Filomena.I.

Filomena.I.

okres Olomouc

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 16.8.2017  22:33
    Nový svět (2005)
    *****

    Režisérská verse nabídla téměř jiný film. Chlapi ze staré Anglie hledají nový svět – ztracený ráj. Jsou však příliš svázáni svými představami, nevázaností, hamižností. Mají zde vše, po čem duše touží – harmonicky provázaný svět s živli a všemi živočichy. Však jejich první čin je pokácení lesa a vystavění vysokého plotu. Tím staví hráz ve svém srdci zapasovaném v brnění zlozvyků a všeho zlého v sobě, jež počne se rozlézat jako černý mor zamořiv vše, čeho se dotkne. Plodem je bída, hlad, špína, nevraživost... Ten oplocený kousek země je obrazem jejich duše... Vrcholem je pobití domorodců, spáleniště, zmatek, chaos... Malickovo další umocnění hledání ztraceného ráje. Komposice mýtu (v tom pravém smyslu slova, nikoliv řeckém jako výmysl), jehož podstatou je pravda o stvoření člověka a světa a všeho v něm. Nádherný obraz cesty k znovunalezení (duchovního) ráje, hledání harmonie, svobody, čistoty, lásky... Kapitán John ji má na dosah po boku Pocahontas, je však příliš zahleděný do sebe. Jeho zrada o tom vypovídá. Až v zastřižené zahradě (představě ráje bělochů) při setkání s Pocahontas pochopí, že vysněný ráj spatřil „v tom lese, ale nepoznal jsem to.“ *** Pocahontas po jeho zradě ztrácí své jméno – stává se nikým. Teprve vstup do šumící trávy v lese za branou pevnosti a pomoc slaboduchého bratra – miláčka Božího – vrací ji pomalu do života... Dostává jméno a nalézá sebe sama spolu se ztracenou harmonií. Navrací se zpět domů... Přednáška ozvučená v Deníčku.

    • 13.8.2016  00:14

    Poslední útes a mé první 3D. Radovala jsem se jako děcko při vypouštění bublifuku. Zde však místo bublin koulely se medúzy a rybky plovaly do ksichtíku. Dokonce přišla i sprcha, ale všici zůstali sushi. Nakonec - děcka byla všudy kolkolem. Dopolední představení AFO pro školy a pár zbloudilců. To za našich let jsme akorát tak kalili ocel se soudružkami učitelkami... * Záběry krásné na svět živočišný zvláštní roztodivný uchvacující, však s velikým otazníkem, jak dlouho ještě? Oceán jako jedno obří smetiště pro člověka rozumového bez rozumu a soudnosti... Opičáci jedni nezodpovědní!

    • 6.8.2016  21:18
    Nebeské dny (1978)
    *****

    Muž prchající před spáchaným zločinem. Sám před sebou však nelze utéci. Přichází se svou přítelkyní a její sestrou do kraje harmonie. Dům na kopci připomíná domov, teplo, útočiště (a kdo by po něm netoužil). Obklopen loukami a poli se stroji předoucími v pravidelném uklidňujícím rytmu. Ráj na zemi. Abby je šťastna, že může býti jeho součástí. Billy však vzdoruje všemu a všem, chráníc si tak svoji domnělou svobodu. Seménko po seménku zasévá do rajské zahrady špatnost a nepokoj a do víru temnoty stahuje všechno a všechny kolem. Nastává chaos. Rozpadají se vztahy, zničena je úroda. Samotný vztah Abby a Billa je jakési prázdno bez lásky. Ona však poznává lásku a tím se Billovi odcizuje. Ten pak zasazuje poslední ránu a zanechává po sobě jen zmar a zničený ráj. Vše je v plamenech... Další úprk jej však nemůže spasit... Ju a zvláštní světlo obrazu vás přímo vcucne do dramatu děje. Podrobný rozbor filmu v mém Deníčku.

    • 5.7.2016  23:09

    Kdo by si při nich nevzpomněl na Malého prince. Dokument mohl jíti více do hloubky, tak jako baobaby a Exupéry. Nuž možná napravila to diskuse následná...Jenže já už musela zase letět na další projekci... Cosi málo i o domorodcích. Monumentální baobabí ochránce poskytnuvší útočiště před požárem pro mnohočlennou rodinu. A moudrý domorodec stařešina náčelník starosta na ostrově s jedním baobabím obrem, poskytujícím ostrovanům své plody a stín. „Kdo jej zasadil?“ Ptali se. „Bůh.“ A k této prosté odzbrojující moudré odpovědi opravdu už není co dodat.

    • 1.4.2016  19:19

    Jako ze života: Nevejdete se již do dopravního prostředku a musíte čekat na další spoj. Na Jižním pólu, kde ani polární lišky nedávají dobrou noc. Však spoj jede tak často, jako sobolí spřežení na Kamčatce. Navrch jej o pár měsíců zbrzdí psota a slota – především ta psota. Místo stroje přifičí severní vítr – a ten je krutý – jak víme. To vám pak nezbude nic jiného nežli do sněhové díry hluboko se zahrabat. Ještěže jste si pořídili luxusní huňaté kožichy od Malamuttiho a Huskyho (fakt hustý!)! V pustině této ledové neocenitelné! Občas se poštěkáte, zde je to však zcela na místě. Zvláště, když chytrý, však poněkud zbrklý mladík Max rozežene vaši večeři. To člověka naštve. Pěkný kousek však předvede v restauraci U velryby, kde si na vás bezostyšně počne hubu otvírati jedna nevymáchaná (neb vymáchaná?...) fiflena v kožichu pardálím. Buďte dostatečně kousaví a vypudíte ji pryč. Pořádně se nadlábnete. Pak už jen k vaší spokojenosti stačí pohled do očí v tváři k zulíbání a široký úsměv odzbrojující osmi statečných... Jo a ten vrtulník...

    • 31.3.2016  18:26

    S přibývajícími podezřelými přibývali súdruhovia aj súdružky a další súdruh sem a zase tam, co se na scéně Chudík objevil. Navrchovanost súdruhou dovršil hláškou „Česť práci súdruh vedúci“ ku podozrivému, a tím mne naprosto oprostil od sledování děje a už už na čudlík sahajíc chtěla jsem ku konci přetočiti, neb trpezlivosť vytratila se dočista. Nuž kalena nejspíše ocelí budovatelskou tah tento ustála jsem a dotáhla film do řešení konečného se všemi těmi súdruhmi pospolu aj vrahom súdruhom odhaleným. Jsem však z toho všeho potrefená poněkud, že tunaj píši česko – slovensky (neb slovensko – česky?) se stále se opakujícím slovem. Ano, takto otravné to bylo. Zdá se, že nová vlna slovenská nespláchla tých súdruhou do kanálu. Třetí hvězda zavěšená má malý tik nervní, takže maličko poblikává.

    • 26.3.2016  11:33

    „A teď už toho mám dost! Už mě nebudeš ničit! Já tě snad zabiju...!" Tímto provoláním vražedným počata jest další episoda slavného detektiva, toho času na penzi. A letící tykev pruhovaná rozpleskne se u nohou návštěvníka právě přišedšího. „Člověk si myslí, že uteče před podlostí města, když se přestěhuje na venkov. Zelená pole, zpěv ptáků, usmívající se přátelské obličeje... Ta zelená pole jsou tajnými hroby obětí těch nejzáludnějších vražd. Ptáci zpívají jen chvíli, než je nějaký idiot ve tvídovém obleku zastřelí. A všechny ty usmívající se přátelské obličeje, co asi skrývají?...“ A to ještě nenavštívil Midsomer, kdež se už všici navzájem povraždili...

    • 26.3.2016  10:06

    Duše zaslepená * věčně štvaná z místa * Bohem opuštěná * žes tak málo čistá * Ženicha Krista ztratila jsi * není spásy, není kudy kam * Běda nám! * Bázeň Boží je ta tam * Slyšíš Boží hlasy * není ti však asi * žádná řeč už svatá * Tvoji mysl láká * hřích a bláto * Hleď, a za to * treste ze všech stran * drahota a bída * V zemi válka dravá * Morem Bůh nás stíhá * soud svůj poznat dává * to je tvoje strava – plahočení * víry není * sklízíš klam a mam * Běda nám! * Bázeň Boží je ta tam! ***** Úvodní píseň vystihující vše: Zpustošenou zemi českou, bídu, utrpení, zpustošenou duši. Ukázkově naservírováno se vší tou parádou potrhanou na jedné tvrzi polorozbořené špinavé smrduté vyhlížející jako duše jejích obyvatel s jedem v ústech... „Pazdíro nařvaná“... Kde zůstaly čest a sláva?... Běda nám! Bázeň Boží je ta tam...

    • 2.1.2016  17:41
    Korunní princ (TV film) (2015)
    *

    Slibovali mi KLASIKU. Dostalo se mi čehosi potforného s výrazy moderními. Slibovali mi korunního prince – ŠLECHTICE, dostalo se mi kohosi dementního usmívajícího se neustále se ztrátou paměti e e, nepamatuji si, kdo jsem. Jsem však šťasten a starostí (i mnohého dalšího) prost. Navrch Chocholouš přehrávající nemaje vztahu nižádného k bratru svému. Princezna draku sežer si mne anebo né. * Pěknou výpravu mi slibovali, já však oči třeštila na jakés roztleskávačky trapné v rouše tureckém – ostatek v hávu gotickém byl. Hudba jak mišmaš v dortu Pejska a Kočičky – těžko stravitelná. Kam odlétnul humor libý? Jen šaškárny a la Na stojáka. Kam podělo se šlechtické noblesní chování, líbeznost a cudnost princezen, gentlemani, kam poděl se příběh, napětí, oběť, charaktery, boj dobra proti zlu... KAM PODĚLY SE POHÁDKY? Zdá se, že Mozkomoři je vyssáli jako malé šedé buňky z této.

    • 14.12.2015  12:04
    Vyznání Anny Elliotové (TV film) (2007)
    ****

    Více než „Pýcha a přemlouvání“ choulila se v Anně Elliotové naděje a doufání a světlo prozření svitlo kapitánu Wentworthovi po jeho osmileté zatvrzelosti a uražené pýše odmítnutého nápadníka. Opětné setkání po letech rozbouří vlny jejich dřívější důvěrné náklonnosti, byť exsnoubenci se rozsvítí až v posledních sedmi kapitolách. Váhání jeho však zcela ospravedlní upřímné vyznání a vylití citů v dopise milostném plném vášně, rozervanosti, nejistoty a doufání a nakonec odzbrojujícího vyznání lásky, kdy s adresátkou viktoriánské Anglie zatočí se svět a čtenářkou 21. století též. Ta musí na chviličku knihy odložiti a přemítat a doufat v to, že milostný dopis není muzejní vycpaninou a stále se v době iPadů internetů esemesek Ufounů tabletek a dalších šíleností vyskytuje a není druhem vyhynulým. Protože pak by tento svět opravdu nestál za nic. * Film představil Annu utípnutou, takovou chudinku bez názoru a naprosto zchvácenou maratonem závěrečným. Koukaje vyjeveně na ten výkon sportovní, pochopení zám(v)ěru tohoto moderního jaksi se nedostavilo. Sapristi – a polibek na veřejnosti? Zhola nemožné! Divačka udivená s očima vytřeštěnýma musela vydýchávati... Dopis milostný utekl scénáristovi zcela, což je ovšem velká škoda a absence zásadního nedosáhne na plné ohodnocení. Doplňkem k filmu je zcela nezbytně kniha... (Navrch místo bruneta urostlého kapitán byl blonďák hmm mm.....)

    • 7.12.2015  13:11

    Sergej Paradžanov hovoří k divákovi především obrazem a symboly a stránka dějová je jen doplňující linkou. Sděluje cosi vnitřního, osobitého, duchovního...a k tomu nutné je především otevřené srdce nežli mysl našponovaná. * V huculské komunitě otesané větry ostrými a prací tvrdou odvíjí se balada o nenaplněné tragické lásce. Barva ukazuje nám život a radostné chvilky dětství, symbolisující lásku a harmonii života (běh po lesní pěšině). V barvě vyvedeném závěru pak Ivan navrátivší se k Bohu a tím i k životu je osvobozen a jeho vzkříšení symbolisuje svatba, která je vždy počátkem nového života. Bezbarevnost znamená bezžití, (duchovní) smrt. V kraji plném zvyků pohanských mísících se s křesťanstvím přebývá též Archanděl Michael střežící svatost, v podobě toho nejubožejšího němého blázna Mika – vědoucího, doprovázejícího, bojovníka proti zlu. V Bohem zapomenuté zemi či lidmi, kteří zapomněli na Boha? Kouzelná kamera vtahuje nás do tohoto boje dobra se zlem mnohdy s prvky hororovými, silně připomínajícími Erbenovu Kytici a umocňuje atmosféru obrazové mosaiky. Na Stíny zapomenutých předků nelze jen tak zapomenouti. Obrazy mocné ve mne stále zůstávají...Podrobný vhled do filmové balady v mém Deníčku.

    • 2.12.2015  21:35
    Zapadákov (1973)
    ***

    Ospalým špinavým městečkem poflakuje se floutek znuděný a čeká na něco, co by do jeho života vneslo trochu vzrušení. Potkává zvláštní (spíše divnou) dívku, které se pak jako klíště drží až do konce filmu. Doslova přes mrtvoly. Zahlédne v ní totiž paprsek světla, jež podvědomě hledá. Je však zaujat sám sebou a svými zlými činy upadá do hlubší temnoty a chaosu. Prchá před zákonem i sám před sebou. Skrývá se. Zlá země je v něm. Holly (svatá) musí stát při něm. Podvědomě totiž cítí, že skrze ni může dojít záchrany. Může dojít na konec jeho zdánlivě nekonečné cesty zločinu. Holly je metaforou obětování. Ranní úsvit s šedavými horami v dáli a probouzející se přírodou (doteky ztraceného ráje) náhle jeho zběsilý úprk zastaví. Paprsek světla dotkne se jeho srdce, jako když vyprahlá poušť dotekem vláhy rozkvete, a Kit ví, že již nemůže dál prchat, by nebyl ztracen zcela, by neztratil nadobro sám sebe, svou duši............Tedy na můj vkus až moc mrtvol. Prý závěrečnou parodii na glorifikaci amerických hrdinů (pobíječů, zabíječů, vrahounů) Malick přehnal. Nepřehnal. Podrobný rozbor filmu v Deníčku.

    • 3.11.2015  11:47

    Povídka o policajtovi. Povídka o policajtovi s neodmyslitelným "brkem" v koutku úst. Povídka o znuděném policajtovi, čekajícím na příležitost...Ta přichází s povídkou o padouchovi zlodějským s praktikami mafiánskými. Povídka o chlápkovi, co "sotva zašpiní prostěradlo". Povídka o chladnokrevném zabijákovi, jehož složka leží ve zvláštním archivu boje proti banditismu. Povídka o velké taškařici s cholerickým komisařem, kterýž jediný rozvíří jinak poklidné povětří. Povídka o zvláštním vztahu policajta a zločince. Povídka v duchu klidně plynoucí řeky s občasnými mírnými peřejemi. Co život dal a vzal (neb spíše byl vzat). Zkrátka normálka.

    • 17.6.2015  23:18
    Pohrdání (1963)
    **

    Sexbomba šedesátých let BB (s holou prdelkou) a zaprodaný scénárista ráno milující se, v odpoledni láska ta tam odlétlá. Režisér resignující na své ideály a jak jinak prachatý ne-kulturní producent. Zabaleno do prosluněného milionářského Capri s milionářskou vilou na skalisku trčící, nebyli pro mne tím pravým ořechovým (i když Capri je krásný ostrov protkaný tajů plnými jeskyněmi a legendami). Nejsympatičtější postava Fritz Lang (představitel režiséra) mi silně připomínal Oldřicha Nového a zasloužil se o 5 čísel navíc...40 %

    • 6.5.2015  20:37
    Ostrov (1960)
    *****

    Každodenní rituály odehrávající se v tanečním rytmu větru - tanec s veslem, tanec při nošení vody. Voda se vpíjí do země a dává vzejít setbě. Setbě života. Oheň pak dává teplo a jídlo. Čtyři živly navzájem souznící v rukou člověka. Ostrov jako pevný prvek v harmonickém soužití jing a jang – mužského a ženského principu. Žena je srdcem a muž skálou, úhelným kamenem. Neoddělitelná jednota protikladu. Láska je pramenem harmonie. Jen společně jsou silní a schopni milovat a vytvořit rodinu. Ostrov vyjadřující život v moři plynoucího nekonečna. Každodenní rituály, které udržují vztahy a vlastně celou klenbu světa. V jejich věrném každodenním opakování je jejich síla. Naše síla. Neustálý koloběh – kruh, jenž tvoří život. Černobílý obraz prostě konstatuje a podtrhuje sdělení této filmové obrazové básně a vede nás ke kontemplaci duchovního bytí kladouc si stále tytéž otázky: Kdo jsem, odkud přicházím a kam směřuji? Snaha naleznout sama sebe. Meditace nad bytím člověka, odehrávající se v zenové (posvátné) zahradě ostrova...

    • 28.2.2015  19:49
    Moje romské děti (TV film) (2014)
    *****

    Chatrče špína odpadky. Nevraživost krádeže osočování handrkování. Chlapi, před kterýmiž bych prchla. Ženy, jímž bych se vyhnula. Chlapák v montérkách pohybující se mezi tím vším... Drsní chlapi chápající se práce a zvelebující svůj domov. Sousedská výpomoc. Pracovitost a lenost. Přemáhání a snaha. Semknutí v hudbě a tanci. Radost i bolest. A ten chlapík s každým novým kladivem přináší zároveň i novou a novou šanci pro každého, kdo se jí chce chopit. Je blázen. Blázen Boží. Ježkovi oči - nechce snad, bych jej následovala?! To ne. Může mne však povzbudit k hledání dobra v druhém a měnit svůj pohled na něj. I kdyby dobra byla jen špetička. Někdy je to dost fuška a obávám se, že u Putina pohořím. Co spolupracovník, soused, syn, manžel...?... * „Kdybych nevěřil, že se stanou lepšími, nikdy bych tam nešel. A kdybych nevěřil, že se tito lidé - bývalí kriminálníci, vrazi, prostitutky - nestanou lepšími, tak bych jim nepomáhal. Nemám jistotu. MÁM NADĚJI. Naději, že se stanou lepšími. Jestli se všichni stanou lepšími? Ani v nemocnici nevyléčíš všechny.“ „Projev lásky, založený na oběti – jinak to nebude fungovat.“ Marián Kuffa - kněz. Videošotek v Deníčku.

    • 23.2.2015  23:13
    O syslech a lidech (TV film) (2012)
    ****

    Jedno máme společné: Milujeme meruňky. Ohlodáme je až na kost – totiž na pecku. V padesátých létech soudruzi zlikvidovali mosaikovitost polí. Zmizeli meze stráně i syslové, kterým byl „zabaven majetek“ jako statkářům a vyobcováni byli ze svých domovů. Jemně tkaná struktura se změnila v koláč velkých ploch. A navíc úbytku došli kvůli predátorovi – kočce domácí. *** Sysel – souputník a kronikář prostředí, ve kterém žijeme. Navrací se díky polo-přirozenému chovu. Jde s dobou (co jiného mu zbývá). Zdá se, že zalíbilo se mu létání, tak obydlí hloubí přímo na letištích. Za příplatek zapanáčkuje i v kempech pro turisty. Pro nedostatek svého přirozeného prostředí vytvořil syslí sídliště na sídlišti. Okoštovav vína moravského, rozhodl se vzít práci jako strážce vinic na jižní Moravě a přizpůsobiti se nezvyklému hustě zarostlému terénu. Milovníci surrealismu obsadili Hadcovou step s výhledem na komíny jaderné elektrárny Dukovany. Tak se opět zabydlují v naší krajině. Sysel je náš dlouholetý souputník. Naše „kulturní památka“. „Chrám opravíme. Však sysla ani s nejlepší technologií klonovací nevyrobíme.“ Kdo by si nezamiloval hbité zvířátko s mandlovýma očima a kožíškem žíhaným skořicovým. * Cos o syslech a lidech v Deníčku.

    • 20.2.2015  19:40
    Absolvent (1967)
    *****

    Přehlídka rodičů z bohatých poměrů chlubících se úspěchy svého jedináčka přátelům na „vyšší úrovni“. Nesmělý synek (Dustin Hoffman) zhnusený tím vším se dostává do spárů ukázkové Manipulátorky manipulující se všemi ku prospěchu jen a jen svému. *** Nezkušený absolvent se stává hračkou pyšné paničky uvyklé dosáhnout všeho, co se jí zamane a za každou cenu. Mladík sklouzává do stavu hlubší a hlubší otupělosti a prázdnoty. Stav jeho duše dokresluje nesmrtelná píseň Paula Simona „Sounds of Silence“ začínající slovy: „ZDRAVÍM TĚ TEMNOTO, MŮJ STARÝ PŘÍTELI“…, která se line celým filmem - včetně dalších kousků libých - a dotváří jeho podobu: *** „…A V TOM HOLÉM SVĚTLE ULICE * JSEM VIDĚL LIDÍ NEJMÍŇ TISÍCE * LIDÍ HOVOŘÍCÍCH, ANIŽ BY ÚSTA OTEVŘELI * LIDÍ SLYŠÍCÍCH, ANIŽ BY SLYŠET CHTĚLI * LIDÍ PÍŠÍCÍCH PÍSNĚ, JEŽ NIKDY NEZAZNĚLY…“ *** Láska je jeho jedinou záchranou…(Šotek s písní a překladem v Deníčku.)

    • 18.1.2015  18:40
    Sting: Last Ship Live (koncert) (2013)
    ****

    Sting má dar vykouzlit atmosféru. Atmosféru, v kterouž ponoříte se jak do lázně příjemné a hýčkati se necháte bublinami trysek libozvučných. Skotské střiky houslí skotačivých vypotí z vás potvornosti nedobré, zamořivše duši vaši. Ozdravné bahno humoru v slově doprovodném oplácá bránici vaši. Tak pookřátí s jiskrou v oku přívětivou vrhnete se s vervou čerstvou opět do vod všedních dnů plynoucích. * Navíc oči vaše rozsvícené ocení obrázky loděnic surrealistické černobílé rodného Stingova industriálního města Newcastle, problikávající koncertem. Jediné minus byla absence titulků k písním, zde o to více potřebných, když šlo o písně ke hře divadelní. * Tři bratři v zemi Skotské à capella v podání pěti bratří Wilson Family mě dostali dočista. To musíte slyšet (v mém Deníčku).

    • 19.12.2014  18:19

    Zpočátku nenápadně plížící se podzimní chlad postupně nabírá na intensitě a v náladě mírně strnulé počnou se do vás zabodávat ledová ostří bouřících povahových rysů, mrazivých hnutí mysli a úletných skutků členů dvou solventních spřátelených rodin. Ledové šípy nepřestanou útočit, dokud vás nezasáhne ten poslední, jenž vás na chvíli zcela ochromí…

    • 17.12.2014  23:25

    Před očami míhá se mi stále ženština korpulentní poskakující bez samopalu a se samopalem (ach hořkost sama!) spolknuvší nejspíše celý kodex zákonů, kteréž neustále recituje. Tu zjeví se anděl s harmonikou, udávající všemu tomu mumraji bláznivému správný rytmus. Anděl držící jablko zaprášené znázorňující Zemi se všemi národy, „jež se milují, bojují a zabíjejí“. Zde, v domě bláznů, na střepinách čečensko-ruských vztahů setkají se vojáci, pak lidé, pak bratři bojující bok po boku v jiné zemi. Nyní však proti sobě stojí jako nepřátelé. Jak absurdní. Tohle bláznovství zavání smrtí. Tu noří se anděl do svých snů, by jej strach dočista nestrávil. (Voják zas do opiového nevědomí.) Ten sen je však pravým ŽIVOTEM, kde vládne láska a všichni sedí pospolu u jednoho stolu. Tak by to mělo být. Tak je to správně. Klidně i s Bryanem. * Do zvuků války zní tesklivý chorál čečenských mužů toužících po domově. Ne po zabíjení. Anděl zpívá: Ohni, miluji tě, nezabíjej mne! Bláto, miluji tě, nezabíjej mne!... Kdo je tady vlastně blázen? * Celý svět je domem bláznů... A kousek v mém Deníčku.

    • 15.12.2014  13:26

    Po shlédnutí filmu místními potentáty byl prý Juraj Herz odporoučen na psychiatrické vyšetření. V první půli jsem se obávala, že tam skončím též. Ošívání, hlavy třeštění z toho neustálého lomozu, křiku, zvuků příšerných, špíny a otrhanců. Sáhla jsem i na čelo své v obavě horečky, jak jsem se z trýznivosti této zpotila. Úmysly zaječí na síle rostly a v křesle držela jsem se jen silou vůle. Náhle jakoby se cosi zlomilo a mozek začal opět fungovat a pozornost utkvěla na perle, o kterou konec konců přece šlo především. Vyskočil mi úryvek z Bible o drahocené perle, kvůli které člověk prodá vše, co má, aby ji získal. * Našla by se i postava prosťáčka, blázna, který má téměř vždy jakousi zásadní úlohu a jehož většinou všichni využívají a opovrhují jím. Pak přichází falešný mastičkář nepochopiv ničeho o cestě hledání Světla a zůstává tak ve tmě. Zlo převtěleno do motorkářů potetovaných, číhajících na své oběti jako hyeny nenasytné. Potulní herci nastavující zrcadlo. Vše a všichni vířící kolkolem jako na tržišti (spíše smetišti) světa. * Identifikovat herce známé nezdařilo se hnedle. Krásně - či spíše odporně zakukleni. Však osobitě zabarvený hlas (zakázané) Jany Kratochvílové a Jiřího Schelingera poznatelný byl hnedle. Alespoň něco. Tehdy zapovězený Pražský výběr byl nepřeslechnutelný svým vystoupením, inspirovaným pochody nacistickými. Proto tak odpuzující hudba a vlastně všecko. Straka získavší na závěr perlu, této se vzdává pro záchranu svého bližního. Vskutku skutek lásky. Vykročila do Světla... ***** Toť štěky, jež vyždímati jsem ze sebe ráčila k počinu tomuto. Více ze sebe nevytřesu. Poněkud pokulhávám za Jurajem Herzem. Však osvětlení přinésti mohl by podrobný rozbor fundovaný v mém Deníčku, chcete-li.

    • 6.12.2014  13:23

    Zda nařčení z travičství a incestu levobočka kardinála Rodriga Borgia, později papeže Alexandra VI., bylo pravdou či pomluvou, zůstane nejspíše tajemstvím. Historická bádání však napovídají cosi jiného, nežli pověst Lucrezie Borgia jako největší neřestnice v dějinách. „Nebyla spíše nejnešťastnější ženou?“ Již ve dvou letech ji odebrali matce, proto se upnula na otce. Ve třinácti byla provdána, v šestnácti opět, však její milovaný manžel byl zavražděn. Ve dvaceti ji otec opět provdal za Alfonsa d`Este a zpočátku chladné manželství se rozehřálo. Během sedmnácti let společného žití Lucrezia porodila šest dětí. Skonala po porodu ve věku 39 let s manželem po boku. Ten pak napsal roku 1519 svému příteli: „Při psaní těchto řádků se nemohu ubránit slzám u vědomí, že jsem ztratil tak drahou a vzácnou bytost. Neboť takovou ji v mých očích učinilo její příkladné chování a její něžná láska, která mezi námi vládla.“ Jako vévodkyně Ferrarského vévodství se proslavila obratností při řešení občanských sporů a lid ji oplakával. *** Kde je pravda? Že by už Jiří Schelinger cosi tušil?... Viz Deníček.

    • 5.12.2014  13:47

    Po projekci slyšel bys špendlík spadnout. Jakoby chtěli diváci tichou pietou vzdát hold pěti dívkám toužícím po tom nejpřirozenějším: Naleznout svého prince a žít s ním obyčejný život v teple domova. Však vtaženy jsou do války. Z odstínů válečné šedi představující bezžití vystupují jejich vzpomínky a sny v sytých barvách života skutečného. *** Soňa s duší poetickou snaží se jako ČLOVĚK - nikoliv voják - udělat druhému radost. Umírá jen kvůli váčku na tabák? Neb pro gesto lidství, jež je silnější nežli vojenský řád? * A není snad přirozené pro sedmnáctiletou Galku ocitnuvší se tváří v tvář smrti volat po ochranitelském náručí matky? * V pohledné Ženě vzedne se nečekaně vlna lidství v heroický skutek lásky a oběti, při kterém křičím v hloubi duše „schovej se!“ a cítím bezmoc šílenou nad zlovolností války. Tato krasavice s prádlem hedvábným a chováním pohoršlivým však umírá s písní na rtech a úsměvem na tváři nikoliv pro vlast, ale pro svoje kamarádky. Pro ŽIVOT. O to silnější je prožitek, když příběh vpravdě se udál a neskutečné scény stávají se tak skutečnými. ******************************** ************************************************** ************************************************ Válka s atributy zmaru a smrti přináší zbytečných obětí. Komorní, lyricky laděný příběh pěti dívek ocitnuvších se v nepatřičném ději zasazeném do nepatřičného místa přírodní horské krajiny, kde jitra jsou tak posvátně tichá...

    • 27.11.2014  22:24
    Tři dcery (1968)
    *****

    Rodina vyobcována ze své země, dcery vypuzeny z domova do kláštera, zmatená vesnice vykořeněná ze zvyků a tradic, soudružky sestry vyhořelé vytrhnuty z řádu, jenž určoval Bůh. Nyní bezejmenné. Nikdo. *** Trudná léta padesátá. Ztracenci směřující nikam. * Ztracenci kodrcající se na rozbité cestě života vedoucí nikam. *** Otec bloudící po kraji hledajíc svou identitu a domov. Nalezne je u nejstarší dcery? Jen zahořklost a beznaděj. „Když dělati nemůžete, oběsit se někam jděte.“ * Mladší Zuzka uzavřena do smířlivé lhostejnosti jej též odmítá. „Když vám nelze pracovati, jděte chleba vyžebrati.“ * Poslední útočiště doufá zlomený otec naleznout u Klemencie, dcery nejmladší. Tu jakoby se při jejich setkání vznítil malinký plamínek lásky a odpuštění. Naděje... „Vítám vás milý tatíčku, vítám milý holoubečku!“ *** Absurdita s prvky surrealistickými obnažující lidskou hloupost (místních potentátů). * Všichni jsou jako opuštění psi v kleci toužící po svobodě a kouska sounáležitosti. Být někde zakotveni. Mít DOMOV. Nejmladší dcera, jediná čistá, však poněkud zmatená bytost v tomto mumraji živočišném, musí přinést svoji oběť... *** Není důležité, KDO JSEM, nýbrž KÝM JSEM ve svém nitru. *** (Obsáhlejší rozbor filmu v mém Deníčku, i s celým textem moravské lidové balady.)

    • 21.10.2014  12:49

    Letopisy Narnie C. S. Lewise jsou knihou duchovní, žádné fantasy, které z ní udělal film. Ten tuto základní linii zcela zakopal a nechal pouze jakousi skořápku plnou soubojů a bitek. Tyto však vyznívají zcela odlišně nežli v knize. Aslanův meč je zbrojí víry proti zlu ve světě, proti zlu v nás. Zbroj Boží k duchovnímu boji. (Každé z dětí dostane určitý DAR, sloužící druhým.) Člověk stále musí zápasit o světlo v sobě, vzbuzovat dobré a živit naději. * Drak je obraz samotného Eustáce, jeho nitra. Svléknout tu tvrdou kůži musí bolet. V knize neděje se toto svlékání v mžiku jako ve filmu. (Uzdravujeme se postupně.) Přejícností druhým a dobrými skutky se může opět stát člověkem, s pomocí Aslana (sám to nedokáže). Největším hrdinou ve třetí knize Letopisů se tak stává Eustác vítězící sám nad sebou. * Aslan - Lev - je obrazem Boha (Ježíše Krista) z Knihy Zjevení: „Hle, zvítězil (nad satanem a nad světem) LEV z Judova kmene, Davidův potomek...“ (Zj 5, 5b). Narnie jako biblický obraz ráje, kde plyne život v harmonii - člověk rozumí i řeči zvířat. Odvrácením se od Boha je harmonie porušena. * Kniha určena je pro děti, tož symboly a obrazy křesťanské (jednoduché a místy nasládlé) zabaleny jsou do příběhů dobrodružných, navrch propletených elfi a dalšími tvory pohádkovými. Autor jistě by posmutněl, vida mordýřinu (nejvíce v „Princ Kaspian“), kterouž film udělal z knihy. *** Myšákovi srdnatému uděluji jednu hvězdičku. Gentleman každým coulem.

    • 13.10.2014  11:54
    Borsalino (1970)
    ***

    Bodrý týpek Belmondo „co má teď Lollu“ a mrazivě fešný Alain Delon s pohledem vražedným. První jejich setkání bylo zkázou pro nábytek. Vyříkaje si své názory skamarádili se nakonec při chutné polévce dívky Lolly, jejíž kuchyně nikdy nezklamala. Tito malí podvodníci dali hlavy dohromady a s šarmem rafinovaným pomocí koček dvounohých i čtyřnohých - a čehosi smrdutého navrch - vymítili z města rybí konkurenci. Zde končí veškerá groteska. Zaměřivše se na rybolov s rybami většími odvíjet začne se drama gangsterské s vehikly chrlícími kulky smrtonosné. Čím více moci, tím více krve. Plíživě vkrádá se nedůvěra vzájemná a atmosféra začíná houstnout. Město zavání pachem mrtvolným. A to již není k popukání. A oheň a led nejsou těmi nejvhodnějšími společníky, jak víme... *** Léta třicátá, kdy nejen v Americe vládli mafiáni s příručními gangstery. Dnes nazývají se kmotry či oligarchy. Neteče naštěstí tolik krve, o to více peněz špinavých do daňových rájů. *** Filmy po gangstersku vyvedené nejsou nejlepší pro trávení. Ovšem spojení Jiskry a Ledu v snímku tomto bylo neodolatelnou lahůdkou...

    • 12.10.2014  19:14
    Sloní muž (1980)
    ****

    Pohled do duše člověka zdeformovaného navenek, však průzračného uvnitř. Dloubanec do "normální" společnosti (nehledě na letopočet) odmítající vše lišící se od běžného, jež dá krutými prostředky najevo odmítnutí toho, co se jí hnusí. Nevědomky tím však odkrývá SVOJI ošklivost a zrůdnost. Pouze lékař ztvárněný Anthony Hopkinsem (poprvé jsem jej viděla ve filmu mladého) ukáže znetvořenému "slonímu muži" vlídnou tvář a vrátí mu na chvíli lidskou důstojnost. *** Černobíle zabarvený, však sugestivní film je provázen výbornou kamerou, jež zbytečně neukazuje divákovi drastické scény ve vší nahotě, jak je to u mnohých snímků běžné (aby si divák co nejvíce užil!). Přesto nebo právě proto nepostrádají dramatičnosti. Film Davida Lynche natočený dle skutečných událostí si zaslouží divákovu stoprocentní pozornost.

    • 8.10.2014  22:02
    Kráska dne (1967)
    *

    Boňuelovy filmy prý vyvolávají pobouření, u mne se však dostavilo otrávení. Úchylný námět pro 3 v 1 - sexuologa, psychologa, psychiatra. Unuděná panička léčící si své sexuální problémy úletnými představami. Teprve až představa (neb skutečnost?) dojde do tragického konce, je ze svého chladu k manželovi vyléčena a její láska se rozehřeje?! Rozpor mezi konzervou navenek a zkažeností uvnitř? Jedna hvězda za zajímavé záběry kamery a hudbu.

    • 8.10.2014  21:56

    V tomto Buňuelově filmu by se již dalo leccos hledat a najít. Film se povětšině odehrává u jídelního stolu, stále stejná parta a sem tam někdo navíc. Divadelní "sen" připomněl mi parlament, kde se politik zhrozí: Zapomněl jsem, co mám říkat...a lidé ho vypískají. Aktuální - politici nám stále hrají nějaké divadlo. (A také říkají to, co lidé chtějí slyšet.) *** Roztomilá scénka v kavárně, kde jim vše došlo... (melancholická vzpomínka na léta minulá)… Roztomilý číšník... Jinak scény vyvolávající zprvu pousmání, však v hloubi vykřičník skrývající... A závěrečné: Všichni jsme na cestě a záleží na nás, JAK po ní půjdeme...

<< předchozí 1 2 3 4 5
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace