Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (543)

plakát

My děti ze stanice Zoo (1981) 

Jsem zásadně ovlivněná knihou, kterou zbožňuji a která se mě vnitřně dotkla tak moc, jak se to povedlo jen málokteré. Právě díky tomu bych nemohla s čistým svědomím udělit filmovému zpracování větší počet hvězdiček, vůbec mě to nevtáhlo. Vyzdvihla bych krom Bowieho hlavně tu absťákovou odvykací část, ta byla hodně dobře natočená. Krom toho jsem i moc ráda, že tvůrci zvolili kvůli autentičnosti opravdu herce, kterým jsem ten věk věřila. Babsi byla přesně ten typ dívky, jaký jsem si představovala, stejně tak Christiane a Detlef. Je velká škoda, že filmová verze dopadla takhle. Je jasné, že se do filmu nedá nacpat všechno, co je v knize, ale mělo toho být víc. Tohle bylo příliš zmatené a rychlé. Možná kdyby tam bylo víc pasáží, které vypráví přímo Christiane, vtáhlo by to diváka víc do děje.

plakát

Krátký film o lásce (1988) 

Ač mě to trochu překvapuje, emocí se na mě z tohoto filmu vyvalila hromada a ještě víc jich to ve mě zanechalo. Rozjezd je pozvolný a druhá polovina filmu je tak nabitá příběhem, že jsem se ani na vteřinku nenudila. Na tenhle snímek bych se ráda podívala i s delší stopáží, protože by jistě měl co nabídnout, i kdyby k němu autor přidal dalších třicet minut. Ani zdaleka nevyčerpal všechno, co mu tohle téma nabídlo, což je trochu škoda. I přesto se ale Kieślowskimu tenhle počin povedl a já hltala každou sekundu a čekala, co se stane. Krása!

plakát

Slon (2003) 

Smysl tohohle filmu mě asi obešel hodně velkým obloukem. Vezmu to popořadě. Na začátku jsou nám ukazováni studenti školy při svých obvyklých denních činnostech. Tyhle pasáže byly zbytečně dlouhé a neměly absolutně žádnou výpovědní hodnotu. Pochopila bych, kdyby nás chtěl režisér seznámit s postavami kvůli tomu, aby nás diváky pak výrazněji zasáhla jejich smrt, ale to se nepovedlo, protože při masakru už jim tu pozornost nevěnoval. Krom dlouhých záběrů na teenagery tam bylo i pár (ne)duchaplných záběrů jen tak do prázdna, ve kterých se nic nedělo. Ty by možná byly dobré, kdyby byly použity v jiném kontextu na dokreslení atmosféry (například dlouhý záběr pomalu klouzající po tvářích mrtvol v jídelně, takový mi v druhé části filmu docela chyběl), ale Van Sant je použil ve chvíli, kdy je divák už tak dost ukolébaný a tímhle tomu rozhodně nepomohl. Naopak. K jádru věci se po hodině ničeho dostáváme až dvacet minut před koncem. Těšila jsem se, že aspoň v tu chvíli to bude pořádná řežba, jak upozorňuje hezčí ze zabijáků před vstupem do budovy, jenže zase nic... Nevadilo by mi, že tam není žádná krev a všechno to zabíjení je jen naznačeno, kdyby to však bylo natočeno pořádně. Ale krom krve tam nebylo ani nic dalšího. Skoro nikdo nekřičel, nepanikařil, a jestli panikařili, tak to tedy rozhodně nebylo vidět. Za všechno mluví scéna s černochem Bennym. Co mi ale na filmu vadilo úplně nejvíc? Nejenže nenabídl kvalitní řežbu a krveprolití, ale neobjasnil ani důvody, proč k celému incidentu došlo. Z toho, že se dva kluci líbají ve sprše, vážně nepochopím, co je vedlo k vystřílení svojí školy. Autor se mnohem víc věnoval charakterům vedlejších postav a na hlavní protagonisty úplně zapomněl. Ale abych jen nekritizovala, byly tam dva momenty, kdy mi běhal mráz po zádech. Poprvé to bylo ve chvíli, kdy Alex hraje na piano, to bylo hezké. No a podruhé mě dostal opět Alex svým rozpočítadlem na konci. Takže ano, v poslední minutě filmu se mi sevřelo hrdlo, to uznávám. Kdyby takový byl celý film, byla by to paráda, ale takhle...

plakát

Interstate 60 (2002) 

Už si ani nevzpomínám, kdy ve mně nějaký film naposledy zanechal tak skvělý pocit jako dnes Interstate 60. Možná to bude i tím, že obvykle vyhledávám depresivní dramata a nejsem velkým fanouškem šťastných konců. Ale tady, tady mi to všechno sedělo a udělalo to na mě opravdu velký dojem. Film donutí člověka zamyslet se, a i když by se to někomu mohlo na první pohled zdát jako milá magická komedie (což tenhle snímek také z velké části je a u jeho sledování jsem se nejednou nemohla ubránit ani hlasitému smíchu), je v něm skrytá velká spousta filosofie a životních pravd. Jak bych mohla něco namítat proti inteligentnímu vtipnému filmu s krásným hlavním hrdinou a úžasným Gary Oldmanem? Asi jen těžko.

plakát

Ztracený víkend (1945) 

Možná jsem očekávala až příliš, i když si myslím, že i to příliš by se z takového námětu dalo vytřískat docela bez problémů, protože je to dost citlivé téma. A některé scény mi skutečně na city zahrály, bohužel ale skončily dřív, než jsem se do toho stihla pořádně ponořit a než mi stačila ukápnout slza. Nedokázala jsem se prostě s hlavním hrdinou sžít, nevytvořila jsem si k němu žádné pouto a to není dobře. Takže jsem u toho jen seděla se sklenkou vína a nakonec mě to vážně neodradilo od pití alkoholu. Navíc za ten závěr musím hvězdu ubrat, takhle to nemělo skončit...

plakát

Thanatomorphose (2012) 

Je mi zle! Chce se mi zvracet! Chce se mi brečet! Už to nikdy nechci vidět!!! Ale jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala dokoukat až do konce. Je to hnusnější než Srpski film, nikdy jsem neviděla nic nechutnějšího a celou dobu jsem jen hekala znechucením. Ta holka nebyla žádná modelka ani na začátku, ale byla pak čím dál hnusnější a hnusnější, padalo z ní kdo-ví-co.. V jedné chvíli jsem měla pocit, že jí snad vypadla celá děloha. A byla blbá, to rozhodně. Dávno bych si zavolala sanitku nebo se zabila. Ale trpět až do konce... Ta holka má koule!

plakát

Hannibal (2013) (seriál) 

Hannibala Lectera jsem milovala, ještě než vznikl tento seriál. Ale po shlédnutí prvních dvou sérií musím přiznat, že odteď ho miluji ještě víc a ač se mi to píše těžko, Hopkins se s Mikkelsenem nemůže rovnat. Mám slabost pro génie a vždy jen s otevřenými ústy sleduji, co všechno Lecter vymyslel, uskutečnil, hodil na někoho jiného... A jeho hostí si přitom spokojeně přežvykují játra nějaké jeho sličné oběti. Nechápu, jak je možné, že dokáže vše promyslet i do těch nejmenších detailů a oblafnout dokonce i Willa Grahama. Případy vražd jsou vždy velice zajímavé a originální. Nejsou to obyčejné případy, často jde o rituály a sériové vrahy, což je mnohem zajímavější než klasické kriminálky. Z Hannibala mi běhá mráz po zádech a tak to má být.

plakát

Da Vinciho démoni (2013) (seriál) 

Géniové - to je moje. Je mi jedno, jestli byl Da Vinci opravdu tak geniální, jak ho vykresluje seriál. Chci tomu věřit, tak mě v tom nechte. A chci věřit i tomu, že byl tak neskutečně sexy, i když o tom docela pochybuji. To by byl přece dokonalý a to nemůže být nikdo. Ale je to jen seriál, tak co? Ale není to jen postava Leonarda, co mě u seriálu drží, i když on je samozřejmě ten hlavní důvod. Tím druhým důvodem je jeho věrný pomocník Zo, ten si mě dokázal získat možná ještě o malinko víc. Baví mě s Leem luštit šifry a proplouvat různými záhadami - od jedné k druhé a ještě dál. První série byla vynikající, ale ta druhá mě asi zaujala ještě o krapet víc. A nejen protože se odehrává ve "Vespuccii". Seriál je plný zvratů a nečekaných zápletek, díky kterým se nikdy nenudím. Už se těším na třetí sérii. Jsem zvědavá, co se stane, až Leonardo zhasne kanon.

plakát

Oculus (2013) 

Zase jednou horor, u kterého jsem pomalu nedýchala. Je to vymyšleno a natočeno opravdu geniálně. Přítomnost i minulost jsou propletené, jak nejvíc to jde, a to tomu dodává grády. Vždycky, když je ve filmu někdo geniální, okamžitě si ho oblíbím. Takže není divu, že tady jsem si oblíbila zrcadlo. Samozřejmě jsem sourozencům přála, aby z toho baráku vypadli a už se nikdy nevrátili, ale zároveň jsem obdivovala, jak si s nimi zrcadlo (nebo tvorové v něm?) pohrává a jaké iluze jim připravuje. Ať už šlo o nakousnutou žárovku nebo falešný střep, všechno to bylo prostě perfektní. A ten závěr... Není co dodat, líp to vážně ani vymyslet nešlo. Bála jsem se jako sviňa!

plakát

Livide (2011) 

Rozjezd byl šíleně pomalý a pak to na můj vkus až příliš rychle skončilo. Ocenila bych spíše, kdyby byla ta strašidelná část delší než začátek, kdy se neděje vůbec nic. I když ani ta strašidelná část nebyla bůh-ví-co. V podstatě se dá říct, že jsem se moc nebála, a to se přiznávám, že jsem šílený strašpytel. Na druhou stranu je tam hodně lekaček, takže jsem měla málem zaděláno na kvalitní infarkt. Příběh je docela originální a zajímavý, především v souvislosti s tím, co se dělo v minulosti. Některé scény s baletkou byly navíc opravdu krásné, dobře se na ně dívalo. Přiznám se, že ke konci jsem byla mírně zmatená, ale možná za to mohla moje nepozornost. Každopádně jsem ráda, že nejsem baletka, protože po tomto filmu bych se s největší pravděpodobností začala bát své učitelky tance.