DoubleJack

Fanouškovský funservice. Seriál zachovává feeling hry a zejména začátek a konec fungují skvěle. Nekonečná naivita lidí z vaultu ve střetu s drsným světem nahoře je nápaditý a boří několik zažitých scénáristických stereotypů. Středová část se mi zdála trochu natahovaná, přesto nemůžu tvrdit, že bych se nudil. Odhalování minulosti a pátrání po pravdě je chytlavé a zábavné. Zvláštní zmínku si zaslouží Ella Purnell, která věrnohodně zvládla vyjádřit vývoj svojí postavy a Walton Goggins, který ztvárnil Ghoula. Poslední díl Začátek nakonec uspokojivě odhalí několik posledních es v rukávu a zároveň připraví půdu pro druhou řadu.

Úvodní díly, které začínají okamžitě prozkoumávat ústřední myšlenku, fungují velmi dobře. Poslání signálu, historické propojení, brýle a odpočet vytvářely něco vzrušujícího a něco, o čem jsem se chtěl dozvědět víc. Bohužel velmi rychle jsou tato témata upozaděna a do popředí se dostávají postavy. A v tomto bodě začne seriál velmi skřípat, protože se obratem ukáže, že postavy jako takové jsou vlastně nezajímavé a nemají často, co říct. Neexistuje konflikt a dialogy se repetitivně točí okolo toho, co divák sám viděl. Přitom některá témata si doslova říkala o hlubší prozkoumání - například reakce společnosti na zveřejnění existence mimozemské rasy. Tomu však je dán pouze okrajový prostor. Suma sumárum se jedná sice o odvážný počin, ale ve finále pouze velmi průměrný.

První díl děj nakopne, aby hned další dva tempo výrazně zpomalily a nechali nás připomenout, které postavy jsou zač a jaká je mezi nimi vlastně spojitost. Očividně ani sami tvůrci totiž nevěřili tomu, že si to budou diváci pamatovat. A možná to tak bylo dobře. Čtvrý díl Cíl pak představí asi nejlepší epizodu a první vrchol řady. Všechno hoří, vybuchuje, akce jede na plné obrátky a je to přesně to, co by si přáli fanoušci herní ságy mnohem častěji. Pak se tempo znovu zpomalí, aby vše v závěru pomalu vygradovalo. Je fér si ale říct, že ne všechny linky jsou dobře propracované, a občas by to chtělo víc péče.  Místy mi přišlo, že část děje byla až zbytečně uspěchaná a zpětně si říkám, že bych ocenil, kdyby byly tyto linky více rozvedly na úkor předchozích hluchých míst. Přesto samotný závěr nabídne hned několik velmi hezkých niterních momentů. Ani druhá řada není zdaleka bez chyby, ale určitě jsem si jí v mnoha ohledech velmi užil.

O úroveň horší než první Aquaman. Druhý díl upustil od vážnějších momentů a jedná se o pohádkovou jednohubku. Vztahy postav jsou velmi zjednodušené, až místy naivní naivní, a vše je podřízeno tomu, aby byl děj vždy jasně čitelný. Bohužel kvůli černobílosti a určité plochosti postav, se z nich stalo jen nezajímavé křoví na pozadí, a to se bohužel týká i Jasona Momoi. Abych našel ale i něco pozitivního. Stejně jako v minulém díle, se mi líbil rozmanitý podvodní svět. Je to barevné, vizuálně zábavné a mix se starou technicky vyspělou civilizací mě neuvěřitelně bavil. Podruhé si ale film nejspíš nepustím.

Kontroverzní názor - low generická slátanina, ale řádově lepší než první Captain Marvel. Totiž na rozdíl od prvního dílu, je zde alespoň nějaký pokus o vývoj postavy Carol. Bohužel ale všemu škodí, že "chyba", jíž se Carol dopustila, se odehraje mimo scénu a proto vše působí tak...odtrhnutě. Z tohoto důvodu i hlavní záporačka působí až dětsky zbytečně a podobá se Ronanovi z Wishe (Guardians of the galaxy). Kvituju, že existovala snaha dostat postavy do více rozmanitých prostředí, na druhou stranu "zpívající planeta" byla strašnej přestřel a hned po příletu jsem chtěl spáchat harakiri vidličkou. Ústřední trio mezi sebou nefunguje asi tak moc, jak by si produkce přála, ale i tak pro mě byla příjemným zpestřením postava Kamali Khan

Tenhle film má hned řadu problémů. Celou dobu se snaží budovat jakýsi"zvrat", ale celé to dělá strašlivě špatně. Až v půlce filmu se objeví kus dialogu, který odkazuje na něco, o čem divák neměl vůbec tušení, aby nakonec vyložil karty na stůl a tvářilo se jako veledílo. To se ale nedaří, protože nebylo JAK si ty věci odvodit. Ústřední dvojice se chová nesmírně hloupě a je to pravě jejich stupidní chování, které je do všeho toho dostalo. A v takovém případě je těžké držet jim jakkoli palce.

Sympatický krátkometrážní film, který buduje tu správnou creepy atmosféru založenou na zdařilém nápadu. Během 7 minut spolehlivě vybuduje pocit naléhavosti a stísněnosti. To vše bylo v mém případě znásobené tím, že jsem si pouštěl film v noci, takže jeho závěr na mě působil VELMI silně. No spoilers

Variace na Johna Wicka. Z počátku se to tváří velmi vážně. Každá rána bolí a téma dlouho skrývané agrese, která se dere každý den na povrch, je velmi hezky zpracovaná. Bob Odenkirkovi doslova role sedla a věřil jsem mu každý utržený úder. Jak ale děj ubíhá, film se dostane do čím dál víc nerealistického zpracování. Kulky lítají, hloubka děje se ztratí a stane se z toho čistá devadesátková řež. Postava Hutche se změní a místo Johna Wicka se překopí spíš do Johna Mclaina. Sice by mě víc sedělo, kdyby film zůstal ve vážném tónu, ale ve výsledku si nestěžuju a bavilo mě to.

Raimi vtisknul do tohoto filmu to, co v jsem v Marvelu ještě nikdy neviděl. Je tam kousek Evil dead, je tam kousek hororu a celé je to zatraceně odvážné. Má to svůj styl a toho si vážím. Elizabeth Olsen je skvělá herečka a odvedla úžasný výkon. Osobní problém jsem měl ale v tom, že jsem předtím neviděl Wanda Vision. Proto jsem během filmu nedokázal být napojen na její motivaci a to mi následně kazilo i závěr filmu, protože jsem zkrátka nedokázal pochopit její naléhavost. Moc jsem si během filmu také pochvaloval myšlenku, že Strangové z jiných realit často balancují mezi dobrem a zlem, což mělo představovat určitou výzvu pro našeho Strange. Ten však nemá důvod chovat se většinu filmu špatně a proto toto téma vyznívá trochu naprázdno. Celý film zároveň výrazně padá na tom, že se toho snaží odvyprávět neuvěřitelně moc a proto je tempo až kontraproduktivně rychlé. Strange není špatný film, ale má trochu schyzofrení problémy pramenící z nekonzistentního rychlého scénáře. Na druhu stranu velmi oceňuji režiserskou vizi a proto nakonec dávám slabé 4 hvězdičky.

Horová pohádka s výrazným rukopisem Guillermo del Tora. Tón, děj i styl filmu je přímo podřízen vidění dítěte, které prozkoumává starý dům na pozadí složitých rodinných vztahů. Námět není špatný, ale velmi brzy se dostane film do fáze, kdy je vše zřejmé a divák jasně ví, kam děj směřuje a jak vše dopadne. Nejzajímavějším pro mě je závěrečný cliffhanger, který mi přišel (bohužel) zajímavější, než předchozích 98 minut filmu. Stojí ale za to, aby člověk film přetrpěl? Spíš asi ne, pokud nejste skutečným fanouškem tvorby Del Tora.