Čtec

Skvělá "citovka". S velmi zábavnými ironickými a sebedestruktivními dialogy. Nikdy mne nenapadlo, že dokonalou náplní pánské jízdy může být sledování Doktora Živaga. A přitom je to tak logické! (Taky doufám, že se nakonec Lara s Jurijem setkají. Nejlépe na jaře. A v šortkách.)

Celkově je seriál chvalitebný, encyklopedické znalosti Tomáše Durdíka jsou obdivuhodné, ale ... ale ten díl o Praze a ten srdceryvný pláč na téma, jestli by ji Václav IV. dnes poznal. A proč by ji jako měl po šesti stech letech poznat? Respektive proč by si měl myslet, že by měla zůstat zachována nedotčená z jeho časů? Byl to vzdělaný člověk a jistě by si nemyslel, že by bylo lepší nechat si skanzen ze 14. století. A tu opravdovou, žijící Prahu si postavit někde vedle. Měli bychom dnes (možná) intaktní Václavův palác, zato bychom neměli baroko, secesi, funkcionalismus. Nebo by byla lepší jedna Praha gotická, vedle jedna renesanční, třetí barokní a tak dále? Nemám prostě rád ty už od 19. století omílané teorie á la Bestia triumphans a všechno tohle staromilství. Vždyť město je živý organismus a bylo tomu tak už za Václava, toho jména čtvrtého. Proto je Praha tak krásná a ceněná, že se tu všechny ty doby pěkně vrství... A oni stojí před Obecním domem a hořekují, že tam není Václavův palác... P.S.: Ta Eiffelovka je v Paříži taky pěkně hnusná, že? ;-))

Starý dobrý Albion ... Kdo třeba jen trošku nahlédl pod pokličku státní správy, ten jistě potvrdí, že její fungování se s přibývajícím časem od natočení seriálu - a s narůstající vzdáleností od Londýna - opravdu, ale opravdu nevylepšuje.

Díly Idyla na konci léta a Polibek pro vítěze (předloha Eduard Petiška, scénář a režie Jan Pachl): výborná kamera Marka Jandy, hlavně co do barevnosti a atmosféry sázavské krajiny. Ty barvy! Oproti Cirkusu Bukowsky tentokrát teplé. Hnědá, nazlátlá, žlutozelená. Slunce a konec léta. Jako kluk jsem tam ve Zlenicích trávíval prázdniny, a ano, taková je opravdu Sázava.

Kar-wai Wong je víc než dobrý cukrář. Ale ono taky se to peče s takovými ingrediencemi jako Jude Law a borůvková Norah se zmrzlinou :-)

Nejlepší dokument o Václavu Havlovi, jaký jsem viděl. Vystihuje jeho mnohovrstevnatou osobnost a je natočen s vtipem. Což je právě ta vlastnost, která Havla charakterizovala. Jiskra v oku, vtip a přívětivý humor... Jak strašlivě tristní je srovnání s "humorem" následujících "hlav státu".

Láska na vlásku je fajn pohádka, protože je - normální. Nikdo se v ní nepitvoří, nejsou tam žádné laciné ani jiné "kouzelné" triky, jak to poslední dobou bývá. Zato vyniká krásnou kamerou a plně využívá slovenské exteriéry (i interiéry). Hlavně Oravský hrad, který je opravdu pohádkový. Na námětu není co zkazit, to je věky prověřený Twain. A Celeste, ať je to s ní jak chce, tak na neapolskou princeznu se docela hodí a titulní písničku nazpívala pěknou... Jako vtip mi ale přijde, že se slovenská pohádka dabuje do češtiny. I když, zřejmě se tím vylepšila barva hlasu představitele ústřední dvojrole. A Matohohu předabovali z brněnštiny do češtiny... Ovšem co bije do očí, je nízké hodnocení od Slováků, oproti Čechům. Jak příznačné. Kdyby byla pohádka česká, bylo by to zase naopak. Za mne je to objektivně na lepší čtyři hvězdy. Pět dávám záměrně, abych alespoň svou troškou vyvážil někoho, kdo dá, aniž by se díval, odpad, a to jen proto, že si přečte jméno Buckingham.

Káťa mne vždy přiková k obrazovce. Protože jest to pastva nejen pro uši, ale zvláště pro oči. Přijít o výraz její tváře - a nejen tváře - při takové Stravinského Petrušce by byla vážně škoda. Prstová technika mne, člověka ovládajícího klávesnici dvěma, maximálně třemi prsty, samozřejmě fascinuje. Ale úžasná je i její vlasová technika, včetně faktu, že ona vlastně po většinu koncertu nic nevidí.

Hecnul jsem se a taky si v duchu zasoutěžil. Zjistil jsem, že jsem stejně chytrý jako Šteindler. A oba jsme (o prsa) porazili Maurera. Dostalo se mi po čem jsem toužil - opojného pocitu vítězství. Pročež pořad hodnotím jako úspěšný a jsem navnazen rozdat si to za týden s dalšími celebritami. O vývoji mého skóre vás neopomenu informovat.

Po neslané nemastné jedničce mi Kleopatra přijde skoro jako zázrak. Daleko komiksovější, lehká, vtipná, hravá, plná narážek a parodií filmových, hudebních i jiných. Je tedy fakt, že už v předloze jsem měl díl s Kleopatrou nejraději. Jedinou slabinu vidím v nevýrazném Caesarovi, zato Kleopatra v podání Monicy Bellucci je opravdu fešná. A její šatník, to je lahůdková záležitost. Zvláštní specialitkou byl "asijský" létací souboj dvou zlektvarovaných superarchitektů.