Dlubal David

Dlubal David

◗ ◗

Česko
Made in Czechoslovakia

9 bodů

Moje oblíbené seriály

  • poster

    Densha otoko (TV seriál) (2005)

  • poster

    Star Trek: Nová generace (TV seriál) (1987)

    Ze všech 6 ST sérií je mi TNG nejbližší. Zachovává si kus naivity původního TOS, přináší však inovace, a i když je na něm znát, že pochází z osmdesátých let, tak přesto má své kouzlo, které jsem například u nejnovější ENTERPRISE nenašel. TNG je protkán mezilidskými vztahy, stejně jako VOYAGER, ale nesklouzává k mýdlové limonádě, jako je tomu u DS9. ■ Ze všech kapitánů je mi právě Jean-Luc PICARD nejsympatičtější. Kdosi jej kdysi popsal: "Je to ten nejneačknější kapitán nejakčnější posádky." To úplně souhlasí... ■ TNG je pro mě srdeční záležitost. Dost možná i proto, protože jsem jej viděl jako první. Dost možná i proto, že se zde víc, než kde jinde, střetávají sourozenci sci-fi a fantasy, ve třech následujích sériích už tomu tak není... ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [95/100] ■ (H) Patrick Hewes STEWART [95/100] ● Brent Jay SPINER [95/100] ● Jonathan Scott FRAKES [95/100] ● Robert "LeVar" Martyn BURTON, Jr. [95/100] ● Michael DORN [95/100] ● Marina SIRTIS [95/100] ● Cheryl Gates McFADDEN [95/100] ● Richard William "Wil" WHEATON III [85/100] ● Denise Michelle CROSBY [90/100] ● Caryn Elaine "Whoopi GOLDBERG" JOHNSON [95/100] ● Colm J. MEANEY [86/100] ● Majel Leigh BARRETT-RODDENBERRY HUDEC [95/100] ● Jonathan "John" de LANCIE [88/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Star Trek: The Original Series (1966) ● Star Trek: The Animated Series '1973) ● Star Trek: Deep Space Nine (1993) ● Star Trek: Voyager (1995) ● Star Trek: Enterprise (2001) ● Babylon 5 (1994) ● Stargate SG-1 (1997) ● The Outer Limits (1995) ● The X-Files (1993) ● Red Dwarf (1988) ● RoboCop (1987) ● Kôkaku Kidôtai (1995) ● Total Recall (1990) ● Bicentennial Man (1999) ● Andromeda (2000) ● Artificial Intelligence: AI (2001) ● Animaturikusu (2003) ● Metropolis (1927) ● Tenkû no shiro Rapyuta (1986) ● Ikarie XB 1 (1963) ● Starship Troopers (1997) ● Solyaris (1968) ● D.A.R.Y.L. (1985) ● The Day the Earth Stood Still (1951) ● Contact (1997) ● Event Horizon (1997) ● The Abyss (1989) ● Galaxy Quest (1999) ■ (DAB) [84/100] ■ (Č) 4 ■ (P) [TV] [CZ] [95/100] ■ (N) [SD] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) MaedhRosNiktoriusMarigold(C) [95/100]

  • poster

    Koi kaze (TV seriál) (2004)

  • poster

    Šogun (TV seriál) (1980)

  • poster

    Iči rittoru no namida (TV seriál) (2005)

    ■ Řeknu Ti to rovnou: pokud nemáš rád silná dramata, pokud je Ti cizí bolest a utrpení cizích, pokud je pro Tebe empatie sprosté slovo a pokud film/seriál, který se Ti snaží vplout do hlavy, aby pak následně explodoval ve Tvém srdci a důsledkem toho Ti z očí tekla slaná kapalina, tak se na to nedívej. ■ Přečti si nejdříve obsah (nejlépe na: wiki.d-addicts.com), teprve až poté započni se sledováním... ■ Pakliže se na to skutečně podívat chceš, tak doporučuji si nejdříve pustit ... ne, plyn opravdu ne..., ale film, který byl natočen přibližně půl roku před tímto dorama. ■ Film se mi moc líbil, a když jsem začal sledovat i tento seriál, musel jsem dojít k tomu, že onen seriál je ještě lepší než samotný film, což je samo sebou trochu logické, když si vypočítáš, že film trvá 98 minut, kdežto seriál se odehrává v čase: 11x47 minut + 1x2 hodiny 27 minut (speciál natočený o rok a půl později). ■ V seriálu se můžeš podívat hlavní hrdince více do jejího nitra. ■ Ačkoliv skutečná Aya žila v letech 1962-1988, tak děj je přenesen do současnosti a namísto skutečného jména Aya KITÔ, bylo použito Aya IKEUCHI; zajisté došlo ve scénáři i k úpravám, které jsou pro filmovou branži zcela typické a do jisté míry jí vlastní, s tím je nutno počítat, ale to nejdůležitější, co se Aya snažila předat ostatním, je zde ponecháno ve své nejkrásnější možné formě... ■ Aya dle všech veřejně dostupných informací byla slečnou velmi silnou, a i když pro její rodinu bylo její onemocnění velkou ránou, tak se nevzdali a Aya bojovala do svých posledních sil a její rodina pro ni udělala úplně vše, co bylo možné... ■ Aya velmi milovala svou rodinu a snažila se přijmout život takový jaký je, i s jeho bolestmi. ■ A právě o tom, jak se z veselé silné mladé Japonky v těch nejkrásnějších -náct letech... stane ještě silnější a se smrtící chorobou ve svém těle, ještě více milující život... je tento seriál ■ Sledujeme momenty prostého štěští obyčejné středoškolačky, která má neobyčejně agresivní onemocnění. Prožíváme s ní chvíle, kdy jde poprvé na rande s klukem, její první a druhé zranění. ■ [SPOILER] A právě k tomu druhému zranění dojde na rande. Scéna, kdy spadne celou svou vahou na hlavu a diváci sledují, jak se pomalu rozlévá kaluž krve. [/SPOILER] ■ Zažíváme úzkost, při zjištění, co je to: "Spinocerebelární degenerativní onemocnění" a hrdla se nám sevřou při informaci, že tato nemoc je nevyléčitelná... ■ V seriálu jsme svědky toho, jak se každý zvlášť a každý svým vlastním způsobem musí vypořádat s tím, že Aya trpí "SDO". Celá její rodina se musí semknout, což samozřejmě nejde učinit jako lusknutí prsty, i zde se v počátcích objevují u členů rodiny rozdílnosti jejich povah a způsob, jakým se s tím chtějí srovnat a vyrovnat... ■ Otce hraje veterán japonských doramat, který si sem tam zarežíruje a občas také zazpívá, Takanori. Matku hraje Hiroko. Obě postavy jsou silní jedinci, ale každý jinak a také každý jinak prožívá zjištění o nemoci jejich dcery. ■ Mladší sestru Ako hraje velmi sympatická Riko, pro kterou bylo toto dorama, i když nehrála hlavní roli, v podstatě první velkou možností, aby ukázala, že není jen hezoučkou slečnou, kterou rádi fotografují, ale že má herecký talent. ■ Když pominu fakt, že všechny postavy se nějak vyvíjí, tak právě u Ako to pro mě bylo nejzřetelnější. Ten její přerod z drzé, večně odmlouvající a uzavřené, nesdílné a malinko sobecké dívky v slečnu, která miluje svou starší sestru, jakož i zbytek rodiny, a už se za nemoc své sestry nebude stydět. ■ ■ ■ Bylo by toho mnohem více, co mám na jazyku, rozumněj na klávesnici, ale daleko lepší než zde psát eseje a sáhodlouhé referáty a vypovídat pocity jednoho ubrečeného diváka, bude snadnější, když se na to podíváš a sám zhodnotíš. ■ Seriál se jmenuje "Litr slz", na to nezapomínej..., takže na narozeninové oslavě pro kamaráda toto nepouštěj, leda bys chtěl vytopit sousedy pod ním. ■ Celý litr slz jsem sice neuronil, ale myslím, že jsem byl velice blízko. ■ [Viděno poprvé: 100/100]

  • poster

    Gú gú datte neko de aru (TV seriál) (2014)

  • poster

    Yama Onna Kabe Onna (TV seriál) (2007)

    Misaki mám moc rád a byl jsem věru zvědav, jak se popere s rolí mladé úspěšné Japonky trpící komplexy kvůli tomu, že má prsa menší než je u Japonek považováno za standard. ■ Této role se zhostila velmi dobře a ukázala, že si sama ze sebe dokáže utahovat. ■ Do obchodního domu nově přichází kolegyně Marie MARIYA, kterou hraje Kyôko. Ta je svým způsobem zcela opačný typ ženy. Marie má lidově řečeno prsa na Japonku gigantická a její časté vystřelování knoflíků, které mají držet její pracovní oděv na svém místě, rozumněj: mají držet prsa schovaná a v důstojné a slušné poloze... ■ ■ ■ Nebudu Ti nic zastírat, seriál není žádná hypermegagigaterazetasupercool záležitost snažící se o filosofické sondy do života či sranda, že by ses trhal v oblasti břišní dutiny vejpůl, ale je spíše určen pro fanoušky ztřeštěných japonských doramat, kde se spolu střetávají komické prvky, denní život, nahlédnutí pod několik ochranných slupek současných mladých Japonek a fanservis... ■ Tam, kde je Megumi uvážlivá a rozvážná, je Marie bezprostřední a unáhlená. Když je Megumi obezřetná, opatrná, rozumná, odpovědná, je Marie lehkomyslná, jednodušší, bezstarostná... ■ Postupně se však ukazuje, že obě mají mnoho společného, a kde jedna udělá chybu, dokáže jí pomoci ta druhá. Jelikož je Megumi formálně nadřízenou Marie, ba co víc, v japonských reáliích tvrdé hierarchie, Megumi může Marii tykat, kdežto Marie Megumi musí vykat a prokazovat jí úctu, tak ani to zde tak nějak neplatí. ■ Obě kolegyně se pomaloučku spřátelí a ukazuje se, že nejen Megumi, v práci věčně vážná a formální, má nějaké osobní problémy, ale že ani velká prsa Marie nemusí být vždy jen plus... (Viz Eiko - Haruka, která v obchodním domě s Megumi pracovala 5 let.) ■ Samozřejmě se zde najdou některá klišé, například ředitel Okuzono (Go), který je v podstatě vždy přemýšlivý a rozvážný a má pokaždé pochopení pro své podřízené pochopení. Nebo Tetsuhito "Ale já jsem šéf" MATSUBARA, který je tak trochu trouba, ale ne ta na pečení... ■ Vtipná byla postava podpantofláče otce Megumi (Takashi), který své dceři v dobrém mínění stále chce pomáhat a podává neotřelé rady (Viz růžové prase). ■ [Viděno poprvé: 95/100]

  • poster

    Kazoku no katači (TV seriál) (2016)

    Už dlouho, opravdu dlouhou, jsem neviděl takovýto druh seriálu, rozuměj: ne příliš dlouhý, bez zbytečného protahovaného nic, které se rozrůstá z jednoho do dalších dílů, bez přebytečných hudebních motivů, které ale po čase již lezou krkem, bez desítek nafintěných skoroherců... ■ Hlavní zápletka je vskutku jednoduchá a ocenil jsem i to, že se zbytečně nenabalovaly další a další zbytečnosti, jak to u seriálů bohužel bývá. ■ Musím zdůraznit, že jsem se na toto dorama díval v citovém rozpoložení, kterému tento jednoduchý snímek sedl jak vyšitý; kdybych jej sledoval s jinou náladou a jiným stupněm únavy, tak by patrně mé hodnocení bylo nižší, ale patrně správná konstelace nebeských těles zapříčinila ukojení mých filmových choutek. ■ Původně jsem chtěl sepsat podrobný text, ale Zíza to sepsala krásně jednoduše a stručně, takže vlastně ani nemám, co bych dodal, snad jen, že mě to zahřálo u srdce... ■ PS: Celé jsem to zhltnul na jeden zátah, což už se mi také hodně dlouho nestalo... ■ (R) [85/100] ▪ (K) [79/100] ▪ (V) [69/100] ▪ (♫) [80/100] ▪ (E) Yama onna Kabe onna (2007) ● AMAchan (2013) ● Gu Gu Datte Neko de Aru (2014) ● Kimi wa petto (2003) ● Natsu no Koi wa Nijiiro ni Kagayaku (2010) ● Densha Otoko (2005) ● Usagi doroppu (2011) ■ (Č) 1 ■ 1) [Úterý, 18-IV-2017] [720p] [ϿϾ] [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Zíza ■ (C) [95/100]

  • poster

    Osmý den pro cikádu (TV seriál) (2010)

  • poster

    Quartet (TV seriál) (2017)

    Uf. To byla jízda na horské dráze. ■ Tak jak začít? Předně musím zdůraznit, že jsem si o seriálu nic bližšího nezjišťoval, to aby má očekávání nebyla v podstatě žádná a já začínal sledovat s čistým štítem. Uf. Celou první epizodu jsem se tak nebetyčně a nepokrytě nudil, že jsem si myslel, že ani ten první díl nedokoukám a vrchol všeho byl ten ending, u kterého jsem jen nevěřícně zíral; stopnutí bylo jediné možné řešení vyplývající ze zákona akce a reakce, šel jsem se pomazlit se čtyřnohým chlupáčem a následně na krátkou procházku na čerstvý smog. Karutetto nechal kvartetem. Nadlábnul se. Nedalo mi to... Přečet jsem si text od slečny, pardon, už vlastně paní, překladatelky, a přemýšlel nad tím, protože se mi ještě nestalo, že se mi něco z toho, co překládala, tak vyloženě nelíbilo. Nechal jsem to koňovi, sebral odvahu a pokračoval se druhým dílem. A co se stalo? Jemináčku, jemináčku, v devětadvacáté minutě mě to chytlo, a to tak silně, že jsem to prostě chtě nechtě musel za každou cenu dokoukat, a také se tak stalo. ■ Celý třetí díl jsem byl jak na trní a očekával, co dalšího seriál přinese a kam se děj bude ubírat. Musím říci, že děj mě minimálně 4x velice překvapil. Nebudu počítat to, že již od úplného začátku všem všímavým jedincům musí být nutně jasné, že setkání tohoto kvarteta a jeho vytvoření není náhoda a že každý z tělesa má co skrývat a na nás divácích je, abychom v koutku jen nevyčkávali, jak nám to předloží, ale abychom sami přemýšleli a laborovali s tím, kdo, co, kdy, kde, s kým a hlavně proč! ■ Nejvíc mě uchvátila postava Suzume SEBUKI, o které je jasné, že nemá tak úplně čisté svědomí a ani ruce. [SPOILER] To její donášení na Maki, slídění a špehování, to bylo tak trochu na přezdržku... [/SPOILER] Suzume, tím svým lišáckým úsměvem, věčně rozcuchanými vlasy, širokým a roztahaným oblečením, mi prostě a jednoduše byla sympatická a ten její pomalý, ale jistý přerod v opravdovou kamarádku, tak ten byl skvělý. ■ Hodně se mi líbila ta atmosféra: strašně pomalé tempo, malý náznak, pomalé tempo, malý náznak, pomalé tempo, vyber si, kde je pravda, pomalé tempo, náznak, vyber si, kde je pravda, hutné pomalé tempo. Do toho jemná hudba, ale vždy jen na krátký okamžik, a pak opět pomalé tempo. Nádhera. Od konce druhého až do sedmého dílu mi to silně tou svou atmosférou připomínalo vynikající mysteriózní dorama Kôri no sekai, a co víc Takako MATSU, nikde jinde ne, ale tady ano a to po celou dobu, mi silně připadala jako Nanako MATSUSHIMA. ■ Velmi zajímavě zde byly také vykresleny rozdílnosti osobností a charakterů, ale také to, co všichni měli společného. Za všechny uvedu 2 případy: 1)) Citron. (Žlutí vědí.) 2)) Odpadky. ■ Ponechme stranou to, kdo je do koho zamilován a kdo kým okouzlen, vezměme v úvahu pouze jejich jakýsi druh vzájemného přátelství, tímto aspektem jsem si nemohl nevzpomenout na Kazoku no katachi. Celým seriálem se nese, stejně jako v Biburia Koshodô no jiken techô Damoklův meč, který visí všem čtyřem nad hlavou. Pomalu, ale jistě poodkrýváme, stejně jako v Rasuto furenzu, temná zákoutí všech osob, které se před námi producírují. Tu a tam nás zaskočí to, co zjistíme, ale posléze jsme opět ve svých zaběhlých kolejích, když zjistíme, jaké pohnutky k tomu vedly. Každá postava vždy na chvíli vystoupí o krok kupředu, aby byla později upozaděna jinou, která vystoupí o kroky dva. Když už se zdá, že vše začíná běžet tak, jak má a že vše je na správné cestě ke zdárnému konci, tak se v šesté epizodě objeví postava, kterou nikdo nečekal, že se objeví. [SPOILER] Ano. Správně. Jde o manžela Maki. Dojde ke zvratu, a to takovému, že si až člověk říká: "Panečku, kam až tohle dojde..." Z poklidné vztahovky se rázem stává bláznivá roadmovie ve stylu Little Miss Sunshine, aby to pokračovalo jako Kokuhaku. Když se ukáže, že vše je vlastně tak nějak v pořádku, tak příběh opět spořádaně pokračuje ve vyšlapaných stopách ve sněhu... [/SPOILER] ■ V osmé epizodě se však objeví něco, co nás opět nutí přemýšlet nad Maki, a tu se mi vkradla myšlenka na Gone Girl. Tak nějak cítíme, že pravda je tam někde venku, ale je těžké ji uchopit, neboť nejsme agent Fox MULDER. Říkáme si, že to je tak či onak. Pravda ovšem nakonec musí vyjevit své pařáty, a tak se i stane, ovšem tak nějak po skrovnu a bez zbytečné okázalosti, ovšem pachuť hořkosti a pozůstatky bolesti z minulosti se objeví a to ve vší své kráse, ve formě nám známých bulvárních plátků... ■ Konec, kdy dochází k jakémusi vnitřnímu usmíření se se sebou samým, je de facto do velké míry otevřený. ■ (R) [89/100] ■ (K) [89/100] ■ (V) [74/100] ■ (H) Takako MATSU [84/100] ● Hikari MISUSHIMA [95/100] ● Issei TAKAHASHI [70/100] ● Ryûhei MATSUDA [83/100] ● Masako MOTAI [77/100] ● Riho YOSHIOKA [79/100] ● Akiko KIKUCHI [71/100] ● Akiko YAGI [68/100] ● Mearîjun TAKAHASHI [66/100] ■ (♫) [90/100] ■ (E) Kôri no sekai (1999) ● Dia Shisutâ (2014) ● Kokuhaku (2010) ● Shigatsu wa kimi no uso (2014) ● Bîto rokku rabu (2009) ● Little Miss Sunshine (2006) ● Kanojo wa uso wo aishisugiteru (2013) ● Friends (1994) ● Biburia Koshodô no jiken techô (2013) ● NaNa (2005) ● Kazoku no katachi (2016) ● Rasuto furenzu (2008) ● Gone Girl (2014) ● Sekando Hausu (2006) ● Hoteru bînasu (2004) ● Rinda Rinda Rinda (2005) ● Yoake no machi de (2011) ■ (Č) 1 ■ (P) [Neděle, 15-X-2017; 05:18] [480p] [ϿϾ] [PZ-cz] [88/100] ■ (CSFD) MkqpZíza(C) [88/100]

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace