Věta: "Dáš si rakvičku, nebo věneček?" tímto filmem dostává zcela nový rozměr. ■ Při scéně: "Drahá, co kdybych tě oběsil?" omdlévám hrůznou rozkoší. Tak krásné, tak spanilé, neotřelé, tiše suše hrůzostrašné a podmanivá kamera vše jen umocňuje, až se mi z toho motá hlava... ■ KOPFRKINGLŮV monolog: "Nikdo nebude trpět. Spasím je všechny!" je tak děsivý, odporný a fascinující zároveň, že člověk přemýšlí, zda je s ním všechno v pořádku... ■ Film popisuje lidskou zvrácenost tak přenádherně a věrně, že divákovi se až tají dech a husí kůži má nejen na zádech. Smutné však je, že takoví lidé opravdu byli, jsou a patrně budou. Pošuci, co chtěj spasit svět a klidně tě kvůli tomu zabijou. Zrůdnost skví se v kráse a krása ve zrůdnosti, rozemelem vyvařené kosti. Stínítka lampiček z kůže na stolech kancelářských, zneužití v pravý opak myšlenek Buddhových. Zabití, vražda, spása, uhranutí smrtí. Pošuk ochutnává sto nových chutí... ◢ ■ ◣ (C) [95/100]

  • poster

    Naušika z Větrného údolí (1984)

    Můj vůbec první film od mistra MIYAZAKIHO a ihned jsem se zamiloval. Jak do mistra, tak do Naushiky. ■ V postdřevních dobách českého internetu byla opravdová datová nálož sehnat japonské anime, protože čeští distributoři a majitelé kin však neměli nejmenší zájem, k jejich blbosti, aby se u nás prodávali a promítali pohrobci Japonského císařství, tak zbývaly jediné dvě možnosti: 1)) Za nehorázně přemrštěné ceny s trojitou vysokohorskou přirážkou a nehorázně přemrštěným poštovným si objednat film z Japonska. Zde byla výhoda, že Česko, díky tomu, že leží tak daleko od Japonska, spadalo do stejného regionu pro přehrávání médií, a tak nějak páni mocipáni držící si své licence, patenty, autorská, distribuční a jiná práva, předpokládali, že tudy jim jejich zisky utíkat nebudou. A našinec si kýžený titul mohl bez výčitek svědomí v klidu a v pohodě přehrát. Zde však nastával poměrně velký problém s tím, že pakliže se poctivý jedinec dobral až k tomu, že mu zásilka přišla v pořádku, tak jak se na titul podívat tak, aby mu rozumněl, protože lidí, co by rozumnělo japonštině, bylo ještě méně než těch, kteří rozumněli latině; a pakliže minoritní divák měl to štěstí, že titul byl vybaven anglickými titulky, tak mohl téměř skákat radostí do lustru, protože alespoň rámcově pochopit něco v angličtině je nepoměrně jednodušší než v japonštině... ("Ale to už je jiný příběh a ten budeme vyprávět jindy...") 2)) Sehnat si titul v temných zákoutích pavoučích sítí. Najít si nějakého lidumila, který zasadil semínko a o jeho rajské ovoce se chce podělit; a tak semínkáři, pomalu, ale jistě, sezobávali drobečky, někdy až neobyčejně úctyhodnou přerychlou rychlostí neuvěřitelných 2 kB, a pak, když mělo dojít ke sklizni, tak člověk byl tak radostí bez sebe, že mu někdy i slzička štěstí ukápla. A pak, vědomě uvědoměle, vědom si všech uvědomělostí, se o švěstičky ze své zahrádky milerád rozdělil se stejně postiženými jedinci. ■ Nyní zpět k samotnému filmu. Sledoval jsem jej, na dnešní poměry, na malém monitoru, kde obraz zabíral asi tak polovinu až dvě třetiny displeje, kvalita ripu byla otřesná, kostičkování se, tu více, tu méně, dostavovalo s témeř pravidelnou kadencí "ta ta ta ta ta", ale i přesto mne film hluboce zasáhl a studio JIBURI ve mně získalo fanouška (ano, vím, že oficiálně tam Naushika nepatří). ■ Co naplat, všechny filmy, na kterých se MIYAZAKI podílel, mají mnoho společných, či dokonce stejných prvků a podobenství a podobnost je zde čistě nenáhodná. Některé si mi líbí zcela, některé méně, některé trochu méně, jiné jsou zajímavé tím či oním, ale ani jeden mi nepřijde špatný a už vůbec ne zbytečný. Jestliže mi některý ze současných tvůrců připadá také tak jedinečný, jako Hayao MIYAZAKI, tak například Makoto SHINKAI. ■ Jestliže jsem psal, že Naushika z Údolí větru byl můj první film od MIYAZAKIHO, tak to je prostě fakt, který si už neodpářu, ať se podívám kdykoliv na jakýkoliv jeho film, vždy bude Naushika moje poprvé. Stejně jako moje poprvé od Wese CRAVENA byl film A Nightmare on Elm Street, moje poprvé od Alfreda HITCHCOCKA bylo Psycho, moje poprvé od Makota SHINKAIE byl Byôsoku 5 senchimêtoru a moje poprvé od mistra Yasujirô OZUA byl překrásný Tôkyô monogatari. ■ Velká škoda, že manga, kterou celou dekádu MIYAZAKI vydával, nedošla svého naplnění v anime seriálu, to by mohl být skutečný klenot, neboť všechna ta krása, sci-fi fantasy a nevyřčené mystyčno se prostě nemohlo do necelých dvou hodin vejít. ■ Zde si opět neodpustím malou vsuvku. Když jsem Naushiku, Rapyutu, Totora, Kiki, Porca, Shizuku, Mononoke, Chihiro viděl poprvé, ale i podruhé, potřetí, tak jsem měl takový neodkladný pocit, že ty filmy by si zasloužily hodinu navíc, některé dokonce i další dvě hodiny, ale to je jen můj vlhký sen... ■ Všechny MIYAZAKIHO hlavní hrdinky jsou vesměs to samé, všechny děti jsou vlastně úplně stejné, osudy jsou si velmi podobné, animátorsky de facto totožné, ale přesto a vlastně zároveň i proto, mám jeho filmy tak rád, mají svůj styl, svou jedinečnost, svou poetiku, svou strukturu. ■ Sugoi.

  • poster

    Tókjó šódžo (2008)

    ■ "To byla asi červí díra." Říká si šestnáctiletá středoškolačka z Tokya roku 2008, když její mobilní telefon najde a přijme hovor Tokijiro z roku 1912, který se ze všech svých sil svého nitra snaží stát spisovatelem. ■ Zprvu jí nevěří, že je z budoucnosti a ona si oněm myslí, že je obyčejný zlodějíček. Situace se ale změní, když Miho řekne, že se v roce 1912 potopil Titanic a pro západní svět to byla velká katastrofa. ■ Následujícího dne přinese Tokijiro(va) mladší sestra noviny, kde je na titulní stránce článek o tom, že se potopila největší loď na světe jménem Titanic... ■ Celý film se nese v romantické linii zabalen rouškou sci-fi fantasy. Atmosféra je velmi dobrá. ■ Od tohoto filmu jsem moc neočekával a to bylo jedině dobře, protože jsem byl odměněn krásnými devadesáti minutami s velmi sympatickými dvěma hrdiny... ■ [SPOILER] Překrásná a dojemná je scéna, kdy se Tokijiro setká s Nanami a Miho si přijde pro dárek od Tokijiro(a) a tam je Nanami coby stařičká babička... a pak vidíme, jak hovoří sama se sebou, se svým dětským já. Při této scéně jsem se neudržel a vyhrkla mi slza radosti a dojetí. [/SPOILER] ■ Tento film mi před dvěma lety doporučil kamarád, abych se na něj podíval, ale předem si o něm nic nečetl, že bych si zkazil momenty překvapení, celou tu dobu mi film v klidu a nerušeně odpočíval na hádédéčku, když tu jsem jednoho večera nemohl usnout a říkal si, že si pustím něco pro zahřátí u srdce a tu se mi na mysl vkradla ona myšlenka mrknout na Tôkyô shôjo a nejen že bylo vymalováno, ale i vytopeno... ■ Tento film na mě zapůsobil velmi silně a věta Tokijiro(va) otce: "Každý má v životě něco, co musí udělat..." je pro velké romantiky jako jsem já, silně emotivně nabitá... ■ Toto filmové dílo Ti mohu vřele doporučit. ■ [Viděno poprvé: 99/100]

  • poster

    Všechno úplně všechno (2017)

    Nádhera. Prostě nádhera. ■ První třetina mi silně připomínala Taiyo no uta, pak už ne, ale celý film jsem měl stejně příjemné pocity, jako když jsem poprvé viděl Yui, jak po večerech chodila s kytarou po městě. Hodně příjemný zážitek mi přinesl tento snímek a navíc mi oba hlavní hrdinové byli hned od prvního okamžiku sympatičtí. Mám silnou slabost pro asiatky a černošky se mi obecně nijak moc nelíbí, ale výjimka potvrzuje pravidlo; Amandla se mi moc líbila, výrazem, mimikou, tváří, gesty, projevem, úsměvem, vystupováním, hlasem. ■ Děj je v podstatě velmi jednoduchý: parafráze Romea a Julie v trochu jiném kabátku, kde Romeo není až tak Romeo a Julie není až tak Julie. Říkejme jim Maddy a Olly, přičemž oba dva jsou si velmi blízcí, i když se sotva znají, mají k sobě velmi blízko, i když pocházejí úplně z jiných sfér. Bydlí hned vedle sebe a přesto je mezi nimi neviditelná zeď, která se, jak se zprvu zdá, nedá nijak překlenout. ■ Dobře, ne dobře, ale skvěle, byly vytvořeny scény, které si Madeline představuje a scény reprezentující její komunikaci. To mi silně připomnělo dorama Densha Otoko, když je Tsuyoshi "Densha" YAMADA na návštěvě u Saori "Erumesu" AOYAMY a vzkazy od jeho souputníků z fóra se vyobrazují všude po místnosti... ■ Olly je tak trochu samotář, a tak trochu nesmělý, ale srdce má na správném místě. [SPOILER] Viz scéna, když se odváží před domem vedle auta vrazit otci ránu. A Maddy je strachem o Ollyho tak bez sebe, že vůbec nemyslí na sebe, vyběhne ven a zjišťuje, jestli je její bílý rytíř bez zbroje v pořádku, ten okamžitě a střelhbitě zahání Madlenku zpět do domu, aby nepřišla k úhoně. [/SPOILER] ■ Když se pak příběh otočí zadkem kupředu, tak jsem byl chvíli v rozpacích, ale nakonec jsem jim to spolknul i s navijákem, neboť lidé, aby neztratili toho, na kom jim záleží, tak dokáží dělat ohromné a někdy i strašné věci, tudíž jsem to pokorně přijmul, ale na druhou stranu musím říci, že tím se celý příběh dostal trochu jinam. Neříkám, že to je špatně, ale prostě jinam... ■ (R) [90/100] ■ (K) [88/100] ■ (V) [75/100] ■ (H) Amandla STENBERG [88/100] ● Nicholas John "Nick" ROBINSON [78/100] ● Anika Noni ROSE [69/100] ● Ana de la REGUERA [74/100] ● Françoise Fong-Wa YIP [70/100] ■ (♫) [72/100] ■ (E) Taiyo no uta (2006) ● The Language of the Enemy (2008) ● Densha Otoko (2005) ● House M. D. (2004) ● Joze to tora to sakana tachi (2003) ● X+Y (2014) ● My So-Called Life (1994) ● About Love / Guan yu ai (2005) ● The Little Prince (1974) ● Ruang rak noi nid mahasan (2003) ● The Graduate (1967) ● Seven Pounds (2008) ● 5 to 7 (2014) ● Standby (2014) ● The F Word (2013) ● Japanese Story (2003) ● The Dark Side of the Sun (1988) ● Miss Peregrine's Home for Peculiar Children (2016) ● Love Actually (2003) ● Crazy, Stupid, Love. (2011) ● Edward Scissorhands (1990) ● The Bodyguard (1992) ● Jak svět přichází o básníky (1982) ● City of Angels (1998) ● Paper Towns (2015) ● The Vow (2012) ● Try Seventeen (2002) ■ (Č) 1 ■ (P) [Středa, 11-X-2017; 22:52] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Jirka_ŠčAllkaBlazis34KattegrosekTejkinaNevka(C) [95/100]

  • poster

    Ju o wakasu hodo no acui ai (2016)

    Po Hidamari no kanojo další pecka, která mě uzemnila. ■ Futaba žije sama se svou dcerou Azumi. Manžel od nich beze slova před rokem odešel a už se nevrátil. Futaba dojíždí na kole do malého obchůdku, kde pracuje jako prodavačka. Domácí lázně musela zavřít po tom, co se její manžel nevrátil, protože měla pocit, že by to sama neutáhla a také jistým způsobem chtěla udělat krok kupředu. Futaba je na první pohled obyčejnou ženou, kterou jen tak něco nerozhází. Při bližším poznávání však zjišťujeme, že je to žena neobyčejná s velmi vysokou mírou vnitřní vyrovnanosti. ■ Její dcera Azumi je naproti tomu velmi plachá, nemá žádné kamarády či kamarádky z řad vrstevníků, je tak trochu zakřiknutá a bázlivá. Ve škole jí spolužačky šikanujou a jediný její únik z tohoto psychického teroru, kterému se neumí a bojí postavit, je domov, kde jí maminka vždy zlepší náladu. Tady jsem si říkal, že to bude něco ve stylu Kokuhaku. [SPOILER] Ovšem právě v tuto chvíli se Futaba po nezbytných lékařských vyšetřeních dozvídá od doktora, že má zákeřnou formu rakoviny, která se silně rozrostla po jejím těle, jinými slovy: že už jí nezbývá moc času... [/SPOILER] Mamina si najme soukromého detektiva a ten na její popud zjistí, kde žije její manžel. Ona se za ním vydává... ■ Když se v polovině čtyřiadvacáté minuty objeví doma fotřík Kazuhiro, na stole leží Shabu-Shabu, Azumi jen udiveně civí a tu do místnosti vchází malá roztomilá holčička. Fotřík jen suše pronese: "To je Ayuko, je to tvoje sestra.", tak v tu chvíli jsem měl neochvějný pocit Déjà vu. Po půl hodině mi to docvaklo: Kazoku no Katachi. Jak starej fotřík Yozo při neohlášené návštěvě svého dospělého syna prohlásí: "Daisuke, tohle je tvůj nový bratr. Jmenuje se Haruto.Kazuhiro je v celém příběhu tak trochu upozaděný a vesměs moc neznáme jeho pohnutky. Je málomluvný a co chvíli vypaluje zobák. Rozuzlení jeho příběhu nás čeká až ke konci příběhu. ■ Každý tu má svoji maličkou dějovou linii, která se proplétá s těmi liniemi druhých, ale párkrát nás zaskočí ta hluboká propletenost a svázanost, kdy se všechny možné i nemožné odbočky a úhyby nakonec střetávají v dřevěné pyramidě, kterou Futaba svírá v ruce. Je Futaba hlavní postavou celého příběhu? Ano i ne. Hlavní v tom smyslu, že nás její osud provází po celou cestu příběhu. Vedlejší v tom smylu, že nám její vlastní příběh vlastně ukazuje příběhy všech ostatních, kteří píší své etapy vždy v jiném místě a jejich čas nastane vždy u každého jinak, přesto vlastně společně. Futaba je jednotící prvek celého tohoto komplexního příběhu, který nás nutí podívat se do vlastního nitra a přemýšlet, jak bychom se zachovali my a jestli bychom dokázali to, co ona, zda bychom měli tolik vnitřní síly... ■ Rie MIYAZAWA mě oslovila již před mnoha lety, ale teprve v Gu Gu Datte Neko de Aru se mi dostala pod kůži. Po zhlédnutí Yu (w)o Wakasu Hodo no Atsui Ai si mě získala zcela. ■ Jsou ženy, které jsou krásné - fyzicky. A jsou ženy, které jsou zajímavé - něco z nich vyzařuje, říkejme tomu třebas charisma. MIYAZAWU řadím do té druhé skupiny. Podobné jsem to měl například kdysi dávno se Sigourney WEAVER. Zaujalo mě to, co z ní vycházelo a ne to povrchní, co lze vidět na tváři... ■ Druhý, kdo mě velice zaujal v tomto filmu, byla Hana SUGISAKI. Mladičká herečka připomínající mi Aoi MIYAZAKI, Yûko TAKEUCHI a Fumi NIKAIDÔ v jedné osobě, přičemž tím svým roztomilým Gesichtem dává najevo, že je v ní ukryt potenciál, který je třeba rozvinout. Odstínem pleti a nosem vypadá jako napůl Okinawanka a Ainu. Byla mi velmi, velmi sympatická. ■ Do třetice maličká Aoi ITÔ, kterou mohu po Maně ASHIDĚ a Kokone HAMADĚ zařadit do forku mladičkých slečen, které, když si to nepodělaj, může čekat slibná herecká budoucnost. ■ Sympaťák Jô ODAGIRI mě neměl čím překvapit, protože jsem jej již viděl ve dvanácti filmech a vím, co od něj dostanu, nicméně jeho přítomnost mi udělala radost. ■ Film buduje pomalu tiché drama, které se zlehoučka rozkrývá a tu a tam je do něj napasována vtipná vsuvka, která je posléze odfouknuta, stejně jako závěrečný červený kouř. ■ Do Futaby je težké nahlédnout, protože vždy když už se zdá, že nám dá proniknout do svého nitra, tak nás zase hned vyprovodí a zůstane jen pára nad Shabu-Shabu. [SPOILER] Mnohokráte jsme svědky toho, jak se Futaba vyrovnává s příkořími, které jí život staví do cesty. Například: Její tiché přijetí manžela a jeho nemanželské dcery, kterou si přivede s sebou, když se vrací domů, poté, co jej o to požádala Futaba, což byl následek situace, když se dozvěla, že už to tady na světě má za pár... Nebo když ve škole vyeskaluje šikana Azumi tím, že jí ukradnou školní uniformu a následný rozkol mezi matkou a dcerou v pokoji Azumi. Dále emocionálně extrémně vypjatá scéna na parkovišti, kde Futaba sděluje svojí dceři, že není její matka, že její otec byl již jednou ženatý a ona je dcerou oné první manželky. V tu chvíli každému docvakne, proč Azumi umí znakovou řeč a dále se dozvíme, že Futaba chtěla již od útlého Azumiiného dětství, aby se Azumi naučila komunikovat s hluchými, že se jí to jednou bude hodit. Dále, když Futabě, která je již na vozíku, soukromý detektiv přinese zprávu, že její matka stále žije a že ji vypátral; to byl takový malý pohlavek na probrání. Pak když se impulsivně vydávají k domu, kde Futabiina matka žije s rodinou své další dcery, tak přichází emotivně vyexponová scéna. Její matka to detektivovi popře a v žádném případě ji nechce přijmout. Po tomto již úplně každému musí dávat smysl ten kratičký flashback, který se objevoval ve filmu. S tímto srdcebolným překvapením se Futaba musí vyrovnat a musí jej vnitřně přijmout. Azumi to také silně prožívá, ale její pohled je upozaděn, neboť sama se nyní vyrovnává s životní pravdou, která na ni vybafla onoho krásného dne na předním sedadle červeného automobilu... [/SPOILER]Futaba nám ke konci příběhu dává konečně nahlédnout do svého nitra, kde spolu bojují egoistické sobectví a právo na radost a lásku na straně jedné a buddhistické pomíjivosti sama sebe, činění dobra a vnitřní naléhavost pomoci ostatním. Zde si dovolím malou vsuvku. Ve svém životě jsem potkal několik málo jedinců, kteří se skutečně a doslova dokázali obětovat pro ostatní. Je nutné zdůraznit, že tito lidé to ve společnosti nemají jednoduché, mnohdy jsou tak skromní a netoužící po jakékoliv externí prezentaci, že se o nich veřejnost ani nedozví, a když ano, tak zpravidla až po jejich smrti. Teď jsem si vzpomněl: Když jsem před lety rušil svou megasbírku DVD a většinu rozdával kamarádům, známým, ale i lidem cizím, kteří o konkrétní titul měli zájem, tak i lidé, co mě znali leta, si klepali na čelo, jestli jsem se nezbláznil, když jsem to tak dlouho sbíral, že to teď dávám zadarmo. A až na pár výjimek opravdu nikdo nechápal mé vnitřní pochody, které mě vedly k tomu se všech těchto hmotných statků dobrovolně vzdát. ■ Celý film působí velmi jednolitě, nenašel jsem v něm žádnou kritickou chybu, kterou bych jako divák mohl označit. Jediná scéna, která se mi tam tak nějak nehodila a vystřihnul bych jí, je ta pyramida pod balkónem. Jinak jsem zcela spokojen. [SPOILER] Lolitkáři si zde na chvíli přijdou na své: Hana SUGISAKI se zde na několik sekund odhalí jen v kalhotkách a podprsence. Milovníci křivých nohou japonských slečen si zde také přijdou na své. [/SPOILER] ■ Co bych napsal na závěr. Snad jen, že jsem nenapsal vše, co jsem chtěl, musel jsem výrazně krátit text, ale nedá se nic dělat. Byly to dvě příjemně strávené hodiny. Tento film bych zařadil mezi ty filmy, které v sobě nesou dva pohledy: 1)) Jednoduchost a pomalý styl příběhu, který de facto jakoby jen sleduje, ale ve skutečnosti nastavuje zrcadlo divákovi. 2)) Vnitřní drama, které vyplouvá na povrch a které druhým může zůstat skryto, neboť jedinec je příliš zaneprázdněn v boji s vlastními démony. ■ ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [89/100] ■ (H) Rie MIYAZAWA [95/100] ● Hana SUGISAKI [95/100] ● Aoi ITÔ [95/100] ● Jô ODAGIRI [85/100] ● Yukiko SHINOHARA [80/100] ● Tarô SUGURA [80/100] ● Tôri MATSUZAKA [66/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Kokuhaku (2010) ● Dare mo shiranai (2004) ● Rocky V (1990) ● Room (2015) ● Kiseki (2011) ● Pay It Forward (2000) ● Hidamari no kanojo (2013) ● Soshite chichi ni naru (2013) ● Maudie (2016) ● Atarashii kutsu wo kawanakucha (2012) ● Our Souls at Night (2017) ● Rocky Balboa (2006) ● Umimachi Diary (2015) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Aoi haru (2001) ● Disconnect (2012) ● Aoi tori (2008) ● Broken (2012) ● Into the Forest (2015) ● Love Actually (2003) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● Third Person (2013) ● Raifu (2007) ● Seven Pounds (2008) ● Kaguyahime no monogatari (2013) ● Gu Gu Datte Neko de Aru (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 11-XI-2017; 15:03] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Tuax(C) [95/100]

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace